Úžasné, úžasné, nádhera... Předpověď počasí nebyla růžová, přesto se sešlo 8 výletníků a nikdo nelitoval. Pršelo pouze dopoledne v Turnově cca 2 hodiny, pak se počasí umoudřilo a mohli jsme si četné vyhlídky a zříceniny v Českém Ráji báječně užít.   Úžasné vyhlídky a příroda kolem nás, zejména skalní města byla obdivuhodná a byla to paráda procházet či bloumat mezi těmito skalisky. Stoupání, klesání či prodírání se mezi skalami zvládli naprosto všichni v pohodě a nikomu se nechtělo tuto krásnou přírodu opustit. Zkrátka úžasný zážitek. Přestože bylo po dešti, na skalách to vůbec neklouzalo, jak jsme se obávali. Zrádné byli jenom kořeny stromů.   Viděli jsme také provazochodce (či lanochodce) kteří chodili mezi skalami cca ve 100m výšce a dokonce speciálně pro nás udělali představení i holubičku na laně pro Fialku :-)   Ve svém živlu byla i Fialka alias Míša, která byla skoro všude: 1) stráň Fialník, po které jsme šli 2) viděli jsme plakát v Turnově na hudební skupinu Fialka 3) myslím, že bylo ještě něco do třetice, ale už jsem to zapomněl :-)   Veselo bylo po celý den, zkrátka bylo to úžasné. Jo a ještě jsem chtěl říct, že to bylo úžasné. Nebo to už jsem říkal?   PS. skupinová jízdenka na vlak byla za 666 Kč :-)    22.9.2013

Perfektní trénink na Prčice. Akce byla vyhlášena jako trénink na Prčice a tak se také stalo. Vyzkoušeli jsme si různé taktiky pochodu, rychlosti a pauzírování. Zjistili jsme pár postřehů k jídlu, pití a oblečení na delší pochody. Přece jen se to trochu liší od běžných výletů na SA. Všichni účastníci se ke konci shodli na tom, že trénink to byl prospěšný a přinesl přesně to, co jsme chtěli.   Měli jsme k tomu také nádherné počasí, kdy sluníčko svítilo téměř celý den. Mohli jsme si dovolit i několik zajímavých zpestření na trase, jako návštěvu cukrárny, odbočku k soutoku Labe a Jizery apod.   Na pár kilometrů se k naší výpravě na začátku také připojil Tomáš se synem v Čelákovicích. Díky tomu jsme se dozvěděli vcelku podstatné info k naší trase, kterou jsme díky tomu museli lehce poupravit.   Celkem jsme ušli cca 38 km a podle prvních ohlasů účastníků to přežili všichni ve zdraví :-D   Závěrem bych rád poděkoval Všem za bezva den a příjemnou atmosféru. 13.5.2013

Báječná turistická procházka s VIP prodloužením na 40 km za 9h 15 min. Na místě srazu se objevili 3 osoby.  Kromě organizátora přišel ještě Kelt s kamarádkou. Počasí bylo vynikající na půlku listopadu po celý den. TEploty se vyšplhali k 10 stupňům a bylo polojasno. Vyrazili jsme v 8:00 přesně podle časového plánu, vzali to přes Miličovský les k potoku Botič a následovali červenou značku proti jeho proudu až do Průhonic. Zanedlouho se Kelt s kamarádkou odpojili od výpravy a vydali se vlastní cestou skrz průhonický park, neboť kamarádka byla nastydlá a dál už se jí jít nechtělo.   Výprava o počtu 1 osoba (já) se vydala dále vstříc dobrodružství. Určil jsem tempo pochodu a celá skupina se držela pohromadě. Kupodivu jsme na nikoho nemuseli čekat :D   Překvapivě jsem ztratil turistickou značku, ale naštěstí mapa mně opět dovedla na správnou cestu. Říkal jsem si, že teď už nebudu tak blbej a půjdu podle značky. Jenže cca po 400m jsem došel do vesnice (jméno po mně fakt nechtějte) a koukám, že značka nikde. Usoudil jsem, že to asi ve vesnici rekonstruovali a značky zapomněli namalovat :D Jenže vesnice skončila a značky furt nikde. Musel jsem opět vytáhnout mapu.    Podařilo se mi úspěšně opět napojit na správnou cestu, ale má radost netrvala dlouho. Asi po 1 km mně zastavil myslivec, že nemůžu jít dál, neboť tam probíhá hon a mohli by mě picnout. Mno musel jsem to tedy obejít čímž jsem si udělal zacházku cca 5 km (tak proč se trochu neprojít že :)   Těšil jsem se, že se už blížím k místu, kde pramení Botič. Jenže díky obchvatu jsem s nelibostí zjistil, že jsem ono místo minul. Domníval jsem se, že se na mapě nacházím trochu jinde než ve skutečnosti. (Mno jo no,  nemám GPS přístroj) Přemýšlel jsem, ale jelikož se tato výprava jmenuje k pramenům Botiče,  musel jsem se asi 2 km jakousi zablácenou cestou dostat k pramenu a pak zase zpět. (Jak už jsem psal, proč se trochu neprojít že :D )   Pramen jsem našel, respektive rybníček, odkud skoro začíná. Prolezl jsem křoví za rybníkem, ale žádný potůček - pramen jsem nenašel. Pak jsem pokračoval po žluté do Velkých Popovic, prošel kolem pivovaru a viděl hromadu sněhu. (Bylo to vedle ledního stadionu, říkal jsem si, jestli náhodou tady nebruslí ona dnešní skupina SA, ale pak jsem si uvědomil, že o Popovicích nic nepsali.)   Cestou jsem narazil na spoustu zvířátek a dokonce i 2 srnky mi přeběhli přes cestu. Prohlédl jsem si i místní koupaliště, kde mají opravdu skvělou skluzavku do rybníka - viz foto. Mno jelikož koupat jsem se nechtěl a přizabít taky ne, nechal jsem koupaliště za zády a šel dál.   Našel jsem modrou značku a vydal se po naučné stezce barona Ringhoffera. Tady musím pochválit. Značeno to bylo perfektně a z cesty jsem již nesešel. Dorazil jsem do Senohrab a jelikož bylo teprve 16:15 a světlo nechtělo se mi zakončit pouť a tak jsem si to protáhl kolem Hlásky až do Čtyřkol, kam jsem dorazil v 17:15, celkový čas 9h a 15min. Díky prodloužení a nějakým procházkám navíc se celková délka protáhla na 40 km, což jsem ještě nikdy v životě snad nedal.  :D   Slibuji, že příští výlet udělám kratší. Opravdu.   10.11.2012

Báječná atmosféra na výletě ve skalách s několika vyhlídkami, hradem a kopcema - ty především :-). Před mnoha a mnoha hodinama se sešla početná skupinka na autobusovém nástupišti na Holešovicích. Protože jsme přišli včas, zaujali jsme dobré výchozí postavení ve frontě. Nicméně, lidé mimo SA nás stejně předbíhali (asi si mysleli, že to dělaj nenápadně). Ovšem bylo jim to prd platné. Jakmile přijel bus, řidič oznámil, že tam má několik rezervací (což myslel nás), tak jsme zase všechny lidi předběhli :-D    Obavy z naplněného autobusu se však nenaplnily a dostali se dovnitř všichni. Jízda byla až moc pohodová, proto jsme dojeli do České Lípy se zpožděním. Protože nám díky tomu ujel přestupový bus, ukecali jsme současného řidiče, aby nám zastavil po cestě u odbočky ke Sloupu (= rozuměj podplatili)     Po výstupu z busu a po  zkorigování a přezkoumání mapových podkladů jsme pak již bezpečně dorazili ke Sloupu, kde jsme se setkali s dalšími členy dnešního výletu a společně jsme pak zamířili na hrad. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že to možná ani hrad nikdy nebyl, že si to možná postavili jenom vesničané, ale pravdu už asi nezjistíme, je to vše jenom teorie a obě varianty mají své slabiny. Po prozkoumání a důkladném vyfocení všeho co se tam dalo jsme zamířili k lesnímu divadlu, kde byla pauza na oběd.     Poté jsme vyšplhali k místní rozhledně a pokochali se pohledem po okolí a zhlédli další zajímavosti v okolí, zejména kamenného medvěda (úplně náhodou zrovna poblíž rozhledny). Pak kdosi zaregistroval v místních lesích borůvky a netrvalo dlouho a už jsme si na nich pochutnávali skoro všichni.     Následovala cesta lesem po cestách i necestách, nahoru i nahoru :-) mezi skalami a divokou přírodou. Minuli jsme lesní studánku, kapli vytesanou ve skalách a mrkli na další vyhlídky. Vše probíhalo v poklidu a tak jsme došli v rozumném čase zpět do Sloupu a zamířili na nezbytné občerstvení. Pak už následovalo loučení a cesta zpět do Prahy. Autobus byl už plnější a v Mělníku se již do autobusu nikdo další nevešel, proto cca 15 lidí mohlo jenom skuhrat na autobusovém nádraží a doufat, že se dostanou do dalšího busu.    Děkuji všem za bezva atmosféru a těším se na další setkání někdy příště :-)    PS. zápis sepsán účastníkem zájezdu na základě dohody s organizátorkou :-) 14.7.2013

Krásný letní den strávený v Českém ráji na pohodovém pěším výletě se spoustou vyhlídek na skalní útvary. Akce byla zahájena na Hlavním nádraží v Praze, kde se shromáždila v předepsaný čas skupinka výletníků a výletnic. Dnešní akce se zúčastnilo celkem 15 lidí a pes.    Uvítali jsme mezi sebou 5 nových lidí na SA, což matematicky vychází na 1/3 z celkového počtu osob. Což je více než obvykle :-)   Po zakoupení hromadné jízdenky jsme se přesunuli na nástupiště a očekávali příjezd našeho rychlíku (mimochodem vlak ČD), který nás však překvapil svou krátkostí, neb měl pouze 2 vagony. Dav na nástupišti svědčil o tom, že délka vlaku není dostatečná a taky nebyla. My jsme se do vlaku dostali naštestí v pohodě a ještě jsme ukořistili místa k sezení, ale poslední nastupující již takové štěstí neměli a museli zaujmout pozici na stojáka. Protože i v dalších stanicích se do vlaku snažilo dostat více lidí než se tam vešlo, vznikaly prostoje a nakonec jsme do místa určení, tedy do Turnova, dorazili s 20 min zpožděním.     Protože se všichni účastníci našeho výletu dokázali dostat z vlaku v Turnově ven (účastníci byli přepočítáni...), s uspokojením jsme mohli vyrazit na cestu. Ještě jsme se zastavili v místní Bille a doplnili zásoby a pak hurá směr Český ráj. Jakmile jsme se vymotali z Turnova, začala cesta stoupat do kopce, na jehož vrcholu byla první vyhlídka - rozhledna Hlavatice. Kopec to byl asi opravdu příkrý, protože ustalo debatování a všichni šlapali mlčky vstříc vrcholu :-)      Výhled stál určitě za tu námahu. Viděli jsme město Turnov jak na dlani a v dálce  Ještěd, kde zrovna opravovali televizní anténu. (... neověřená informace - poznámka editora). Jakýsi podnikatel si na vrcholku zřídil malé občerstvení (a pak že tu nic není), takže toho někteří využili a občerstvili se.    Poté jsme pokračovali již bez nějakých extrémních převýšení cestou lesem po červené - aneb po zlaté stezce Českého ráje. Udělali jsme si cca 1km odbočku na Kopicův statek a podívali se na reliéfy na skalách v jeho okolí. Pak přišli na řadu další vyhlídky, tentokrát již na Skalní město a fotilo se na plný výkon ze všech stran. Vznikla nezbytná skupinovka a podívali jsme se též na místní arboretum (zahrada stromů).    Kromě borovic, smrků roztodivných názvů jsme  v arboretu též spatřili datlovníky, banánovníky, pomerančovníky apod a  protože ovoce na stromech zrovna dozrávalo, nenápadně jsme stromy trochu očesali. (kecá - poznámka editora)    Pohodovým tempem jsme došli k Hrubé Skále a k vyhlídce na tamní zámek, což značilo polovinu výletu. Mrkli jsme na Adamovo lože a u poslední vyhlídky, nazvané Mariánské (odkud jsme viděli např Trosky) jsme si udělali pauzu na oběd. Protože bylo nezbytné zalít okolní krajinu trochou vody, schovali jsme se pod statný strom a při vyprazdňování zásob počkali až se deštík přežene.    PepaM se rozhodl stát se šamanem a ukončit déšt co nejrychleji. Když však stále pršelo, šla se Elena (Joiner) podívat kousek od našeho stromu k vyhlídce a zjistila, že tam v podstatě vůbec neprší. Takže pršelo už jen nad naším stromem.  :-) Pepa se omlouval, že je šaman - začátečník...   Prošli jsme kolem hřbitova horolezců a mezi skalami došli k hradu Valdštejn. Využili jsme místní občerstvení a protože nebyl moc velký zájem o prohlídku Valdštejna, vyrazili jsme co nevidět zpět do Turnova. Zde jsme se zastavili v místní cukrárně a pak jsme již dorazili na vlakové nádraží a stihli vlak už v 16:44, což bylo dřív než jsem plánoval před výletem. Nikomu to však nevadilo. Tentokrát byl již vlak poloprázdný a tak jsme si mohli v klidu zdřímnout a dojet do Prahy.    Zde byla akce oficiálně ukončena a zároveň byla ihned vyhlášena akce "na jedno" do Riegerových sadů, kam se ještě početná skupinka vydala. Souboj piva vs malinovek nakonec vyšel vítězně pro malinovky a nic na tom nezměnila ani žlutá (prý pivu podobná) limonáda Marty.    Kdyby neselhala mobilní technika, byly by vyhlášeny ještě 4 akce: Akce malinovka po Českým ráji, Akce Pivo po Českém ráji, západ slunce nad Hradčany a procházka Riegerovými sady. Noví lidé na SA by tak ihned získali několik akcí najednou a stali by se tak ostřílenými účastníky SA. Otázkou je, co by na to řekl Jirk@, mno ale protože zradila ona mobilní technika, akce nakonec vyhlášeny nebyly a tak to nezjistíme. (Můžeme se pouze domnívat. :-)    Bylo to moc fajn a děkuji všem za bezva strávený den. Věřím, že se i nováčkům výlet líbil a že se opět shledáme na nějaké další akci.    PS - pro mužskou část výpravy to byl dvojitý ráj. Protože byl poměr žen a mužů 2:1 (10:5), byli jsme my muži fakt v ráji v Českém ráji... :-D 9.7.2013

Plánovaná akce proběhla téměř podle plánu... Říkám to nerad, ale plán byl nabourán již v časných ranních hodinách. Protože se před pokladnama vytvořila hodně dlouhá fronta (byla ještě kousek mimo skleněnou halu!), rozhodl jsem se jít koupit lístky už o 3 minuty dříve. Naštěstí jsme již byli v kompletní sestavě a tak se to mohlo uskutečnit.   Dále to probíhalo podle plánu, vlak do Kralup dojel jak měl. Červenou značku jsme našli také během 7 minut jak bylo plánováno. Nasadili jsme tempo a vyrazili na dnešní plánovaný pochod.   Netrvalo to dlouho a cca po 10 minutách jsme ztratili červenou značku, takže náš plán byl ohrožen, protože s touto eventualitou jsem nepočítal. Protože jsme se nechtěli vracet, šli jsme dál a časem se opět napojili na červenou (má  dedukce a mapově prostorová orientace nezklamala...) a nyní jsme se jí dokázali již pevně držet až do Horoměřic, takže to bylo ok :-)   První plánovaná zastávka byla v 11:21 u rotundy v Budeči a podle hodinek jsme tam dorazili v 11:19, takže by se dalo říci, že jsme dorazili tařka podle plánu. Cca po 10 minutách a nezbytném focení v okolí jsme vyrazili ke zřícenině hradu Okoř.   Cestou jsme vcelku bravurně zvládli všichni překonat Zákolanský potok přes položenou kládu, neboť na klasickém místě přechodu lávka chyběla (nepochybně důsledek  počasí v minulých týdnech) a potok si to tady tekl skrz cestu a kousek po poli. Ale jak říkám, náš zkušený tým si s tím poradil naprosto v pohodě. (ovšem tempo pochodu zde nebylo nad 5 km / hod)   Bohužel naše myšlenky na pohodový oběd na Okoři zhatil jakýsi hlučný festival a davy lidí, takže jsme se jenom mrkli kolem hradu (dorazili jsme dle plánu v 12:32!) a pak jsme pokračovali dál. Oběd jsme si pak udělali za půlhodinku na louce u pomníku v Malých Číčovicích. (13:05 - 13:30)   Následovala vcelku dlouhá část pochodu, která se šla většinou na sluníčku, po polních cestách, takže jsme se hezky opalovali. Prošli jsme také obilnou mlhou, neboť vedle na poli jezdil kombajn (zahraniční výroby) a sekal obilí. Pěkně u toho prášil a sláma létala všude kolem. Rozhodli jsme se to projít  (tj nečekat než to doseká) a tak jsme vkročili do mlhy. Dopadlo to dobře a našli jsme cestu ven a pak pokračovali opět dál pod horkým letním sluncem. (cca 30 stupňů ve stínu)   V Tuchoměřicích se Ifča odpojila a zbytek výpravy (tj 3 osoby) pokračovala dál. Cesta se posléze dostala konečně do lesa a vychutnávali jsme si chvíli krásné osvěžení studeného vzduchu v jednom lesním komínu na cestě do kopce.  Protože kopeček to byl větší než obvykle, udělali jsme si po zdolání neplánovanou pauzu. Protože jsem byl líný podívat se na hodinky, nemohu zde uvést přesný čas. Pauza však trvala odhadem cca 6-9 minut.   Protože nebyl zájem o další  pauzu na svačinku, pokračovali jsme dál až do cíle, na Dejvickou, kam jsme překvapivě dorazili o hodinku dříve než jsem původně plánoval, tj v 16:32. Své plánované metro jsem tedy stihl naprosto v klidu a s přehledem :-)   Děkuji všem pochodníkům za výdrž a velmi hezké tempo po celý den. Tomáš Karkoška 19.8.2013

Nádherné počasí, příroda a bezva nálada, to byl výlet do Kokořínského dolu.   Výlet do lokality Kokořínský důl vyšel parádně. Všechno bylo splněno :-)   Otestování spolehlivosti ČD – splněno, jsou spolehlivý a dá se jim věřit. Na zpáteční cestě jsme sice měli 10 minut zpoždění, ale (shodou náhod) měly zpoždění i ony  další 2 přestupové vlaky :-) Vidět skalní útvary a bludiště – splněno Vyhlídky – splněno Pokličky – splněno Nedamy – splněno Možnost vyfotit si Kokořín – splněno   Bonusy navíc Rokle Apatyka 2x cukrárna Bezvadné počasí (mno ale to je vlastně vždy) Nulové ztráty osob   Obavy ze 2 přestupů byly neopodstatněné. Stihli jsme to a dojeli do Mšena dle plánu. Na náměstí vznikly první fotky před radnicí a cukrárnou, kde jsme se posilnili na cestu.  Rolf mimo jiné v cukrárně zakoupil i 30 legendárních žvýkaček Pedro a při zpáteční cestě podaroval i průvodčí ve vlaku :-)   Jakmile jsme se dostali z Mšena, ocitli jsme se krásné přírodě mezi skalami a užívali jsme si četné prolézačky a skalní útvary v Kokořínském dolu. Vyhlídky na okolní lesy a skalní bludiště byly pěkným bonusem dnešního výletu, který si všichni užívali. O zábavu nebylo nouze a našli jsme i pár hub a suvenýrů po cestě.   Přestože jsme se v podstatě motali na jednom místě, byla krajina rozdílná. Na mapě cesty cca 300m od sebe, ve skutečnosti jsme šli jednou po vrcholcích skal a podruhé roklí. Naprosto rozdílné světy a všude jiná podívaná na kokořínskou krajinu.   Po menším hledání jsme našli i cestu ke skalnímu hradu Nedamy, který jsme v rychlosti prozkoumali. Už už to vypadalo, že Kokořín vůbec neuvidíme, ale pak jsme ho zahlédli mezi stromy a mohl jsem si tak oddychnout a udělat slíbenou fotku :-)   Zpáteční cesta vlakem byla tak trošku adrenalinová, neboť náš vlak přijel do Mšena cca s 10 minutovým zpoždění. Protože průvodčí věděla, že chceme stihnout přestupové vlaky do Prahy, nejspíš zašla za řidičem a tak jsme dojeli do Mělníka sice se zpožděním, ale s 1 minutovou rezervou do odjezdu dalšího vlaku. Jenže jsme pospíchali zbytečně. Vlak totiž měl 10 minut zpoždění.  To bylo vcelku kritické, protože na třetí vlak z Všetat jsme neměli žádnou časovou rezervu (už tam měl čekat). Mno ale nedalo se nic dělat. Jaké však bylo naše překvapení v Všetatech, když i třetí vlak měl také 10 minut zpoždění, takže jsme ho stihli a dojeli do Prahy se zpožděním, ale přece :-)   Děkuji všem za bezva atmosféru a prosím příště bych uvítal méně toho adrenalinu při přihlašování na akci, kdy v pátek v 18:00 byly přihlášeny pouze 2 osoby :-) 6.10.2013

Sluníčko svítilo, lidi se smáli a do cíle dorazili všichni. Skupinka Výletníků se sešla na Hlavním nádraží a přivítali jsme též nové tváře mezi námi. Po zakoupení jízdenek jsme se přesunuli k vlaku, který již pamatoval pár desítek let a o klimatizaci se ještě nedoslechl. Naštěstí se dali otevřít okénka a po rozjetí se tam již dalo i dýchat :-) Zajímé byli tunely na trase, nebot ve vlaku byla naprostá tma (možná ty světla na stropě byly atrapy?). Co se dělo pod rouškou tmy zde psát nebudu. Nemusíte taky vědět všechno, ne? :-) Trošku jsme asi nasrali průvodčí ve vlaku, když jsme se jí zeptali, jestli jí není horko, přitom to bylo evidentní. Následkem toho měla jakési řeči o platnosti průkazky jedné naší účastnice :-)   Po vystoupení jsme zjistili, že lokomotiva, která táhla naše "moderní" vagony je nejspíš ještě staršího data :-) Ale do Vraného jsme dojeli, tak budiž.   Napojili jsme se na barevnou značku a výlet začal. Jak jsme tak šli po cestě, organizátoři výletu si nevšimli odbočky mezi ploty, proto jsme šli rovně. Pak se přece jen ostatní účastníci ozvali, že tam byla odbočka, ale prý se jim tam nechtělo, když viděli do jakého kopce to vede. No ale nemohli nic dělat, museli jsme tam :-)   Začalo první plánované stoupání (kde evidentně moc místních lidí nechodilo, neboť cesta byla zarostlá). A protože jsme nikde neviděli odbočku na vyhlídku, museli jsme improvizovat a nábližkou to střihnout přes les. A vyplatilo se. Vyhlídka z Homole byla nádherná.  Po fotografickém zadokumentování jsme se vydali dále.   Protože se zápis moc protahuje, tak přeskočím pár hodin a střihem se přeneseme k vesnici Točná, kde měla být podle Petra báječná restaurace. Bohužel nebyla. Kdysi byla zrušena a ve vesnici se pouze nacházela "hospoda u hřiště", kde byl hostinský s podivným zájmem o hosty. Hold dávali nějaký seriál v televizi a on neměl čas. Možná to bylo způsobeno i tím horkem, ale každopádně jsme zvedli kotvy a zamířili pryč co nevidět.   Při dalším putování jsme ztratili značku a ani místní o ní nic nevěděli. Nicméně se nám podařilo najít jinou značku a tak jsme ji použili a došli trošku jinam, ale to nevadí. Kolem 17:30 jsme se rozloučili ve Zbraslavi a vydali se do svých domovů.   Toť vše :-) Tomáš Karkoška alias Karkoska :-) 28.7.2013

Nutrie, kachny, kačeři, medovina, buchta a dobrá nálada.... Akce byla zahájena na Masarykově nádraží, kde se sešli 3 legálně přihlášení účastníci na dnešní procházku kolem Rokytky v Kyjích. Chvíli jsme vyhlíželi možnálisty, ale nikdo další se již neobjevil a proto jsme se přesunuli do připraveného vlaku. Květa se ještě stihla vyfotit před vlakem, než jsme nastoupili. Ovšem vzápětí zjistila, že se omylem vyfotila před jiným vlakem, než byl ten náš. Mno ale nevadí, oba vypadali stejně, tak jsme to již neřešili. :-) Ani jsme se pořádně neohřáli a už jsme vystupovali na zastávce v Kyjích. Místní rybník, který se nazývá překvapivě Kyjský (lidově řečeno Kyják), jsme našli snadno. Hladina byla zamrzlá, nicméně na brusle to nebylo (mno stejně jsme je neměli...) a proto jsme na první lavičce, který byla dřevěná a hodně veliká, rozbalili první tábor. Peťa vybalil medovinu a Květa se blýskla skvělou buchtou, kterou pekla o den dříve společně s týmem spamerů při diskuzi o konci světa na SA... Po zahřátí a občerstvení Tomáš nadhodil nápad na společnou skupinovou fotku u rybníka, což vyvolalo smích, neboť skupina o počtu 3 lidí... no dobře. :-)  Fotka byla vytvořena a vyrazili jsme kolem zamrzlého rybníka. Cestou jsme zaregistrovali několik metrů od břehu v rybníku zamrzlý odpadkový koš, otočený dnem vzhůru, ale jeho majitele jsme neviděli. Asi byl schovaný v ledu za košem? Naší pozornost zanedlouho upoutali zvířecí stopy ve sněhu, které jsme se snažili identifikovat. Padali různé teorie, ale nakonec jsme se shodli na tom, že se neshodneme a proto to zůstane navždy neodhaleným tajemstvím.... Za několik minut jsme na místním ostrově zahlédli osamoceného velkého ptáka. Naše znalosti nebyli opět dostatečné, proto se můžeme jen domnívat, cože jsme to viděli (hnědého čápa, volavku, kormorána, maskovanou kachnu ??). Naše smysly zanedlouho zbystřily, neboť jsme v dálce zahlédli hejno kachen. Dorazili jsme k nezamrzlé části rybníka a kde se vzali, tu se vzali, objevily se též 3 nutrie. Po prvotním překonání ostychu jsme se dostali do blízkého kontaktu s nutriemi a zobali nám z ruky. Jednoznačně vyhrávala mrkev nebo jablíčka. Kachny a kačeři nás asi také přijali kladně do hejna, neboť se jich pár procházelo v těsné blízkosti kolem nás ze všech stran. Objevila se ještě 4 nutrie a samozřejmě jsme ji také podarovali. Nezapomněli jsme samozřejmě nakrmit ani vodní ptactvo a po hodince (dvou?) jsme se vydali na cestu. Minuli jsme 2 běžce, kteří běželi spolu (toto si zapamatujte). Cesta vedla kolem rybníka a pak polní cestičkou, kterou jsme došli až k rozcestí.  Z nabízených možností Květa vybrala cestu do kopce a tak jsme se vyšplhali na 225m bezejmenou vysokou vrstevnici. V dáli jsme zahlédli billboard na koncert Heleny Vondráčkové, který se shodou okolností koná dnešní den :) Na zalesněné  vrstevnici jsme našli zbytky jakési zříceniny (a nebo taky ne) a začalo krásně chumelit. Dorazili jsme k Hořejšímu rybníku, mrkli na okolí a vydali se podél Rokytky hledat další stanoviště nutrií. Proběhla ještě debata o via a aqua duktech a pak jsme spatřili 1 běžce z předchozí dvojice. Ten druhý se již neobjevil, takže jsme možná... raději nedomýšlet. Dorazili jsme k plánovanému cíli cesty na Rokytce, kde už na nás čekalo cca 11 nutrií. Jelikož se zde zastavovalo více místních lidí, měli tu nutrie a vodní ptactvo slušnou nadílku. Nicméně nepohrdli ani naší zásobou. Jenom místní kačeři a kachny byli evidentně vybíravé neboť odmítali naší zeleninu. Když jsme dostatečně promrzli, zvedli jsme kotvy a pomalu došli až k tramvajové zastávce, kde dnešní procházka skončila. Díky všem a nutriím zvlášť za hezky strávený den. 22.12.2012

Vlak, sluníčko, mráz, vítr, Máchovo jezero, buřtíky, fajn lidi, radost, smích, sníh, křupání na sněhu, rachot, klid, příroda a hlavně pohoda…     V neděli ráno ukazoval teploměr -10 stupňů pod nulou (Celsia). Sraz na hlavním nádraží byl krátce po 7 hodině ranní. Taková byla fakta. O to více mně těší, že všichni přihlášení účastníci dorazili na místo setkání včas a v dobré náladě. Protože v tuto dobu a v tomto počasí necestovalo (kupodivu?) mnoho jiných lidí, měli jsme skoro celý vagon ve vlaku jen pro sebe.   Probíralo se všechno možné a na řadu přišly i ochutnávky (díky Bobo). Protože se jednalo o pohodový výlet, čekal na nás v Bakově nad Jizerou již připravený další vlak, na který jsme jenom přestoupili, abychom tam nemuseli mrznout čekáním na stanici. Tento vlak nás zavezl již k cíli, do stanice Doksy, kde nás uvítala hlavní organizátorka Donna s transparentem přes celou stanici – Ať žijí SA.   Místní dominantu, hrad Bezděz, jsme spatřili už na nádraží a sluníčko nám již ukázalo svou tvář a bylo s námi po celý den. Měl jsem připravené i své vlastní sluníčko pro všechny případy, ale nakonec nebylo potřeba. Třebaže v Praze skučel studený vítr po celý den, my jsme se s ním setkali jen ojediněle a proto jsme si mohli užívat krásného mrazivého počasí.   Podívali jsme se na pláž, otestovali led a v pohodě jsme obešli Máchovo jezero. Cestou jsme udělali pár odboček na zajímavá místa v okolí (mašličkový Gilbert a spol), doplnili proviant v místním obchodě, podívali se k Břehyňskému rybníku, vyškrábali se na skalní vyhlídku (Čihadlo nad Borným) a po poledni jsme si udělali táborák na břehu Máchova jezera.   Opékali jsme si buřtíky, klobásy, dostalo se i na svařák a kdoví co ještě :-) Relaxovalo se na molu, testoval led, pouštěly žabičky na ledu, fotilo se a byla zkrátka pohoda. Po té se opět pohodovým tempem pokračovalo polo-zasněženou krajinou. Sníh nám krásně křupal pod botama a místama to byl vcelku slušný rachot, že nebylo slyšet vlastního slova. Turistů jsme moc nepotkali a tak jsme si mohli dosyta vychutnat dnešní výlet v kraji, který byl inspirací třeba pro legendární Čtyřlístek. Jejich jezero Blaťák je ve skutečnosti Máchovo jezero a hrad Bezzub je náš Bezděz…   Výlet byl zakončen v útulné Pizzérii ve Starých Splavech a pak jsme se přemístili na nádraží směr Praha. Vyslechli jsme si též hlášení ve vlaku o zpoždění, které vzniklo díky zpoždění jiného vlaku. Nicméně, jak už bylo několikrát dneska zmíněno, jednalo se o pohodový výlet, proto nám průvodčí osobně zavolala na nádraží a pozdržela pro nás přestupový vlak do Prahy. V pohodě jsme přestoupili a dojeli do Prahy. Děkuji všem za bezva atmosféru, byli jste skvělí. 27.3.2013

Pohodový výlet s kytičkami a tatrankami Výletová výprava se postupně cestou do Uhříněvse dávala dohromady až na konečný počet 12 osob.  A výlet mohl začít...   Hnedka jak jsme v Uhříněvsi vlezli do lesa, uvítal nás nádherný koberec květin. Bylo to znamení, že dnešní den bude stát za to. Cesta nás zanedlouho dovedla k Podleskému rybníku, kde se kdysi koupal i T.G.Masaryk. Dnes jsme nalezli pouze ruinu přístaviště a vanu, kde se možná kdysi prezident koupal. :-)   Další naše kroky vedli k jelenům. Kolik jich bylo nevíme, neboť to nikdo nespočítal,  takže jich zkrátka bylo kolem 50 podle oficiálních pramenů..   Aby bylo na co vzpomínat, zpříjemnili jsme si poté cestu přes zorané pole. Bohužel získaný suvenýr v podobě hnědého bláta nikdo nechtěl a tak následovala očista u potoka.  Ušli jsme pár stovek metrů a byli jsme u lomu v Dubči. Udělali jsme pár fotek a zacvičili jsme si... a pak hurá na na vyhlídku nad lomem.   Po ulovení další kešky jsme pomalu došli do Dubče a nalezli restauraci, kde jsme dělali takové ty věci, co se běžně v restauraci dělají...   Pak nebylo nic moc a zkrátka jsme šli. Naše kroky se již stáčeli obloukem nazpátek a dorazili jsme k bráně Kolodějského zámku, který byl uzavřen pro návštěvníky a tedy i pro nás.   Mrkli jsme na tréninkové a výcvikové hřiště ZBK (Zelené Barety Koloděje), které bylo situováno na kraji vesnice, z praktických důvodů hnedka vedle hřbitova....   Na větrné hoře přišly na řadu tatranky a ledové kaštany (díky Míšo a Marto),  a po té jsme se vydali polní cestou, která nás příjemně překvapila svou divokostí, kdy jsme se prodírali skrz neprostupnou divočinu, směrem na Královice.   Mno a pak byli zvířátka. Nejdříve kohouti a slepičky, pak  kozy, koně a kravičky.   Výlet byl trošku časově delší než jsem předpokládal, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Děkuji všem zúčastněným za krásný den a atmosféru... 20.4.2013

