Ať žijí esáčka! Na výlet jsem se těšil maje v živé paměti film mého mládí:"Ať žijí duchové!" Coby dítko školou povinné jsem též nosil tašku a Leontýnka byla srdeční záležitost. Jsa bledé dítko jsem baštil pribináčky - pramen zdraví z Posázaví. :-D Po několika desítkách let mi přijde bližší rytíř Brtník z Brtníku maje dceru v tom věku. Navíc mi osud/vyšší moc/souhra náhod přihrála řidiče s prima osádkou. Z Lucky se stala průvodkyně zajišťující výklad o hradě. Lada zastávala funkci křídonosič první třídy. Na mě pak zbylo vše zdokumentovat. Přiměřeně. I tak jsem byl na hradě zavřen. Dvakrát. Tato fotka otevírání dveří není záchranná, nýbrž jen zběžná kontrola, páč jsem ve tmě tmoucí podezřele ztichl. https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_12_At_ziji_duchove_-_Krakovec/#2018_05_12_Krakovec_046.jpg   Plníce slib fotka ze sklepení se nikde neobjeví. I když vypadá velmi dobře. Původní plán dřevěného propadliště nebylo na hradě kde, páč to se natáčelo na Barrandově. Využívajíce skutečnosti čekajícího auta na odvoz, hradu užívali plnými doušky. Klidně sem zajedu na focení zas s nováčkem či prima partou.   Fotka fotbalového hřiště není jen tak obyčejná fotka. Nebyla to obyčejná budka. Ani kadibudka. Nýbrž třetí zastávka v hospodě. https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_12_At_ziji_duchove_-_Krakovec/#2018_05_12_Krakovec_153.jpg Dále se tam odehrálo něco, co se těžko popisuje, by nevznikla nějaká fáma. Něco se tam přehnalo, bylo to o prsa. Příjemné, měkké, vlhké. Neplánovaná akce pro pobavení místních. Důležitější je, že seznam přání je o další položku kratší. První Krakovec byl v plánu. Toto bylo spontánní mimo plánovaní.   Lovec Ifča nezahálela a jsem rád, že jsem přispěl s trochou do keškového mlýna. Možná to položilo základ splnění letošního, velkého přání na mém seznamu pod položkou Šumava - na jaře neprůchozí. Třeba se ještě někdo přidá do čtyřky na zaplnění auta. Kešky jsem lovil se svými dítky školou povinnými v Brně a tak to včera byla prima zábava. Byť to obnášelo prozkoumat delší skalní masiv a vzdálenost 40 metrů nebyla vzdálenostních, ale výškových. Tamní tam chodí na rande neb je z tama prima výhled na zapadající sluneční koutouč. Keškový výhled: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_12_At_ziji_duchove_-_Krakovec/#2018_05_12_Krakovec_160.jpg   Zajímavý byl popis co slyšely holky dole. Delší dobu otázky a odpovědi - máš - nemáš, které skála všelijak lámala a pohlcovala. Závěrečné MÁM se neslo a pak nastalo deseti minutové ticho. Holky špekulovaly co tam tak děláme. Zkoumání zajímavého obsahu včetně patřičného zápisu zabralo. Přísnou logikou je krátký popis polohy kešky naprosto přesný a odpovídající:"Nad stenkou v kapsi skaly".   Děkuji Ifče za odvoz a všem za prima společnost. Báječně prožitý den. :-)   P.S. Předpovídaný deštík/přeháňka s pravděpodobností 51% se nekonal. Naopak sluníčko se často hlásilo o slovo za příjemného pofukování větříku. 13.5.2018

Barevný ráj Příjemné překvápko čekalo již na zastávce neb do autobusu nasedla šestice pěkných bab středního věku vyrazivšich na turistickou akci. Většina se neznala a začali představováním. Těšíce se na přírodní krásy se jich část vezla se mnou. Na druhou stranu jim všem pusa jela jako vysoko kadenční kulomet s dlouhou výdrží. Bez přestávek. Jináč bez pár míst byl autobus zcela zaplněn - místenka se šikla. Sotva jsem vysedl z busu, stihl jsem odjezd historického, parního vlaku. To funění, sykot a dunění. Jedním slovem - paráda. Už slyším drahou polovičku:"Však tohle pamatuješ, ne?" Svižným krokem jsem vyrazil na první cíl - rozhlednu Hlavatici. U železniční stanice vysedla banda dětí se dvěma intruktory vydavšich se mým směrem. Stačilo do kopce přidat a stihl jsem rozhlednu nafotit než dorazili. I když jsem fotil, hodně jsem jim poodešel. Došli mě až při obědě u Kopicova statku maje za sebou skalní reiléfy, které oni zcela vynechali. Coby masožravce jsem při pojídání zakoupené bagety zjistil, že mě chtějí opět otrávit. Čouhalo z toho něco zeleného a červeného zcela neslučetelné s masovým kodexem. V Ráji chodilo hafol turistů. Nadpoloviční většina byli Němci. Převažovali důchodci. Ještě