Kolik nás vlastně bylo? Jak definovat počet osob? Dospěl jsem k závěru, že to nelze :-) Kolik nás vlastně bylo na výletu? To je velice záludná otázka nelze na ní jednoznačně odpovědět. Počty se totiž pohybovaly od 1 do 14 osob. Přitom večer před začátkem akce bylo oficiálně přihlášeno 5 lidí. Výchozím bodem by mohla být společná jízdenka, která byla zakoupena pro 12 osob. Jenže do vlaku na Hlaváku nastupovalo pouze 9 osob :-)   Další 3 osoby se k nám totiž přidali na Smíchovském nádraží. Průvodčí se rozhodl osoby spočítat a jelikož neměl námitky, bylo nás opravdu 12. Alespoň po zbytek jízdy ve vlaku. V Berouně jsme se vydali na náměstí podívat se na slavné hnčířské trhy. Čekal jsem hodně, ale to co jsem viděl, předčilo mé očekávání. Už v 9 ráno tam nebylo k hnutí a jeden stánek nalepený vedle druhého. Dohodli jsme jsme se na 30 minutovém rozchodu a než byste řekli švec, byl jsem sám (tj nyní offiko 1 osoba). Lidí tam bylo fakt hodně a tak není divu, že Marta s Kubi nemohli najít z tržiště východ a tak požádali o pomoc jednoho místního člověka. A to měla Marta za sebou praktickou přípravu od Ještěrky (orienťák v Krčském lese!). Ostatní se kupodivu během nastavené akademické 5 minutovky dostavili na sraz včas, takže další záchranné akce nebyly potřeba. Šarm Kubi přesvědčil onoho zachránce, aby se k nám přidal a tak putoval chvíli s  námi do Tetína. Počet osob se tak dostal na 13 osob. Jenže prakticky nás bylo nyní stejně jen 12, protože Jitka vyrazila rázně napřed jako předvoj, aby si mohla nerušeně cestou fotit (mno uvidíme co dodá za fotky!) Když jsme opustili Beroun a dostali se na první kopeček, radil Ked zbloudilé turistce kudy dál. Tímto náš počet kulminoval na 14 osobách (teoreticky), protože i když onu turistku navedl na jinou cestu, záhadně se zase objevila u naší skupinky v Tetíně u muzea (ale pak už zmizela nadobro) a naše početní stavy tak začali klesat... Opustil nás také onen zachránce.   Vůbec v Tetíně to bylo zajímavé, neboť jsme na zbytcích hradu Tetín zjistili, že nám pár lidí chybí, přestože jsme ještě u muzea byli kompletní. Mno a jak jsme se vraceli zpět k muzeu, viděli jsme Lukrecii a Ptolemaiose, jak poslouchají výklad od jednoho starousedlíka u kostela. Tož jsme se zaposlouchali na chvilku všichni a dozvěděli jsme se proč vznikl dálkový pochod do Prčic. Údajně to byl trénink obyvatelstva před evakuací v případě války. Jelikož L+P chtěli ještě poslouchat další výklad a prohlédnout si další kostel, zůstali tam a my ostatní jsme vyrazili na cestu. Cesta nás vedla do lesní Kodské divočiny. U Kodského pramene jsme se šťastně shledali s Jitkou a po relaxu na louce za Kodou nás dohonili i L+P, takže nás bylo 12 celkem. Protože nebyl příliš velký zájem mezi účastníky o zastávku v hospodě na oběd, rozdělila se výprava na 2 skupinky. Jedna, čítající 4 osoby si dala v klidu oběd a zbytek, tj 8 osob pokračoval podle plánu dál. Obědová skupinka nás už pak nedohonila. No ani nemohla, protože si cestu pak upravili (rozuměj zkrátili :-D )   Před Řevnickým lesem se odpojili 2 osoby a vzali to zkratkou. Zbytek se vydal vstříc vrcholu Babka (tj 6 osob). Původně to vypadalo jako pohodová závěrečná procházka lesem, ale brzo nás cesta vyvedla z omylu. Bylo to lidově řečeno furt nahoru a dolů :-) Ale nikdo si nestěžoval (bylo by mu to stejně houby platné...)   Závěrečný bonus - vrchol Babka byl nádherný. Určitě nikdo vynaložené námahy nelitoval neboť výhled stál za to. Pak již cesta vedla na nádraží a v 17:04 jsme odjeli vlakem z Řevnic směr Praha. A tím výlet skončil. Tedy pro posledních 6 osob. Zbývá poděkovat účastníkům a účastnicím a náhodně kolemjdoucím za fajn sobotní den a ostatním čtenářům, pokud jste to přečetli celé a pochopili, kolik nás vlastně bylo či spíš nebylo :-) 8.9.2013

Pohodový výlet s koupáním v Malé Americe Protože se nenašel dobrovolník pro vytvoření zápisu z akce, tak jsem se toho musel ujmout já. Výlet se konal a navštívili jsme pro někoho již známá a pro některé osoby  neznámé místa na berounsku. Dále to budou útržky z paměti :-)   - skupinová fotka se z čistě preventivních důvodů uskutečnila již na nádraží v Srbsku, nebot nás bylo hodně a tak se dali očekávat ztráty.   - U mostu zastavil hustý týpek na čtyřkolce a tak si naše holky mysleli, že tam zastavil kvůli nim, aby si ho mohli vyfotit. Tak si vlezli k němu a vyfotili jsme to. Mno ale pak jsem si bystrým okem všiml, že on tam nezastalil kvůli holkám, ale jednoduše proto, že tam byla na semaforu červená :-D   - Lucka alias Lukrécie ve snaze udělat neobvyklou fotku mezi kameny si pak stěžovala na bolesti, ale pak to myslím rozchodila, takže dobrý.   - Vláček u Solvanových dolů jel, houkal a rachotil   - Voda v Bubovických vodopádech byla a tekla průměrným průtokem (odhad bay oko)   - Pár lidí riskovalo svůj život a šlo se vykoupat do Malé Ameriky.  Vše se odehrávalo nahoře i dole bez...   - Dva jedinci si udělali výlet na Karlštějn, zatímco zbytek výpravy si dával pivko a jiné nápoje v jistém zařízení.   - Při čekání na zpáteční vlak nám ujel vlak a tak jsme jeli až tím dalším. Toto je čistě hypotetické ujetí a týká se to pouze 2 účastníků (shodou okolností těch, co šli na Karlstějn), protože ti co na Karlštějn nešli, tak ti prostě přišli na nádraží později.   Máte-li někdo další střípky z výletu, pište je do diskuze :-) Tomáš 28.7.2013

Jo, kopečky tam byly :) Akce úspěšně proběhla. Nikdo se neztratil i když osoby během dne mizely. Zklamáním byla autobusová doprava se Studentem. Při cestě tam jsme jeli busem, který měl oddělané tlumiče. Šíleně mu to vrzalo a jakýkoliv hrbol měl za následek několika vteřinové houpání. Váhal jsem, zda si mám vzít od nich nápoj zdarma. Nakonec jsem si ho vzal a podařilo se mi to vypít a mistrně balancovat tak, že jsem ho nevylil. :-) Pavča se tomu smála, když mě viděla :-) Při cestě zpět jim to sice nevrzalo, ale nefungovaly jim obrazovky. Jediné pozitivum na tom bylo to, že jsem zjistil, že jsou z dálnice vidět Trosky. Co se týká samotného tůrování v Jizerkách, tak to proběhlo prakticky podle plánu. Část výpravy si trasu zkrátila a všichni jsme se sešli na večeři na ubytku. Sobotní výhledy z vyhlídek byly skvělé a místní vodopády také. Vyzkoušeli jsme také pláštěnky, neboť cca se 3x během odpoledne spustila krátká přeháňka.  V neděli už nepršelo vůbec, takže by se mělo zvolat jupí. Jenže to nebylo dokonalé, neboť byla velmi hustá mlha. Mlha byla tak hustá, že se výprava roztrhala na 3 části. Dokonce jsme ztratili i turistickou značku a došli jinam :-) Všechny skupinky se však nakonec opět sešli u restaurace Obří sud. Protože jsme měli dostatek času po návratu zpět do Liberce, prošli jsme se ještě Libercem a mrkli do místní cukrárny a zámecké zahrady. Ta byla však spíše ostudou. Nebyla tam ani jedna lavička a vcelku nepořádek. Zahrada udržovaná tak nějak, aby se neřeklo. Možná se členové SA objeví v reklamním šotu, neboť se v ulicích Liberce natáčela jakási reklama a my jim prošli skrz scénu. Tečku za Libercem udělalo obchodní centrum Forum, kde jsme navštívili toalety a kde po nás chtěli 5 Kč. Platit za toalety ve velkém nákupním centru, to byl docela šok. Každopádně jsme si víkend užili. Díky všem za účast :) Tomáš 29.6.2015

Vyrazili jsme cca v 10:30 z Českého Šternberka a do cíle jsme došli v 19:16. Horko bylo, ale nás to nezlomilo a v 19:16 jsme dorazili cca po 8,5 hodinách do cíle, tedy do Kostelce nad Černými Lesy. Zde jsme v 19:18 odjeli busem na Háje. Cesta probíhala v normálním tempu. Víceméně svižnější tempo jsme nasadili až pár km před cílem, abychom stihli bus. V Sázavě jsme navštívili Cukrárnu a v zahradě Sázavského kláštera jsme si pak dali obědovou pauzu. Hospodu jsme nenavštívili žádnou, přestože jsme jich pár potkali. Cesta byla vcelku ok, ale byly tu bohužel úseky po silnici, tedy po asfaltu, což v tomto parném dni nebylo moc ideální. Každopádně celkově hodnotím akci pozitivně. Hezky jsme se prošli. Díky oběma účastnicím za účast. Tomáš 19.8.2018

Všichni to ušli, gratuluji. Akce se vydařila.  Počasí ideální na turistiku, kolem 20°C a slunečno. Na startu se sešlo 7 osob a všech 7 osob také akci dokončilo. Trasa byla i pro mě trochu víc kopečková než jsem čekal. Převýšení cca 870 m nahoru a 670 m dolu. Společně s celkovou délkou trasy jsme tak prověřili své síly dostatečně. Viděli jsme prakticky vše, co jsem naplánoval a našli jsme také onu dřevěnou loď. Ta sice nebyla na poli, ale byla umístěna na střeše jedné budovy za plotem. Nemohli jsme sice až k ní, ale i tak jsme ji viděli vcelku zblízka. Nutno však podotknout, že jsem ji našel jen díky tomu, že jsem ji na dané lokalitě hledal. Náhodný kolemjdoucí by ji asi z cesty nezaregistroval. Viděli jsme několik hřbitovů a kostelíků či kapliček po cestě, což  v této lokalitě je asi jediná dostupná kultura.  Dle navigace jsme měli průměrnou rychlost pohybu 5,2 km / hod a když se započítají i zastávky, pak to vychází na 4,3 km / hod. Díky všem za účast a vytrvalost. Jste dobrý. Fakt. Tomáš 2.4.2017

Vydařená akce se spoustou vyhlídkama. Přestože bylo na sobotu hlášeno slunečné počasí a teplo alias babí léto, sešlo se nás pouze 5 osob. To nás však neodradilo a výlet jsme si užili. Prošli jsme městem Lomnicí nad Popelkou a zanedlouho poté jsme se ocitli u místního skokanského areálu. Zajímavý zážitek a výstup na věž, kde byla rozhledna, prověřil naše fyzické síly hnedka zkraje výletu. :-)  Všichni to však zvládli a výhledy z věže stály za to.  Martina se pak rozhodla si skočit z můstku, neb se jí nechtělo jít pěšky dolů a výsledek vidíte na fotkách. Naštěstí se jí nic nestalo i když dopad nebyl ideální. :-) Následovala neplánovaná, tedy bonusová vyhlídka B. Smetany, kde foukal největší a nejstudenější vítr dnešního  dne. Nikdy předtím ani potom takový vítr nebyl jako tam :-) Následovala hradní zřícenina Kozlov, kde byli patrné pouze valy a trochu kamení. Našli jsme i onu tajemnou chodbu, ale na průzkum jsme se vykašlali, neboť bychom museli lézt po 4 či spíš se plazit.  Alainova věž, kterou zrovna opravovali, neměla uvnitř schodiště, takže to byl spíš altánek a ne vyhlídka. No ale neva. Blížili jsme se k Tichánkově rozhledně na vrchu Tábor. Odtud byl moc pěkný výhled do krajiny, viděli jsme Ještěd i Sněžku. Doporučuji všem, stojí za návštěvu. Poté jsme si v místní restauraci neplánovaně dali polévku a pak jsme vyrazili z kopečka vstříc vrcholu Zebín.  Cestou nás mile překvapila vesnice Kyje, kde měli stylové domky i autobusovou zastávku :-) Při procházení Valdicema jsme zjistili, že to jméno známe a tak jsme neodolali a šli se podívat ke zdím jedné z nejstřeženější věznice u nás. Sice někteří z dálky říkali, že by se mrkli i dovnitř, ale když jsme došli ke zdi a viděli tu výšku a dráty nahoře, ihned jsme si to rozmysleli :-) Pak už následoval náročnější výstup na Zebín, který však stál za tu námahu. Výhledy odtud byly  famózní a viděli jsme i Trosky, které z vrchu Tábor vidět nebyly. :-) Blížili jsme se k Jičínu a posledním bodem byla rozhledna na kraji Jičína - Milohlídka alias Čeřovka, kde údajně nemělo být nic vidět, kvůli stromům. Několik zdrojů nás odrazovalo od návštěvy, ale my jsme se tam stejně podívali a byl to šílený klam. Výhled tam byl !!! Pravda, nebyl tak famózní,  ale byl tam. Měli jsme ještě chvíli čas, proto jsme zabrousili na náměstí Jičína a do zámecké zahrady, ale pak už jsme zamířili na vlakové nádraží, kde jsme v 18:37 odjeli přes Nymburk do Prahy (20:50). Celá trasa měřila cca 26 km. Díky všem za společnost a bezva zážitky. Tomáš 28.9.2014

8 osob se vydalo svižným krokem na cestu... ... a byla to dlouhá cesta. Trvala od 8:45 do 17:45, tedy 9 hodin. Za tu dobu jsme urazili 40 km, takže i se zastávkama jsme měli průměrnou rychlost 4,44 km / hod. V Liberci jsme si nejprve všichni zahráli na místním automatu. Bylo to tak zábavné, že nám kvůli tomu ujela jedna tramvaj :) Zajímavé bylo, že automat byl extrémně výherní. Všichni, kdo do něj hodili mince, vyhráli.No ale protože jsme měli před sebou dalekou cestu, museli jsme další tramvají už fakt odjet. (Ivan si pak ještě zahrál na automatu v Praze na Černém Mostě - pozn. autora) Pod Ještědem jsme vystoupili z tramvaje a vyrazili jsme přes daný kopec směrem k cíli dnešní cesty. Pokud někomu byla zima, výstupem se bezpečně zahřál (někteří i nebezpečně - pozn. autora). Poté již byla cesta příjemnější, neboť se šlo z kopce. Skoro po celý den jsme pozorovali místní dominantu - věž Ještědu. Pěkně jsme se vzdalovali a věž byla menší a menší, až jednoduše nebyla. Jinak místní krajina hezká, moc turistů jsme tu nepotkali. Čertova zeď, kde jsme měli svačinovou pauzu, byla fakt asi čertovská, neboť tam fičel neskutečný vítr, že jsme se museli před ním ukrýt. Nikde jinde vítr skoro nebyl po celý den. Listí opadávalo místama tak intenzivně, že občas úplně sněžilo. Docela romantika. Také to krásně šustilo.  Místama to byl pořádný hukot. Krásný hukot :-) Vyskytlo se i drobné bloudění a to opakovaně. Nicméně nakonec se vždy podařilo najít značku a tedy tu správnou cestu. Krátce po setmění jsme dorazili do cíle. V Mnichově Hradišti jsme zjistili, že nám za pár minut jede bus, tak jsme šli svižně na zastávku podle značek. Nicméně se nějakým záhadným způsobem zelená značka změnila na modrou a tak jsme šli ven z města. Ve tmě vypadají značky stejně :-)  Proto, když jsme omyl zjistili, museli jsme ještě víc zrychlit a vrátit se zpět. Podařilo se a dorazili jsme cca 2 minuty před odjezdem busu, který měl nakonec stejně asi 15 minut zpoždění, tak jsme hnali zbytečně :) Sice by se dalo napsat více, ale což. Díky všem za účast a výdrž. Tomáš 1.11.2015

Rychlá turistika, báječná parta lidí a nové osobní rekordy. To byl sobotní pochod z Berouna do Prahy.   Na startu 44 km pochodu z Berouna do Prahy se sešla skupinka 6 žen a 4 muži.  Všichni v dobré náladě a připravení k otestování svých možností. Již od začátku jsme nasadili slušné tempo kolem 5 km/hod, které jsme drželi téměř po celou cestu.   Aby nebyl pochod fádní, připravil jsem pro účastníky několik zpestření po cestě. I tak se objevila nespokojenost, protože někteří požadovali ještě duhu, kterou jsem však připravenou neměl.   Po několika stovkách metrů, poté co jsme vyšli z Berouna,  na účastníky čekalo první překvapení v podobě 3 koní, kteří nám zablokovali cestu. Vypadalo to, jakoby se sami dostali bez dozoru  z přilehlého výběhu, ale majitelé je měli pod kontrolou (onen záhadný chlapík, co se jakoby coural po cestě za námi…)   Zanedlouho jsem ostatním představil místní hasiče, kteří na skalách měli cvičení. Z jistých důvodů jsme se však s nimi nemohli vyfotit, ale i tak jsme si udělali alespoň snímek s autem.   Pak došlo trošku k nedorozumění a další atrakce, vlak tažený parní lokomotivou jel o něco dřív než jsem měl naplánováno. Ale nevadí, všichni jsme mohli s úžasem pozorovat, jak se valí údolím Berounky mrak páry k obloze :-)   V Srbsku se u výpravy objevil Jirka M. aby podpořil ducha výpravy. Na kole kontroloval jednotlivé účastníky a tvořil jakési doprovodné kolozidlo naší skupiny.   Zúčastnili jsme se rovněž malého koncertu zahraničního kachního (husího?) sboru a poslechli jsme si několik lidovek v jejich kač-kač podání.    Přešli jsme několik mostů přes Berounku a viděli hezké pohledy na okolní skály a městečka lemující řeku. Mlhový opar skrýval okolní kopce po celý den. Sluníčko jsme viděli jen ojediněle.  Bohužel pršet v sobotu z technických důvodů muselo a tak jsem to alespoň domluvil a rozložil déšť do celého dne.  Spíše mžilo a větší deštík byl spuštěn až v romantickém zákoutí na jednom úseku Berounky, aby se tak zakryl drobný technický nedostatek (cesta zmizela).    Tento úsek však již neabsolvovaly 3 účastnice, kteří se odpojili Černošicích, neboť dostali nabídku na návštěvu Pizzerie od našeho doprovodného kolozidla. Pro ně cesta cca po 20 km tedy skončila (tajně) připraveným pohoštěním.   Hlavní část výpravy pokračovala dále a v Radotíně, když se opět objevila cesta, jsem déšť ztlumil a mohli jsme si tak vychutnat kulturní zážitek z pozvané kapely u místních trhů, která nás tímto uvítala v Praze. Připravil  jsem i matějskou pouť, ale nebyl zájem mezi účastníky a proto jsme pokračovali dále.   Následovali pohledy na 2 monumentální mosty (Radotínský a Lahovický most) s vyhlídkovým  bonusem na Lahovickým mostě. Protože se nechtělo všem škrábat na most, užilo si to jen pár (přesněji 3) účastníci pochodu. Ti se také podívali na soutok Berounky a Vltavy pěkně zblízka. Podle plánu kolem projela domluvená loď, aby nám ukázala, co jsou to vlny a jak působí na soutoku.   Následovalo překvapení pro všechny. Uprostřed pustiny jsem zřídil jakoby převozní stanici (pojmenoval jsem ji P-6 Lahovice) a pravého námořníka i s kapitánskou čepicí. Nikdo naší lest neprokoukl (nikomu to nebylo divné, že na takovém místě je převozník) a tak jsme se přeplavili na druhý břeh Vltavy.   Následovala cesta podél Vltavy po cyklostezce a kolem golfového hřiště (z bezpečnostních důvodů, jsem nechal postavit ochrannou síť podél cesty).  Po cestě hrála na několika místech hudba, aby nám dodala sílu do poslední desítky. V Modřanech se odpojil jeden účastník a zbytek (tj 6 osob) si mohlo vychutnat pohled na večerní Prahu (zajistil jsem zhasnuté lampy, pro lepší efekt). Za Vyšehradem jsem již nechal lampy rozsvítit, protože na úplný závěr jsem přichystal podívanou v podobě skocích na lyžích a snowboardech pod železničním mostem. Pravda sníh byl trošku problém, když nebyla taková zima, ale nakonec se mi to podařilo vyřešit a pochodníci jenom nevěřícně zírali.   Cíl byl sice naplánován na Smíchovském nádraží, ale oficiálně jsme to ukončili na Palackém náměstí v 18:50, kde se naše  cesty rozešly. Někteří překonali své rekordní maxima, jiní si vyzkoušeli rychlejší pochod. Podle kontrolního měření navigace jsme to měli opravdu 44 km.   Věřím, že se to všem líbilo a každý si odnesl z pochodu něco pro sebe. Díky všem za bezva atmosféru.    Uff, bylo to ale náročné  celá ta organizace  všech doprovodných programů a překvapení  :-) 14.10.2013

Vše co bylo slíbeno bylo a i něco navíc. 23 přihlášených účastníků fakt dorazilo. Leština je na takový nápor evidentně zvyklá, neboť tam ještě nějaká parkovací místa kupodivu zbyla. Na startu Petr rozdal slíbené bagety, za což mu patří velký dík. Nikdo si tedy nemohl stěžovat na hlad a to pro organizátora znamená jediné. Spokojené účastníky. (Poznámka redaktora - pod pojmem účastníci jsou myšlené i účastnice, tedy upozorňuji na to, aby nedošlo k nějakému nedorozumění). Když jsme dostatečně zvířili prach ve vesnici a provedli obvyklé přivítací rituály a snahy o představení, dal se 23-hlavý dav do pohybu. Místní lidé vylézali z domů a koukali, co se děje. Je snad nějaká mobilizace? Nebo už odstartoval pochod do Prčic? Protože však byla ještě vcelku zima a teploty kolem nuly, raději místní opět zalezli do tepla svých domovů. Kupodivu ani moc psů na nás neštěkalo. Nejspíš usoudili, že stejně nemají proti větší smečce šanci a tak dělali, že nás nevidí. Výprava byla jako harmonika. Jen, co jsme se rozešli, už se vzdálenost mezi prvním a posledním zvětšovala a naopak, při zastavení se zase zkracovala. I zvuk to vydávalo.  Místama bylo trochu bláto a místama zbytky sněhu. Slíbené bledule tam byly, na dvou nalezištích. Pokud byste však nevěděli, že tam jsou a kde tam přesně jsou, nejspíš byste je nikdy nenašli. Od cesty na to není žádné upozornění a mezi zbytky sněhu byste je na první pohled přehlédli. Velký dík proto patří organizátorovi, který věděl, kde přesně bledule jsou, neb si to již ověřil minulý rok. Bledulí jsme viděli hooodně avšak mohlo jich být ještě více, kdybychom dorazili cca za 14 dní později. Ale nevadí. Foťáky cvakali na plný výkon a na chvíli tak přerušily i zvuk harmoniky. Následovala cesta lesem a polní cestou a pak to přišlo. Nečekané překvapení v podobě místních krav.Foťáky byly opět v pohotovosti a ukládali další megabajty dat. Rohatá, strakatá, hnědá, černá, prostě různé krávy. Ovšem neviděli jsme ani jednu fialovou. Jak to tedy je s tou Milkou? Nekecaj nám náhodou v té reklamě? Hmm? Pak už jsme dorazili na geografický střed České Republiky u vesnice Číhošť. Nikdo z nás to nepřeměřoval, tak nevím, jestli je to správně vypočteno. Každopádně jsme se tu skupinově vyfotili a posilnili na zbývající úsek cesty. Zde se pak již nic mimořádného nestalo. Snad jen zjištění, že turistická značka vede jinudy než je na mapě. No ale to je detail. Do cíle jsme asi dorazili všichni, nebo aspoň nikdo neříkal, že chybí.  Demokraticky se rozhodlo o návštěvě restaurace v Ledči nad Sázavou a tak se kolona 6 aut SA vydala na cestu do restaurace, po jejímž skončení byla akce rozpuštěna a účastníci se rozjeli domů, do různých koutů republiky. (I když většina do Prahy - poznámka redaktora). Díky všem za účast a těším se zase někdy příště. Tomáš 26.3.2018

Archeologická kladívka jsme sice nepoužili, ale i tak to bylo fajn. I když to tak z počátku nevypadalo, nakonec se nás sešlo 8 lidí. Dle mých informací, to byla pro všechny průzkumná výprava do neznáma, neboť nikdo z nás v těchto končinách ještě nebyl. Počasí bylo parádní a kromě srnek jsme viděli ještě koně a ovce, což bylo hezké zpestření nedělního odpoledne. Čas hezky ubíhal a po cestě jsme identifikovali několik zaniklých vesnic, jejichž jména už mi taky zanikla v hlavě, ale to nevadí. :-) Našli jsme nakonec i onu kamennou studnu. Vše bylo pečlivě fotograficky zadokumentováno a když se začalo stmívat, dorazili jsme do cíle naší cesty - nádraží Klánovice.  Děkuji všem za hezké odpoledne a těším se na další společnou akci Tomáš 10.3.2014

Nejen hodně lidí, ale i hodně zážitků. Akce mě mile překvapila. Sice tam bylo hodně lidí, ale dalo se to přežít a bylo tam toho k vidění více než dost. Spoustu vystavené vojenské techniky a různých informačních kiosků. Občerstvení také dostatečné a prodávali se tu i vojenské věci a další.  Samotný výhled na hlavní plochu nic moc. Plocha dost široká, takže se často něco dělo jinde, než jste stáli a tak jste neviděli nic. I z bojových ukázek jste to měli takové útržkovité, páč se před vámi dělo jen něco a zbytek jinde. A to nepočítám lidi kolem vás a před vámi. I když jste měli štěstí na dobrý výhled, tak se před vás dříve nebo později natlačili děti, což budiž, jenže zanedlouho se k nim přidali rodiče a už jste z toho neviděli nic moc. Takže nejlépe nikoho před sebe nepouštět. Jenže zkuste stát x hodin na 1 místě. To prostě nejde. Tak jako jinde na bojových ukázkách, používají naprosto zbytečné dělobuchy, což mi dost vadilo. Ideální je vzít si nějakou ochranu na uši. Co se týká dopravy tam, cca 1 km před parkovištěm Dobřív se vytvořila kolona, tak jsme to zaparkovali před hospodou o kus dřív a došli to pěšky. Šli jsme boční ulicí a bylo tam spoustu parkovacího místa, takže pokud pojedete, hoďte auto tam. Navíc na ofiko parkovišti se platilo 50 Kč. Místo kde zaparkovat (případně v ulici podél vody) https://mapy.cz/s/2M7vB Protože nás už bolely nožky od stání, opustili jsme své relativně dobré pozice a trochu se prošli. Mezitím dav zhoustnul a na plochu již nebylo moc vidět, tak jsme to zabalili a šli domů kolem 14h. Celkově to určitě stálo za to.  Tomáš K. 24.6.2018

Bledule jsme viděli! Akce se povedla. Bledule kvetly ostošest. Bylo to krásné procházet mezi nimi. Společně s námi se na to přišli podívat stovky dalších lidí.  Občas bylo tedy vcelku těsno na cestičkách. Naše skupinka čítala 13 osob. Na místo srazu dorazili všichni dle plánu a výlet začal cestou k místnímu zámku, který údajně vyhořel před pár lety. Zda je to pravda nebo ne, to nevím. Nikde žádné stopy vidět nebyly a zámek vypadal v pohodě. V Pekle to bylo nádherné, odbočka na zříceninu Frýdlant byla drobným zpestřením. Na okraji České Lípy, kde před cca 2 lety si dávali osvěžení  předchozí návštěvníci Pekla z řad SA jsme našli osvěžovnu již zrušenou a chátrající. Vyhlídka na kaňon Peklo z Robečského hrádku byla dalším zpestřením zpáteční trasy. Následovalo setkání s 4 psama Komondorama a několika kozama. Pouze 3 lidí (včetně neohroženého vůdce) se rozhodli vyškábat na vyhlídku na Skleněný vrch. Ostatní relaxovalli pod kopcem nebo šli napřed do cukrárny, kde jsme se pak setkali všichni a kde proběhlo oficiální ukončení výletu. Nakonec jsme ušli necelých 24 km. Díky všem za účast Tomáš 26.3.2016

Bledulek bylo fakt hodně. Bylo to nádherné. Hlavním tématem výletu byla návštěva míst, kde rostou Bledule Jarní. Sešlo se nakonec 6 lidí ve 2 autech.  Na úvod jsme si prohlédli hradní zříceninu hradu Chlum a pak jsme již vyrazili směr bledule. Naše cesta vedla po cestě i mimo cestu a tak to v podstatě bylo po celý den. Rozhodně to nebyla pohodová procházka po cestě. Cestou jsme překonávali malé i větší potoky, rokle, pidi bažinky a další nástrahy místního lesa. Bledule jsme našli na několika místech, skoro přesně podle plánu. Byly moc hezké a tak nějak takové, jak jsem to očekával. Zkrátka takové trsy a menší plochy bledulí. Nicméně, když jsme se přiblížili ke 3 nalezišti (PR Velká a Malá olšina)  čekala nás šokující nádhera. Když si představíte fotbalový stadión, tak přesně taková souvislá plocha na lesní mítině byla plná bledulí. Moře květin. Neuvěřitelně krásné. Když jsme pak naštívili 4 naleziště, už to byla skoro nuda a moc dlouho jsme se u něj nezdrželi  :-) Ještě než jsme došli jsme k autům, zašli jsme znova k hradu Chlum a prozkoumali jeho cca 3 podzemní místnosti, které jsme ráno vynechali. Pak již následoval přesun auty k druhé části výletu a sice trasy kolem potoka Klejnárka. Jak jsme zjistili, dříve tu vedla žlutá turistická cesta, ale už nevede. Nejspíš proto, že tu chybí lávky přes potok. Cesta totiž několikrát potok křižuje. Dnes tu projíždějí hlavně traktory nebo koně. Cesta kaňonem byla také zajímavá. Zatímco na jednom místě jsme potok překonali po improvizované lávce na jiném místě se to již nedalo a tak jsme sundali boty a potok přebrodili. Když jsme po pár stovkách metrů viděli opět brod, rozhodli jsme se to vzít podél skály a podařilo se. Ke konci jsme se nedobrovolně rozdělili na 2 skupinky, ale vše dobře dopadlo a po hodince jsme se nakonec setkali u aut a rozjeli se k domovu. Uvažuji nad tím, že sem výlet udělám znova v příštích letech. Hlavně na bledule :-) Díky všem za účast. Tomáš 27.3.2017

Přestupové vlaky v Lovosicích ráno i odpoledne již čekali, takže jsme jen rychle přehupkali. Mezi Blíževedly a Kravařemi jsme ještě využili zájezdový autobus, neboť byla výluka ČD.   Cestou počet účastníků stoupal, až se zastavil na čísle 9. Výlet začal prohlídkou kostela v Kravařích "Narození P. Marie", kde se zčista jasna u zamčeného kostela zjevila paní a kostel nám i s komentářem odemkla a ukázala. Následovalo nakouknutí na Víseckou rychtu a pak jsme již mířili do divočiny. Moc lidí tu evidentně nechodí, cesty vcelku zarostlé a lávky přes potok už nebyly v nejlepší kondici.   O to větší překvapení bylo, když jsme u bobřího vodopádu potkali několik lidí. Evidentně tam asi dorazili z druhé strany, kde bylo poblíž parkoviště.   Voda ve vodopádu byla a jedna účastnice to komentovala slovy "stálo to za to". Navíc tu byl příjemný chládek a místama profukoval studený větřík. Nutno totiž podotknout, že panovali letní teploty kolem 30 stupňů. Dali jsme zde obědovou pauzu a pak jsme přes převážně polní cesty dorazili k zaniklé osadě Startosti.    Když jsme se za velkého horka a dusna blížili ke Konojedským bochníkům, slyšeli jsme bouřku a obloha se začala zatahovat. Bylo jasné co přijde. Proto jsme raději, místo nábližky, zvolili cestu po silnici a do Kravaře dorazili tak. Jenom nechápu, proč v Kravařích spustili sirény, když jsme se k nim začali přibližovat.    Bouřka nás zázračně obešla a deštík se přihnal se zpožděním až v podstatě před restaurací U Doušů, kam jsme zapadli na jídlo. Vedle v zahradě měli minizoo, takže jsme při jídle mohli pozorovat kozu, pávy, kohouty (kokrhali docela vydatně), hrdličky atd.    Zbývalo cca 200m mezi restaurací a zastávkou ČD a bohužel se přihnala druhá vlna deště, a to rovnou přívalového, takže těch 200m bylo velmi mokrých :-) Pak už se drama nekonalo a domů jsme dorazili dle plánu.   Díky všem za účast. Bylo to super.   Tomáš 2.9.2019

Bylo to drsnější než jsem očekával. Slibované brody byly a bylo jich asi 10. Vše to však začalo lehkým deštíkem na uvítanou. 8- člennou skupinku to však neodradilo a tak jsme po lesní cestě postupovali vpřed. Pak najednou cesta skončila na kruhové smyčce a dál nic. Inu vzali jsme to skrz les naším směrem. Cestou jsme potkali houbaře a košíky měli plné hub, takže rostou. Ovšem my jsme nic za celý den neviděli. Sestoupili jsme k Bojovskému potoku a šli podél. Podle mapy tam měla být cesta, ale spíš místama nebyla a nebo byla tak zarostlá, že jsme vlastně vytvářeli novou cestu. Občas také ta cesta vedla jinudy, než bylo uvedeno na mapě. Brody byly a většina účastníků si fakt přečetla propozice výletu a nebyli z toho tedy překvapený. Kolem poledne jsme prozkoumali štolu Klínec a prošli skrz ní. Byl to totiž tunel a na konci tedy světlo. Poté se 1 účastnice odpojila a zbytek pokračoval podle plánu, nebo spíš teoretického plánu. Další 3 brody, ale ty se již dali zvládnout po kamenech a kládách.  Uvažovanou zkratku jsme nakonec nedali a obešli to raději po modré z Měchenic. Zde jsme zašli do hospody, ale jídlo prakticky žádný, tak jsem si chtěl dát aspoň polévku, ale prej došla. Alternativně se mi snažil nabídnout nějaké zbytky z včerejšího grilování bo co. No nic, koupil jsem si vedle u Vietnamce raději zmrzku. Následovalo zpestření u třešní a koní a v Trnové jsme zašli opět do restaurace. Nikdo si však nakonec stejně jídlo nedal, takže jsme se jen osvěžili a vyrazili na odbočku na naučnou stezku (návrh Honzy). NS Stezka byla nebo spíš nebyla. Tu a tam jsme pouze viděli značky na stromech, ale to je asi vše. První polovina vedla kaňonem potoka, který byl zarostlý a důkazy o cestě byly velmi chabé, spíš jsme improvizovali a hledali vlastní cestu. Společnost nám dělali kopřivy a další kytičky. Jeden účastník to vzdal a raději se vrátil. Asi ta naučná stezka měla přiblížit lidem pocity v džungli? Po té stezka vedla nahoru na skálu a to docela příkře cik cak a pak ke konci už to prostě bylo nahoru rovnou. Sklon slušný a pokud by člověk uklouzl, no raději nemyslet. Odměnou nám byla vcelku hezká vyhlídka na Vltavu. Pak už to byla vcelku nuda, normální cesta :-) Cestou v autobuse z Baní podle hodinek a měření tepu umřeli další 2 osoby. Výlet jsem tedy dokončil s 50% ztrátou účastníků. To docela ujde, na výletík na hranicích Prahy :D Protáhlo se to víc než jsem předpokládal a bylo to náročnější než jsem čekal. Na Smíchově cca v 20:00 jsme se rozešli a výlet skončil! Díky všem za účast. Tomáš 24.6.2019

Celkový počet účastníků kulminoval na čísle 24. Dopředu zakoupené místenky a jízdenky se ukázaly jako dobrý tah. Vlak byl vcelku plný a lidi stáli i v uličkách. Z Prahy vyjíždělo vlakem 18 osob. Cestou se pak připojovali další a naopak. Maximálně nás bylo 24 osob a cestou zpět jsme vlakem do Prahy dojeli v 16 lidech.. Ve Světlé nad Sázavou jsme navštívili jednu cukrárnu a protože se tu vytvořila fronta (dle očekávání), část lidí zamířila do druhé cukrárny o pár metrů dál. Někteří navštívili pro jistotu cukrárny obě. Třeba já mohu odpovědně řici, že je to tu ok pro život, neboť v obou cukrárnách měli špičky. :-) Poté jsme již zamířili ven z města a cca po 4 km dorazili na Žebrákovský kopec. Výhled tu nebyl očekáván a překvapení se nekonalo. Čekal jsem tu však nějaké známky existence původní rozhledny či rozestavěnou novou a kde nic tu nic.On to narovinu ani moc velký kopec nebyl a všude jsou tam vysoký stromy, takže pokud tu někdy něco bude, budou to muset udělat hezky vysoko... Následovaly lesní cesty, která nás zavedly do Vilémovic, kde jsme byli kolem 12:30 a kde jsme si dali oběd v restauraci u Čerta. Jídlo bylo super. Pak jsme se podívali k místnímu památnému stromu - cca 1500-2000 let starému tisu. Patří tak mezi nejstarší stromy ve střední Evropě. Následovala cesta k Sázavě a do Sluneční zátoky, kde tábořil kdysi Jaroslav Foglar. Kromě názvu místa a památníku mi to tam nijak výjimečné nepřipadalo a raději zůstanu u románového popisu místa. Je ale fakt, že před cca 80 lety to tu nejspíš vypadalo jinak :-) Těšili jsme se na další zajímavou část a sice na kamenitá Stvořidla. Ty nás uvítali civilizací a davem lidí, neboť tu byl dosti našlapaný kemp. Spoustu aut a stanů, každých pár desítek metrů stánek s občerstvením. Z toho měl radost snad jen Petr, který se občerstvoval pravidelně po cestě :)  Naštěstí kemp nakonec skončil a dál jsme šli podél řeky již "přírodou". Ovšem lidi tu byli také, ale jejich počet řídl, jak jsme se vzdalovali od kempu. Našli jsme si čas i na relax v řece na kamenech, kde vznikla i skupinová fotka neúplné skupiny. Cestou jsme ještě zašli k Čertovu kameni a pohodovým tempem dorazili zpět do Světlé kolem 19:30. Protože zpáteční vlak odjížděl ve 20:15, větší část výpravy ještě zašla do hospody na jedno (někdo možná na dvě). Snad se nikdo neztratil a nebloudí po okolí dodnes. Přece jen spočítat tak velký a pohybující se dav není jednoduché. Doteď mi však žádná sms s žádostí o pomoc nepřišla, což je asi dobrý znamení :-D Díky všem za účast. Moc jsem si to s vámi užil. Tomáš 2.7.2017

Akce splnila očekávání. Na nádraží v Jincích jsme se setkali s utajenou průvodkyní Janou a překvapivě i s Lenkou, která byla zrovna na návštěvě u Jany :) Výprava do divočiny tak čítala 8 osob celkem. Nikdo se neztratil a nikdo ani nezakopl o munici, takže stejný počet osob se i vrátilo zpět. Počasí zpočátku lehce deštivě - poprchávané, ale nic hrozného. Pak už vysvitlo sluníčko a bylo vcelku i teplo. Tedy pokud zrovna nefoukal studený vítr. :) Houby. To je kapitola sama pro sebe. Rostly fakt hodně a museli jste koukat, kam šlapete. Chcete-li sem jet na houby, neberte si však košík, ale přijeďte rovnou s kombajnem a kamionem. Trasa vedla pěknou divočinou, občas i mimo cesty. Tu a tam byly výhledy do krajiny. Viděli jsme několik bunkrů zevnitř či zvenku a tak vůbec. Dorazili jsme taktéž na zříceninu Valdek, která byla docela velká, ale hojně zarostlá kopřivama. Všude byly značky zákaz vstupu. Nevím proč. Ale vzhledem k tomu, že podobné značky jsme nacházeli po celý den i jinde, tak jsme jim jednoduše nevěnovali pozornost. Na zpáteční cestě jsme se občerstvili v hospodě u Pstruha a pak jsme již tak nějak došli na zpáteční vlak. Díky všem za účast a Janě za pěknou trasu. 22.8.2016

Aprílové počasí na bezva výletě :) Výlet jsme absolvovali v komorní 4-členné sestavě. Nálada byla fajn a cesta hezky ubíhala. Hnedka na úvod jsem přichystal překvapení. V Sobotce jsme navštívili místní cukrárnu. Někteří si na to již pomalu zvykají, takže příště budu muset opět přitvrdit. :-) Počasí bylo docela aprílové. Chvílema svítilo slunko a bylo vedro, pak se zatáhlo, přišel vítr, ochladilo se a zanedlouho tu byla deštová přeháňka. Za pár minut pak opět vysvitlo sluníčko a to se opakovalo asi 5x během dne :-) Aby byla trochu změna, tak jednou místo deště padaly kroupy :-) Obvykle než jsme vytáhli pláštěnky, přestalo pršet. Takže jsme tak trochu paradoxně nosili pláštěnky, když svítilo sluníčko a když pršelo, tak jsme je neměli. :-))) Pod hradem Kost jsme si dali gastropauzu v restauraci a ve větší a menší pohodě jsme dorazili zpět do Sobotky a odjeli poloprázdným busem zpět. Díky všem za účast. Bylo to s Vámi super. Těším se na příště. Tomáš 21.6.2015

Nakonec to bylo 32 km podzimní krajinou. Na akci se sešlo 9 dvounohých bytostí plus jeden čtyřnohý tvor. Nejprve jsme si užili ranní mlhu, která se postupně rozpadala až nebyla vůbec. Vznikly vcelku pěkné fotky krajiny či pavučin s kapkami rosy. Jen co jsme se ponořili do údolí potoka Musíka, mlhu jsme již nevnímali a naopak jsme vnímali potok Musík, který jsme několikrát překonávali různým způsobem. Buď přehopkáním po kamenech nebo po kládách alias lávkách. Docela milé překvapení a nečekané zpestření cesty :) Mezitím se již mlha rozpadla a celý den svítilo slunko, bylo hezké babí léto a listí stromů se krásně zabarvovalo. Udělali jsme malou změnu plánu a o cca 3 km jsme si trasu prodloužili k vyhlídce na Vltavu - Opata Zaorala, kde byla také první větší pauza na jídlo. Následovala cesta po modré značce, která nebyla moc dobře značená k hradní zřícenině Kozí Hřbet, kde byla opět pauza na jídlo. Vůbec místní značení turistických tras je dost žalostné a několikrát jsme během dne sešli z cesty a nemít navigaci v mobilu, bloudíme tam dodnes. Turistické cesty byli také dosti zarostlé a o kopřivy nebylo též nouze. Část účastníků se pak odpojila a cestu si zkrátila o několik km. Vynechali tak rozhlednu Drahoušek, odkud byl vcelku daleký výhled do všech stran. Než jsme došli k rozhledně, chtěli jsme se občerstvit v hospodě v Osečanech, ale přestože měli mít otevřeno, bylo zavřeno. Požádali jsme tedy aspoň o vodu jednu místní paní a ta neskutečně mile překvapila, nebo spíš šokovala. Nejen, že nám donesla vodu, ale udělala nám také vodu s mátou a citronem a donesla i jablečný džus. A pro každého skleničku. Neuvěřitelné. Houby moc nerostly, ale přesto jsem našel několik babek a 2 pravé hříbky.  Cestou od rozhledny do Sedlčan jsme hezky zrychlili tempo až na 5,8 km/hod a díky tomu jsme stihli zpáteční bus v 18:05 dle plánu. A stihli jsme ještě na pokraji Sedlčan se mrknout na nějaké závody terénních vozidel. Díky všem za účast Tomáš K. 1.10.2017

Sešla se pohodová partička lidí. Cesta vlakem proběhla podle plánu. V Peruc se k nám ještě připojili další 3 osoby, kteří přijeli autem. V samotné Peruc jsme viděli spoustu zajímavých věcí (památek). Nejen to co, jsem sliboval v popisu akce, ale také navíc zahradu zámku, Boženinu studánku a hlavně 1000 let starý dub! Jeho majestátnost a velikost vynikne jedině v reálu. Na fotce to vypadá jako spoustu jiných stromů.  Z Krásné vyhlídky jsme viděli České Středohoří jaksi v mlžném oparu, což byla škoda. Hradiště i rozhledna ve Stradonicích hezký a sluneční hodiny funkční. Ovšem aby fungovali, musel se člověk postavit na určité místo v kalendáři ve středu hodin. Skupinka na prodloužení ke zbytkům hradu Šebín dorazila, ale zbytky jsme nenašli. Jednak tam jaksi cesta vůbec nebyla (přestože na mapy.cz je vyznačena) a jednak tam žádný zbytek zdi nebyl. A nebo to mají v mapách označené špatně. Každopádně jsme se pak zastavili (neplánovaně) na výbornou slepičí polévku v místní hospodě v Levousích. Ve Stradonicích jsme se pak sešli se zbytkem výpravy, kteří šli sem do hospody místo Šebínu. Společně jsme pak dokončili okruh a vrátili se zpět do Peruc. Zpět jsme pak využili auta a tím výlet skončil. Cestou z auta jsme viděli menhir u Slaného. Díky všem za účast Tomáš K. 6.10.2018

Sobotní pohoda v Hradčanském lese. Spoustu hub a borůvek. Akce proběhla v komorním složení a byla to pohodička po celý den, jak bylo slibováno. Cestou jsme sbírali houby a borůvky. Hub bylo tolik, že jsme si mohli i vybírat, zda se ohneme nebo ne pro další kousek a zda se nám daná houba esteticky líbí nebo ne.. Viděli jsme i zvířátka v místní mini zoo, ale neviděli jsme tam lišku. I když tam být měla. Horko bylo po celý den, ale v lesích se to dalo přežít. Výhled z Hradčanské vyhlídky byl parádní. A viděli jsme také koně a to opakovaně. Nejdříve běželi naproti nám po lesní cestě a odpoledne jsme je viděli znova, když se koupaly v Hradčanském rybníku. Závěrečnou tečkou byla večeře v Dřevěnce v Mimoňi. Jídlo bylo skvělé, ovšem místní štamgasti u vedlejšího stolu nám zážitek lehce degradovali. Kouřili ostošest a jejich hlučná debata se nedala ignorovat. :-( Díky všem za účast. Byl to parádní den. sepsal Tomáš organizoval Tomáš a Květa 28.8.2016

Na akci dorazilo 6 osob. Taková komorní skupinka. Ranní autobus byl sedadlově plně zaplněn a pár lidí ještě stálo. Do Dubé jsme dorazili dle plánu a pak jsme vyrazili vstříc výletu.    Hnedka zkraje nás zaujali černý rajčata na jedné zahrádce a to natolik, že jsme si nevšimli odbočky a tak jsme se pak museli vracet zpět k rajčatům :)   Starý Berštejn byl sice uzavřený, ale přesto se kopcovitá námaha vyplatila, neboť jsme viděli pod hradbami vyhlídky na 2 stranách.    Na vyhlídce Šedina jsme si dali obědovou pauzu a pak jsme přes Braniborskou jeskyni dorazili do Starých Splavů kolem 14:30. Zašli jsme do restaurace a protože jsme již kolem 15:30 byli hotový, rozhodli jsme se vyrazit pěšky do Doks namísto čekání na parník.   Mrkli jsme ještě na hráz Máchova jezera a pak jsme odjeli o 2 hodiny dřív vlakem domů. Překvapivě bylo v Doksech dost plné nádraží a ve vlaku jsme sotva našli poslední místečka k sezení (různě daleko od sebe). Podobné to bylo i na přestupu v Mladé Boleslavi. Co však bylo překvapující, že jak se vlak blížil do Prahy, lidé ve vagonu nepřibývali, ale naopak :D   Zklamaly mě borůvky. Nikde nic pořádného. Jen na pár místech pár vysušených plodů. Přitom borůvčího tam bylo habaděj. No co se dá dělat :)   Díky všem za účast a fajn společnost. Těším se na další společnou akci.   Tomáš K. 6.8.2017

Projeli jsme se metrem A tam a zpět a dozvěděli několik zajímavostí. Vrátnici, kde byl sraz, všichni včas našli, takže jsme si mohli vychutnat společně zážitkovou akci v Depu Hostivař, kde jsme navštívili tzv. malé depo a poté se prošli po okolí. Vše s odborným výkladem.  Asi po půlhodince jsme zamířili do haly, kde parkují metra a nastoupili do historické soupravy a zanedlouho již vyrazili na trať směr Leninova :-) Cestou jsme se mohli občas podívat přes ramena strojvůdci, jak tunel při jizdě vlastně vypadá. Vše bylo hezky osvětlené a v rozhlase jsme poslouchali zajímavosti, kudy jsme zrovna projížděli. Cca ve 12:00 jsme akci ukončili zpět na Depu Hostivař, kde jsme si ještě udělali pár fotek.  Bylo to s Vámi fajn a těším se na další společnou akci Tomáš 15.3.2014

Projel jsem se metrem dle očekávání :-) Přestože jsem na vyrazil na SA akci sám, na místě konání jsem rozhodně sám nebyl. Lístky byly vyprodané a lidí všude plno. Prohlídka začala v místní hasičské zbrojnici a pak jsme se přesunuli do depa s vlaky, kde jsme si vyslechli informace z provozu a mrkli jsme také na mycí linku. Následovala jízda z Depa Zličín až na zastávku Florenc alias Sokolovská. Cestou jsme se dozvěděli zajímavosti z jednotlivých stanic a docela zajímavý byl i absolvovaný test zabezpečovacího systému metra ARS. Ten spočíval v tom, že když metro jede větší rychlostí než je na daném úseku povoleno, tak začne houkat alarm a když řidič nereaguje, tak metro automaticky zastaví. Řidič to tedy rozjel v jednom úseku přes povolenou rychlost 80 km/hod  a pak už nic nedělal. Začalo to houkat a metro začalo brzdit :-) No čekal jsem rychlejší zastavení a škubnutí. Zastavilo to vcelku v pohodě. :-) Tak jako vždy bylo skvělé pozorovat překvapivé pohledy cestujících na stanicích metra, kteří se divili cože to kolem projíždí za metro a nezastavuje :-) Zajeli jsme na obraciště na Smíchovském nádraží, kde se dřív prováděla i jednoduchá údržba metra a pak se zase rozjeli až na Sokolovskou, kde jsme se otočili a jeli zpět na Zličín. Na Zličíně jsme se ještě projeli po zkušební trati vedle depa, kde se trénují a testují součásti metra a třeba i krizové situace během provozu. Zkušební trať je dlouhá jen 1800m a není to okruh, takže to bylo pro mě vcelku zklamání. Prý by okruh byl moc drahý. Následoval dojez do depa, nějaké ty fotky v kabině soupravy a pak pro nás opět dorazil speciální bus, který nás odvezl k metru Zličín, kde akce začala a nyní i skončila :-) Bylo to super a díky Tome za účast a vám, že jste si to přečetli :-) 16.8.2014

Restaurace byla a navíc i cukrárna. Na místě srazu před Bílinskou kyselkou nás čekalo nepříjemné překvapení. Těžko se tu hledalo místo k zaparkování, páč se konala nějaká sportovní akce na přilehlém atletickém stadionu a nejspíš i nějaký turnaj na tenisových kurtech. Avšak podařilo se zaparkovat a pak jsme již vyrazili. Podle předpovědi počasí dneska nemělo pršet a taky že nepršelo, ovšem mraky a vítr tomu moc nenasvědčoval, aspoň teda cestou auty na místo srazu :) Areál Bílinské kyselky a vůbec kyselka mě dost  zklamala. Sice budovy mají hezký a zrekonstruovaný (většinou), ale jinak půlku cestiček mají zarostlý bujnou vegetací, takže řídit se podle cestiček na mapě nebylo vhodné. A taky tu neměli volně přístupný pramen. Což bylo největší zklamání.  Výhledy z prvního vrcholu, z Kaňkova byly pouze jednosměrné a viděli jsme středohoří před sebou. Výhled hezký, ale původně jsem myslel, že uvidíme i těžbu uhlí na opačné straně, bohužel výhled na opačnou stranu byl zarostlý. Škoda.  Teprve, až když jsme sestoupili z Kaňkova, měli jsme trošku výhled na uhlí a viděli jsme to pak i z dalších dnešních vrcholů. Cestou zpět z prvního vrcholu podél silnice nás předjelo policejní auto a pak nás zastavili a zjišťovali co jsme zač.Skupinka 14 lidí asi byla v tamní lokalitě podezřelá a prej jestli nejsme nějaký aktivisti bo co. Vše ale dobře dopadlo a po krátkém rozhovoru jsme pokračovali dál, směr slíbená restaurace, kam jsme dorazili kolem 13 hodiny a mohli jsme si tak výjimečně dát oběd na mém výletu. :-) Obával jsem se, že v restauraci bude plno, když se konaly ty sportovní akce kolem, ale překvapivě to bylo v pohodě a i jídla měli relativně rychle hotový a chutný. Po obědě jsme vyrazili na Bořeň, který z dálky budil respekt a spoustu účastníků z toho měla hrůzu. Ovšem výstup byl tak pohodlný, že i já jsem z toho byl šokovaný a překvapený, jak snadný to bylo. Výhledy byli odtud famózní na všechny strany. Ovšem foukal docela trošku silnější vítr. :-) Cestou zpět k autům jsme to vzali oklikou přes náměstí v Bílině a zašli do cukrárny. Zákusky tu měli dobrý a i hezký výběr. Pro moje měřítka to byla zatím nejluxusnější cukrárna co jsem kdy zažil, protože tu měli kromě klasické čokoládové špičky, také špičky z bílé čokolády a pak ještě tu měli mini špičky!. Prostě špičkový ráj. Dojem však pokazila obsluha, která moc přátelská nebyla. :-( K večeru jsme se pak přesunuli auty podle plánu ke hřbitovu pod Zlatníkem a vyrazili jsme na poslední vrchol. Výškové metry zde byli poznat a byl to určitě nejnáročnější výstup dnešního dne. Na vrcholu nás však čekalo nemilé překvapení. Vrchol byl totiž zcela zarostlý a tudíž tu žádný výhled nebyl! Ona i ta cesta na vrchol byla docela zarostlá a moc lidí sem asi nechodí. Takže jsme na vrcholu byli asi 15 minut a relaxovali. Když jsme se chystali vyrazit zpět dolů druhou stranou, objevili jsme vyhlídku na druhé straně vrcholu, odkud výhled byl, takže hurá :-) Někdy kolem 20:30 jsme se u hřbitova rozloučili a vyrazili jsme zpět auty tam, odkud jsme přijeli :-) Díky všem za účast Tomáš 19.6.2017

Bylo nepříjemné dusno, ale Klíč jsme zdolali. Akce dopadla úspěšně. Přestože to zpočátku vypadalo, že pojedu sám, když v pátek ráno jsem byl jediným přihlášeným účastníkem. Nakonec se výprava rozrostla až na 8 lidí. Zakoupení jízdenky předem se ukázalo jako chytrý tah, neboť autobus byl víceméně plný. Nabral však cca půlhodiné zpoždění. Bylo vcelku dusno, takže zásoby vody rychle ubývali. Překvapilo nás obrovské množství borůvek v lesích, zejména v údolí Samoty. Nejen díky tomu jsme museli jít svižněji, abychom stihli zpáteční bus. Na trase bylo i menší dobrodužství, když se cesta v lese místama ztrácela či nečekaně zase objevovala. Nic nás však nezastavilo a skrz  těžce prostupnou zarostlou džungli jsme se vždycky dostali, kam jsme chtěli. Vše co jsme měli vidět, jsme uviděli a bylo to fajn. Klíč dal zabrat a na posledních 5 km jsme měli hodinu, takže i finiš byl ve svižném tempu. Autobus jsme stihli, ale do Prahy jsme opět dojeli cca s 30 minutovým zpožděnim, neboť se vytvořila kolona díky kombajnu a traktoru, který jeli prostě pomalu. Tady jsem zažil snad poprvé, aby autobus (plus kombajn a traktor) předjel kamión! Na trase mezi Dubou a Mělníkem, kde se docela blbě předjíždí. Díky všem za účast a těším se někdy příště zase. Tomáš 24.7.2016

Nikdo v pekle na Housce nezůstal, proto krizový plán nebyl potřeba :-) Do Dubé jsme jeli 2 autobusy a všichni se nakonec dostali dovnitř i ven z autobusů, takže jsme se v Dubé spočítali a vyrazili jsme na cestu. ( v Praze organizátor stav nepočítal, takže je otázkou, zda jsme se sešli všichni - poznámka autora) Sluníčko nám svítilo na cestu a hřálo nás po celý den. I když jsou sluneční paprsky zdraví prospěšné, byli jsme rádi za stíny kokořínského lesa :-) Místama jsme se prodírali bujnou vegetací a neomylně putovali místní krajinou.  Trasa byla vcelku náročná a kopcovitá a hnedka první kopec na Beškovský vrch prověřil naše síly. Odměnou nám byl výhled do krajiny, ovšen nikoliv kruhový, jak to bylo značeno na mapě, ale pouze jedním směrem. No ale vzhledem k tomu, jak to tam zarůstalo, tak aspoň že tak. Za pár let už asi nebude vidět nic :-) Přestože nás hrad Houska přitahoval do svých útrob,  pár lidem se podařilo jeho spárům uniknout a na prohlídku hradu nešli (hospoda je přitáhla víc) . Kastelán na hradě byl milý chlapík (podle některých pekelník) a i když nic moc o hradě neřekl, to málo co řekl bylo podáno poutavě. (organizátor na tu kulturu moc není, takže kdoví jak poslouchal - poznámka autora) Prošli jsme si postupně skoro celý hrad, kde bylo jen 1 nádvoří a asi 3 patra v hradu. Nakonec jsme se podívali i do pekla. Protože čerti zrovna měli nějakou práci, nevšímali si nás a nikoho si tam nenechali. Byl jsem také domluven s Monikou, že kdyby se na hradě dostala do nějakého časoprostoru a do minulosti, tak aby mi tu někde zakopala poklad (na místě jsme se domluvili), ale bohužel Monika nezmizela, tak poklad nebyl :-( Po prohlídce hradu jsme vystáli frontu na občerstvení, která trvala snad stejně dlouho jako prohlídka samotného hradu a po nezbytném posilnění jsme vyrazili na rozhlednu na Vrátenské hoře. Točité schodiště vzhůru bylo nekonečné a motala se z toho hlava (no to horko tomu docela pomáhalo). Nicméně výhled byl suprový a určitě doporučuji návštěvu nahodile se vyskytujícím lidem v okolí. Pak již následovala cesta do Skramouše na vlak kam jsme dorazili s cca 10 minutovou rezervou :-) Nicméně všechny vlaky měli drobné zpožděni, nakonec jsme se však do Prahy dostali a výlet mohl být oficiálně ukončen bujarým potleskem na hlaváku :-) Byl to fajn den a díky všem za super atmosféru. Tomáš Karkoška 8.6.2014

Zajímavá cesta, hodně lávek přes potok, fajn lidi i počasí. Co více si přát? Vše splněno: - cukrárna na úvod - pěkné počasí - fajn atmosféra a lidi - pěkná krajina - trošku dobrodružství a improvizace - zarostlé cesty - trní a kopřivy - spoustu lávek přes Radnický potok - zřícenina Libštejn - pohled na řeku Berounku - hamakový odpočinek - hodně kopečků (nahoru i dolů) - vyčerpání účastníků a účastnic Díky všem za účast Tomáš 27.6.2016

Po 6 hodinách a 40 minutách, 24 km při průměrné rychlosti 3,7 km/hod jsem zjistil, že z 13 osob je nás pouze 5 :-) Akce probíhala vcelku podle plánu. Aspoň co se týká trasy. Horší to bylo s lidma. Ti se zpočátku  objevovali a počet narůstal po celou cestu ranním vlakem. V Ledečku jsme při kontrolním přepočtu došli k číslu 13 osob. To je dobrý no.  Ale pak už to šlo z kopce. Myslím lidi. Postupně se ztráceli, odpojovali, stávkovali, vedli odboj a já nevím co ještě. Podstatné je, že do cílové stanice ve Čtyřkolech jsme dorazili v 5 lidech. No ale byla tam i jedna žádost o ruku, takže to byl vcelku úspěšný výlet. :-) Pokud bych měl zmínit nějaké zážitky ze samotné cesty, tak byla paleta pestrá. Prošli jsme se blátem, po kolejích, po lesní i polní cestě a nevynechali jsme ani asfaltku či silnici. Nechyběla ani vyhlídka či hradní zřícenina. Z oblasti fauny jsme viděli (někteří) žáby, prase (1 velký kus a několik malých ks), slepice, kohouty, kachny, psy, kočky a pak nějaké ptáky (někteří i zpívali). Kulturní vložkou výletu bylo několik staveb z historie, jako třeba kostely, kapličky, zámek v dáli a spoustu podivných i normálních chat či domků sázavských obyvatel. Viděli jsme také funkční i nefunkční hospody a v jedné, která fungovala jsme si dali aj pauzu na kávičku. A tak to bylo... Díky všem za účast. Tomáš 11.3.2017

Vydařená procházka s hojnou účastí a se spoustou srandy Tiskový mluvčí výletu tímto vydává neoficiální zápis z akce.  Bude-li schválen hlavní organizátorkou, pak se stane oficiálním.  Na úvod je třeba vyzdvihnout organizační výkon organizátorky Míšy Fialky, protože celou akci zvládla perfektně. Už ranní počítání pro nákup hromadné jízdenky nebyl jednoduchý. V jednu dobu se tiskový mluvčí (tedy já) musel přeorientovat aj na zapisovatele, neboť organizátorka nestíhala zvedat telefon. Nakonec jsme koupili jízdenku pro 22 osob a vydali se na vlak. Třebaže jistá osoba nevěřila, že pojedeme dvoupatrovým vlakem, jeli jsme opravdu dvoupatrovým vlakem. Po cestě se k nám přidávaly ještě další osoby a chudák průvodčí se po každé stanici hnal za těmito přistoupivšími osobami, aby zkontroloval jejich jízdenky a jaké bylo jeho zklamání, když zjistil, že patří do naší skupinovky. Takze jeho razítkovací nástroj musel zůstat v pouzdře :-) V Petrově jsme naší skupinku rozšířili o další 3 osoby a poté jsme se vydali přes most do Pikovic na naučnou stezku Medník a užívali si tak hezkou turistiku posázavskou krajinou. Počet účastníků výletu byl variabilní a třebaže jsme nikdy nebyli pohromadě při maximálním počtu,  byl to hezký dav. Podle mých výpočtů se celkem výletu zúčastnilo 30 osob a 1 pes. Nicméně jak už jsem psal, hromadně pohromadě nás 30 nikdy nebylo. V době oběda jsme obsadili celou místní restauraci v Kamenném Přívozu a zredukovali jim počet jídel. Museli dokonce povolat posilu, aby zvýšený nápor zvládli a řekl bych, že se jim to vcelku podařilo relativně dobře. Když jsme se posilnili, vyrazili jsme vstříc rozhledně Pepř. Na tomto úseku došlo k největšímu rozdělení výletníků na 2 velké skupinky na tomto výletu. Neplánované roztržení se již nepodařilo spojit a tak obě skupiny dojely každá jiným vlakem zpět do Prahy. Cestou k rozhledně Pepř jsme ještě zachránili Markétu, která nás opustila v době oběda a šla napřed, nicméně přešla asi bludný kořen, neboť celé odpoledne (tj než jsme tam dorazili my) kroužila kolem Pepře. Obešla ho prý několikrát ze všech stran a stále kroužila kolem dokola. Takže to dobře dopadlo a jelikož žádné další ztráty nejsou evidovány, tak předpokládáme, že žádné nejsou.  Díky všem za fajn atmosféru a organizátorce za organizaci výletu a těším se na další akci. sepsal Tomáš alias Karkoška 19.1.2014

Mačetu nikdo neměl. Zpočátku to vypadalo na malou účast, cca 3 lidí. Nakonec nás bylo 9. Vše probíhalo dle plánu, to že tam cesta nebyla i když býti měla dle mapy, nám nevadilo. Prostě jsme si vytvořili cestu vlastní. To se stalo hnedka na úvod a později ještě jednou. Protože jsme se museli (mimo jiné) probít skrz hustý lesní porost, hodila by se mačeta. Jenže ji nikdo neměl. No ale dali jsme to i tak a nikdo tam neuvíznul. Jinak jsme šli také po cestách a zcela normálně jako jiný lidé. Příroda a okolí mě mile překvapilo. Hezká zákoutí a vůbec příroda kolem. Spatřili jsme též několik zvířátek cestou, takže můj naprosto ilustrační obrázek k akci se nakonec ukázal prakticky pravdivý. No, dobře, musíte lehce přivřít očička a pak to již souhlasilo. Viděli jsme potok i rybníky cestou, kde nepochybně žili krokodýlové. Zebry či nosorožce, kteří byli maskovaný jako koně, kolem poletovali papoušci a žirafy byly ukryté v přepravních boxech. Lva jsme přímo neviděli, ale jeho stopy ano a tak bych mohl pokračovat. :) Další úsek cesty, který neexistoval byl neexistenční z toho důvodu, že tam prostě vykáceli les a pak uhladili / zamaskovali cestu. No ale to nás nemohlo rozhodit a pokračování cesty za tímto úsekem jsme zdárně našli. Zajímavý byl také hrob a vedle něj poštovní schránka (viz fotodokumentace). Inu proč ne. Evidentně tu schránku někdo vybírá, protože z ní nic nečouhalo, tedy nebyla přeplněná. A nebo již nedostává žádnou poštu a tak nemůže být přeplněná. Nicméně určo by tam někdo rval různé letáky - no i když to je s otazníkem, páč kdo by se namáhal to odnést do polí za vesnicí, aby tam vložil nejnovější leták na Řecký týden v Lidlu? Tedy tato záhada zůstává nevyřešena :) A asi Vás zajímá, zda jsme nakonec došli až k tomu moři. Ano došli. Fičel tam však neskutečný vítr a tak jsme obědovou pauzu dali až pak ve vnitrozemí na lavičkách u kostela ve Vavřinci.   Následovalo dětské hřiště, které bylo fungl nové a asi nikdy nepoužité. Kupodivu nikde žádná cedule, kdo ho sponzoroval. Bylo nám ho líto, že je tak opuštěné a tak jsme mu udělali společnost a všechny lákadla jsme otestovali. Pak následovala cesta zpět a i když jsme šli třeba jen 100-300m vedle než předtím, bylo to trochu jiné a zkrátka hezké. A už jsem se zmínil o motýlech? Lítali tam mezi námi a bylo to super. Odjezdový bus nám ujel o pár minut a jelikož další jel za 2 hodiny, rozhodli jsme se zajít do Zásmuk do hospody. (Krom pár účastníků, kteří odjeli autem). Hospoda měla otevřeno a měli jsme aj štěstí, protože tam normálně nevařili, ale dneska ano. Byla tam totiž nějaká akce trampů a tak jsme si dali alespoň vynikající guláš. Ceny za pití tu měli hodně levné, už jsem takové ceny dlouho neviděl. Čaj za 15 Kč, 3 dcl kofoly za 15 Kč, 5 dcl za 25 Kč. atd. A měli jsme tu i kulturní vložku. Trampové hráli a zpívali na kytaru. Jelikož se však neustále zásobovali pivem, nebyl to zrovna ten pravý koncert. :-) Mno a ještě bych dodal, že ta hospoda byla typická vesnická putyka alias pajzl. Samý starý a zkušení pijáci a kdyby nebyl zrušen zákaz kouření, nikdy bych sem nevlezl, páč by to tu byla absolutní udírna. Mno a to je asi vše. Díky všem za účast a ti co nejeli, přestože mohli, tak mohu vzkázat, že jste udělali chybu a o hooodně jste přišli. Tomáš 10.4.2018