jsem zaslechl angličtinu. S tím se pojí zajímavé řešení barevných značení některých částí trasy - viz foto 10. Buď soudruzi z NDR udělali chybu při plánování a vzali jen červenou barvu, nebo jim modrá a zelená došla. V každým případku je to pro zahraniční turisty značně matoucí neb M a Z jim toho moc neřekne. Nikdo neuhodne jakou největší skupinu jsem potkal. Nikoliv lidí, ale koní. Cca 25 jezdců všech věkových kategorií. Zákon schválnosti - potkal jsem je v nejužším místě, kde mě míjeli z necelého metru. Jednomu koníkovi jsem se asi nelíbil páč dával hlavu až ke mě a chtěl mě rafnout. Hlavy jsme měly ve stejné výši pár čísel od sebe a koukali z oka do oka. Druhá verze je, že jsem se jednomu natolik zalíbil, že se chtěl ode mne pohladit. Ale tohle by mi stejně nikdo nevěřil. Fotka kaštanů č. 19 není náhodná. Když jsem dostal jedním za ucho, dával jsem si větší pozor kde co lítá a chránil hlavně objektiv. Počasí vyšlo nádherné a podzim v plném proudu. K focení a prozkoumání toho bylo na více než jeden den. Skalní reliéfy byly nádherné. Tam by se s focením dal strávit celý den. Ale skalní vyhlídky, myší díra a hrad byly taky super. Takže bez přestávek (krom oběda, krátké pauze na hradě) jsem svižným krokem stihl vše dle plánu a myší díru ještě navíc. Do oddechového času lze zahrnout ještě oba výklady na hradě a couračka po všech zákoutích hradu. Také jsem se nachomítl k rusko-české svatbě v pořadí ženich, nevěsta. Tohleto mám hoooodně dávno za sebou nemaje v plánu žádné repete. Hrad Valdštejn je skvost krásně zasazený do skal. Skládajíce z vícero částí s kaplí sv. Jana Nepomuckého. Za vlezné 50 korun českých člověk absolvuje prohlídku s výkladem na vstupním nádroří s bývalou restaurací a hotelem a pidi výklad v romantickém paláci, který byl nedávno zrekonstruován a dovybaven vnitřním zařízením - nábytek, stropy, výstroj té doby, kuchyně atd. I tak mě nejvíce uchvátila myší díra. Tohle pochopí jen starší ročníky, které zažily brněnskou myší díru. Ale tu starou z dob kdy Zvonařka neexistovala (v Praze je evkivalent Florenc) a busy jezdily ke Grandecu (Grand hotel kousek od centra). Celá procházka začla vstupem k Adamovu loži - foto 54. Tento průchod je ještě v pohodě a dostatečně široký. K druhému východu od lože a dále k myší díře by se šikla cedule o max. šířce - podobně jako v silničním provozu pro zúžené části komunikace. Neb su docela žingla, ale i tak jsem štrejchal o boční stěny skal. Při návratu jsem raději dal bágl dolů a šel trochu bokem. Moje drahá polovička by bojovala s horní partií. Kdybych napsal, že by se mohla zašprcnout v dolních partiích, to bych by byl oheň na střeše. Nejužší část je na fotce 57. Sumasumárum. Špicová vycházka, počasí vyšlo, stihly se skalní reliéfy, všechny plánované vyhlídky, hrad i myší díra ke kostelu sv. Josefa. Dokonce o fous dešlí vracečka centrem města kde "překvapí" židovský hřbitov pod silničním viaduktem - foto 114. Krom hafolu fotek jsem cvakl i tři panoramata. Jedno z nich na výšku - myší díru, kde jsou dole schody a nohoře světýlko mezi skalami. Tyto snímky na webu nejsou, ale budou se vyjímat ve fotoknize. Fotek mohlo být i více, ale záložní akumulátor zklamal. I přes plné nabití zvládl jen pár desítek fotek a rozloučil se. Od hřbitova horolezců na fotce 85 jsem oba aku zahříval v kapse aby po čtvrthoďce vydaly ze sebe poslední šťávu a pořídily pár záběrů. Takto jsem fungoval celou zpáteční cestu včetně všech fotek na hradu! Poslední fotka s ocasem letadla čouhajícího ze stodoly byla opravdu poslední - oba aku byly definitivně kaput. Jestli toto byla fotoakce či nikoliv nechám na posouzení každého jednotlice maje možnost shlédnout pořízené snímky. Můj účel a plán byl splněn do posledního puntíku. A též platilo, že celá procházka byla ve svižném tempu. Včulkaj se těším až napadne sníh a budu moci vyrazit na plánovaný druhý díl - zimní, pokud možno bílý. :-) 6.10.2014