Bezva zážitky s fajn lidičkama v krásném kraji s nádechem historie. No co takhle začít rovnou dramatem? Ráno když jsem 22 minut před plánovaným odjezdem busu z Hájů dorazil na zastávku byla tam už 50m dlouhá fronta, což mě tak trochu vyděsilo. (A koho by ne).  Naštěstí jel ještě jakýsi jiný bus jinam a dříve, takže se fronta trochu zkrátila a my se tak bezpečně dostali do našeho busu. Všichni cestují nakonec seděli, takže to dopadlo ok. A lidé z SA, kteří dorazili později měli rezervované místo dříve příchozivšíma lidma SA :-) Po hodince jsme se vydali k prvnímu cíli a sice k Švehlovu památníku u obce Ždánice. Po té nasledovala trochu adrenalinovější cesta lesním porostem, roklema přes potůček, která by se dala charakterizovat jako nábližka, i když neplánovaná. Zkrátka jsme šli po cestě a ona vedla do ztracena. Nechtěli jsme se vracet a tak jsme šli dál :-)  Pravda, očekával jsem normální lesní porost, nikoliv  co nás čekalo, no ale nakonec to zvládli všichni v pohodě a s přehledem (viz copyright z názvu akce) :-) Pak jsme se již napojili na cestu a prošli kolem zrekonstruovaných zámků Diblíkov a Molitorov a v době oběda došli do města Kouřim. Na náměstí jsme si dali oběd a po prozkoumání centra města, jarmarku a hradeb jsme vyrazili na naučnou stezku na Starou Kouřim.  Uprostřed krajiny se proti nám náhle vynořila snad 100 členná skupina dětí a mířila přímo na nás.Semknuli jsme šiky a nevpustili žádné děti do našeho středu a prošli kolem nich. Vše dobře dopadlo a žádné přírůstky jsme poté v našich řadách nezaznamenali. :-) Následovala krásná cesta podél potoka Výrovka, mrkli na 2 zajímavé mosty (kamenný a barokní) a následně jsme došli do cíle - Zásmuk. Část výpravy se podívala aj k zámku a nakoukla do zahrady a zbytek času do odjezdu busu jsme strávili v restauračním zařízení. Pak se už nedělo skoro nic a výlet skončil. :-) A trochu statistiky: celková vzdálenost: 22,6km průměrná rychlost se zastávkama: 2,9km/hod (7:40h) průměrná rychlost pohybu: 4,8km/hod (4:40h) Díky všem za bezvadnou atmosféru a fajn den. Tomáš Karkoška 20.4.2014

Skvělé zážitky z Českého Švýcarska. Přestože celkový počet účastníků byl 21, kupoval jsem logicky skupinovou jízdenku na vlak pro 15 osob. Zkrátka ideální situace pro organizátora. Někdo totiž jízdenku chtěl a někdo zase ne a někdo přijel autem... Cesta vlakem ubíhala zpočátku jak měla, ale pak nastala komplikace. Před Ústím nad Labem jsme se zastavili na 10 minut a do Děčína jsme tak dorazili se zpožděním 10 minut. To znamená, že náš přestupový bus měl odjíždět v momentu, kdy jsme vystupovali z vlaku. No měl no, ale nejel, páč čekal na lidi z vlaku. Super. Jenže když jsme k němu došli, zjistili jsme, že se tam už nevejdeme. Takže jsme si počkali na další, který naštěstí jel cca za 20 minut a byl naprosto prázdný. V Hřensku jsme se setkali s 3 lidma, kteří dorazili autem a společně jsme pak vyrazili na soutěsky. Nejprve Edmundova a pak Divoká. Čekání na nalodění bylo vcelku přijatelné a projížďka byla moc hezkým zážitkem. Zejména i díky naprosto skvělým průvodcům (řidičům loděk), kteří vtipně vyprávěli cestou. Následovala pěší část na skalní hrad Šaunštejn, malou Pravčickou bránu a Pravčickou bránu. Po cestě bylo tu a tam občerstvení, víceméně trochu chaotické, neb na pořádný oběd nebyl čas. A na Šaunštejně jsme si vychutnali několikaminutovou osvěžující padající vodu z nebe. Na Pravčickou bránu jsme dorazili kolem 17 hodiny a brána i výhledy nezklamaly. Pak jsme si konečně dopřáli delší přestávku na jídlo pod obloukem a po 18h jsme vyrazili z kopečka na bus zastávku u Pravčické brány. Při čekání 20 min na bus se davem šířila panika, jakože když se nevejdeme do busu nebo když bus bude mít větší zpožděni, tak v podstatě nestihneme poslední vlak do Prahy a budeme muset v Děčíně přenocovat do neděle atd. Nicméně naštestí v 19:10 bus přijel jak měl a navíc byl z 90 procent prázdný! Skoro šok.  Zpáteční vlak jsme tedy v pohodě stihli a jízdenku jsem tentokrát kupoval pro 11 osob (logicky). Páč někteří zase jízdenku nechtěli a někteří jeli autem a někteří už s námi nebyli atd. V 21:34 jsme dorazili do Prahy a akce skončila... Díky všem za účast a těším se zase někdy příště :-) Tomáš  27.5.2018

Krásné slunečné počasí v únoru - možná až 15 stupňů. Ideální počasí na výletík. Akce probíhala víceméně podle plánu. Sešli jsme se, nasedli do vlaku a odjeli. Vlak byl vcelku plný, takže jsme se tam rozprostřeli, jak se dalo. Přestup v Berouně se také podařil a proto na startu v Roztokách u Křivoklátu odstartovalo asi 14 lidí a pes. Přesný počet lidí mi není znám, protože se mi dav nepodařilo spočítat.  Jak už to na výletech bývá, vystartovali jsme do kopce. Když jsme si mysleli, že jsme nahoře, přišlo vystřízlivění a další kopec. No a pak asi ještě 3x. Když jsme zdolali asi 200 000 mm výškových, už to výš nešlo. Ale my jsme šli - ale po rovině. Aspoň chvíli, pak se to zase tak nějak vlnilo až začalo další slušné stoupání na Máminku, kde byla rozhledna a kde byly i výhledy a hezké výhledy. I Milešovku jsme zaregistrovali v dáli. Následovala vyhlídka na Vraní skále a pak již sestup do Zdic, kam jsme dorazili cca v 17:45. Za den jsme si užili sníh, ledovku, i bláto. A samozřejmě i úseky bez zmíněných variant. Tyto úseky naštěstí převažovaly. Nechyběli ani nábližky, zkratky a drobné změny trasy. I čas na svačinku byl. Cesta zpět probíhala také podle plánu. Alespoň do Dobřichovic. Tam vlak jízdu nečekaně ukončil. Měli jsme si vystoupit, že to dál nejede. Prý někde u Radotína srazil vlak člověka. Tak jsme tedy vystoupili (co jiného nám také zbývalo). Protože informace co dál, byla neurčitá (dráhy sháněli řidiče busu, ale nikoho se jim nedařilo sehnat), rozhodli jsme se zajít do restaurace na večeři a tak jsme také udělali. Když jsme se najedli, zjistili jsme, že osobní vlaky již jezdí po 1 koleji a tak jsme v 19:40 nasedli na vlak a dojeli do Prahy a výlet definitivně skončil. Díky všem za účast a těším se zase někdy příště. Tomáš K.. 16.2.2019

Plán nebyl dodržen. Zpočátku to vypadalo, že se skoro nikdo nepřidá. Nakonec dorazili i možnálisti a stav účastníků se vyšplhal až na 5 osob. To byl maximální stav. Než jsme však k němu dospěli, byli jsme 4 na startu. Vinou zpoždění MHD jsme však vyrazili se zpožděním a tak naplánované kontrolní a přípojné body jsme míjeli v pozdějším čase. No a taky jsme tak úplně nešli po naplánované červené trase. Ano sešli jsme z cesty a to několikrát. :-) Také se zanedlouho stmívalo až byla tma, což naší cestu divočinou Divoké Šárky ještě víc zpomalilo. Když se k nám již za tmy připojila pátá účastnice Lada, byli jsme již v kompletní sestavě. Kostel sv. Matěje jsme našli a kolem byl hřbitov. Jenže už byl zamčený (hřbitov), takže jsme ho viděli pouze z povzdálí, ale i tak byl hezký, protože byl nasvícený reflektory (kostel). Většina účastníků si pak ještě výlet protáhla ke zřícenině letohrádku Baba, odkud byl nádherný výhled na noční Prahu.  A to bylo vše. Díky všem za účast a příjemnou podvečerní procházku. Tomáš K. 22.10.2017

Milešovka byla zdolána a nikdo v rašeliništi nezůstal. Největrnější místo v ČR a nejvyšší hora v Českém Středohoří - to je Milešovka - 837m. Vydali jsme se jí zdolat ve 12 lidech. Při tomto počtu je totiž velká pravděpodobnost, že se to někomu podaří a dostane se až na vrchol! Nakonec se však žádné drama nekonalo a na vrchol se dostali všichni účastníci. Mohli jsme tak obdivovat výhledy do dalekého okolí. Napočátku všeho však byl sraz v Kostomlatech pod Milešovkou, kam jsme dojeli autama. Sraz všechny 3 posádky stihly před deadline termínem. Na úvod byli všichni obdarování skvělou bagetou od Petra. Díky moc. Vyrazili jsme nejprve dobýt hrad Sukoslav alias Kostomlaty. Mokrá tráva, kopec, bahno a kopřivy nám lehce komplikovali cestu a proto jsem pro jistotu šel napřed, takže netuším, jestli někdo hudroval. :) Kostomlaty udělali pokrok oproti předchozí návštěvě Pavla2014 a měli tu nově nainstalovaný mluvicí stojan o tomto hradu na místo průvodce, takže jsme si moderním způsobem vyslechli něco o historii tohoto hradu. Výstup na místní věž byl trochu adrenalinovější, avšak výhled stál za to. Tedy víceméně teoreticky, páč se nahoře akorát spustil deštík, který trval asi 30 minut. Naštěstí na hradě fungovalo kryté občerstvení, proto jsme dešťovou přeháňku (a jedinou dnes) přečkali v suchu. Poté jsme si vyšlápli na vrchol Pařez (736m) odkud opravdu nebyl žádný výhled. Vedlejší výstup na Kleč (721m) jsme vynechali a namísto toho pokračovali kolem vypušteného Vojenského rybníka k rašeliništi Březina. Sice jsme tu nenašli masožravé kytky, ale i tak bylo rašeliniště docela velké a stálo to za návštěvu. Následovala Milešovka o které jsem již psal a pak jsme sestoupili do obce Bílka, kde jsme obdivovali několik monumentů po cestě alias soch z projektu Cesta přátelství. Jistý účastník chtěl z nějakého důvodu vylézt na všechno co jsme viděli a někde tak i učinil a budou-li zveřejněny fotky, uvidíte to také. Lehce jsme si také zaskákali na balících slámy a svižnějším tempem jsme pak kolem 19 hodiny dorazili zpět k autům. Na závěr jsme mrkli ještě na nějakou akci na místním náměstí a někteří si tak dopřáli již 3 občerstvovací zastávku dnešního dne z nevlastních zásob. To by asi bylo vše. Díky všem za účast a těším se zase příště. Tomáš K. 3.9.2017

Perfektní akce s partou fajn lidí v krásné přírodě. Cesta do Liberce proběhla v pohodě, snad jen stewardka v autobuse chyběla. Holt SA šetří. V Liberci jsme měli cca 45 minut čas do odjezdu dalšího busu, proto jsme ho využili k krátké prohlídce Liberce. Mrkli jsme na opuštěný klášter Kapucínů - kostel sv. Máří Magdalény a přes Resslův park došli zpět k AN.  Po výstupu z busu, jsme zkompletovali dnešní sestavu o poslední 2 účastníky a mohli jsme vyrazit vstříc první zajímavosti a sice ke Sloním neboli Bílým kamenům. A byli tam. Majestátní svou velikostí i tvarem. Výstup na ně byl náročnější a tak je zdolalo jen pár účastníků.  Cestou jsme pak viděli několik skalních útvarů, třeba Horní skály (Malá a Velká Smrtka, Dvojče atd). Poblíž Vraních skal jsem oznámil, že se tam dá vylézt, takže jsme odbočili z cesty a šli je prozkoumat. Někdo víc a někdo méně. A stálo to za to. Nádherné skály a zákoutí. Nahoře i mezi nimi. Místama to bylo akčnější a náročné, prakticky pidihorolezectví, ale bez lana. Krásný důl, který měl být nej v Lužických horách vypadal úplně prachobyčejně, tedy normálně a nic extra tam nebylo. Pak přišla na řadu Popova skála. Výstup na ní byl až moc jednoduchý - schodiště. Ovšem kruhový výhled byl super. Fičel tam také pěkný vítr. Viděli jsme Ještěd, Ralsko, Klíč, Hvozd a spoustu dalších kopců, včetně území Polské a Německé strany. Pohled do Česka je však mnohem krásnější. Pak jsme sestoupili z vyhlídky a dali si svačinu. Poté jsme debatovali, že by to chtělo skupinovku a protože na té Popově skále by to asi bylo nejlepší, vystoupali jsme zpět nahoru. Zde jsme se začali seskupovat u zábradlí a jeden pár cizích lidí nás pozoroval a ptal se nás, jestli náhodou neplánujeme hromadně skočit ze skály.:-)  Tak jsme toho využili a dali jim foták a udělali nám několik skupinovek. Když jsme se pak ještě bavili, řekl jsem jim, že jsme ze společných aktivit a došlo k velkému překvapení. Znali nás! Asi před měsícem se dokonce  na web SA zaregistrovali, ale zatím na žádnou akci nedorazili. Bydlí v Liberci. O tom, že jdeme dneska tam, bohužel nevěděli. Přidali se pak na chvíli k nám, ale později se museli oddělit, protože měli zaparkované auto jinde, než kam vedli naše kroky. Zdolali jsme Sedlecký špičák a na jeho vrcholu se chtěli kochat výhledy a ono nic. Bylo to totálně zarostlé stromy.. Mapy.cz by tu vyhlídku měli odstranit. Na Kohoutím vrchu se opět konal malý průzkum okolních skal a shlédli jsme poslední výškové výhledy dnešního dne. U Cikánského koutu jsme překonali hranici a ocitli se v Německu. Bylo to fakt snadné, nikde nikdo. Jezero Kristýna vypadalo suprově a určitě by stálo za to se sem vypravit v létě na koupačku.. Následovalo malé peklo. K trojzemí vedla asfaltová cesta, která byla neskutečně dlouhá a skoro rovná. Navíc pražilo slunce. Nemám rád rovné a dlouhé přímky jako cesty. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsme na trojmezí dorazili. Překonali jsme zde hranici a ocitli se na pár minut v Polsku. Cestou zpět jsme prošli mokřady a tamní rybníček byl zajímavý. Trčelo z něj několik pahýlů stromů. Zajímavá lokalita. Blížil se Hrádek nad Nisou a opět se peklo opakovalo. Extrémně dlouhá rovinka, ta cesta byla snad nekonečná. Asi to okolí projektovali nějací masochisti. Do restaurace Camelot na náměstí jsme dorazili trochu později než jsem čekal. Měli jsme jen cca hodinu na jídlo. Uvnitř byli všechny stoly obsazené nebo zarezervované.  Jak jsme zjistili, jezdí sem hodně němci. Však se jim to cenově dost vyplatí. Seděli jsme tedy venku a jídlo jsme stihli. Naštěstí ta polovina zarezervovaných stolů se začala plnit až po našem příchodu, takže se naše jídlo připravovalo hnedka. Jídlo bylo výborné a Camelot mohu doporučit. Na vlak jsme došli tak akorát a když jsme se rozloučili se 2 účastníky, kteří jeli autem do Litoměřic, přišla na nástupišti nepříjemná sprcha. Hlásili, že náš vlak má cca 20 minut zpoždění. Nakonec to bylo 25. A protože jsme měli podobnou dobu na přestup na SA autobus v Liberci, bylo jasné, že máme problém. Naštěstí jsem si uvědomil, že bychom mohli snad stihnout SA autobus na druhé zastávce v Liberci (Fugnerova) a tak se také nakonec stalo. Jen díky svižné chůzi a tomu, že je to z kopce od nádraží a také díky tomu, že autobus dost kličkuje po městě jsme to zvládli. Ještě ve vlaku jsme volali na centrálu SA a pak řidičce busu SA, aby naše místa neprodávali, že možná dorazíme na poslední chvíli a taky info, že nepojedeme z AN, ale z Fugnerovy. To volání na dispečink bylo dost komické a neprofesionální. Nejdříve po nás chtěla emaily, na které byly zakoupené jízdenky, pak jsme volali znova a chtěli čísla jízdenek a nakonec při debatě s řidičkou busu chtěla jen čísla sedaček. Tedy nejrozumější řešení. Fakt trapárna. Jako diktovat 12 místná čísla 5 lidí? No nic autobus jsme stihli a ani nám nevadilo, že tam zase nikdo neobsluhoval. Do Prahy jsme dorazili v pořádku a akce skončila. Díky všem za účast, byla to fakt skvělá akce a líbilo se mi to.  Tomáš K. 22.9.2019

Bezvadné výhledy i počasí. Co více si přát? Na akci se sešlo nakonec 17 osob a 1 pes. Spoustu lidí bylo mimo SA. Ve vlaku jsme byli nemilosrdně rozděleni do několik skupin malými bojovníky s mečema  a štítama. Protože my jsme žádné zbraně neměli, museli jsme se podřídit. Naštěstí to dobře dopadlo a ve Zdicích jsme se opět všichni radostně shledali. Poté jsme vyrazili skrz Zdice na Vraní skálu. Sluníčko se na nás smálo po celý den a cesta příjemně ubíhala. Pro zájemce byla připravena i nábližka přes pole, nezájemcům bylo umožněno pokračovat oklikou kolem pole.  Vraní skála mile překvapila svým výhledem do krajiny. Stoupání a vůbec zdolání bylo sice trošku náročnější, ale žádné ztráty jsem nezaznamenal (i když pravda, počet osob už jsem nepřepočítával :-) Pak jsme šli hezkou krajinou a údolíma směrem k Točníku, kde byl rozchod a každý si šel prohlédnout co uznal za vhodné. Rozdělili jsme se tak cca na 4 skupinky. S drtivou většinou jsme se pak potkali na náměstí v Žebráku. Jinak někteří se šli podívat na Žebrák a zastavili jsme se i v cukrárně či v hospodě. Dle svých chutí :-) Díky všem za účast a těším se zase někdy příště. Tomáš Karkoška 31.5.2014

Překvapivá divočina, minimum turistů a několik záhad... Shrnutí akce: - Propozice k akci nelhaly. Trasa byla fakt kopcovitá. - Překvapivě to byla docela divočina, vzhledem k tomu, že jsme byli co by kamenem dohodil do Prahy. - Občas sněžilo, přestože dle předpovědi nemělo. - Místama to klouzalo - Bahno nebylo zamrzlé - Vltava nebyla zamrzlá - Výhledy z 3 vyhlídek parádní - Záhada jednonohé slepice byla nakonec vyřešena. Nejdříve několikrát mrkla a pak ukázala druhou nohu, takže nebyla jednonohá. - Viděli jsme záhadného velikého ptáka (Honza vyfotil) - Potkali jsme víc běžců než pěších turistů za celý den - Šli jsme kolem rybníka se zajímavým názvem. Jeho název si však už nepamatuju, páč to prostě zapamatovat nešlo a tak jsem se ani nesnažil. Vím jen, že to souviselo s kozama a prdy. - Upoutávku na jistou restauraci jsme viděli na ceduli, ale nenašli jsme jí. Od místních jsme se dozvěděli, že ji před 10-ti lety zrušili. - Odvážili jsme se proniknout do areálu léčebny v Bohnicích. Podle orientačního plánku tu mají budovu s označením "sex" - Z areálu jsme se dostali ven bez potíží - Nakonec jsme ušli něco málo přes 20 km. 16.1.2016

Moře hub, vody, zpoždění a kultury. Předpověd počasí nebyla moc optimistická - viz moje fotky. Prakticky na celý den byl hlášený déšť. Přesto to 4 účastníky neodradilo a vyrazili jsme na výlet. Nicméně úplně předpověď nevyšla, páč pršet začalo až po 13 hodině. Pak už ovšem pršelo furt. Jeli jsme autem, takže jsme nemuseli spěchat a tak než jsme vyšli z města Nová Paka, měli jsme už 45 minut zpoždění. To víte nějaká ta kávička, zákusek atd. Když však chtěli holky zajít ještě do krámu s oblečením, to už bylo moc a musel jsem to zatrhnout... Novopacký vodopád byl super a dokonce tam byli dva za sebou. I nějaká voda tu tekla. Houby - to je kapitola sama pro sebe. Skoro jsme po nich šlapali, byla to hodně slušná nadílka, až Viktorka nevydržela, vyprázdnila svůj kosmetický vak a začala ho plnit houbami. A viděli jsme také bedly a ne málo. Na jedné lesní louce jich bylo snad 50. Vyfotit se to úplně nadalo, protože nebyli všechny bedly na 1 místě, ale rozeseté po celé louce, kam oko dohlédlo. Všichni jsme se shodli na tom, že něco podobného jsme ještě nikdy neviděli. Co se týká hub, viděli jsme také v lese zaparkovaný traktor a jeho majitele, jak sbíral poblíž houby :) Zpoždění z rána se nám již nepodařilo dohnat. Houby se o to postarali a nejen to. Když jsme dorazili na Pecku kolem poledne, byla tam zrovna svatba a nejbližší prohlídka až za hodinu. Takže jsme museli čekat. To jsme si však zpříjemnili v cukrárně pod hradem (ano, znamenalo to sejít z kopce dolů a pak zase nahoru). Prohlídka hradu trvala hodinu a takovou nepříjemnou průvodkyni jsem ještě asi nikdy nezažil. Jo kultura :)   Nicméně prohlídka hradu či zámku Pecka stála za to. Viděli jsme i netopýra. Průvodkyně byla na vše sama. 5 minut před prohlídkou prodávala lístky a suvenýry, pak vedla prohlídkový okruh A (30 min), pak opět prodávala lístky 5 min, pak vedla prohlídkový okruh B a po půl hodině se to opakovalo. Takže z tohoto pohledu slušný zápřah. Nicméně její slovní vyjadřování nebylo zrovna příznivé a takové, jaké bych od pruvodkyně čekal. Třeba se k tomuto vyjádří ostatní členové výpravy :) Když jsme se zpožděním 45 minut vyráželi od hradu, už pršelo a docela dost. Protože nám bylo jasné, že už nestihneme dojít včas na rozhlednu a stejnak by bylo prd vidět, rozhodli jsme se trasu zkrátit cca o 5 km a rozhlednu vynechat. I když nakonec jedna rozhledna byla - viz fotky :-) Zajímavé bylo také pole s kukuřicí, kde však kukuřice nebyla. Vypadalo to jako kukuřice, ale nebyla tam - viz fotky. Vydali jsme se pak tu kukuřici hledat a prošli celým polem - taktéž viz fotky Pavla - ale kukuřice tam fakt nikde. Tak trochu jsme pochybovali, zda to fakt byla kukuřice, ale fakt byla. Protože po 15 minutách jsme  míjeli jiné kukuřičné pole a tam také kukuřice byla. A vypadalo to stejně. Teda až na tu kukuřici :D Na závěr jsme hodili úsměv do fotopasti a do Nové Paky jsme pak dorazili kolem 18 hodiny a kolem 20 hodiny jsme byli v Praze. Tož díky všem za výlet. Tomáš  24.9.2017

Sešlo se 27 lidí :-) Už v průběhu týdne bylo jasné, že nás bude docela dost. Nakonec jsme se sešli ve 27 lidech. Nicméně lidé se furt ztráceli a objevovali, takže v plném počtu jsme se moc často nevyskytovali. Oba skalní hrady byly moc hezké. Vranov i Frýdštejn jsme důkladně prozkoumali a alespoň na pár minut jsme je obsadili početní SA převahou :-) Dvě místní restaurace, které jsme navštívili poté evidentně nejsou připravené na turisty vůbec. V té jedné bychom na jídlo čekali přes 2 hodiny a v té druhé pro jistotu jídlo neměli vůbec. Tedy krom pár šťastlivců, kteří dorazili mezi prvníma a ukořistili alespoň polévku či klobásu. Místní kraj zachránila od totálního restauračního debaklu občerstvovací cukrárna v Malé Skále. Mrkli jsme i na rozhlednu Kopanina, kde se člověk docela nehezky motal na točitém schodišti, cestou nahoru a dolů. Ke konci výletu se někteří vykoupali v řece a návrat již proběhl v pohodovém tempu. Díky všem za účast. T. 30.8.2015

Přestože se vyskytlo pár nesrovnalostí, akce proběhla v klidu. Na Hlavním nádraží se vylosovala cílová stanice - Pyšely.  Pár přihlášených lidí sice nedorazilo, nicméně to vykompenzovali možnálisti a nepřihlášené osoby. Několik osob přistupovalo po cestě vlakem. Výsledkem toho byl drobný chaos, kdy jsem podle seznamu napočítal 14 osob a dle toho také zakoupil společnou jízdenku. Hnedka ve vlaku jsem si uvědomil, že jsem na 1 osobu zapoměl, takže nás vlastně bylo 15. No ale průvodčí to nepočítal, takže to dobře dopadlo.  V zastávce Kolovraty přistoupily poslední 3 osoby a naše výletová skupinka tak již byla kompletní. Moje nové trekingové hole byly důkladně prozkoumány a rozebrány nejen Kedem (KED= kutilska elektro dílna ), ale i Petrem M+666. Nicméně se podařilo vše poskládat zase dohromady. :-) V Pyšelích u rozcestníku proběhlo první losování směru. Jelikož nebyl přítomen notář, je možné, že mé vzpomínky nejsou tak úplně přesné. Vylosovali jsme tuším číslo 2. Jisté je pouze to, že jsme své kroky namířili po červené do Čerčan, kde vedle vlakového nádraží proběhlo druhé losování.  Výsledkem byla 3, tedy po žluté směr Krásná hora. Cestou jsme procházeli kolem honu a když jsme prošli kolem, kdosi spočítal počet osob naší skupiny. Překvapivě se došlo k číslu 16. Čemuž jsem nevěřil, ale i po několikátém přepočítání to fakt tak bylo. Rozhodl jsem se již osoby dneska nepočítat pro jistotu. Protože cca 12 km neproběhlo žádné losování směru,  dorazili jsme až na Krásnou horu, kde byla větší pauza na jídlo. Po sestupu z Krásné hory nastalo třetí losování a řeknu vám rovnou, že i poslední. Byla vylosována 2, tedy červená do Benešova. A opět 12 km, aniž by byl nějaký rozcestník. Teploty se pohybovaly kolem 10° C, občas svítilo sluníčko a nepršelo. Norům tedy přepověď vyšla. Vítr sice byl, ale jeho větší sílu jsme pocítili jen na některých úsecích, zejména na cestě do Benešova v otevřené krajině. To foukalo kolem 70 Km/hod. Do Benešova jsme dorazili kolem 16 hodiny a zašli do restaurace na jídlo. V 17:23 jsme odjeli vlakem zpět do Prahy. Ve vlaku jsem se dozvěděl svou nalinkovanou budoucnost, ale to tu rozebírat nebudu. Celková statistika podle Radka Keda: celková vzdálenost:  25 km,  čas pohybu: 5h a 19 min průměrná rychlost pohybu: 4,7 km/hod Díky všem za báječnou atmosféru a  těším se někdy příště. Tomáš Karkoška 14.1.2015

Našli jsme asi 9 kg hub :-) Protože se našlo jen 1 auto, jeli jsme pouze ve 4 lidech. Počasí bylo podzimní a trochu aprílové. Teploty ned 10 stupňů a občas slabý deštík a pak zase polojasno. Cílem byly houby a ty jsme našli. Čekal jsem, že houby porostou v této lokalitě dost, ale že toho najdem cca 9 kg to jsem tak fakt nečekal :-) Prostě tu rostou. Možná jsme dohromady měli 15-20 pravých hříbků a pak všelijaké možné hřibovité houby. Houbařský ráj. Konkurenční houbaře jsme tu potkali snad jen 2 skupinky, jinak nikde nikdo. Plus skupinku lidí na koních, kteří se tu projížděli a několikrát jsme je viděli. Naplánovaná trasa se dodržela tak ze 60-70 procent. Nachodili jsme necelých 20 km. Na závěr jsme chtěli vypustit křížovou cestu na Vyskeř, ale nakonec jsme  si jí prošli a dobře jsme udělali. Jednak byla nahoře keška (jediná dnešního dne, kterou jsme našli) a jednak byl odtud hezký výhled do okolí. Zejména na Trosky a nebo Bezděz. Asi v 17:30 jsme vyrazili zpět do Prahy. Díky všem za účast Houbám ZDAR Tomáš K. 8.10.2017

Viděli jsme vše, co jsme měli vidět. Splněno: - sraz v 18:00 na IP Pavlova dole v metru u výtahu (uprostřed stanice) - ano - kaple sv. Kříže, Zemská porodnice - ano - kostel sv. Apolináře - ano - kostel Nanebevzetí Panny Marie a Karla Velikého - ano - kaple Stětí sv. Jana Křtitele - ano - rotunda sv. Martina - ano - kostel sv. Vavřince - ano - bazilika sv. Petra a Pavla - ano - kostel sv. Matěje s výstupem na zvonici s výhledem na Prahu  - ano Celkem suma sumárum - 9x ano. Díky všem za účast :-D T. 27.5.2018

Kopečky zdolány pod saharským sluncem... Cesta busem tam proběhla podle plánu až na pár výjimek. Řidičovi nefungoval strojek na jízdenky, takže ti co neměli jízdenku koupenou předem, jeli zadarmo. Bus odjel asi s 10 minutovým zpožděním a kdosi podotknul, že měl již dost sjeté pneumatiky. Jinak v buse všichni seděli a bylo to zaplněno tak akorát.  U Rané jsme vystoupili a zamířili jsme vstříc našemu prvnímu kopci - Oblíku. Byl to nejvyšší vrchol dnešního dne a šli jsme skoro přímou cestou nahoru, takže stoupání nám dalo docela zabrat. Nicméně všichni jsme to zvládli a mohli jsme se tedy kochat pohledem z vrcholu.  Následovala cesta dolů, abychom vzápětí zase mohli jít nahoru na další kopec - Srdov. Pak následoval Brník, který byl hnedka vedle a kde jsme si dali obědovou pauzu. Zajímavé je, že na kopcích docela fičel vítr. Ovšem jen z jedné strany. Pokud jste se uvelebili na protější straně, bylo tam naopak bezvětří.  Následoval přesun krajinou k poslednímu plánovanému vrcholu - Chožovské hoře. Zpočátku to vypadalo na pohodlnou cestu až k vrcholu, ale pak se cesta ztratila a to doslova. Poslednich cca 200m jsme si museli cestu vytvořit vlastní. Resp. jsem ji vytvořil já skrz džungli kopřiv s troškou trní a jiných neútočících trav a keřů. Nicméně se nám to podařilo a vrchol jsme našli a byl tu opravdu výhled, jak bylo řečeno na mapě. Cesta dolů byla z druhé strany a vypadalo to možná ještě o něco dramatičtěji. Improvizovaně jsem skrz džungli se stejnými vlastnostmi vytvořil cestu a ani nevím jak, se mi podařilo po nějaké době natrefit na skoro neznatelnou stezku, která nás dovedla ke větší cestě a k civilizaci. Pak to byl přesun hlavně polními cestami k Ohři a podél ní pak do Loun. Myslel jsem si, že to bude hezká cesta kolem vody, ale omyl. Řeku jsme skoro neviděli. Její břehy byly silně zarostlé stromy a keři. Celý den svítilo slunko a stínu jsme si moc neužili, takže to byla vcelku nedobrovolná opalovačka. Na okraji Loun jsme zašli na občerstvení na benzínku, kde se konzumovali převážně nanuky (někteří i 2-3 ks) a v 18:05 jsme pak odjeli busem do Prahy - Zličín. V tomto buse byl hrozně špatný vzduch, horko a klimoška nefungovala. Seděla jen 1/3 výpravy a bylo to skoro utrpení. Takže všichni uvítali cílovou stanici a následný chládek v metru byl natolik úžasný, že jsme si říkali, že příště uděláme výlet jenom metrem... Díky všem za účast. Tomáš 14.5.2018

Překvapivě zajímavá Koukolova hora a místama dosti silný vítr, že jsme se aj museli podpírat :-) Mno a výlet málem nebyl. A nebo byl, ale úplně jiný. Protože organizátor málem nastoupil do jiného rychlíku. Naštěstí ostatní členové, si toho všimli a tak jsme nakonec nastoupili do toho správného. (Stejně tamten byl moc plnej...) Celkem 5 osob z řad SA a k tomu 2 mimo SA tak vytvořili menší výletovou skupinku. Jeli jsme vlakem pouze 3 stanice a poté jsme vystoupili ve Zdicích a vydali se na cestu. Zanedlouho nás cesta vyvedla z města a ponořili jsme se do lesa. Náš první cíl byla Koukolova hora (471 m.).  Ta nás příjemně překvapila, neboť její vrcholek se nacházel na skalnatém vrcholku a pod ním byly jeskyně a zajímavé skalní útvary. Výhled sice nebyl dokonalý, neboť to již kolem zarůstalo dřevinama, ale v podstatě jsme to viděli při výstupu nahoru. Poté jsme se přesunuli dosti strmým kopečkem k Aksamitově bráně a po nezbytném vyfocení i k Jelínkovu mostu (který někteří minuli, a tak se k němu museli vrátit). Několikrát během dne jsme pozorovali místní lomy, které zkrátka nešlo přehlédnout. a výhled na ně byl i přímo ze stanoviště u Koněpruských jeskyní, kam jsme dorazili kolem 13 hodiny. V tuto dobu také sílil vítr a při cestě lesem, bylo slyšet praskání větví. Do korun stromů bylo lepší se nedívat, neb jsem z toho skoro měl závratě, jak se to všechno hýbalo :-) Na vyhlídce na Zlatém Koni byl vítr tak silný, že jsme se aj museli navzájem podpírat (asi jako vítr v horách na Pradědu, Ještědu apod).  V tuto dobu jsme zahlédli i na několik sekund sluníčko! Jinak nutno podotknout, že navzdory děštivým předpovědím, na mém výletu prakticky nepršelo, takže se potvrdila moje statistika a optimizmus :-)  Je sice pravda, že byli chvíle, kdy trochu mžilo, ale to bylo tak slabé, že se to deštěm nazývati nedá. Prošli jsme si naučnou stezku kolem jeskyní a bylo to moc hezké. Viděli jsme několik lomů, jeskyní a dalších zajímavostí. Moc jiných turistů jsme v této jindy asi exponované oblasti nepotkali, takže jsme si to mohli v klidu vychutnat. Kolem 16 hodiny jsme dorazili do Srbska, kde jsme zašli do místní restaurace a poté následovala cesta  vlakem do Prahy. Díky všem za účast a těším se zas někdy příště. Tomáš Karkoška 17.3.2014

Bylo to peklo a to hnedka 3x :-) Přestože jsme jeli v neděli ráno, byl dost plný vlak a sotva jsme našli poslední místečka k sezení! Čekal jsem, že díky pondělnímu svátku budou všichni pryč na 3 dny a ono ne. Cestou jsme též nabrali 10 minut zpoždění. Ale buďme rádi, že to bylo jenom 10 minut.  Ve vagoně svítilo na display, že přístí stanice je Smíchovské nádraží. No jo, jenže my jsme jeli rychlíkem a na této stanici jsme stavět neměli (podle jízdního řádu)! No a taky jsme tam nezastavili. Což bylo způsobeno tím, že jsme přes Smícháč ani nejeli, tudíž tam ani zastavit nešlo. Vzali jsme to odklonem přes Kačerov a pak dolů přes most Inteligence. No jo, ale na display stále blikalo, že příští stanice je Smíchovské nádraží a my už byli před Berounem. Teoreticky to tedy mohl vzít oklikou přes Loděnice a Rudnou zpět do Prahy. :-) Ale nic takového se nekonalo a v Berouně již usoudili, že na Smícháč fakt nepojedem a už to blikalo správně jak má. Výstup na Ždár dal docela zabrat, ale výhled stál za to. Cestou dolů jsme prožili první peklo. Mravenčí peklo. Tolik mravenců jsem ještě nikdy neviděl pohromadě. Napočítali jsme dobrých 20 mravenišť a nejspíš jich tam bylo ještě víc. A mravenci lezli všude po zemi. I po cestě, kde jsme šli byla snad 500 metrů mravenčí stěna. Tady by snad ani slavný Pavouk nedokázal přenocovat :-) Další peklo jsme zažili poblíž rozhledny Kotel (což je mimochodem to třetí peklo). A sice peklo pylové. Z místního smrkového lesa se snášela žlutá pylová mlha. To jsem taky ještě nikdy neviděl. Všechno jsme měli pokryté žlutým pylem, který šel dost blbě vyklepat. Aspoň, že výhled z rozhledny Kotel byl ok. Takže zde je peklo zmíněno jen tak, protože kotel se v pekle přece nachází ne? :-) Cca ve 14:30 jsme dorazili do muzea v Rokycanech a sledovali jsme  Květnové oslavy v Rokycanech - 72. výročí  osvobození. Byl čas také na prohlídku muzea a také nás tu zastihla cca 10 minutová deštová přeháňka, která byla trošku silnějšího charakteru. No ale nejsme z cukru ne? Hezká byla očekávaná vojenská ukázka z demarkační linie a příjemným překvapením bylo použití letadla, které létalo fakt nízko. Když k tomu přidám skvělý komentář, který celou akci popisoval a na závěr jízdní ukázky bojové techniky, lze konstatovat, že se to povedlo. Po 17 hodině jsme vyrazili směrem do centra. Protože jsme věděli, že vlak nestíháme, šli jsme pomalu a přemýšleli, jak naložíme s 1 hodinou času. Nicméně, když jsme procházeli skrz nádraží, zjistili jsme, že nám vlak neujel, neboť měl 25 minut zpoždění! Takže jsme akorát vylezli na nástupiště a vlak za chvilku přijel :D Díky všem za účast. Tomáš 8.5.2017

Příjemná procházka Kokořínskou krajinou. Přestože byl vyhlášen výlet na pracovní den, sešlo se nakonec 5 výletníků! Jak už název napovídá, konal se výlet v pátek. Trasa tohoto busu bývá o víkendu obvykle vytížená, ale ve všední dny jel bus poloprázdný. Cesta ubíhala v pohodě. Na výběr byli dány 2 trasy a demokratickým hlasováním (oficiální verze) se nakonec vybrala trasa číslo 1 z Chudolaz do Dubé. Hnedka zkraje výletu se stalo něco, co se stát nemělo. Začalo pršet. Podle předpovědi mělo pršet až k večeru. Nicméně to byla krátká přeháňka a zanedlouho opět vysvitlo sluníčko a bylo pak po celý den horko. Jak jsme zjistili, tak z 5 účastníků mělo vybavení do deště pouze 1 osoba. To je teda důvěra v předpověď počasí! :D Trasa byla docela kopcovitá a místama evidentně lidská noha moc často nechodila.Příjemným zpestřením byly ostrůžiny a 2 ks malin. Viděli jsme spoustu kytiček, pozorovali zvířátka, užívali si skalní útvary a zkrátka pohodu pátečního dne.  Kolem 16:30 jsme dorazili do Dubé, odkud jsme odjeli busem vstříc svým domovům. Bus měl však cca 30 minut zpoždění, což mnoho nepotěšilo, ale aspoň že měl klimošku. :-) Díky všem za báječný páteční den a organizátorce za výlet... Tomáš 27.8.2017

Kocourek - Zvířetice - polní cesta - lesní cesta - leháro - sluníčko ... a my. Zkrátka normální den :-) Výlet začal brzkým ranním odjezdem z Prahy. Už v 7:25 jsme opouštěli vlakem Hlavní nádraží a rychlíkem mířili vstříc dnešnímu dobrodružství. Rychlík jel podle plánu a tak jsme v mohli v 8:47 vystoupit v Bakově nad jizerou. Zde jsme nasávali cca 20 minut místní nádražní atmosféru a čekali na příjezd dnešní organizátorky Květy, která jela jiným vlakem a z jiného směru. Čekání nám zpestřil místní kocourek, který se stal fotomodelem snad pro všechny dnešní fotografy. :-) Když Květa vystoupila z vlaku, zjistila, že tam nejsme. Nevím jaké myšlenky se jí vyrojily, každopádně zachovala klidnou hlavu, zavolala kamarádovi na FBI a ten jí z přísně tajné družice poslal naše souřadnice a za chvíli nás našla, jak se schováváme před nádražní budovou. Květa pak dělala, jako že je překvapená, ale ve skutečnosti šla na jistotu.  :-) Vyrazil jsme směrem na Zvířetice, které byli během dne pojmenovány různě, nicméně toto nemohu přesněji publikovat, neboť padly aj výhružky. Zvířetice byli moc hezké když jsme dostatečně vstřebali jejich krásu, vyrazili jsme na cestu.  Cesta byla poté zajímavě aromatizována, pamatuju si asi na 3 různé vůně (no občas spíš to druhé slovo), ale svítilo sluníčko a protože jsme šli spíše svižnějším tempem, dalo se to přežít. Viděli jsme koně, lovili kešky, fotili, 2x relaxovali v lese - zkrátka jsme si užívali dnešní den. Ke konci výletu došlo málem k nedorozumění, neboť jsme zjistili, že zpáteční rychlík staví na jiné stanici než jsme si mysleli. Dobře to však dopadlo a někteří si ještě stihli koupit zmrzlinu na náměstí v Bakově :-) No a to je vše. Díky všem za fajn atmosféru,  Květě za organizaci a Tomovi za sepsání zápisu a pidi organizaci :-) 28.2.2014

Na rusky mluvící lidi jsme nenarazili. Na startu se nakonec sešlo 11 osob a 1 pes. Po nezbytných úvodních průtazích jsme vyrazili kolem Velkého rybníka směrem k první zajímavosti a sice k Jesenickému viklanu. Údajně se viklá, ale my jsme to nepostřehli. Každopádně kámen to byl velký. Následovaly Krtské skály, což bylo několik lomů s jezírky, ale my jsme viděli asi jen 1. Nejspíš to bylo schované v lese a jelikož tam nebylo upozornění na turistické trase, nebylo co hledat.  Pod Petrohradem jsme obdivovali cca 900 let starý dub lesní, který měl obvod kmene 918 cm a dosahoval výšky 22 m. Vznikla zde i skupinová fotka SA. Samotná zřícenina Petrohradu není moc rozsáhlá, nicméně zbyl tu kousek hradby a výstup na ní. Odtud byl moc hezký 360 stupňový rozhled do krajiny. Vedle jsme ještě viděli zachovalou kapli. Obojí bylo nejspíš trochu opraveno (zrekonstruováno).  Následovala cca 500m dlouhá a zbytečná odbočka na vyhlídku nad Šprýmberkem, odkud nebylo už nic vidět, neboť výhled zarostl stromama.  Pak následovala pro změnu placená rozhledna Tobiášův vrch, odkud také nebylo nic vidět. Nicméně zde to bylo způsobeno tím, že tu měli zavřeno. Bohužel oficiální otvíračka je až od následující soboty :(  Bohužel přístup k rozhledně byl dobře zabezpečen (2 metrový ocelový plot a na něm několik ostnatých drátů), takže jsme vzdali pokus se tam dostat.  Trasa byla pak lehce poupravena a prodloužena, neboť plánovaná lesní cesta v PP Malý Uran neexistovala. Celkem jsme tedy ušli přes 30 km.  Zažili jsme také bouřku a menší deštík. Nicméně podle meteoradaru nás to nejhorší obešlo, takže to jen bouřilo v okolí a nic moc evětelné efekty. Kolem 18h jsme dorazili zpět k autům a rozloučili se. Díky všem za účast. Tomáš 15.5.2017

Kožlí byl úspěšně dobyt ze 2 stran :-) SA vyrazila z Prahy 2 autobusy ze stejného místa, ale v různou dobu a přestože měl jeden z nich zpoždění, následný přestup v Jílovém proběhl podle plánu. Neboť zpoždění měl autobus, který jel o 20 minut dříve z Prahy. Do Neveklova jsme tedy dorazili v 9:30 a v konečném počtu 14 osob jsme se vydali vstříc dnešnímu pohodovému výletu. Listopadové počasí se vydařilo, teplota se vyšplhala asi k 8 stupňum a ukázalo se i sluníčko. Podzimní krajina a výhledy byly parádní. První zastávkou byl kostel sv. Václava ve Chvojínku, který je pěkně situován na kopečku a zdálky vypadá moc hezky v okolní krajině. Následovalo trošku větší stoupání k rozhledně na Neštětickou horu (534m), při kterém jsme se docela zapotili a někteří šli až do trika (bohužel jen muži). Po shlédnutí okolní krajiny z výšin a odpočinku jsme se vydali dál. Když jsme se blížili k hradu Kožlí, rozdělili jsme se na 2 skupiny s tím, že hrad dobyjeme ze 2 stran. Což se nakonec podařilo i když první skupina dorazila na hrad s mírným zpožděním, neboť hrad minula (opakovaně). Hrad byl totiž dokonale zamaskován okolní vegetací.   Přístupová cesta ke hradu byla objevena zcela náhodou, když jsme 3x prošli kolem sem a tam a jednu účastnici to už nebavilo a zašla mezi stromky se na to... No a tam se objevila značka ke hradu a něco jako cesta :-) Na hradě už nás přivítala druhá skupinka, která již stačila rozdělat oheň. V záloze jsem měl ještě letectvo, ale to jsem nakonec odvolal (viz foto) neboť nebylo potřeba. :-) Po táboráčku jsme se vydali opět na cestu. Chtěli jsme to vzít nábližkou, ale nakonec jsme šli po cestě, nebot jsme potkali cca 100 myslivců se zbraněma, kteří se chystali daným směrem na hon. (No a taky se nám nechtělo škrábat na kopec v cestě :-) Mrkli jsme ještě na hradiště Chvojen a kostel s. Jakuba a pak jsme došli ke Konopišti a k jeho vypuštěnému rybníku. Hledali jsme medvědy, ale našli jsme jenom dřevěnou sochu a obrázek. No někteří aspoň zahlédli páva, takže aspoň něco :-) V 16:53 jsme v Benešově nasedli na vlak a jeli zpět do Prahy. Díky všem za účast :-) Tomáš K. 23.11.2014

Cukrárna byla, restaurace byla, zážitky bohaté, pohoda po celý den, takže co více si přát? Na úvod proběhlo představování účastníků. Na akci totiž dorazilo několik nováčků. Sice to bylo skoro zbytečné, neb si jména nikdo nezapamatoval, ale to se pak během dne doladilo a vyjasnilo se i drobné přejmenování. :) Cesta proběhla dle plánu a výlet byl zahájen v cukrárně ve Mšenu. Když jsme usoudili, že přísun cukru je dostatečný, vyrazili jsme vstříc kokořínské divočině. Ta nás uvítala blátivýma cestama. Rozhodně jsme se nenudili a různé poskakování a přeskakování se postupně zalíbilo snad všem. Cesta k Partyzánské jeskyni byla ještě o kousek blátivější a náročnější, ale v očích účastníků jsem viděl pouze nadšení a radost z popadaných stromů přes cestu a blátivé louže, takže si to všichni zajisté vychutnali dosyta. :) Odměnou nám však nebyla jeskyně, neb jsme ji nenašli. Tak jsme se vrátili zpět. Jak jsme později zjistili od místního usedlíka, přístup do jeskyně je možný pouze ze shora a z cesty není jeskyně vidět. Jana také dodala podrobnější info k jeskyni - viz nástěnka akce. Následovala cesta k restauraci u Grobiána, kde cestou vypukla drobná vzpoura u rozcestníku, kdy někteří chtěli jít kratší cestou a nikoliv podle plánu oklikou. Nicméně organizátor nekompromisně vzpouru potlačil a všichni pak absolvovali za odměnu cestu do hezkého kopečka. :) Odměnou byl kostelík a vyhlídka do krajiny a na hrad i zámek Kokořín. Pak už následoval oběd u Grobiána, kde se konaly jakési pivní slavnosti, takže krom jiného mumraje tam hrála i country hudba. Aspoň, že tu nekomplikovali jídelní lístek. Obsahoval totiž pouze 1 hotové jídlo, takže rozhodování bylo jednoduché a rychlé. Byl to guláš s chlebem. Někteří sice zvolili alternativu v podobě salátu apod, ale to už je detail. Vhod přišla také informace od našeho předvoje, který vynechal odbočku k jeskyni a na místo toho otestoval místní stravu a mohl nám tak doporučit to správné jídlo (= guláš). Následovala hezká cesta kolem Pšovky a několika rybníků. Z důvodu otestování nové pláštěnky (kterou si Petra koupila ráno v den  konání výletu) jsem zařídil bouřku a cca na 10 min dešťovou přeháňku. Petra tudíž byla spokojená, že pláštěnku využila. Pak následovala cca 30 min. relaxačně-vyčkávací pauza na vyhlídce, kterou si Radek zpříjemnil relaxem v hamace. Poté jsme pohodovým tempem došli na vlakovou zastávku Lhotka u Mělníka. Za zmínku z této cesty ještě stojí teleportační schopnosti jedné z účastnic a také drobný detail, že koleje k vlakové zastávce chyběly. Místní dělníci sice makali ostošest a trochu jim šel pomoct i Jára, ale čas příjezdu vlaku se blížil a koleje stále nebyly položeny. Dvě účastnice výletu se na to již nemohli dívat a tak se vzdálili do nedalekého roští, odkud zanedlouho vyplašili tatru -  jeřáb (nevím jak se jim to podařilo...). Tatra se rozjela proti nám a řidič na nás mával. Asi nás chtěl svézt. Usoudili jsme, že do kabinky tatry se 16 lidí opravdu nevejde a tak jsme ji nechali ujet. Už už se někteří smiřovali s prodloužením výletu do Mělníka, ale to by nebyla dobrá vizitka pro organizátora, proto se zanedlouho objevil bus náhradní dopravy ČD. Protože byl skoro plný, zajistil jsem pro SA extra bus, který přijel hnedka za tím prvním a tak jsme měli bus jen pro sebe. Přesto některé účastnice brblali,  že jim chybělo v buse občerstvení ala student agent. V Mělníku jsme přestoupili do vlaku a měli jeden vagon připravený jen pro nás. I toto úsilí organizátora bylo zkritizováno, že prý tam není vyvětráno. Tož otevřely se okna a pak to již proběhlo bez připomínek. Nebo jsem je aspoň už neslyšel (= ignoroval) :-) Byl to zkrátka pohodový výlet s fajn lidma. Díky všem za účast a těším se zase příště. Tomáš Karkoška 11.5.2015

Paráda - 46 km - čas 8:40 - 16:25, tedy pochod 7:45h, průměrná rychlost 5,94 km / hod, včetně zastávek! Na startu tohoto tréninkového pochodu se sešli 3 osoby. Protože vlak jel podle jízdního řádu, dorazili jsme do Benešova dle plánu. Pomalu jsme nabrali rychlost a kolem Konopiště jsme si to již frčeli přes 6 km/hod. Trasa ubíhala v pohodě, žádné bloudění se nekonalo. Nicméně jsme zjistili, že při takovéto rychlosti se docela blbě svačí a pije, proto jsme pak zpomalovali či dávali si krátké zastávky. Tempo jsme drželi svižné prakticky po celou trasu, což bylo příjemným zjištěním nejen pro mě, ale i pro ostatní účastníky. Nasadí se tempo a tělo si prostě za chvíli zvykne a zvládá to. Pravda do kopců naše rychlost klesla, ale zase při cestě z kopců jsme byli na hranici mezi během a chůzí. Někde na 30 km jsme se dívali na hodinky a počítali jsme průměrnou rychlost. Když jsme zjistili, že jdeme opravdu rychle a pravděpodobně do cíle dorazíme mnohem dříve, povzbudilo nás to a pokračovali jsme dál ve stejném tempu. :) Posledních cca 5 km za Průhonicema jsme již šli pomaleji. No asi tak 5 km/hod. Ivanovi nestačilo pouhých 46 km a chtěl mít 50 km, tak si to protáhl do Uhříněvse. Čas 8:40 - 16:25, tedy pochod 7:45h, průměrná rychlost 5,94 km / hod, včetně zastávek. Co k tomu dodat? 19.4.2015

Pochod dlouhý 39 km proběhl v pohodové atmosféře. Na místě srazu se sešlo 5 osob a dle plánu jsme odjeli vlakem do Nymburka. Prošli jsme Nymburkem, podívali se místní hradby a první pauzu jsme udělali u Hrabalovy lavičky. Následovala cesta k písečné duně u Píst, která mě docela překvapila svou velikostí. Obešli jsme jezero v Sadské, které vzniklo vytěžením místního písku a poté kolem bažiny došli na malý hřbitov uprostřed pole, kde jak jsme zjistili (a našli) hrob Bohumila Hrabala. Zanedlouho jsme již zaregistrovali památné borovice - Švarnou Tonku a Krásnou Pepinu. Následovala nekonečně rovná cesta Kerským lesem, na jejímž konci byl motorest, kde jsme si dali oběd. Obsluha pomalá, i když obsluhující slečna pěkná :-)  Polévka nic moc, hlavní jídlo bylo lepší. Svou reputaci si motorest zvýšil na závěr, kdy jsme tam objevili akvárko s želvama. Pak jsme opět putovali ke zřícenině (a prvnímu kopci dnešního dne) - ke kapli Povýšení sv. Kříže, odkud byl i hezký rozhled do okolní krajiny. Cesta nás zavedla do Přerova nad Labem, kde jsme viděli místní zámek (zajímavé pro mě bylo, že měl kolem vodní příkop), viděli přes plot skanzen a zanedlouho jsme stanuli na Přerovské Hůrce, která také překvapila na svém vrcholu. To co jsme tam našli nahoře, bylo asi překvapením pro všechny zúčastněné. Bylo tam totiž pole :-) To byl také druhý kopec dnešního dne (jinak fakt nechutná placka čili rovina). Zbývající kilometry vedli opět lesem a do Čelakovic jsme došli kolem Labe. Počasí vyšlo parádně a dle navigace jsme nakonec ušli 39 km.  Díky všem za účast. Tomáš 6.4.2015

Pohoda, dobrá nálada i počasí, buřtíky a krásné výhledy. Co více si přát? Většina lidí se sešla na autobusovém nádraží Holešovice, odkud jsme měli původně vyjíždět busem. Byli jsme tak svědky toho, jak na místo odjezdu dorazil pidi bus. Kupodivu se početná fronta do busu naskládala, ale pochybuji, že by jsme se tam vešli ještě my. :-)  Po vyjetí busu jsme si všimli, že řidič busu zapoměl zavřít kufr. Radek Ked se proto rozběhl za busem a mával na něj. Vše dobře dopadlo a řidič zastavil a kufr zavřel.  Pak jsme se již rozdělili do aut a cca po hodince jsme se sešli v Dubé na náměstí. Po rozkoukání jsme se vydali na cestu. Podívali jsme se na sušárnu chmele (již polorozpadlá budova) a pak to střihli po poli ke svatému Prokopovi, což byla socha uprostřed toho pole :-) Zanedlouho nás dohonili výletníci z posledního vozidla a naše skupinka tak již byla kompletní. Celkem 18 lidí a 2 psy. Cesta vedla krásnou krajinou kokořínska, procházeli jsme roklemi ale i po hřebenech a kochali se vyhlídkama do okolní krajiny.  Zajímavá byla vyhlídka z vrcholku Nedvězí, odkud je vyhlídka kolem dokola. Na turistické ceduli byl dokonce nápis, že to je vyhlídka 1. třídy :-) Po cestě jsme potkali Evu Pilarovou, známou to zpěvačku. Nicméně tato informace není ověřená, protože ji identifikovalo jen několik jedinců. Když jsme v pohodovém tempu dorazili na zříceninu Pustý zámek, rozdělali jsme oheň a opekli si buřtíky a svařáček. Pak jsme pokračovali po cestě  a již za tmy po 18 hodině dorazili na náměstí do Dubé, kde výlet skončil. Děkuji všem za bezva atmosféru a těším se na další výlet :-) Tomáš 17.11.2013

42 km při rychlosti 5,5 km / hod, včetně zastávek... plus 2 úžasy cestou: ráj kopretin a strom v pavučinách. První šok přichystal vlak. Přijel totiž podle jízdního řádu! Místa k sezení také byla, takže v tomto ohledu naprostá spokojenost. Před zastávkou v Týnci jsem se přesunul do posledního vagonu, abych byl co nejblíže ke startu a vyplatilo se. Po výstupu z vlaku jsem se setkal s Janou a mezi prvními jsme zakoupili startovací mapu a mohli jsme vyrazit. Víceméně jsme šli sami a jen tu a tam nás předběhl nějaký běžec. Celý dav z vlaku vlastně byl za námi. Asi po hodině jsem Janu opustil a každý jsme si šli vlastním tempem. Říkal jsem si, že dneska moc fotit nebudu, ale když jsem šel kolem louky, která byla posetá kopretinami, neodolal jsem a foták vytasil.Takovou kopretinovou nádheru jsem ještě nikdy neviděl. Tolik kopretin pohromadě. Neuvěřitelný. A podobné louky jsem viděl během pochodu asi 4. Hustý. Další neuvěřitelný pohled se mi naskytl na strom, který byl totálně obalený pavučinami. Toto jsem také ještě nikdy neviděl. Tisíce larev kdoví čeho, absolutně svými pavučinami obalily strom. Hustý. Myslel jsem si, že pochod bude krajinová nuda, ale výše zmíněné 2 události, mě ukázali, že překvapení může číhat kdekoliv. Mrkněte do fotogalerie. Celý den svítilo slunko a předpovídaný odpolední deštík se nekonal. Vyrazil jsem z Týnce v 7:40 a do Prčic jsem došel v 15:20. Celkovou vzdálenost 42 km jsem tedy zdolal průměrnou rychlostí 5,5 km/hod včetně zastávek. Z Týnce šlo 570 lidí. Kolem 16h jsem pak již seděl v buse na Prahu, který také mile překvapil, protože nasadili velkokapacitní 2-patrový bus, takže to pobralo dost lidí. Tomáš 20.5.2018

Jsme dobří no :) Autobusem ze Smíchovského nádraží odjelo 7 osob a na konečnou do Pikovic (po docela masážní jízdě po místních komunikacích) jsme dorazili asi s 15 min zpožděním. V Pikovicích jsme se setkali se 2 lidma z SA, kteří jeli vlakem. Jak jsem zjistil, vlak měl přes 30 minut zpoždění a byl totálně nacvaknutý. Důvodem zpoždění vlaku bylo to, že v Praze připojovovali další vagon. Účastníci tak očekávali, že se do vlaku pohodlně vejdou, avšak když se na obzoru objevily 2 malé vagonky, šli do kolen :) Na startu se vytvořila nečekaně fronta a na samotný pochod jsme vyrazili až v 7:50. Velmi záhy jsme se rozdělili na menší skupinky a každá šla svým tempem. Občas jsme se pak cestou potkali a poklábosili. Úderná skupinka, kde jsem byl já, si to chtěla pojistit, abychom opravdu dali 50 km a ne třeba jen 49,9 km (co kdyby to organizátoři blbě spočítaly) a tak jsme si cca 2 km zašli se podívat na hezké údolí jednoho potoka. (prostě blbě odbočili - poznámka redakce) Sluníčko pražilo po celý den tudíž jsme pomalu měnili maskovací barvu kůže. Tekutiny ubývaly rychle, tudíž jsme je občas doplňovali cestou. I přes přestávky a odbočky dorazila moje úderná skupina do Prčic přesně za 10 hodin, tedy v 17:50, což vychází na průměrnou rychlost 5 km / hod. Zde jsme se setkali s Pavoukem a Oldou, kteří šli 40 km z Milevska. Ostatní účastníci z naší skupiny dorazili do cíle také v pozdějším čase. Odjezd zpět do Prahy byl jako vždy masakr, ale zmákli jsme to. Dle informací se pochodu zúčastnilo 21 928 lidí a na Pikovickou padesátku se vydalo rekordních 275 lidí. Gratuluji všem za super výkony. Tomáš 17.5.2015

Granáty jsme neviděli ani neslyšeli, ale 38 km jsme zmákli. Po většinu trasy jsme šli v 10 lidech. Slíbená rychlost nad 5 km / hod byla opravdu dodržena. Dle statistiky jsme měli průměrnou rychlost pohybu 5,4 km / hod.  Autobus do Příbrami přijel a byl zcela zaplněn sedícími lidmi a pár jich také stálo. Na konečnou busu a tedy start naší trasy jsme dorazili podle plánu a tak nezbylo než vyrazit. Zaslechl jsem sice nápady jakože naproti jede bus do Prahy, tak bychom se mohli svézt apod, ale tyto návrhy byly zamítnuty... Lesoparkem Litavka, na kraji Příbrami, jsme vstoupili mimo městský ruch a pak jsme neprve pozvolna a pak víc než pozvolně, zdolávali hřeben Brd na první vyhlídku a kamenný útvar Kazatelna. výhled odtud vcelku ok. V Brdech jsme potkávali docela dost lidí, zejména cyklistů. Jediné co se mi moc nelíbilo, jsou asfaltové cesty skoro všude. Na Prahu jsme došli a prozkoumali co se dalo. Nějakou tu vyhlídku, výškový bod a pozůstatky německého radaru. Poté jsme šli z kopce a to docela dlouho až jsme došli k zámečku Tři Trubky. Cestou jsme míjeli cedule se zákazem vstupu mimo cesty.  Cesta ubíhala docela rychle a v pohodě. Svižné tempo bylo nasazeno a dodržováno. Sluníčko však svítilo ostošet a bylo zkrátka horko. I když oproti letním měsícům zas takový nebylo. Ale protože to byl jeden z prvních teplejších dnů letos na takto náročném výletě, bylo prostě horko. Do Mýta jsme dorazili cca v 17:30 a protože vlak jel až v 19:12, zašli jsme do restaurace. Nákup jízdenky ve vlaku byl mírně zdramatizován, ale zase bych to tak nedramatizoval. Pan průvodčí byl veselej a nebyl pro něho problém jízdenku stornovat a opravit. Přestup v Berouně byl zajímavý, protože nádraží tam rekonstruují a musí se to tam složitě obcházet vedle nástupiště. My jsme však měli štěstí, protože jsme to obcházet nemuseli. Náš pan průvodčí nám totiž otevřel dveře z jeho vlaku na obou stranách a tak jsme to prošli skrz..  Sice se dělo ještě něco, ale to sem může napsat i někdo jinej :-D Díky všem za účast a gratuluji ke zdolání 38 km svižným krokem. Statistiky jsou ve fotogalerii. Tomáš 22.4.2018

Byl sníh a dost to klouzalo, jinak to šlo. I když to původně vypadalo, že se skoro nikdo nepřidá, nakonec se sešla skvělá skupinka 8 lidí. Teploměr byl lehce pod nulou a sněhu bylo kolem dost (tak 10 cm?). Díky tomu, že sníh byl již dlouhou dobu nainstalován na zemi, byl přemrzlý a špatně se po něm chodilo. Dost to klouzalo. V podstatě to byla ledovka. Někteří účastníci či účastnice se díky tomu seznámili se sněhem (zemí) důkladněji. Naštěstí se to obešlo bez zranění.  Jeden účastník, jehož přezdívka začíná na K a končí na D, se propadl na rybníku na ledu a namočil si nohu. Bylo to sice u břehu, ale překvapivě tam bylo víc vody než jsme čekali. Nutno však podotknout, že onen účastník měl s sebou náhradní ponožky, takže si je pak v pohodě vyměnil. (cca po 5 hodinách - pozn. redakce) Většina rybníků byla pokryta ledem, kromě jednoho. Ona záhada byla zanedlouho objasněna. V rybníku totiž žila rodinka nutrií. Oni svým pohybem a tělesným teplem udrželi nejspíš svůj rybník na bezledové bázi. Rozdali jsme část svačiny nutriím a pak už přišlo na řadu slíbené bahno. Odbahňovali totiž jeden rybník. Spolupracovali tam 2 bagříci, jeden čerpal bahno z prostředku rybníka a dával ho ke kraji, kde ho druhý bagřík nakládal do připravené tatry. Koukali jsme na to asi 10 minut a někteří jim tu práci i záviděli a chtěli pomoc. Pak jsme ušli pár stovek metrů a viděli jsme ovečky. Začal jsem je počítat, ale když jsem zanedlouho zíval, nechal jsem toho, takže nevím, kolik jich nakonec bylo. Prostě víc jak 10. V cíli cesty v Mirošovicích jsme ještě viděli na místním Štičím rybníku několik rybářů, kteří dírama v ledu lovili ryby. Předpokládám asi ty štiky. Stihli jsme vlak o 30 minut dřív než jsem plánoval, což v tom náročném terénu bylo skoro neuvěřitelné. Nicméně to dokazuje to, že se sešla zdatná skupinka turistů a tak ji nic nemohlo rozházet. Díky moc všem za účast a těším se zase někdy příště. Tomáš Karkoška 11.2.2017

Navíc jsme zašli na zámek Zbiroh. Jak je zvykem Českých drah na této trati, rychlík měl mít zpoždění 10 minut. Čekal jsem, že tam naskočí po nějaké době ještě větší zpoždění a ono se tak nestalo. Naopak, rychlík přijel dřív. Dneska to bylo vcelku důležité, neboť jsme potřebovali chytit přestupový vlak v Kařezu. Díky tomu, že to jelo jak cca mělo, tak jsme onen vlak stihli a mohli jsme tak zahájit 30 km cestu. Rozhlednu na Třenické hoře jsme našli a výhledy jsme viděli. Následovala cesta a protože se Petra odpojovala na zámku Zbiroh, zašli jsme se tam podívat také (naše trasa vedla kolem vstupní brány, takže zacházka minimální - no a taky jsme měli vcelku dobrý čas). Na zámku bylo docela dost lidí a viděli jsme tam výstavu veteránů a některé tam i jezdili a vozili návštevníky. Po průzkumu zámku a zahrady se výprava bez Petry vydala na zbývající část výletu a nejbliží zastávkou byla Čertova skála. Zde jsme dali obědovou pauzu. Následovala cesta na zříceninu Radeč,  která se vyznačovala tím, že byla na kopci. Nahoru jsme šli 2 km a dolů pak 3 km. Nevím kde se tam takový kopec vzal :-) Měli jsme připravené tašky a nožíky na houby, ale byla to bída. Našli jsme jen 3 houby. Občas jsme nějaké houbaře potkali a byli na tom podobně. V lesich bylo vcelku sucho. Cca v 17:45 jsme dorazili do Mýta, kde jsme zašli do restaurace na večeři. V 19:12 jsme pak odjeli vlakem zpět do Prahy. Díky všem za účast. Tomáš 29.9.2018

Přestože jsme šli na špičky, dal jsem si je pouze já! Dnešní zápis bude stručný. Sešli jsme se v hojném počtu, který se během dne měnil. Maximum bylo 13 lidí a 1 pes.  Objevily se též nové tváře. Tempo výletu bylo vcelku svižné a pár lidí se plánovaně i neplánovaně odpojilo i připojilo. Celou trasu nakonec absolvovalo  7 lidí plus 1 další osoba a pes, kteří se připojili v průběhu dne, takže v podstatě nešli celou trasu... Doufám, že lidi, které se cestou odpojili, nakonec také dorazili v pořádku zpět. Cukrárna byla sice malinká, ale vešli jsme se ke stolkům překvapivě všichni a špičky sice také měli, ale pokud jsem dobře koukal, tak si je nikdo kromě mě nedal! Což tedy nebudu raději komentovat více... :-D Díky všem za účast Tomáš 19.3.2016

Zpoždění - Buben - zpoždění Akce byla zdramatizována hnedka v úvodu. Koupili jsme jízdenky a 5 minut před odjezdem vlaku stále nesvítilo na ceduli číslo nástupiště. Pak se tam objevilo zpoždění 20 minut. Což je docela blbý, když máte v plánu přestoupit na jiný vlak. Nicméně to vyšlo a další vlak jsme stihli, páč počkal. Zřícenina hradu Buben byla hezká a určitě stojí za návštěvu. Za zmínku stojí síla kolektivního myšlení, kdy se 6 lidí usilovně koukalo na Martu, jak jí chleba, zatímco ostatní byli připraveni k odchodu. Nedojedla. Sbalila, s tím, že si ho sní později :D Další na řadě byla zřícenina hradu Komberk. K němu cesta nevedla. Museli jsme si ji najít sami. Ovšem ne všichni se vrhli do zarostlého kopce hledat zbytky hradu. Takže zatímco si nadpoloviční většina rozbalila svačinu, podpoloviční menšina hledala zbytky hradu a nakonec našla. Kromě valů taky několik velkých kamenů, asi základnu věže. Následovala třetí zřícenina Kyjov. Tam sice cesta vedla a to i turistická, ale z hradu nezbylo fakt nic. Byl tu však docela přijatelný výhled do krajiny ze  skály,  na které právě byl kdysi onen hrad. Následoval slepencový skalní útvar - Malesická skála, kam se nikdo neodvážil vyšplhat a pak už naše kroky mířili k rozhledně Krkavec. Ta byla otevřená a občerstvení taktéž. Snad všichni si dali párek v rohlíku a někteří i pivo (a ne jedno) či kofolu. Následovala slíbená díra a protože jsme měli ještě čas, zašli jsme i ke Kolomazné peci. Cestou jsme pojedli krom našich svačin a čokolád a kyselých rybiček, také maliny, ostružiny, borůvky, jablka, švestky, špendlíky a kdoví co ještě. Černou kaňkou však byla absence Ugovy ovocné šťávy.  Stihli jsme zpáteční vlak už v 17:31, ale i tento měl cca 15 minut zpoždění. Takže zase drama. Zajímavé bylo, že tento vlak přijel v Plzni na stejnou kolej, na které už čekal náš přestupový rychlík do Prahy. Ano čtete správně. Náš osobák z "Kotěhůlek" zatarasil cestu rychlíku RX a to doslova. Tož když se pak rychlík rozjel směrem na osobák (samozřejmě se zpožděním), čekali jsme na náraz, ale nenastal. Asi si to osobák rozmyslel a včas se odklidil pryč. Když to tak čtete, asi si říkáte, jak to byl super výlet. No byl i nebyl. Místní krajina byla totiž  dost nudná a turistické cesty často vedly po asfaltce a skrz civilizaci. Nevidím důvod se sem vracet... tož asi tak. Každopádně sešla se skvělá parta lidí a díky tomu to byl bezva den. Díky všem za účast. Tomáš 14.8.2016

Dinosaury jsme sice neviděli, ale i tak to byla hezká turistika. Místo srazu - tramvajová zastávka Divoká Šárka. A sraz to také byl pěkně divoký. Ze všech stran přicházeli další a další lidé. Původně to vypadalo na komorní procházku ve 4 lidech ale to vzalo brzo za své. Počet se rozrostl až na 12 osob plus jeden pes. Když se přestali nové tváře objevovat, vyrazili jsme na cestu. Začali jsme klesáním dolů až k vodní hladině Džbánu, abychom si pak mohli vychutnat kopec na hradiště Dolní Liboc hezky kompletně :-) Z vrcholku jsme se dívali do všech stran, zda někde neuvidíme hlavu dinosaura, ale bohužel jsme nebyli úspěšný. Pravděpodobně se dinosaurus skrýval před naším psem, který snad celou cestu výhružně a bojovně vrčel (viz foto č.7) Následovala akčnější cesta po skalním masivu na pár vyhlídek do údolí, taková malá hřebenovka :-)  a poté jsme se napojili na domorodou stezku značenou červenou barvou. Pár odvážných turistů si dělalo odbočky na skalní vyhlídky podél cesty, zatímco ostatní šli po turistické stezce. Hezky jsme se prošli a cca po 10 km nastalo loučení, kdy se část výpravy oddělila a vyrazila k metru dle původního plánu, zatímco zbytek výpravy se rozhodl si výlet prodloužit až na zříceninu letohrádku na Babě. Odměnou nám byl krásný pohled na červánky při západu slunce  Cestou jsme poté neplánovaně potkali Petra Mustafu s Gabčou. Na Babu jsme dorazili krátce po setmění, takže jsme si mohli vychutnat pohled na osvětlenou Prahu. Když jsme usoudili, že jsme toho viděli dost, vyrazili jsme směrem k metru Dejvická. Cestou jsme ještě stihli nasát vědomosti, které poletovali kolem VŠ, ale moc účinné to nebylo (nikdo nezačal mluvit divně). A to je asi vše. Nezbývá než poděkovat všem za účast a za bezva strávené nedělní odpoledne. Tomáš Karkoška 15.12.2013

Akce proběhla a vše co bylo slíbeno, tak samozřejmě bylo... Předpokládám, že jste zvědavý jak to probíhalo, kdo s kým se líbal a další pikantnosti.... Tak vězte, že  se to tady nedozvíte... Mohu jen prozradit, že akce byla fajn a v onom třešňovém sadu ještě kvetly 2 třešně.. A účastníků bylo více než je oficiálně evidováno... a? ... už nic  1.5.2018

Hanka konečně použila pončo! Výlet začal už tradičně ještě předtím než začal. V diskuzi před akcí pár lidí psalo, že pojede tak a tam a odtamtud a že se sejdem tam a tak. Někteří organizátoři z toho mají hrůzu, ale já jsem to vyřešil jednoduše tak, že jsem si nenapsal seznam lidí, kdo se má účastnit a prostě jsem jenom zdravil lidi, kteří se k nám hlásili. Testování nově zrekonstruované trati za 340 milionů Kč z Mělníka do Mšena bylo úspěšné. Udělali to fakt dobře a jízda byla neskutečně čistá bez drncání. Jedinou nevýhodou byl hluk motoru vlaku, který byl díky tomu slyšet. Když jsme projeli skrz Mšeno a doplnili stav osob výletu na 14 osob, dostali jsme se na starou trať a kvalita trati byla úplně jinde. Zase to drncalo, jak jsme zvyklí :) Samotná cesta kokořínskou krajinou pak již probíhala vcelku standardně. K mým uším se nesli stížnosti typu, to sluníčko mi svítí do očí, nemáte brýle? Proč už nesvítí sluníčko? Už tam budem? Mám hlad.  Kde mají pivo? Proč je tu bláto? Hanko, jaktože prší? A spoustu dalších. Kdo si to pamatovat... Nikdo se neztratil a v cíli jsme zašli do restaurace, kde mile překvapili rychlostí obsluhy a jídlo nám taktéž přinesli rychle. Určitě se tu opět zastavíme. Sladkou tečkou byla cukrárna, po cca 1 minutě od východu restaurace, kde snad i Pavouk si přišel na své a gastroturisticky si to užil. Díky všem za účast. Tomáš 21.2.2016

Skvělé počasí, super lidi, pěkná trasa. Co více si přát? Na úvod je třeba sdělit všem, kteří se nezúčastnili tohoto výletu a přitom mohli, že jste udělali velkou chybu. Bylo to totiž skvělé. Takže máte důvod k závisti... Akce začala zcela netradičně na Hlavním nádraží. No dobře, kecám. Byl to tradiční start. :-) Nicméně je nutné podotknout, že se akce zúčastnilo docela dost nových lidí a přesto všichni místo srazu našli a musím tedy konstatovat, že všichni přihlášení dorazili na místo srazu. No a zase kecám. Jedna účastnice se k nám připojila až v Liběchově. Pak už jsme ale opravdu byli kompletní, tj 10 osob. Ještě bych zmínil cestu vlakem tam (takže malý návrat do historie). Ve vlaku bylo pěkné teploučko (čti děsné vedro). Domluvil jsem se totiž s průvodčím, že by mohlo býti fajn, když se bude konat malý striptýz naší ženské osádky. Jenže jaksi jsem nedomyslel to, že bude horko nejen ženám, ale i nám mužům a tak když už se to nedalo vydržet, raději jsme to topení zase stáhli.  No a ještě pár slov k panickému přestupu ve Všetatech, což je hlavně info pro Martu. Přestupový vlak jsme stihli. Dokonce jsme tam byli ještě dřív a museli jsme tam čekat, než přijel. A mrzli jsme tam. Byla zima. Kvůli Martě jsme si totiž neoblékli všechno oblečení (na to přeběhnutí to nemělo smysl). No a byla nám zima. Protože jsme tam čekali. A neříkal jsem to už? :-) Dobře, teď se zase střihem přenesem do současnosti, tedy výletové posloupnosti, tedy do časů. kdy jsme vystoupili v Liběchově a bylo nás 10 osob (tj k té kompletní skupině). No takže jsme byli kompletní a vyrazili jsme ke kostelíku sv. Ducha, odkud byla vyhlídka na Říp, Mělník, Labe a elektrárnu. Jo a kostelík byl na kopci. Ke kostelíku vedla křížová cesta, kterou jsme si prošli tak na 95 procent (nebo 93 nevím přesně). Ta cesta byla evidentně zrekonstruovaná. Mluvím o té křížové cestě. To jsme se ale už blížili a nakonec i došli k prvnímu sochařskému dílu - Klácelka. Nějaký jeskyně, kaple?, sochy, mříže a tak. Následoval hup dolů a nahoru a stáli jsme pod Čertovýma hlavama. Zajímavé je, že tyto sochy byly největší na světě v té době. Překonány byly pak sochama 4 prezidentů vytesaných do skály v USA. Takže by se dalo říci, že od nás USA okopírovala nápad! Nevím, jestli bychom se neměli soudit o autorská práva? Pak to pokračovalo dalšími refiéfy jako sv. Máří Magdalena, Harfenice, Sfinga, Had. Zde je třeba učinit malou pauzu. Jednak je nezbytné oznámit, že zde jsem povolil větší pauzu (na jídlo, pití atak) a taky se zde najednou objevila kočka. Normálně hnědá kočka a živá. Zajímavé je, že kromě nabídnutého jídla, kočka neustále pokukovala i po chytrém mobilu. Evidentně s ním už měla nějaké zkušenosti, protože několikrát zkušeně něco dělala na display. Jestli tam dělala škrábance nebo hledala souřadnice myší díry to jsem nezjistil. A pak jsme zase šli. Prozkoumali jsme bezejmennou jeskyni, vylezli na skálu Hřebenulka (odkud byl nádherný výhled do nikam). Mrkli jsme do jeskyně Mordloch a na 7 chlebů. Následovala hraběčí kaple (kde byl fakt jeden hrabě zavražděn v 18 stol).  Přesněji roku 1720 (nebo spíš léta páně, jak se tehdy mluvívalo). Byl to velmi známý hrabě Clary. Jistě jste se o něm učili v dějepise ve škole ne? Že ne? No nejspíš jste tenkrát nedávali ve škole pozor a hráli piškvorky, že! No a když jsme pak minuli ještě Mariánskou kapli, měli jsme všechny zajímavosti zkompletovány. Nicméně se nečekaně ještě objevilo tréninkové doskočiště, kde jsme mohli porovnat své výkony ve skoku dalekém v porovnání se zvířaty. Já jsem přeskočil blechu a nikdo další to už netestoval, takže těžko říct, jak moc to souhlasilo. Zde bylo také malé puzzle s obrázkem jednoho loupežníka a ženy (asi jeho manželky). Přestože náš tým čítal 10 hlav a tedy i 10 mozků, nepodařilo se nám puzzle složit. Je to prostě pro děti no. Přestože zápis je dlouhý, výlet byl krátký z hlediska času. Do skoro cíle - Štětí jsme dorazili poklidným tempem už ve 14:30. Zašli jsme tedy do hospody, kde se vyskytovala i nekuřácká část, jakýsi salonek,  který byl fakt nekuřácký, stačilo jen otevřít okno dokořán a vyvětrat. Pak se rozvinula typická hospodská debata o místních záchodech, kde se na jedné straně obdivovali kachličky a na druhé straně kritizovali pavučiny, spáry atak.  Jídlo jsme měli vcelku rychle udělané i snědené, takže jsme pak stihli ještě zajít do cukrárny a tam jsme vykoupili poslední 2 špičky. Sice jsme (jako tým) zakoupili i jiné zákusky, ale špičky jsou prostě špičky. Musím zde vyzdvihnout  a pochválit Báru. To ona si dala špičku se mnou! Ví co je prostě nejlepší. Díky. Pak jsme vyrazili na místní zajímavou atrakci. Přístaviště parníků. Vedla tam žlutá turistická značka a tekla tam i řeka. Prej Labe. Vše tedy vycházelo dle předpokladů a ono přístaviště tam fakt bylo. Jenže tam žádný parníky nebyly. No ani jeden malilinkatý parníček tam nebyl! Nutno však podotknout, že nám bylo slibováno jen přístaviště a ne parníky, takže co jako jsme chtěli? Ok, tak jsme tedy šli už na vlak. Docela zajímavý je i místní most přes již zmíněnou řeku s přístavištěm parníků, ale bez parníků. Na tom mostě totiž jezdí vedle aut i vlak. No teda možná, páč jsme viděli jen koleje a vlak ne. Takže to možná bylo jen kolejiště bez vlaků, podobně jako u těch parníků... Protože se mi sem ještě nějaká písmenka vejdou, tak musím informovat, že při nákupu jízdenek pro cestu zpět v Hněvicích se zaučovala nějaká nová osoba při prodeji jízdenek a asi poprvé ťukala skupinovou jízdenku, páč nevěděla co a jak musela si zavolat šéfovou (nebo se tak aspoň tvářila). I ona komunikace nebyla jednoduchá, protože ona (pak oni) neslyšeli přes okénko mě a já zase neslyšel je. Nicméně nějak jsme se domluvili a na jízdence to bylo vytištěno správně. Ostatní mezitím trávili svůj volný čas u hracího automatu. Měli jsme docela štěstí, neboť snad všichni od nás vyhrávali a z automatu vypadávalo jedno kafe za druhým. Pak už jsme museli jít na nástupiště a tak jsme automat zanechali svému osudu. Jo a ještě než jsme nastoupili do vlaku, tak jsme zjistili (či spíš jsme se dusili) kouřem, který vycházel z nádražní budovy. Nevím čím tam topili, ale asi to nebylo nic ekologického. No a pak jsme nastoupili do vlaku. Bylo tam docela plno, ale místo jsme našli. Ve vedlejším vagonu bylo sice volno, ale nějak se nepodařilo ukecat lidi, že si můžem přesednout do 1 třídy. Prý se tam může stát  v uličce, jen se nesmí sedět. Takže by se stačilo jen zvednout, když se blížil průvodčí, jinak bychom mezitím seděli. Aspoň tak nějak jsme tu teorii rozvíjeli. Ale nerealizovali (nakonec).  Dalo by se to ukončit, ale ne, ještě ne. Musím ještě zaznamenat do zápisu, že Eliška si ve vlaku upletla šálu. Inu proč by ne, že? No a pak jsme dojeli do Prahy a tak nějak se rozpadávali na menší a menší skupinky, až jsem zůstal sám. No a to je konec. Fakt konec. Ještě teda PS (páč to se dává nakonec, i když jsem psal, že je konec) PS - Děkuji moc všem za účast a těším se zase někdy příště! Tomáš 20.11.2016

Drama, vedro, dusno a horko. Začátek akce byl dramatický a to tak moc, že víceméně akce se málem nekonala. Vlak totiž z důvodu nějaké nečekané výluky nejel z Masaryčky. Že se něco děje jsem zjistil z sms od Iny, která přistupovala až v Neratovicích. Prý vlak začíná až z Vysočan. Což by znamenalo, že ho dost pravděpodobně nestihnem. Naštěstí z informační odjezdové tabule na Masaryčce jsme se dozvěděli, že vlak odjíždí  i z Hlaváku. Rychle jsme se tam přesunuli a vlak stihli. Zajímavé však ještě bylo, že odjezd z Hlaváku byl o 7 minut dřív než Masaryčky a tato informace byla uvedena až na Hlaváku. Takže, jsme po příchodu na Hlavák po tomto zjištění svižně pokračovali na (samozřejmě) nejvzdálenější nástupiště 6 sever. Vlak však nakonec měl zpoždění 10 minut, takže počkal no. Pak už jízda probíhala v pohodě. Ještě zajímavá perlička od průvodčího, když jsme se ptali, proč ta výluka a on říkal, že neví a taky říkal, že ani nevěděl odkud má vlastně jet vlak a kde on má nastoupit. :-) Po výstupu v Mnichově Hradišti jsme si museli trasu trošku natáhnout, protože ulice před nádražím byla rozkopaná a nešlo tam projít. Udělali jsme tedy okliku a pak už to šlo podle plánu. Na Valečově byla první pauza na prohlídku a občerstvení (zmrzlina, párky a něco co se nazývalo kofolou, ale nebyla to kofola). Pak jsme navštívili a prozkoumali Valečovské světničky a pak šli směr rozhledna Čížovka. Cestou jsme míjeli volně dostupný hruškový sad (víceméně neznám žádný jiný hruškový sad, možno sem zajet na podzim?), dále docela impozantní přípravy na svatbu v jedné vesnici u rybníka a když už byla rozhledna na dohled, zastavili jsme se  ještě na rychlé doplnění tekutin v jedné restauraci. Bylo totiž šílené horko, vedro a dusno. Měl jsem zpocený i papírový kapesník v kapse.  Výhled z rozhledny bych hodnotil jako průměrný, ovšem rozhlena samotná byla zajímavě řešená. Krom toho, že nahoře byl umístěn zvon, na který jste si mohli zazvonit, byl tam také do strany vyčnívající ochoz, který měl skleněnou podlahu.  Následovala cesta k hradu Kost a skalní byt Barušky. Hrad jsme obešli a pak zašli do restaurace na jídlo. Chtěli jsme sedět na zahrádce s výhledem na hrad Kost, ale když jsme zjistili, že uvnitř mají klimatizaci, rozhodnutí jsme rychle přehodnotili a najedli se uvnitř :) V pohodě jsme pak stihli historický rychlík od KŽC v 17:30. Cestou do Prahy pak začlo pršet a byla bouřka. Ovšem nic moc dramatického. Díky všem za účast Tomáš 16.6.2019

Sešla se skupinka fajn lidí. Výlet k soutoku Vltavy a Labe dopadl dobře. Soutok jsme našli a stanuli jsme na onom místě. Zatímco pohled od Mělníka, byl pro některé účastníky známý, na samotném soutoku z naší skupinky ještě nikdo nikdy nebyl. (Aspoň si nepamatuju, že by někdo říkal opak.) Cesta byla rovná, výškové převýšení celého výletu asi 10m. To jsme nejspíš vykonali hnedka na začátku, když jsme sešli pod Štěpánský most. :-) Za odměnu, za zvládnutí tohoto extrémního převýšení (či spíš přenížení), zde bylo připraveno pojízdné občerstvení. Stánek byl hnedka obležen a částečně odlehčen díky naším členům. Cesta vedla mimo značené turistické cesty po celý den, takže se zde naplno projevil a ukázal můj velmi chytrý telefon. Nicméně, přestože jsme šli podle plánu, nemohl být plán dodržen na 100 procent, jednoduše proto, že některé cesty na mapě ve skutečnosti neexistovaly. Jednoduše cesta zarostla a ztratila se v buši. Nutno podotknout, že síla vegetace zde je opravdu silná a kopřivy nám jasně řekly, kam se nesmí chodit. Dokonce byl problém i s toaletou po cestě, protože na džungli jsme zkrátka nebyli vybavený. (mačetu nikdo neměl). Kritický byl moment kdesi uprostřed džungle PR Úpor, když jsme evidentně šli jinam než jsme chtěli. Vystavěli jsme proto svačinový tábor a postavili hlídky kolem tábora kvůli divoké zvěři a případným nepřátelským domorodcům. Několik odvážných průzkumníků, pak vyrazilo najít cestu k soutoku. Což se nakonec podařilo a nakonec jsme tam mohli udělat důkazní skupinové foto. Na samotném soutoku jsme potkali rybáře, který na naší počest vytáhl čerstvého kapra z vody. Pro cestou zpět jsme zvolili jinou cestu džunglí (aby to nebylo tak jednoduchý). Avšak kromě jedné slepé cesty jsme moc nebloudili a předpokládám, že v plném počtu jsme se z džungle dostali. Tento předpoklad se zakládá na jedné praktické vychytávce pro organizátora. A sice nepočítat počet účastníků na začátku, ani v průběhu a už vůbec ne na konci výletu. Tedy případné ztráty jsou pouze neoficiální odhad a spekulace. Následovala cesta na zámek jistého slavného knížecího rodu. Protože panují jisté neshody v názvu, nebudu to zmiňovat v tomto ofiko zápisu.  Někteří se nejspíš dostali i do televize při natáčení na zámku. :D Když se pak začalo z výletnických řad ozývat slovo nuda, zabočili jsme (dle mapy) na cestu kolem potoka Černávka. Zde však (dle skutečnosti) cesta nebyla (jednoduše ji zorali). Někteří domorodí lidé však tudy nepochybně ještě chodí ze setrvačnosti, takže občas tu ještě cesta byla viditelná. Následoval krátký piknik u stejnojmenného potoka a pak jsme již dorazili do Obříství, kde jsme plánovali návštěvu restauračního zařízení. První hospoda nám zavřela před nosem,druhá byla pizzerie (o což nebyl zájem), třetí byla pro změnu zavřená až do 16h (přestože dle internetu měli mít otevřeno od 10h), čtvrtá byla zrušená úplně, pátá byla jakási kavárna, kde byl hrozný vzduch a tak naše kroky zamířili nakonec až do poslední možnosti, do restaurace u Štěpánského mostu. Zde je třeba říci, že to byl podnik na velmi dobré gastro úrovni a tak nám předchozí útrapy vynahradil a udělal tak pěknou tečku za naším výletem. Díky všem za účast a báječnou atmosféru. Tomáš K. 25.4.2016

Bylo pěkné dusno, ale jinak to bylo fajn. Na Masarykově nádraží nás překvapila velká fronta na lístky. To jsem tu ještě nikdy nezažil. Ale stihli jsme to a jízdenku zakoupili. Cesta pak proběhla, jak měla a výlet jsme zahájili v Žalhosticích. Vyškrábali jsme se na Radobýl a došlo i na Máj, jak jsem sliboval. Spokojili jsme se s přednesem a bez divadelního zpracování :-) Následovala NPP Bílá Stráň, která byla místama opravdu bílá a na které rostly nádherné květiny. Zde jsme si udělali obědovou pauzu. Následovalo slušné stoupání na hřeben Křížové hory (dle navigace jsme dneska nastoupali přes 1000m), kde nás nahoře dostihla vydatnější dešťová přeháňka a bouřka. Ovšem nezmokli jsme vůbec, neboť jsme tu nalezli zastřešené odpočívadlo a rozhodli jsme se počkat, než se bouře přežene :) Během deště se dost ochladilo, tipuji tak z 30 na 15 stupńů. Pak ale opět vylezlo slunko a začalo se opět tvořit dusno a teplota šla nahoru. Následovalo pár vyhlídek na Křížové hoře a pak jsme sestoupili do vesnice Žitenice, kde jsme nalezli a navštívili cukrárnu. Špičky měli, takže ok. Následoval Kočičí vrch, dle tvaru čedičové skály a rozhledna Mostka, kam jsme nakonec nešli, neb jsme usoudili, že předpokládaný výhled za to vstupný nestojí. Pohodovým tempem jsme dorazili do Litoměřic na nádraží a odjeli vlakem přes Lovosice do Prahy. Díky všem za účast a těším se někdy příště Tomáš 29.5.2016

Akce byla lepší než jsem čekal. I přes brzké ranní vstávání a sraz jsme se sešli v počtu 10 osob na Masarykově nádraží. Kupodivu tentokrát mi nechodili žádné sms ani telefonáty od nestíhajících účastníků, takže výpočet počtu osob se nekomplikoval a stačilo pouze spočítat přítomné lidi. No dobře drobná komplikace nastala, když ještě na poslední chvíli dorazila Lenka se psem a tak jsem již ve frontě u pokladny si musel počet osob navýšit na 11 a přikoupit ještě lístek pro psa. Takže jsem nakonec kupoval 3 jízdenky. Co? No ta třetí byla pro jednu osobu, která neměla platný lístek ani Opencard ani Lítačku ani platný papírový kupon. :-) Když jsme pak ve vlaku zahlédli průvodčího, vnutili jsme mu jízdenku, aby ji orazítkoval. Nějak se k tomu neměl a kontroloval jen namátkou pár lidí ve vlaku. Asi neměl svůj den? V Lovosicích jsme urychleně naskočili do přestupového vlaku, čítající 2 vagonky, kde nás překvapila obsazenost. Ještě než se k tomu dostanu je třeba zmínit drobnou paniku (o které se však dozvěděli jen nejblíže stojící osoby - ostatní toho byli ušetřeny). Všiml jsem si totiž (když se náš vlak rozjel), že na vedlejší koleji stojí jiný vlak a měl na tabuli napsané, že jede do České Lípy. Aha, ale my jsme měli jet vlakem směr Česká Lípa! Takže oni tu jsou 2 tratě do České Lípy a jsme teda ve správném vlaku? Vyndal jsem tedy svůj nový a velmi chytrý telefon a zjistil, přes jaké stanice máme jet a porovnal to s nejbližší stanicí na info panelu a souhlasilo to. I další stanice přes který to jede, takže jsem si oddechl a průvodčí paniku uklidnil, když nic neříkal na naší cílovou stanici.   No a teď k té obsazenosti vlaku. Ve vlaku jela totiž ještě jedna turistická skupina. Ovšem bylo jich víc než nás i když dnes prý jen 33 osob - jindy jich jede až  90.  Jsou z TJ Lokomotiva Teplice a turistikují každý tyden. No a proč to píšu tak podrobně? Měli podobnou trasu jako my dneska, takže jsme vystoupili na stejné stanici a potkávali je i cestou. No a ještě jeden detail. Jejich věkový průměr je cca 75 let !!! Dokonce byli v Pekle na bledulích jako my na velikonoce, ale zatímco my v pátek, oni až v sobotu :) Takže výstup na Ronov v podstatě byl tréninkem na pochod Praha - Prčice. Protože na nádraží probíhal úvodní ceremoniál, vyráželi jsme jako poslední a cestou na Ronov jsme se brodili davem :-) Abychom davu unikli, vyrazili jsme z Ronova vcelku rychle po krátké prohlídce a zanedlouho jsme byli u druhé zříceniny - Hřídelíku. Zajímavý byl vstup do hrádku, musela se projít cca 5 metrů dlouhá temná chodba. Když jsme se utábořili a konečně si dávali svačinku, zjistili jsme z ochozů, že se k nám blíží armáda statných důchodců  a začala náš hrádek obléhat. Dlouho hledali vstup do hradu a někteří to vzdali a odešli pryč. Přesto jsme však hrádek neubránili a nakonec někteří důchodci zjistili, že ta temná chodba vede do hradu a objevili se na nádvoří. Teda kromě jednoho důchodce, který se vyškrábal přes hradbu  :-) No bylo po pikniku, tak jsme opět vyrazili na cestu. Když jsme na obzoru uviděli skládku, nedalo mi to a mrknul jsem do mapy (v mém chytrém telefonu) a zjistil jsem, že jdeme blbě. Kurz byl zkorigován a zanedlouho jsme opět šli po správné cestě. Zanedlouho se k nám připojila Magda se psem (takže se navýšil počet osob na 12 a počet psů na 2). Vystoupali jsme na vrcholek Kalvárie, kde byl pěkný kostelík a hlavně výhled do okolí. Zbýval nám ještě jeden cíl a sice zřícenina Helfenburk. Ta nás mile překvapila svou mohutností a zachovalostí. Zajímavý byl výstup na věž, kde bylo velmi úzké schodiště. Nejen do strany, ale i co do výšky. Rozhodně se tam nevyhnuly 2 osoby a co víc, byla tam tma. Takže na cestu dolů jsem si raději vyndal baterku (resp. použil jsem aplikaci baterka v mém velmi chytrém mobilu) Následovala cesta z kopečka (přes kopeček) do Úštěka, kde jsme stihli vlak v 17:11. Cestou ve vlaku pak začalo venku poprchávat, ale to už nám nevadilo. Výlet byl fajn. Atmosféra, výhledy i hradní zříceniny. Díky všem za bezva zážitek. Tomáš 10.4.2016

Spoustu kytiček a zvířátek a bláta. Přestože bylo kolem 20 lidí v možná, vyrazili jsme nakonec pouze ve 4 lidech. Jak jsem předpokládal, bylo přijatelné počasí (kolem 10 stupňů) a nepršelo vůbec. Právě déšt, který byl v předcházejích dnech, asi dost lidí odradil od výletu a je to škoda. Protože jak už jsem psal nepršelo v sobotu vůbec. Lenka se dokonce namazala opalovacím krémem. Nicméně déšt v předchozích dnech způsobil bahno na některých místech. Takže jsme byli trochu od bláta, ale aspoň to nebyla nudná cesta. Žádné turisty jsme na své cestě nepotkali a naopak jsme se mohli kochat krásou snad všech kytiček, které se dají v lesích a loukách vidět. Kvetlo snad všechno, o čemž se můžete podívat ve fotogalerii. Velmi hojně byla zastoupena Sasanka, která rostla na celých svazích. Viděli jsme také spoustu zvířátek a po setkání s místními obyvateli a pokecu nám majitel přinesl ukázat i malého kozlíka. Na jiném místě jsme se zase dozvěděli od místních něco víc o kohoutovi, který byl prý zachráněn na poslední chvíli z pekáče atd.  Rozhledna Hradiště byla pro mě zklamáním, resp výhled z ní. Když to porovnám s nedalekou Vrátenskou horou, tak to ani nestojí za řeč. Rozhledna je uprostřed pole, který je na mírném kopečku a i když pohled na zelené pole je také hezký, není mi jasné proč rozhlednu postavili tam. I když zanedlouho, když jsme došli do místní vesnice Kadlín, tak mi to došlo. Místní starosta byl asi aktivní a čerpal dotace na co se dalo. Kromě rozhledny (a asi 2 muzeí ve vesnici) tak vznikli i 2 (možná i víc?) silnic, které vedou z obce a které po cca 500 metrech končí závorou u rokle. Silnice je lemovaná vysázenými stromy, ale prostě nikam nevede. Dokonce na nás volal jeden místní obyvatel, kam jdeme, že ta silnice tam končí. My jsme však šli dál, protože podle mapy tam pak cesta pokračovala a taky že ano. Sice lesní cesta, ale byla tam :-) Vesnice Stránka, překvapila tím, jak hojně místní využívali pískovcové skály. Hodně lidí mělo ve skalách vyvrtané sklípky a místnosti, ale těžko říct jak moc, protože to všechno bylo za plotem. Nicméně jeden oplocený pozemek neměl ani domek, páč bydleli kompletně ve skále. V cíli jsme stihli návštěvu cukrárny a pak už jsme vyrazili v 16:10 vlakem zpět. Bohužel kousek před Neratovicemi srazil náš vlak 2 cca 15-leté holky, které šli asi po kolejích a neviděli přijíždějící vlak a které na místě zemřeli. Díky tomu jsme dojeli do Prahy s cca 2 hodinovým zpožděním. Viz info třeba zde: https://www.novinky.cz/krimi/434595-vlak-u-neratovic-srazil-dve-divky.html Díky všem za účast. Tomáš 9.4.2017

Přestože byl předpovídán deštík, sešlo se na startu 9 osob.   Hnedka na úvod se na Roztylech vytvořil panický stav, když na zastávku přišla dispečerka a oznámila nám, že nějaký autobus prý vůbec nepojede nebo bude mít 2,5 hodinový zpoždění. Nicméně nesdělila, který autobus přesně vlastně nepojede. Takže informace fakt super. Ono je to celkem blbý, když náš autobus jede pouze 1x v týdnu dle jízdního řádu a to dnes. Čekat na další spoj do příští soboty se nám nechtělo. Už jsme tedy pomalu hledali trasu na alternativní výlet (asi na Blaník), když cca 5 minut před odjezdem přišla dispečerka znova a řekla, že bus pojede jak má. Takže jsme opustili alternativní plánování a drželi se původního plánu.    Na zastávce taktéž čekala paní, která jela do Divišova na sraz své třídy ze školy po 50 letech. Takže i ona byla ráda, že bus nakonec jel. Zajímavé bylo, jak ona paní postupně potkávala a poznávala své spolužáky a spolužačky, páč také jeli tímto busem :)   Bus jel podle jízdního řádu, takže jsme v 10:45 vystoupili a zamířili na rozhlednu Špulka, která již byla vidět na obzoru. Zde proběhlo to, co se tam obvykle dělá. Tedy výšlap nahoru, čumenda, sestup dolů, svačinka atd.    Poté jsme šlapali místní krajinou a prakticky vůbec nebloudili. A to tentokrát bez ironie či sarkasmu. Fakt jsme šli víceméně dle plánu. Sice tam pidi zakolísání bylo, ale fakt miniaturní a ani to moc nevadilo, páč jsme díky tomu viděli koně (a jednoho i dost slyšeli, jak se nám hlasitě řehtal, že jdeme blbě). A taky jsme tu potkali malé kotě, tedy koťátko (little kitten, kleines Kätzchen, parva CATULUS...).   Na Krásné hoře jsme měli obědovou pauzu. Mají tu vcelku pěkný turistický přístřešek. Ovšem také tu bylo poblíž sršní hnízdo. Ovšem hlad byl silnější a jelikož sršni byli v menšině, dali nám pokoj. Také jsme ve zdejším kraji viděli docela dost srnek. Některé utíkali doleva, jiné doprava a samozřejmě některé dopředu či dozadu. A abych dodal kompletní informaci, nutno dodat, že některé neutíkali nikam a prostě jen stáli na místě.   Co se týká očekávaného deštíku, tak to tak hrozné nebylo. Většinou spadlo jen pár drobných kapek, jakoby padala mlha. Pouze cca 5 km před Čerčanama se rozpršelo víc, že jsme se rozhodli vytáhnout protideštové vybavení. Ale i tak to byl víceméně slabý deštík.   Co se dělo cca 200m od nádraží si nepamatuji, páč mám okno, ale v 17:30 jsme odjeli vlakem do Prahy a výlet tak skončil.     Díky moc všem za účast a těším se zase někdy příště...   Tomáš K. 18.9.2017

Viděli jsme to, co jsme měli plus něco navíc a jako extra bonus jsme pěkně zmokli. :) Na srazu se sešlo 8 lidí a jelikož první 2 km k rozhledně (a zpět) bylo po silnici, rozhodli jsme se využít aut a popojeli. Klíče k rozhledně jsem vyzvedl ještě předtím v Lubenci a jako bonus jsme měli prohlídku místního kostelíka, včetně krypty. Následovala rozhledna Vochlice, ze které byl výhled víceméně pouze jedním směrem. Pak jsme se vrátili zpět autem do Lubence, odevzdali klíče a pak už pěšky zamířili ke Kapucínským skalám. Zde nás zastihla krátká dešťová přeháňka. Výhledy i skály pěkné. Cestou jsme také míjeli několik řopíků. Následoval přesun na protější hřeben, kde nás zastihla opět dešťová přeháňka, ale o dost, dost silnější.  No prostě jsme pěkně zmokli. Jako zázrakem se v mapě objevila značka altánku (prakticky jediný z celého dne), tak jsme k němu zamířili a skutečně tam byl. Počkali jsme tam cca půl hodinky než doprší a pak za svitu sluníčka vyrazili dál. přes louky (alias Tiské mokřady) a vcelku hezkou krajinou PP Horní Střela jsme dorazili oklikou zpět do Lubence. Vynechali jsme závěrečnou obchůzku kolem rybníka, neboť podle meteoradaru se opět blížil déšť. Zamířili jsme do hospody, ale bohužel jsme zjistili, že tu nevaří a údajně se nevaří nikde v Lubenci. No i ta samotná hospoda nevypadala nic moc. Dohodli jsme te se tedy, že se zastavíme v restauraci cestou domů a podle mapy vybrali Nové Strašecí, kde bylo restaurací několik. Tak se také stalo a i když jsme tomu moc nevěřili zpočátku, vybraná restaurace mile překvapila obrovskýma porcema jídel. A jídlo bylo vynikající. Závěrečné zakončení se tedy povedlo a nezbývá než poděkovat všem účastníkům, za bezva společnost.  Tomáš 26.5.2019

Nádherné babí léto... Standardním způsobem se sešlo 14 osob na startu. Resp. úplně standardní to nebylo, nějaký ten zmatek byl a taky to nebyl standardní sraz v Praze, ale v Turnově na nádraží. A nebylo nás 14, ale 15 a k tomu pes. Však píšu standardní sraz bez chaosu. Jedna osoba to vzdala již na startu (nejspíš po spatření divoce vyhlížejícího psa?) a tak nás bylo 14, ale měl jsem tedy koupil lístek na vlak pro 13 osob, protože jedna osoba si již lístek koupila předem. Takže jsem nakonec koupil pro 14 osob a tudíž pes se musel tvářit jako člověk a jelikož průvodčí nic nenamítala, prošlo to. No a pak jsme vyšli. Zanedlouho jsme šli do kopce a pak do ještě většího kopce až nakonec do největšíko kopce. Na jeho vrcholu pak byla první rozhledna Kozákov. Zároveň tu byla občerstvovací pauza. Sice bylo slunečné počasí, ale výhledy do daleké krajiny moc nebyly, páč se to ztrácelo v mlžném oparu.  Cestou dolů jsme našli hromadu hub, kterou jsme víceméně posekali a odhadem to bylo možná i 2 kila hub. Vše skoro na 1 místě. Pak jsme postupně dorazili k další rozhledně Dubecko, která ležela nížeji než ta první, ale výhledy odtud také hezké i když podobné a ne moc daleké. Kolem 15:30 jsme dorazili na skalní hrad Rotštejn, kde byl zajimavý a příjemný pán, který vyprávěl o historii hradu a jak to tenkrát chodilo. Z hradu samotného se jinak nedochovalo skoro nic, přitom to býval hrad srovnatelný s nedalekým Valdštejnem. Postavili to ve stejné době a patřil jeho bratrovi. Zdejší kraj byl dost bohatý a místní vesnice měla výsadu pořádat jarmark každý týden, což v té době byla velká výsada (města ho měla jen cca 2x ročně!). Následovala tak trochu prolézačka mezi skalami, až jsme dorazili k velké jeskyni Postojna, kterou jsme taktéž prozkoumali.  Kolem 19 hodiny jsme dorazili do Turnova a výlet skončil. Díky všem za účast. Tomáš K. 29.9.2017

Krátké resume. Vinohradská trase je vcelku hezká celá. Na Malé Straně stojí za návštěvu asi jen placený 3D videomaping a ty zbývající dvě zastavení nic moc. 14.10.2017

Moje resume po shlédnutí všeho. Letošní ročník je rozhodně lepší než loňský. Placená galerijní zona nepřinesla nic moc úchvatného, ale naprostý propadák to taky nebyl. Ale asi bych ty peníze tam znova nedal. Asi nejlepší z té centrální části mi přišly zastavení (dle ofiko číslování): 1, 5, 6 (galerijní zona), 7, 8, 9 (nejzvláštnější, ale fronta přes hodinu), 10 (zaujalo mě asi nejvíc z celého signálu), 12. 14.10.2017

23 (slovy dvacettři) lidí dokázalo v neděli ráno vstát velmi brzo a dorazit na sraz. Neuvěřitelné :-) Sraz byl na stanici busu na Hradčanské už v 7:10 a opravdu  se tu SA lidé začali shromažďovat a skupinka bobtnala, až se celkový počet zastavil na čísle 23.  Dorazili i 2 nový lidé mimo SA. Do autobusu jsme se v pohodě vešli, neboť kromě SA jeli busem ještě asi 4 lidi. Už nevím přesně, zda toto číslo bylo i s řidičem či bez. :-) Měl jsem v plánu vystoupit v Kyšicích na náměstí, ale řidič busu (nejspíše z šoku, kolik lidí veze), neaktualizoval zastávky na světelném ukazateli a jel taky trochu rychleji (cca o 7 min!), takže jsme vystoupili až na konečné, naštěstí to bylo jen o 1 zastávku dále :-) Nastalo drobné zjištování, kdeže to vlastně jsme, ale pak jsme již zamířili správným směrem vstříc rozhledně Vysoký vrch. Bylo docela chladno, cca 1 stupínek nad nulou, ale výletující lidé se během několika minut zahřáli pohybem, neboť rozhledna byla na kopci (překvapivě? :-) ).   Protože na rozhlednu nevedla přímá cesta, dostali jsme se k ní trošku náročnějším stoupáním :-) Výhled však stál určitě za to. Sice se v dáli povalovala mlha, ale i tak to byl hezký pohled. Když jsme se prostřídali ve výhledech, sestoupili jsme dolů a naše kroky zamířili k hradní zřícenině Jenčov, kde byla obědová pauza a v podstatě nepřetržitá fotografická expozice :-) Když utichly poslední fotografické spouště na zřícenině, vydali jsme se po červené značce do Zbečna. Část výpravy se vydala vlakem zpět do Prahy již v 14:24 a zbytek (no vlastně ne zbytek, ale podstatně větší část) navštívila místní restaurační zařízení u mostu. Protože bylo hezké počasí (vždyť už je březen!), usadili jsme se na venkovní zahrádce. Do jaké kategorie bych onu hospodu zařadil, to ani nevím (resp. taková kategorie asi už ani neexistuje), ale nějaké pivo tu měli a tak byli lidé snad spokojeni. Po několika minutách se tu zcela nečekaně objevila Valeri s Denisou. Odmítli totiž brzké ranní vstávání a raději se pořádně prospali. Když však zjistili, že je venku hezké počasí, bylo jim to líto a tak se narychlo domluvili a přijeli nám naproti. Nečekali však, že nás potkají již v cílovém Zbečnu. Jo hold jsme vyrazili fakt brzo ráno :-) Denisa s Valeri proto změnili operativně svůj plán a rozhodli se pro cestu na Křivoklát. Přidal jsem se k nim ještě společně s Elen a tedy společně ve 4 jsme vyrazili na cestu.  Zbytek výpravy odjel v 16:35 ze Zbečna do Prahy. A dle mých informátorů se během této doby již nic mimořádného nestalo. Za to naše 4 členná skupinka v pohodovém tempu cestou na Křivoklát našla nemalé naleziště hříbků a jedné muchomůrky, stádo lesních zvířátek a užila si i několik výhledů do krajiny a na hrad samotný. Protože jsme však s sebou neměli košíky a nožíky (i když v tomto případě to bylo už na pilu...), museli jsme hříbky nechat v lese. :-D Na závěr jsme navštívili restauraci u Jelena pod Křivoklátem, což bylo restaurační zařízení na trochu jiné úrovně než ve Zbečně.  :-)  Odjeli jsme vlakem v 19 hodin a ukončili tak definitivně dnešní výletní den SA. Díky všem za fajn den a atmosféru. A těším se někdy příště - s odjezdem někdy později - a nebo spíš ještě dřív? Kdoví... :-D Tomáš Karkoška 4.3.2014

Cesta busem proběhla jak měla. Na startu v Obříství se shromáždilo 16 lidí. Když jsme se však dali do pohybu, bylo nás už jen 15. Jeden pán totiž k nám nepatřil a zůstal stát na zastávce. To se to pak počítá :-)   Předpověď počasí vyšla, skoro celý den opravdu slabě mrholilo. Nikoho to však neodradilo a do cíle jsme dorazili v kompletní sestavě. Sněženky jsme viděli a bylo jich fakt hodně a moc. Kromě samotného místa nic předtím ani potom nenaznačovalo, že by se tu vyskytovaly. Žádné ojedinělé sněženky v okolí. Místo je docela dobře ukryté a kdo tam nejde na jistotu, snadno to mine. Což je asi dobře. A bylo to krásné a opravdu oslepující bílá nádhera.    Hezkým zpestřením byla mini zoo u Zelčína, kterou jsme navštívili a kde jsme se také zastavili v restauraci na polévku. Zvířátek tu měli pár, ale jedno hezčí než druhé. A spoustu mláďat. Zajímavý bylo také slyšet prase domácí, jak chrápe :-)   Hořínský kanál a historické zdymadlo, také fajn. Vznikla tu naše skupinová fotka.   V Mělníku jsme zašli do kavárny a výlet zakončili u nutrií vedle autobusového nádraží.   Celkové výškové převýšení bylo o pár desítek metrů překonáno neplánovanými odbočkami. 2x jsme překonali protipovodňový val u Zálezlic a vystoupali jsme také na vyhlídku do věže (Pražská brána) v Mělníku.   Jinak to velké potrubí (1,2m průměr), kolem kterého jsme šli, je z teplárny Mělník a můžete si o tom přečíst zde:  https://energetika.tzb-info.cz/7875-teplo-z-elektrarny-melnik-pro-vytapeni-casti-prahy     Díky všem za účast a těším se na další akci.   Tomáš 17.3.2019

Akce splnila očekávání. Zkrátka se šlo a šlo. Dneska stručně a jasně.  1)  sešli jsme se 2)  prošli jsme se 3)  dorazili jsme do cíle Díky za společnost na cestě. Bylo to fajn. 8.2.2014

Parádní víkendovka se spoustou zážitků. Vezmu to heslovitě co jsme prožili :-) pátek: cesta, turistika, rozhledna, cesta, bloudění, apartmán, seznámení, koupání, smaženice, boj o sprchu, spánek. sobota: boj o koupelnu, lanovka. Stezka v korunách stromů, turistika, vyhlídky, maliny, borůvky, brusle, přívoz, koupání / turistika, přívoz, výhledy, bobová dráha, noční výstup na Kramolín, Dobble, boj o sprchu, spánek. neděle: opět boj o koupelnu, turistika, výhledy, únava, vyhlídky, turistika, koupání, autostop, stoupání, výhledy, cesta, zácpa Bylo to super :-) Tomáš PS. drobné změny ve výčtu vyhrazeny. Ne každý absolvoval vše a v daném pořadí.  11.8.2014

Viděli jsme to, co jsme vidět měli. A nebo ne? Nebudu to okecávat a napíšu shrnutí: Kapacita akce: - Sešlo se nás dost - Skupinovka pro vlak tam byla pro 5+5+3 osob - V Golčovém Jeníkově jsem napočítal 18 osob - Skupinovka pro vlak zpět byla pro 5+5+2 osob - Ztráty jsem nezaznamenal Další fakta: - Nepršelo - Nesněžilo - Vítr foukal i nefoukal - Sluníčko svítilo i nesvítilo - Žádná sopka v okolí neexplodovala - Letadlo ani strom na nás nespadl Závěr: Akce se povedla. Díky všem za účast Tomáš 7.3.2017

Úžasná a pohodová atmosféra na medvědím výletě. Začalo to komplikací. Dal jsem možnost nastoupit do vlaku ze 2 stanic a to vyvolalo chaoz. Nicméně zkušený organizátor Tom si s tím poradil a tudíž 6 lidí jelo z Hlavního nádraží, 6 lidí jelo ze Smíchova (z toho 1 osoba nebyla nahlášená na skupinovku) a poslední osoba přistoupila v Berouně (ale setkali jsme se až ve Zdicích). Takže, pokud jste měli dobrou známku z matiky ve škole, nejspíš jste se (nebo byste se) měli dopočítat na celkových 13 osob. Nutno podotknout, že trasa byla kopcovitá a to docela víc než obvykle. Velmi brzy tudíž došlo na svlékání horních vrstev oblečení. A tak nějak se v tom pak pokračovalo po celý den. Plusem bylo, že nefoukal skoro vítr a sluníčko se také občas vynořilo. A jelikož teploty atakovali 15 stupnů, byl to po této stránce příjemný den. Hnedka první plánované zastavení u kaple sv. Huberta se nekonalo, protože jsem si toho nevšiml. A také jsme tu měli odbočit, ale to se také nestalo. Tudíž jsme si pak dali neplánovaně odbočku ke kapličce v Černíně, která byla na prudším kopci a odkud byl výhled do okolí a také tu byla první pauza. Následující zastavení bylo u kamene tisíciletí, který nejspíš nebyl postaven z dotací EU. Nebo aspoň tu nebyla nikde cedule, která by to dokazovala. Udělali se tu nějaké cvak obrázky a pak jsme šli dál. Připravená 3-patrová dlouhá řada balíků slámy udělala radost zejména Pavlovi a dalším osobám. Proběhl lezecký průzkum a výškový výstup až na vrchol. A pak to přišlo. Vstoupili jsme konečně dnes poprvé do plnohodnotného listnatého lesa. A protože je podzim v plném proudu, listí se snášelo na zem všude kolem nás i na nás. Taktéž nám šustilo pod nohama. Zkrátka romantika v lese jak vyšitá. A pak to přišlo zas. Kopec, kopec a kopec. Cesta pak pro jistotu zmizela a tak jsme si udělali vlastní. No samozřejmě do kopce. Když vysílení účastníci dolezli na vrcholek hřebene, čekalo je tam překvapení v podobě šiškového útoku od lesní víly Lady. :-) Následovalo pole a polní cesta. Přestože byla druhá půlka října, rostla tu krásná zelená tráva či co. A moc hezká zelená to byla. Pak byl pro změnu opět kopec, ale to se dalo pochopit, protože na jeho vrcholu se majestátně tyčila rozhledna Děd, což bylo v plánu. Výhledy však nic moc, neboť je okolí dost zarostlé. Ovšem pauza na svačinku přišla vhod všem. Následoval sestup do Berouna a poslední plánované střípky dnešního výletu. Medvědárium se 2 medvědy. Tedy teoreticky. Prakticky jsme viděli částečně pouze 1 medvěda a to ještě jen někteří účastníci. Důvody proč se před námi schovali se sice našli, ale jsou to jen teorie a tudíž nemá cenu to rozebírat. Tak a pak tedy rozhledna Městská hora, která byla vedle. Jo šli jsme tam, nebo aspoň někteří. Výhled byl zejména na Beroun a okolní kopce, kde jsme předtím šli. Teoretická restaurace se změnila na praktickou. Zašli jsme do oblíbeného Medvěda vedle nádraží. V 18:15 jsme pak odjeli vlakem do Prahy a výlet skončil... ... no dobře neskončil. Nebo aspoň ne pro všechny. Cca polovina účastníků se došla ještě podívat na Videomaping na Palladium. Velkou nevýhodou bylo okolní světlo, které požitek z videomapingu snížilo. Díky tomu jsme to zhodnotili jako průměr. No a pak byl konec. Tedy fakt konec i pro zbytek účastníků. Díky všem za báječně prožitý den. Tomáš K. 22.10.2017

To byl zase výlet. Udělali jste dobře, že jste s námi nejeli. Sice se pár nešťastníků našlo, ale což. Vše to začalo už ráno na nádraží. Sraz byl v neděli ráno několik minut před 7 hodinou. V neděli! Metro skoro prázdný (kdo by taky jezdil tak brzo). No a Organizátorka přišla skoro pozdě (každopádně jako poslední). Nastoupili jsme do vlaku a na našich místech někdo seděl. Naštěstí se ukázalo, že je to Pavouk, který patřil k nám (asi omyl).    Jen co jsme nabrali rychlost, začlo pršet a pršelo celou cestu. V tunelech sice nepršelo, ale zase tam byl blbej podtlak na uši. Veškeré meteo předpovědi, co jsme měli, hlásili déšt celý dopoledne, poledne a část odpoledne. Takže jsem se připravoval na déšť. Jenže jako na potvoru před Lovosicema přestalo pršet, takže jsme měli pod mrakem a pak dokonce vysvitlo slunko. Ve vlaku organizátorka chtěla změnit trasu výletu, prej vynecháme Lipskou horu atd. Jak jako vynecháme? Vždyť jen kvůli ní tam přece jedu, tu jedinou ještě nemám ve sbírce. Takže jsem organizátorce musel jemně domluvit, že toto jako né a Lipská hora prostě bude... a byla.   Vlak měl zpoždění a tak jsme do Lovosic přijeli pozdě. No dobře, byla to jen 1 minuta a bus jsme stihli, takže aspoň nějaká útěcha. Vystoupili jsme v nějakém zapadákově u silnice a čekal jsem uvítací proslov a on nebyl. Prej až dojdeme do vesnice ke kostelíku. No jenže jsme došli do vesnice, kostelík minuli a nic. Šli jsme pak mokrou trávou, skákali na nás mravenčí lechtaví broučci zleva i zprava, museli jsme jíst maliny a ostružiny a celkově šli furt do kopce.   Po dlouhých několika km jsme uviděli turistický přístřešek a organizátorka nám dovolila zastávku. Nejspíš proto, že viděla naše jazyky až u země a tak jí to přišlo blbý. Tak jsem si sedl a řekl, že dokud nebude slíbený proslov, tak dál nejdu. Organizátorka se napila, pak znova a ještě jednou a pak proslov byl. Měl sice nějaké mouchy, ale budiž. Hlavně že byl. Takže jsme mohli jít dál, což bylo fajn. Takže zase ty broučci a další místní hrůzy.    Před námi byla Lipská hora a takový krpál jsem už dlouho neviděl, Milešovka hadr. Takže ano, museli jsme opět do kopce (teda my šli furt do kopce i předtím, ale teď ještě víc). Nahoře výhled hezký (ale za to organizátorka nemůže) a prej odchod. Takže jsme toto krásné místo museli opustit a šli jsme tedy pryč.   Zcela mimo plán jsme zašli do výborný restaurace ve vesničce Kocourov, kde jsme si dali oběd. Byl dobrý to jo, ale co jako jsem měl dělat se svačinou z domova? Prej žádné zastávky po cestě. No a taky tu měli skvělou zázvorovou limonádu. Jen co jsme to snědli a vypili, šli jsme zase do kopce. A to ostře, neboť jsme lezli na Ostrý. Tam jsem prozkoumával tamní zákoutí a hle narazím tam po chvíli na 2 hezké ženy a ti mi říkají, že potkaly mojí skupinku pod hradem a že mi mají vyřídit, že už šli. Hmm, takže jsem musel taky jít. Ta naše organizátorka je teda krutopřísná.    A pak byl konečně kopec dolů, jo až do Milešova. A to jen proto, že pak jsme šli na Milešovku a tak abychom si ji pořádně vychutnali. Tak proč ne. No a taky proč by nemohlo k tomu výstupu ještě pršet. Takže ano, začlo si pršet. Pak však přestalo, ale pršelo dál. Prostě si jen tak pršelo ze stromů. Ani deštník jsem si nenamočil, páč zase tak moc nepršelo a taky proto, že jsem si ho nevyndal. Byl jsem mokrej i bez toho deště, tak co jako jsem měl chránit? A proč jsem si ho teda bral?    Na vrcholu Milešovky si pršet přestalo a výhledy nic moc. V restauraci jsem sotva snědl nanuka a Jitka spustila, že cca za hodinu nám jede vlak z Bořislavi. No co, tak jsme šli na vlak. Z kopce, z kopce a fakt furt z kopce. Přesně 4,1 km. Pořád z kopce. Nádraží bylo vysvobození. Rovinka! Jenže dál už jsme nešli, prej počkáme na vlak.   Snažil jsem se dojíst svačinu a nestihl jsem to, vlak přijel cca za 6 minut, co jsme dorazili na nádraží. Ve vlaku jely 2 pěkné slečny. No jenže na té stanici, kde jsme my nastoupili, tak oni vystoupily. Takže ve vlaku už nebyly. Musel jsem se spokojit s ukecaným průvodčím. Co taky jinak měl chudák dělat, když v tom vlaku už nikdo jinej nebyl. Jeli jsme sami. Po 3 stanicích jsme museli přestoupit na bus. A přestože to byly jen 3 stanice, stálo mě to 190 Kč. Jo Jitka se napakovala. Ani EET účtenku jsem nedostal.   Vyhlídkový bus nakonec dorazil do Lovosic a my jsme museli čekat 15 minut na vlak. Strašný. Lavičky skoro žádný a tak jsme stáli. Vlak pak přijel a do Prahy jsme se dostali. Na Holešovicích jsem se rychle rozloučil a konečně si vydechl, že už to mám za sebou... to byl den!     Tomáš P.S. doplňující info zejména pro nováčky - zážitek je napsán s nadsázkou. Byl to skvělý výlet a Jitka je bezva organizátorka. Známe se již několik let a humor a vzájemné špičkování k tomu patří.    22.7.2019

Soutěž i turistika se uskutečnila v davu 28 lidí. Občas se někdo ztratil, občas se někdo objevil... Soutěž nakonec vyhrál Caky. Gratuluji.  A zde jsou otázky a odpovědi: 1) V kterém roce byla zprovozněna vlaková stanice Kojetice? - 1872 2) Jak se jmenuje potok, který protéká Kojeticema - Kojetický potok 3) Kostel sv.Víta je nejstarší památkou v obci. Tipněte si, kdy stavba vznikla.  - 1260 4) V roce 2010 byla budova márnice zakoupena Obecním úřadem Kojetice za určitou částku od římskokatolické farnosti. Tipněte si za kolik.  - 80 000,- Kč 5) Jaké napětí je na těchto stožárech?  - 110 kV 6) V Lobkovicích na zámku pobýval František Palacký, jaký vztah měl k majiteli zámku?  - 1827 si vzal Terezií Měchurovou a zámek patřil její rodině (advokát Jan Měchura, jehož dcera si vzala Františka Palackého. - tj tchán.) 7) Proč nebyl za husitských válek dobyt Janem Žižkou hrad Lobkovice, přestože na něj Žižka vyrazil s armádou?  - protože ho nenašli v hustých lesích 8) Kdo dal jméno řece "Labe" ve středověku, tehdy označované jako ELB? - Keltové 9) Z vlakového nádraží Jiřice vedla v nedaleké minulosti železniční vlečka. Do jakého podniku? - Cukrovar v Kostelci nad Labem 10) České dráhy mají rychlík pojmenovaný po Janu Husovi - Ex 352. Jezdí z Prahy. Kde má druhou konečnou?  - Mnichov, Německo 11) V Kostelci nad Labem se nachází židovský hřbitov, který patří k nejstarším v České republice. Kdy byl založen? - v roce 1594 12) Čím byla známá obec Záryby ve středověku? - přívozem přes Labe 13) Protože se v této obci nachází jezdecký klub, otázka směřuje ke koním. Tipněte si, kdy se poprvé uskutečnil slavný závod Velká Pardubická.  - 1874 14) V 19 století se nejen v Čechách, ale i v zahraničí proslavila místní Melicharova továrna. Své pobočky měli v mnoha Evropských zemích a dodávali zboží i do Ameriky. Jaká byla jejich specializace či co vyráběli? - zemědělské stroje 15) Kolik je vlakových zastávek V Brandýsu nad Labem - 3 (Brandýs nad Labem, Brandýs nad Labem - Zápská, Brandýs nad Labem - zastávka) 11.4.2015

Báječná parta lidí a počasí to vše dohromady vytvořilo příjemný sobotní den. Sešlo se celkem 11 lidí a po uvítacím ceremoniálu výlet na konečné busu 129 v Baních započal. Hnedka na úvod jsme měli možnost podívat se z vyhlídky na Vltavu a dole v údolí na městečko Vrané nad Vltavou. Na protějším břehu si někteří pamětníci možná vzpoměli na loňský výlet a vyhlídku na Zvolské homoli. Poté následovalo miniaturní zmatení, kdy jsme šli omylem po cestě zpět. Nicméně omyl byl rozpoznán a pak jsme to nábližkou nasměrovali správným směrem. Dostali jsme se k Cukráku, kde opravdu nic nebylo. No nic - něco tu přece jen bylo a sice pěkný nepořádek kolem parkoviště / resp. odpočívadla vedle silnice. U vysílače jsem informoval účastníky výletu o pár zajímavostech a bylo také vytaženo cukroví, což bych asi dále nekomentoval :-) Následovala hezká turistika Brdskou krajinou, přes několik malých kopečků až do Jíloviště, kde jsme se zastavili v restauraci / cukrárně Pod Lesem. Po té následovala trasa směr Černolické skály, kde jsme měli hezké výhledy do okolí a bylo zde učiněno několik fotografických momentů. Trasa pak vedla na vyhlídku Hvíždinec a poté jsme sestoupili k Berounce do Dobřichovic, odkud jsme po 17 hodině odjeli zpět vlakem do Prahy. Díky všem za účast.  Tomáš  25.2.2014

Parádní výhledy za tu námahu stály. Zdolali jsme přes 1000 výškových metrů nahoru i dolů. Celkem se nás sešlo 10 lidí. Tento počet však nebyl konstantní po celý den. Nicméně pro potřeby statistiky je tento údaj správný  a reprezentativní.  Zpočátku to vypadalo, že vůbec z místa startu z Hlinné ani nevyrazíme. Některé účastnice, zejména Leňour, totiž řešili dilema co si vzít s sebou a co ne. No ale podařilo se a cca po 30 minutách jsme konečně vyrazili na první kopec - Lysá hora, která je součástí chráněné oblasti Holý vrch u Hlinné. Odtud se nám otevřely první hezké výhledy do okolí. Místní chráněnou rostlinu Koniklec jsem neviděl. Avšak viděli jsme ostatní kopce, které byli v plánu pro dnešní den, včetně rozhledny Varhošť. Následovalo Hradiště, kde jsme měli větší relax pauzu na jídlo a na kochání se krajinou. Při sestupu z Hradiště došlo k zakopnutí, upadnutí a drobnému zranění na ruce jedné účastnice. Ta však byla připravena a zatímco dav přihlížel a radil, poraněná se sama ošetřila. Trošku u toho asistovala i jedna veterinářka ve výpravě. Velmi nám tu scházeli zdravotnice KK a Surika, které byli vyškolené a připravené na podobné případy, ale bohužel tohoto výletu se zúčastnili.   Cesta ke Kamýku, kam oficiálně nevedla cesta, začala tím, že jsme překonali elektrický plot a to hned 2x. Cestu na vrchol jsme našli a dostali se tam. I když tento vrchol z vedlejšího hradiště působil nevýrazně (Kamýk je o 100 metrů nižší), byl z něj také hezký výhled a vůbec, byl  to vcelku zajímavý kopeček. Nicméně ne moc pohodlný pro chůzi, kvůli kamenitému vrcholku. I zde došlo jídelní pauze. Ostatně ta bylo prakticky na každém vrcholu dneska. Poté jsme procházeli kolem našich aut, čehož někteří využili a doplnili své zásoby vody a jídla a jiným spekulativním nákladem. Pak přišel na řadu Plešivec. Zde si nešlo nevšimnout lesních mravenců.Stačilo se na chvilku zastavit a už po vás lezli, zkoušeli vaší trpělivost a testovali co vydržíte. Ano, byli to útoční mravenci a ano kousali do lidí, tedy do nás. Výstup na Plešivec byl zajímavý, neboť se šlo přes suťové pole, kde se údajně dlouho drží sníh, ale já jsem ho nikde neviděl. Rozhodně milé překvapení tohoto terénu v této lokalitě. Určitě doporučuji navštívit. Následoval sestup až na nejnižší bod n.m. našeho dnešního výletu, abychom se vzápětí začali drápat na nejvyšší bod dnešního výletu a sice na rozhlednu Varhošť. Cestou zde byla ještě odbočka na Krkavčí skálu, která rozhodně stála za tu námahu a odkud byl super výhled a kde jsme taktéž načerpali sílu ke zbytku výstupu. Varhošť byl zdolán a výhledy z rozhledny také fámozní. Parádní tečka dnešního výletu. Po nezbytném občerstvení jsme dorazili k autům výlet pomalu končil. Ještě se v místní i vzdálenější hospodě jedlo - pilo - hodovalo, ale o tom se již netřeba dokumentárně zmiňovat, protože to nebylo v plánu akce... Zdolali jsme dnes přes 1000 výškových metrů oběma směry a bylo to tedy náročnější než obvykle. Nikdo to však nevzdal a žádné ztráty nevznikly. Díky dobrému počasí jsme si taktéž užili zasloužené výhledy do okolí. Gratuluji všem za podaný výkon a těším se zase na příště. Tomáš Karkoška 11.6.2017

Bylo to super. Slova jsou zbytečná, mrkněte na video: https://www.youtube.com/watch?v=-GZ0iQKyXEw&feature=youtu.be 22.9.2017

Skály a SA lidičky super, ovšem ubytko a restaurace nic moc. Akce byla zahájena úspěšně na Masarykově nádraží. Moje několikanásobné upozornění, odkud se jede, bylo pochopeno všemi účastníky a tak jsem nezaznamenal žádný telefonát z Hlavního Nádraží typu: "kde jsme?" :-) Už ve vlaku bylo zřejmé, že nováčci se na SA neztratí, neboť dávali o sobě dostatečně hlasitě vědět. Chudák Pavča tak bojovala o svou reputaci, že v sobotu v noci ochraptěla a přestala mluvit. A v neděli pouze šeptala, což bylo docela komické v některých situacích. Zejména, když se snažila objednat si čaj v restauraci apod. Avšak díky několika překladatelům a s pomocí posunků se dočkala čaje a poté po podobné komunikační snaze i cukru. Jsme ale teprve na začátku. Vlak dojel do Ústí nad Labem, kde jsme měli cca 20 minut na přestupový bus. Pauzu někteří využili na ranní kávičku a zákusek v cukrárně. Pro mě bylo velkým zklamáním zjištění, že v cukrárně nemají to nejdůležitější a sice špičky. Jaké však bylo moje překvapení, když mi zanedlouho předal Radek balíček se špičkou, kterou zakoupil jinde.  Díííííííky moc. Náladu jsem si ihned spravil. Identifikovali jsme správný autobus a nastoupili do prakticky prázdného busu. Vcelku překvapivě se autobus, během těch pár minut jízdy skrz Ústí, zcela zaplnil, že byl zkrátka plný. Při troše snahy a komprimaci by se jistě ještě do busu naskládali další osoby, ale naštěstí jsme již opustili Ústí a tak to nebylo potřeba. V autobuse jsme se seznámili se 2 lidma, kteří pracují v restauraci Turistická chata, kam jsme měli v plánu zajít na oběd :-) Vystoupili jsme v obci Libouchec, čímž se dost uvolnilo místo v busu :) Následovala cesta do mírného kopečka k Tiským stěnám. Cestou jsme našli několik pravých hřibů a po krátké debatě, že toto tu opravdu nemůžeme zanechat, jsme praváky vzali s sebou. Ty jsme poté předali v restauraci Turistická chata, neb tahat se s tím 2 dny není moc ideální. Díky milé paní pokladní při vstupu do Tiských skal, jsme získali skupinovou slevu a ukázala mi na mapě, kam se máme podívat v okolí. V podstatě se to shodovalo s mým plánem, takže jsem si to jenom potvrdil, že jsem vybral dobře. Také nám řekla, že naše vstupenka platí do obou kruhů Tiských stěn a při míjení druhé pokladny máme jenom zamávat. Což jsem bral jenom jako vtip. Nicméně ono je to tajné znamení a mávat jsme nakonec museli, abychom nemuseli znova platit :-) Tiské stěny byly moc hezké a výhledy do okolí také. Nikdo se ve skalách neztratil a tak jsme se chtěli pak najíst v Turistické chatě. Protože tam nebylo dostatek místa a byl tam i cítit kouř, rozdělili jsme se na 2 skupinky. Druhá skupinka šla napřed k ubytku, kde také byla restaurace (cca 2 km). Kvalita jídla v restauraci v Ostrově byla trochu nižší, ale měli jsme hlad a tak jsme vše snědli. Zajistili jsme ubytování a šli se podívat do pokojů. Čekalo nás překvapení. A to ne moc milé. Rozhodně kvalita neodpovídá ceně. Kdyby to bylo za 150 Kč, neřekl bych nic, ale zaplatit přes 300 Kč za toto? Mno na to 1 přespání se to dalo přežít. Ovšem nesměli jste zkoumat detaily (např odhrnout koberec a podívat se na podivně plovoucí podlahu, pokoušet se otevřít skříň, páč byla v mírném náklonu a hrozilo, že se překlopí atd.) Zanedlouho se ozval zděšený výkřik, a když jsme se vydali k němu, zjistili jsme příčinu. Viděli jsme místní společnou toaletu s umývárnou. Mno a to už raději nebudu komentovat připomínky Radka k elektroinstalaci apod. Po prohlídce jsme venku čekali na první skupinu, která si dávala oběd v Turistické chatě a čekali jsme na ně. Vyskytl se neočekávaný zádrhel. Nebyl tu mobilní signál, takže jsme se nemohli s první skupinou spojit. Optal jsem se obsluhy, kde tu mají signál a odpověd zněla na protějších skalách.  Pak se smilovala a řekla, že když půjdem cca 500m do kopce, tak signál získáme na určitém místě. Ok. Vyrazili jsme a signál získali. Jenže jsme se nikomu nedovolali, páč ta první skupina už neměla signál :) Tož po strategické poradě se Radek vrátil k ubytku a já jsem vedl zbytek skupiny dle plánované trasy na Německou vyhlídku Grenzplatte. Lesní cesty mimo značené cesty byly hodně zarostlé a spíš tam nebyly než byly. Jednou takovou jsme se nakonec vyškrábali nahoru na masív skal a s mírnou oklikou došli na uvedenou Německou vyhlídku. Zde jsme se setkali překvapivě s první skupinou, která šla jinudy, čímž nás předběhli :)  Výhledy tu byly parádní. Podstatné je, že jsme opět byli pohromadě a když jsme ještě po pár minutách našli v lese Katku s Květou, byla spokojenost maximální. Protože se někteří účastníci cítili unavení, vzali to zkratkou k ubytku, zatímco zbytek si ještě udělal malý okruh po hraniční čáře na Rájecké stěny. Večer nastala večerka cca kolem 21 hodiny, neboť hlasy a skřípot podlahy nebyl ideální pro další ubytované hosty s malýma dětma. Dle informací na webu má restaurace otevírat od 8:00, takže jsme se všichni sešli na snídani před 8 hodinou. Nicméně v 8:00 se neotevřelo. Ani v optimistických 8:30.  Další předpokládaný termín byl v 9:00 a to se již potvrdilo a my se cca po hodině nasnídali. (Trvalo to fakt dlouho, než to přinesli). Pozitivní na tom hodinovém čekání venku v 10 stupních bylo aspoň to, že vycházelo sluníčko a tak jsme to mohli pozorovat nad skalama. Po snídani jsme vyrazili na Děčínský Sněžník, kde byly parádní výhledy. Ovšem místní restaurace zklamala. Obsluha byla hodně pomalá a tak jsme se na to vykašlali a dali si jenom polévku a šli dál. Plnohodnotné jídlo jsme si dali až v obci Maxičky, ve Dřevákovi. Zde měla potíže jenom nemluvící Pavča s čajem, jinak jídlo bylo moc dobré a mohu doporučit. Následovala cesta do Děčína a na vlak, který jsme stihli v 19:24. Ve vlaku došlo i na karty a Dobble. Víc bych asi tu cestu nerozebíral. Už takhle je zápis až moc dlouhý :-) Bylo fakt veselo a byl to moc povedený víkend, díky skvělým lidičkám. Díky moc všem za účast a těším se zase příště :-) Tomáš 28.9.2015

Vinnetoua jsme nepotkali, ale nějakého indiána jsem snědl... Ač se úvodník může jevit dramaticky, nic takového se nekonalo. Vlak jel podle plánu a přestupovou pauzu v Ústí vyplnila ranní kávička nebo indiánek v místní cukrárně. (Přesněji řečeno, neměli špičku, proto jsem zvolil něco podobného špičce). Překvapivě vedla velká část výletu lesníma cestama a civilizaci jsme míjeli jen ojediněle, i když podle mapy to spíš vypadalo, že je civilizace  snad všude. Protože v noci pršelo, místama to docela klouzalo. Průčelská rokle byla zarostlá stromy, takže romantika by tu mohla být pouze, pokud byste zavřeli oči a představovali si něco jiného. Avšak to si můžete udělat i doma a nemusíte se při tom plahočit do kopce :) Průčelský vodopád jsme viděli, Výří vodopád už nikoliv (potok v horní části byl prakticky bez vody, takže jsme usoudili, že se tam škrábat nebudem). Cestou jsme probírali samé důležité věci jako např. to, zda mají slimáci zuby atd. Dle informací co jsem zjistil na netu, cituji:  ...slimáci nemají žádné čelisti a nejsou vlastně schopni kousat nebo žvýkat. Ale to neznamená, že by neměli zuby. Mají jich spoustu a jsou ostré jako břitva! Jsou uspořádány do řad na svalu zvaném radula, což je vlastně jazyk, pokrytý zuby. Radula pracuje jako břitva s velkým množstvím čepelí, z nich každá usekne tenkou vrstvičku potravy. Vychutnali jsme si nádhernou vyhlídku z vrcholu Vysoký Ostrý, odkud byl super výhled na Labe a Středohoří. Zajímavým zpestřením už tak hezkého dne, bylo hopsání po balících slámy, kde vznikly úžasné fotky. Na hrad Střekov jsme dorazili v 16:30 a vyrazili jsme na prohlídku bez průvodce. Jenže jsme se tak kochali, že nás výprava s průvodkyní po půlhodině došla a tak jsme zbytek absolvovali s průvodkyní. Následovala návštěva hradní restaurace a na závěr dne jsme stihli akorát západ slunce na Střekovské vyhlídce. V nočních hodinách jsme pak dorazili na nádraží do Ústí a ve 21:15 odjeli vlakem do Prahy. Díky všem za účast, moc jsem si to užil. Tomáš Karkoška 20.8.2017

Velmi slušná sbírka zbraní. Kdo v muzeu v Lešanech ještě nebyl a zajímá se o vojenskou techniku, tak ať neváhá a konečně si tam udělá cestu. Stojí to opravdu za to.  Prohlídka nám trvala cca 3 hodiny a viděli jsme toho dost. Občerstvení bylo v provozu, tudíž jsme využili jeho služeb na konci prohlídky :) Odpoledne jsme navštívili Vlčí rokli podle plánu a stihli vlak o hodinu dřív než bylo v plánu :) Za zmínku stojí ještě průvodčí z ranního vlaku, který tam zmateně pobíhal a lístky prodával všem lidem okolo, kromě nám. Tudíž jsme nic neplatili. To že vlak praskal, vrzal, syčel, bylo tam mega dusno, nešly otevírat okénka a další detaily, asi nikoho na této trati už nepřekvapí. Nebo ano? :-) Díky všem za účast Tomáš 12.9.2016

Výhledy byly parádní, stejně tak atmosféra během bezva akce. Když se vlak rozjel, zastavil se příliv nových osob, hlásících se k naší skupině na 10 osobách. Zajímavé bylo, že jsme na Hlaváku potkali několik osob z řad SA, kteří se zde taktéž vyskytovali, ale s jiným dnešním programem. Byly to celkem 4 cizí a nezávislé jednotky / skupinky. Jedna dokonce cestovala i naším vlakem :-) Mno ale pojďme se věnovat naší skupince a našemu výletu. Cesta vlakem proběhla dle jízdního řádu a tak jsme vystoupili v 10:42 v Libochovicích. Jako bonus jsme hnedka na začátku navštívili zahradu místního zámku, Po té jsme již zamířili k Házmburgu. Cíl nešlo minout, byl vidět široko daleko. A tak jsme ani nesledovali značku. Mno ale přímá cesta k němu nebyla. Do cesty se nám postavil kravín (či něco na ten způsob) a tak jsme museli udělat improvizovanou odbočku a jít raději po značce :-) Stoupání na hrad nikoho neodradilo a tak jsme se mohli všichni pokochat pohledem na okolní krajinu hezky zvysoka. Dali jsme si zde také pauzu na oběd a po nezbytném prozkoumání okolí jsme vyrazili k dalšímu cíli naší cesty a sice hradní zřícenině Košťálov. V půli cesty v Třebenicích se malá část odpojila a jela busem na dřívější vlak, zatímco větší část si zde zašla do cukrárny či hospody na malé občerstvení a posílení před následujím stoupáním na Koštálov :-) Během občerstvovací pauzy jsme zahledli 2 blesky a zaslechli aj hromy a zanedlouho jsme byli svědky malé cca 15 minutové deštové přeháňky, kterou jsme sledovali za okny.  Stoupání na Koštálov bylo také slušné, ale řekl bych, že zase ne tolik náročné, jak se tento kopec jevil z dálky :-) Výhled byl opět famózní.   A poté již následovala cesta do Lovosic na vlak. Pár zajímavostí by se ještě napsat dalo, ale myslím, že to stačí :-) Tož díky všem za účast a těším se zase někdy příště :-) Tomáš 23.3.2014

Pevně doufám, že všichni účastníci již mají jasno v tom, na jakém soutoku jsme byli. Dunaj ani Svratka to opravdu nebyla. Osoby a) Ráno na nástupišti, v buse i po vystoupení se k naší skupince hlásilo několik nových lidí. Vypadalo to, že chtějí jít s námi, tak jsme je vzali s sebou. Kdosi spočítal lidi a počet odpovídal počtu přihlášených lidí. Takže asi opravdu patřili k nám. :-) b) Ztráty žádné nebyly. Sice jsem to nepočítal, ale tak nějak opticky to vypadalo, že se nikdo neztratil v cíli. Autobus Autobus tam byl: a) prakticky prázdný, takže by se tam vešlo víc SA lidí. b) sice podle jízdního řádu měl mít ve Štěchovicích konečnou, ale on jen nahodil jiné číslo linky a pokračoval dál. Naštěstí panika v buse byla dostatečná a stihli jsme vystoupit ve Štěchovicích. Autobus zpět: a) přijel naprosto prázdný, takže jsme ho měli celý pro sebe. b) bod a. platil jen do doby než přistoupili cizí lidé. Cesta Překvapilo mě: a) docela kopcovitý terén. b) Hradišťko se podle mapy tváří jako městečko, ale je to v podstatě celý skoro jako chatová osada. Led byl, ale pouze slabý a jen na Sázavě. Kromě Honzy ho nikdo jiný netestoval. Honza přežil. Občerstvení (na výletě bez občerstvení) 1) navštívena:cukrárna ve Štěchovicích 2) pokus o navštívení cukrárny v Pikovicích (nepovedlo se, neb měli zavřeno) 3) uskutečněná restaurace v Davli 4) Cukrárna v Davli taktéž navštívena 5) Nějaký obchod či vinárna v Davli (všiml jsem si, že si někteří něco nesli odkud si) No a k tomuto zbývá jen dodat, že během dne si někteří účastníci přesto stěžovali, že mají hlad! Hodně lidí přitom snilo a mluvilo o restauraci. A to jsme měli luxusní zásobování po cestě od řady účastníků. Počínaje Ugovou čerstvou šťávou, dále čokoládu, perník, muffiny, pralinky a já nevím co ještě... díky všem. Shrnutí Byl to fajn den a věřím, že se výlet líbil i novým lidem a opět dorazí na nějakou další akci. Podpis Tomáš 9.1.2016

Viděli jsme sopku nebo teda aspoň zbytek. :-) I když bylo hodně možnálistů, na nádraží v Praze se sešlo pouze 5 osob. Vlak jel podle jízdního řádu, takže zpoždění se nekonalo a v Bakově se překvapivě počet osob rozrostl o další 4 osoby, takže celkem 9 lidí. Cesta probíhala v pohodě, jen v lese bylo trochu bahno. Na Babu i Dědka jsme však dorazili a provedli tam i malý průzkum. Vcelku zajímavá lokalita. Výhledy do okolí sice nic moc, ale to bylo částečně způsobeno i tím, že bylo pod mrakem a moc daleko vidět nebylo. :) Cestou zpět jsme se zastavili na občerstvení v letadle  Iljušin Il-18, kde to mělo skvělou stylovou atmosféru, no jako v letadle :) Mezitím začalo slabě mrholit, což nám už víceméně bylo jedno. Pak jsme se rozdělili a 2 auty jsme se vydali zpět do Prahy a akce tak skončila. Tomáš 25.11.2017

Naprosto skvělá a vydařená akce. Jakákoliv další slova jsou zbytečná, neboť průběh akce, byl tak skvělý, že se to slovy vyjádřit plnohodnotně nedá. Tomáš 14.9.2015

VIP bus, dobrodružství, romantika, výhledy a bonus na závěr :-) Do autobusu na Zličíně jsme se všichni vešli a kupodivu tam byla klimatizace (či něco na ten způsob). Nicméně autobus nabral cca 15 min. zpoždění a tudíž jsem, ač nerad, musel odpískat cukrárnu v Lounech. Místo toho jsme se rozdělili na skupinky a na autobusovém nádraží v Lounech, vybudovaném ve velkém stylu (snad 30 nástupišť) a hledali jsme odkud nám jede přestupový bus. Podle jiných lidí se orientovat nedalo, neb široko daleko nikde nikdo :-) Stanoviště busu jsme posléze našli cca uprostřed nádraží. Když přijel (zcela prázdný) bus a to už jel odkudsi z nějaké vesnice, ptal jsem řidiče, zda jede do Chožova. Na to mi odpověděl, že tam nejede. Tak jsem mu ukázal vytištěný papír z Idosu a on říkal, že tam vlastně jede, ale že se ta zastávka jmenuje Mnichovský Týnec. Ok, hurá. Tak jsme chtěli zaplatit a on, že nás tam vezme zadarmo.  Ok. Jeli jsme tedy sami v buse a zadarmo (zadarmo proto, že řidičovi nefungoval strojek - pozn. editora). Pak cestou přistoupili ještě další lidi (ale to je asi normální, když je to bus ne?). Chožov či Mnichovský Týnec jsme identifikovali a tak vystoupili na správné zastávce. Vypadalo to na pohodu výlet a blížili jsme se k prvnímu vrcholu - Brníku. Jirk@ měl pravdu. Je to tam samé trní a průchod nemožný. Pár metrů jsme to sice zkusili, ale pak jsme to vzdali a vrátili se zpět. Zkusili jsme pak několik dalších cest, ale pokaždé nás po několika desítkách metrů zastavila neprostupná zeď trní a porostu. Tak nějak jsme cestou ztratili Martu. Jaké však bylo moje překvapení, když mi pak Marta volala, že našla cestu a je na vrcholu. Dostal jsem instrukce a pak jsme se i ostatní dostali na kýžený vrchol. Dalo to zabrat, ale dokázali jsme to. Hurá. Výhledy odtud byly opravdu moc hezké. Přesun na druhý vrchol byl už brnkačka (kromě pro Keda a Verču, kteří minuli zarostlou  odbočku na cestě a tak to museli vzít nábližkou ani nevím kudy..) Následovala malá hřebenovka mezi Brníkem a Srdovem a Srdov byl dobyt a orazítkován.  Další byl Oblík. Přestože z dálky budil majestátní dojem, vyšlápli jsme ho vcelku v pohodě. Odtud byl také super výhled na okolní krajinu avšak v dáli jsme viděli stahující se mračna. Nicméně jsme byli v klidu. Podle norů dneska pršet nemělo. Pod Oblíkem jsme se setkali s Luckou, který vyrazila později a dorazili jsme na poslední vrcholek - tentokrát s rozhlednou - Červený vrch. Zde jsme dali drobné občerstvení a vyrazili směr Louny. Zvedal se vítr a temná mračna na obzoru se blížila k nám. Byly vidět i blesky. Tudíž jsme šli docela svižně. Norové měli pravdu. Nepršelo. Když jsme přišli do Loun a byli cca 500m od autobusové zastávky, spustil se rovnou slejvák (či průtrž) a poté i kroupy. Nasadili jsme pláštěnky, ale bylo to skoro zbytečné :-) Po silnici a po chodnících se valila voda, jakoby tam byl všude potok. Pokud na nás zůstala nějaká suchá nitka, tak auta projíždějící kolem nás, dokropila a pojistila vodu všude na našich tělech :-) Mé nepromovavé boty se rázem změnili v bazén. Konečně jsme dorazili na bus zastávku a zanedlouho přijel bus. Otázkou bylo, zda nás vůbec do busu pustí. Naštěstí pustil a tak jsme odjeli do Prahy, kde jsme cca v 18h výlet ukončili. Díky všem za účast. Dobrodružné to bylo dost a nebo ne? :-) Tomáš 13.6.2015

Přestože strašili s deštěm na víkend, měli jsme slunečné počasí... což mě zase tak moc nepřekvapilo. Na mých výletech obvykle neprší. Začátek akce byl šokující. Přestože jsme si v předprodeji zakoupili jízdenku na normální velký autobus, na zastávku přijel jen 20-místní mikrobus! Moje zakoupená místenka na sedadlo 35 mi tak byla houby platná! 5 lidí z SA tak neměla kde sedět a tudíž se ani nedostali do busu. Jeden účastník to zabalil a ostatní 4 nakonec ukecali řidiče a seděli na podlaze v uličce. Byli jsme jak sardinky, asi  tak nějak cestují i uprchlící. I když oni jsou nejspíš namačkáni ještě víc a nejedou  jenom 1 hodinu, jako my, ale i několik dní! No ale cestu jsme přežili a vystoupili jsme na té správné zastávce a výlet (po rozhýbání) mohl začít. Nejprve jsme zdolali Chrámecký vrch (392m), což někteří účastníci ani nepostřehli. Jakýsi výhled tam byl, ale to bylo jen na rozehřátí. Cestou na i z jsme se přesvědčili, že tráva tu fakt hojně roste. Furt jsme ji však převyšovali a nikdo se v ní neztratil. Prošli jsme kolem věznice v Bělušicích a minuli i vrch Skála, kam jsem též plánoval zajít. Tož třeba někdy příště. :) To už se však před námi rýsoval nejvyšší kopeček - Milá s 510 metry. Námaha při stoupání stála za to. Výhled byl parádní a svačinová pauza přišla taktéž vhod. Následoval Písečný vrch (316m), který z Milý vypadal jako placka, ale kopeček to byl :) Zde se nacházelo několik lomů a několik brázd, asi něco jako v Australské buši, prý. Našli jsme tu také jednoho osamělého poutníka - Honzu316, tak jsme ho vzali s sebou. Pak jsme se přesunuli k vrchu Raná (457m) a vyškrábali se nahoru. Viděli jsme taktéž v akci para... Výhled opět parádní avšak vítr taky :) Zde jsme potkali s Alčou. Mrkli jsme i na zajímavosti z místní přírodovědné akce a poté jsme už  svižnějším krokem došli do Loun. Zpáteční bus byl velký (normální) a poloprázdný, takže se už žádné drama nekonalo. Díky všem za účast a těším se zase někdy příště. Tomáš 15.5.2016

Nikdo se neztratil. Na místo výletového srazu jsme vyrazili 2 autama. Ze zatím neobjasněných příčin, nás navigace dovedla do Vraného nad Vltavou místo do Kamýku nad Vltavou. Když řidič našeho vozu asi potřetí projížděl přes železniční přejezd ve Vraném nad Vltavou, ve snaze najít vhodné parkoviště, optal jsem se, proč tu jezdíme sem a tam, když jedeme někam jinam? Aha!  Byl tedy opraven kurz a na místo srazu jsme nakonec dojeli před druhým vozidlem. Po nezbytných úvodních ceremoniálech jsme vyrazili na cestu. Jakési cedule podel cesty se nás snažili vzdělat o historii tohoto místa, ale nepodařilo se jim to. Aspoň né u mojí osoby. Pamatuju si jen nadpisy: Pravěk a  středověk. Nevím co ostatní :-) Vrškakamýk je vcelku pěkná zřícenina hradu, který údajně předcházel Karlštejnu. Jakmile zprovoznili Karlštejn, tak se na tento hrad vykašlali. Pak následovala cesta. K tomu asi není co dodávat. Nějaké ty kopce nahoru a dolů, výhledy do krajiny atd. Na Podkově jsme v dáli na kopci zahlédli stavbu, která vypadala jako rozhledna. Podle mapy tu však rozhledna být nemá. Co teď? Rozhodli jsme se poslat Roberta na průzkum oné stavby (= chtěli jsme se ho zbavit), ale bohužel s sebou strhl pár dalších lidí a tak se téměř všichni vydrápali do kopce a na vlastní oči se tak mohli přesvědčit, že to opravdu rozhledna byla. No spíš abych byl přesný, teprve  bude. Jo, byla to historická chvíle. Byli jsme tam v době, kdy se teprve rozhledna stavěla. Ovšem výhled i bez rozhledny (tedy pod rozhlednou) stál za to. Byl to jeden z nejhezčích výhledů na klikatící se Vltavu co jsem kdy viděl. Následovala hromadná akce "záchrana bundy", která byla úspěšná a pak zase byla cesta.  Překonali jsme potok, který nepochybně mířil do Vltavy. Na vlastní oči jsme viděli několik viklanů (slovy dva) a tak nějak jsme kolem 16h dorazili zpět do Kamýku a vyrazili (po ceremonitách) domů. Díky všem za účast Tomáš 14.2.2016

Velmi slušné tempo po celý den! Celkem 47,1 km a prům. rychlost chůze 5,8 km/h.... Ač to tak zpočátku nevypadalo, sešlo se nás nakonec 10 osob. Už v Praze dobíhal na poslední chvíli Davidos, pak se k nám u Kožové hory připojila JanaS a u rozcestníku Markův mlýn ještě Monamik2. Pochod v Kladně na nádraží zahájila Lenka rozcvičkou a poté jsme mohli vyrazit na cestu. Cca po 1 km jsme opustili Kladno a vešli do lesa směrem k prvnímu cíli - rozhledně na Kožové hoře. Četl jsem na netu, že rozhledna je otevřena pouze při provozu přilehlé restaurace, tak jsem se obával, zda se na ní dostanem, neboť restaurace měla ještě zavřeno. Naštěstí byly dveře odemčené, proto jsme se na rozhlednu dostali a mohli jsme v dáli vidět Kladno a jiné výhledy. Cesta pak probíhala vcelku svižným tempem a přestože nás bylo 10 lidí, všichni drželi tempo. Díky tomu jsme získali dobrý čas a mohli si dovolit zastávku na občerstvení. Malinovky, piva a polévky jsme s chutí otočili do sebe a poté opět pokračovali v cestě. Krajina byla hezká a rozmanitá a tu a tam byl i nějaký malý kopeček. Rozhodně bylo na co koukat. Už jen to, že se to všude krásně zelenalo. Dokonce jsme viděli už kvést lesní jahody !!! Cestou jsme si mohli dovolit ještě malou zastávku na nanuky, které přišli docela vhod :-) V Loděnici na 24 km se odpojili 2 účastníci a zbytek výpravy poté musel přežít lehčí dešťovou přeháňku cca 15 min. Pak však hnedka vyšlo sluníčko a bylo zase krásně. U Kulivé hory (cca 42 km) se odpojili další 2 účastníci, nikoliv však vyčerpáním, ale protože si chtěli ještě zaběhat. Běželi cca 2 km na vlak do Černošic. Měli na to 15 minut. Stihli jste to? 6 osob tedy dokončilo trasu dle plánu v Radotíně, kam jsme dorazili v 19:45. Díky všem za účast a báječnou atmosféru během dne. Velké uznání patří aj velké bojovnosti a odhodlání pokračovat dál, přestože se objevovali puchýře a jiné překážky.  A nakonec data z navigace od Radka: Vzdálenost: 47,1 km Prům.rychlost (včetně zastávek): 4,3 km/h (10:57h) Prům.rychlost chůze: 5,8 km/h (8:09h) V závěru jsme rychlost trochu ztratili. Začatek byl na 6 km/h, pak dlouho 5,9 km/h. Naše zastavení a zdržení: - Kožová hora (od odbočky): 24min. - Bočkův mlýn: 13min. - hospoda Na mlejně: 44min. - studánka U tří habrů: 16min. - pamatníček v Chýnici: 18min. 14.4.2014

Našli jsme zlato! Přemýšlel jsem, zda mám zápis z akce sepsat. Jde tu přece jen o zlato. Nakonec jsem se rozhodl, že ho přece jen sepíšu. Vše začalo milým překvapením na Smíchovském nádraží, když přijel luxusní dvoupatrový autobus. Dopravce totiž testoval nový autobus tudíž jsme si cestu náležitě užili. V přízemí autobusu byla totiž vedle jídelního baru také mini sauna a bazén. Obojí jsme samozřejmě vyzkoušeli. Autobus byl velmi dobře odpružený a voda v bazénu díky tomu udržovala stabilní hladinu. Ani se nám nechtělo vystupovat, ale museli jsme.    Venku nás přivítalo krásné, skoro letní počasí. Sluníčko nás šimralo na těle a proto někteří účastníci vytáhli opalovací krém a nanesli přiměřenou vrstvu na pokožku. Poté jsme vyrazili na naučnou stezku Zlaté Psí hory. Ušli jsme sotva 500 metrů, když Ked zakopl a když pomineme hudrování, zjistili jsme, že příčinou byl kámen. Ale ne ledajaký. Byl to zlatý valoun. Náš první dneska. Samozřejmě jsme ho přemístili do batohu. Zanedlouho jsme (již bez dramatických výstupů) našli další a další zlaté nugety a kameny. Zpočátku jsme byli nadšený při každém dalším objevu, ale když jsme našli až asi 75 zlatý valoun, už jsme ho prostě jenom sebrali a šli jsme dál. Prakticky všichni už měli batoh těžší než ráno a místo v něm také ubývalo.     To už jsme ale dorazili k první rozhledně na Veselém Vrchu. Obsluha tu nebyla proto jsme nemuseli platit za vstup (15 Kč). Kovová konstrukce byla rozpálená od sluníčka proto jsme se zábradlí raději moc nedotýkali. Výhled byl famózní. V dáli jsme viděli Sněžku, Ještěd a někdo údajně viděl i vrcholek afrického Kilimandžára. Nicméně nemohu to potvrdit na 100 procent.   Následovala příjemná procházka lesní krajinou, kterou jsme si zpříjemnili jahodovým a borůvkovým osvěžením. Pár účastníků také cestou hledalo kešky, krátka pohodový výlet. Následovala druhá rozhledna - Drtinova, odkud byl podobný výhled jako z té první.   Kolem 16 hodiny jsme dorazili do cíle a nastalo loučení. Někteří ještě zašli na pozdní oběd do místní restaurace a někteří již vyrazili zpět do Prahy.       Díky všem za účast   Tomáš Karkoška 25.4.2017

Třešnička na dortu zklamala. Na startu se sešlo 9 osob a pejsek. Objevili se tu nové tváře.   Trasa mě vcelku mile překvapila. Očekával jsem nezáživnou rovinu a často po asfaltkách či silnici, ale nebylo to tak hrozné. Dokonce jsem měl i stížnosti na kopce. Ujišťoval jsem, je že to je výjimka. Nicméně se jich objevilo více :-) Belvedér jsme našli, ale z vysoka jsme ho neviděli i když jsme byli na rozhledně Vysoká, která byla o pár desítek metrů vedle. Celý kopec byl totiž zarostlý stromy a rozhledna nebyla vyšší jak stromy. Výhled byl sice daleký, ale nebyl kolem dokola a celkově nic moc. Ovšem nebylo to pro mě zklamání, neboť jsem neočekával žádný zázrak. Viděli jsme ještěrku, velké saranče a také nějaké bizony či co. Má teorie, že jde o genetický pokus s místními ovcemi neprošel. Polepský vodopád i železniční viadukt jsme viděli podle plánu. Kolem 16 hodiny jsme dorazili do Kutné Hory a naše cesty se rozdělily na chrám sv. Barbory, muzeum čokolády, bobovku a nevím co ještě. Muzeum čokolády Lidka bylo miniaturní a pokud znáte Jirkovo muzeum medoviny, byla čokoláda v ještě menším prostoru. :-) Pak jsem vyrazil na bobovku s Radkem. Jel jsem sám, Radek byl pouze doprovod a fotograf. Při druhé jízdě se můj bob převrátil. Takže zážitek nic moc. Naštěstí se mi nic vážnějšího nestalo, krom nějakých odřenin. Mohlo to dopadnout hůř. Každopádně na bobovku do Kutné Hory už asi znova nepůjdu. Díky zapůjčené kameře od Radka je moje jízda zaznamenána ve videu. Mrkněte na odkaz pod fotogalerií. Díky všem za účast. Tomáš 14.8.2017

Viděli jsme vše co jsme vidět měli. Sešli jsme se v počtu 7 osob + 1 osoba mimo SA.  Vystoupili jsme na té správné zastávce z vlaku a vydali se správným směrem. Cestou jste sice párkrát sešli z cesty, ale díky moderním přístrojům jsme se vždy dokázali vrátit zpět na cestu. Cesta ubíhala docela rychle, neboť jsme šli svižnějším krokem. Na Krakovci jsme dali hodinovou pauzu na prohlídku, svačinu a pak jsme pokračovali dále. Jistý zálesák by asi neměl moc radost, neboť 5 lidí z 8 mělo červenou či růžovou bundu :-) Rozhledna na Senecké hoře byla sice na mírném kopci, ale protože a jelikož kolem byla víceméně placka, výhled nic moc. Zvrásněná krajina byla až moc daleko. Slušně tam však fičel vítr. Ten byl dnes v podstatě po celý den. Do Rakovníka jsme dorazili po 16 hodině a zakončili jsme to návštěvou cukrárny na náměstí. V 17:22 jsme pak odjeli rychlíkem zpět. Ve vlaku se mužská část dočkala malého velikonočního překvapení, když každý dostal kinder vajíčko :-) Díky všem za účast Tomáš 16.4.2017

Hrad Veliš jsme našli, nebo teda spíš nenašli. Akce se zúčastnil 1 čtyřnohý a 9 dvounohých tvorů, kteří si říkají pes a lidé. Vlak jel jak měl a dokonce přijel jak měl. V Jičíně jsme zkompletovali sestavu s poslední dvounohou osobou, která přijela jiným vlakem a vyrazili jsme vstříc hradní zřícenině Veliš. Tu jsme našli i nenašli. Kopec tam byl a nějaký zbytky zdiva také, ale na místě, kde byl kdysi hrad, byla veliká díra, protože skálu vytěžili. Nicméně na vrcholu toho co tam zbylo, byla trilangulační věž a kolem skvělý výhled do krajiny. Dali jsme si tu oběd a pak jsme pokračovali dál. Nutno také zmínit, že kolem bylo velikánské množství motýlů. Cesta krajinou díky tomu byla ještě hezčí.  Jo a bylo horko, takže vedro. za zmínku také stojí nějaké to ovocné zpestření po cestě. Třešně, višně, borůvky, lesní jahody a další plody, jejichž jména si již nevybavuji, ale tvorové to konzumovali. Viděli jsme loretu v lese, která byla kopií nějaké italské lorety, ale víc detailů si již nevybavuji. Navštívili jsme vulkán Houser, který zpočátku vypadal, jakože tam nic nebude, ale pak bylo. Vytěžený lávový vulkán, vcelku vysoké stěny a uprostřed mezitím my. V podstatě jsme byli v jícnu sopky.Ta však již naštěstí nesoptila.  O kousek dál jsme se vyškrábali na kopeček Svatá Anna se stejnojmenným kostelíkem. Čas do odjezdu vlaku se blížil a tak jsme pak nasadili svižnější tempo. U Prachovských skal jsme však zjistili, že bychom na nádraží byli zbytečně brzo a tak jsme ještě se občerstvili nanuky a kofolou a kolem kempu jsme došli na vlak. Ten pak také přijel a do Prahy nás odvezl a tudíž výlet skončil. Díky všem za účast a těším se zase někdy příště. Tomáš K. 16.6.2018

Motýlárium bylo super. Výletový den začal jako obvykle. Na sraz přicházeli přihlášení i nepřihlášení lidé, někteří posílali sms, že budou mít zpoždění, jiní po příchodu na start zase mizeli, takže to bylo jako vždy přehledné a jasné, kolik lidí vlastně přišlo a pro kolik koupit jízdenku. O tom, že někteří nemají Opencard či podobné průkazky se už radši zmiňovat nebudu, abych neodradil potencionální nové organizátory. :) Dopočítal jsem se na 6 osob a protože tyto počty zvládám i z hlavy, koupil jsem jízdenku pro 6 osob. Našli jsme vlak a nastoupili do něj. Zanedlouho jsme udělali dobrý skutek, když jsme jednu paní přesvědčili, že nastoupila do špatného vlaku, když jsme jí tvrdili, že vlak jede do Tábora a nikoliv směrem na Sázavu či Český Šternberk. Hned nám bylo lépe, že nám den hezky začíná, když jsme někomu  pomohli. Paní ještě stihla vystoupit. Mno tak si tak sedíme, když (teď bude drama) přišel průvodčí a oznámil nám, že sedíme blbě. Prej to jede na Sázavu a Český Šternberk... :-D No ale zase tak dramatický to drama nebylo. Prej stačí, když se v Čerčanech přesuneme do některého z prvních 4 vagónů. Vlak tam totiž rozpojí a část jede do Tábora a druhá část právě na Sázavu. Inu, vzpoměli jsme si na onu paní, kdepak jí je konec a ani jsme ji nechtěli znova potkat. V Čerčanech jsme se tedy přemístili, ovšem jak jsme vypozorovali, do Tábora jeli pouze 3 vagóny a nikoliv 4. Holt detail. Zajímalo by mě, kolik lidí tedy dorazilo jinam než mělo. :D V Heřmaničkách se někteří účastníci snažili sehnat kafe, ale nikde nic. Tudíž jsme vyrazili dle plánované trasy. Cesta se občas ztrácela a občas jsme blbě odbočili, ale to není nic mimořádného a děje se to na výletech běžně. Ochutnali jsme místní ostrůžiny. Někteří nejen plody, ale i samotné trní. Zkrátka pohodička. U zříceniny tvrze v Koutech nám dělal společnost malý pejsek, který si odběhl z nedaleké zahrady. Vodní plocha kolem tvrze byla pěkně zelená. :) Před polednem jsme dorazili do Votic a asi hodinku jsme strávili v motýláriu.Dozvěděli jsme se spoustu informací o motýlech a viděli taktéž spoustu motýlů. Jak jinak, když jsme byli v motýláriu. Měli to tam hezky udělané a určitě doporučuji komentovanou prohlídku. Shodou náhod byla další den reportáž v TV v pořadu Toulavá kamera o tomto motýláriu: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/217562221500034/video/564520 Následoval oběd (s chvilkou poezie) a pak vyhlídka z věže kostela - Václavka. Výhled sice nic moc extra, páč to bylo ve městě, ale samotný výstup byl zajímavý a bylo nutno koukat na různé trámy, aby jste nenabourali hlavou  někam. Cestou jste také mohli obdivovat různé obrázky nebo třeba funkční zvony. Zcela mimo plán pak následovala cukrárna, kde sice měli špičky, ale já jsem si je nedal! (Je mi jasné, že by se to stejně rozkecalo, tak to teda říkám rovnou). Morálka tak trochu poklesla a padaly nápady, jakože už nikam nepůjdem a prostě pojedem busem odtud domů, ale naštěstí se podařilo vzpouru zažehnat a cca kolem 16 hodiny jsme opustili Votice.  V 17:30 jsme dorazili do Olbramovic a protože jsme nestíhali vlak, rozhodli jsme se počkat na bus. Čekání nám zpříjemnilo koťátko z nedaleké zahrady, které zvědavě přišlo až k nám a strávilo s námi dobrých 20 minut :D   v 18:15 jsme odjeli busem do Prahy na Roztyly, kde byl výlet ukončen. Suma-sumárum - ztráty v osobách žádné, takže to asi dopadlo ok. Díky všem za účast a těším se zase někdy příště - snad již bez hospody! Tomáš 27.8.2017

Fajn den s fajn lidma. Na srazu se sešlo 16 osob a tak samozřejmě nebyla nouze o drama při nákupu jízdenek. Pár lidí si odskakovalo nakoupit, na kafe, do bankomatu a já nevím kam ještě. Odškrtávat si účastníky na papírovém seznamu bylo tedy opět velmi prozřetelné řešení, díky němuž jsem to zvládl a nakoupil správný počet jízdenek. Vlak byl slušně zaplněn, ale místa k sezení jsme si všichni našli i když jsme nebyli pohromadě. Přestupový vlak měl cca 20 minut zpoždění, protože čekal na zpožděný rychlík z opačného směru. Zde jsme seděli také a vlak byl také zaplněn.  Cesta pak probíhala podle plánu i když jsme párkát sešli z cesty. Asi tu moc turistů nechodí.  Na prvním hradě Kumburk jsme si dali pauzu na oběd z vlastních zásob a pokochali se pohledem do okolní krajiny. Zajímavé bylo i sklepení hradu, kde byl příjemný chládek. Páč bylo jinak horko po celý den. Druhá zřícenina - hrad Bradlec také nezklamala a tak jsme mohli výlet zakončit v příjemné vinárně a restauraci v Železnici, odkud to byl jen kousek na vlak. Někteří se ještě zašli podívat na hradiště Železný, kde byli patrné valy a opevnění. Nicméně vše silně zarostlé vegetací. Vlak zpět jsme stihli podle plánu a tudíž zbývá jen poděkovat všem účastníkům za hezký den. Těším se zase příště  Tomáš K. 22.7.2018