Voda nic - vono nic! Vivat bazmek. Plán byl prima ale inverzní počasí okolo Ústí bylo proti. Takže zatím co doma svítilo sluníčko, já viděl jen desítky metrů daleko. K tomu se přidávaly náznaky katastrofy. Tam kde jsem měl jít podle mapy kolem potůčku, bylo sucho jak na sahaře - viz foto 3 a 4. Po chvíli jsem vystoupal k onu vytouženému cíli a ... vono prd. Z 8 metrového vodopádu padalo jen pár kapek. Koukal jsem na to jak Rákosníček když mu vypustili rybník. Todle jsem fááákt nečekal. Když to srovnám s focením z minulého týdne, kdy jsme s rodinkou udělali túřičku k vodopádu kousek od nás - hafol vody, skvělý expoziční čas 8 vteřin vykouzlil prima vodu - tož tůdlevá - ništém pištém. I když jsem tasil stativ, těch pár kapek ve skále bylo v podstatě nezachytitelných. To jsem mohl rovnou fotit kapající vodu z vodovodního kohoutku. V teple a doma. Cvakl jsem pár fotek, trochu zápasil s dálkovým ovladačem spouště a vydal se dále. Původní plán sejít zpět po stejné cestě a pak se po asfaltce vydat nahoru ke hradu jsem po prozkoumání svahu změnil za drobný šplh do prudkého kopce. Podle stop jsem nebyl sám kdo tuto cestu použil. Tímto jsem ušetřil několik kiláků obcházení cestou dolů a pak zpět nahoru, neb vodopád - pardon místo vodopádu - je kousek od kýžené silnice. Aut projelo pomálu a prohlédl jsem si jakoby vstup nikam, který byl součástí skály - foto 9 - který není ani na mapě. Stoupající asfaltka vedla kouzelně vybarvenými listnáči. Po chvíli jsem se napojil na turistickou značku a stoupal dále na hrad. Pro mě osobně je Blansko hodně matoucí, neb při tomto názvu se mi vždy vybaví město Blansko severně od Brna. stoupaje výše a výše jsem byl kousek od hradu, ale ten stále nikde. Díky mlze prostě nevidno. I turistická značka na stromě říkala, že je tu hrad. Teprve kousek od hradeb jsem jej konečně spatřil - foto 19. Pokračujíc dále po cestě, dorazil jsem na nádvoří. Nejvíce zaujme val se vstupem a vyhlídkou nahoře. Nastala doba oběda a současně velký test. Usazen na hradní vyvýšenině, skrzevá mlhu bylo vidět prdlačky, moji pozornost zaujímal ... jak jinak žvanec. ;-) Přesněji pokus přivést jej do teplého stavu. Na minulých akcích jsem úspěšně odzkoušel prima sezení a horký čaj z termosky - nic světoborného. Včulkaj byla na řadě větší výzva - jak hygienicky dosíci teplého papu bez nějakého vaření? Přišla na to moje drahá polovička - existuje bazmek, se kterým to lze zajistit. Původně je určen ouplně na něco jiného, ale včerejší test potvrdil, že stačí i na todle. Tož jeden bazmek zahříval dvě plněné bulky a výsledkem byla jejich vlažná teplota. Furt lepší než ledové. Příště budou dva bazmeci zahřívat jednu bulku! Děkuji tímto manželce, operace se povedla, obě ohřáté bulky byly rychle sežrány. ;-) Pardon - snědeny. :-D Díky horkému čaji a teplé stravě byl sychravý den hnedle snesitelnější! :-) Připravenost na zimní túry dokončena a nezávislost na všelijakých restauračních zařízeních je bomba. Po hradním hodování následoval sešup dolů - návrat do města. Mlha konečně začala malinko ustupovat a alespoň trochu dovolila kýžené výhledy do kraje. Procházejíc po ubočí kopce s pěkným výhledem na město - jsem zmečil prbíhající honidbu. Myslivci v roji naháněli zvěř a bouchání v dáli značilo, že střílí ostrými. U těch blíže jsem zaslekl něco o počtu střelných kusů. Mazal jsem pryč neb jeden nikdy neví kdy broky zamíří nesprývným směrem. Sestupoval jsem kousek od rozhledny Erbenova vyhlídka, ale skrzevá zbytky mlhy to stejně nemělo extra smysl. Díky nevyužitému času na focení vodopádu a ušetření časové rezervy jsem stíhal vlak o dvě hoďky dříve. Sumasumárum - pěkná procházka podzimem kouzelně zbarvenou přírodou. 2.11.2014

Zlatíčka Vědouce, že tento zápis budou číst 4 lidé, bude hodně osobní. U Danky, Lenky a manželky se mohu spolehnout, že si obsah nechají pro sebe, u Marie, kterou takřka neznám, se spolehnu na svůj odhad, že je důvěryhodná osoba. Je neděle ráno, v Praze. To jsem zpravidla po sobotní turistice. Dle plánu. ;-) Touto dobou jako první zpracovávám fotky dávajíce na web sa a rajce by se mohli účastníci a drahá polovička kochat. Tentokrát udělám vyjímku a jako první píšu tento zápis majíce "spisovatelskou slinu". Zatímco zpracování fotek je pasivní rutina nevyžadující extra energie, zápis je tvůrčí činnost, která mě baví, ale člověk na to musí mít dobrou náladu, být pozitivně naladěn, jistou lehkost a pak to je na textu znát. Po krásném výletu ve dvou se spřízněnou duší je to snadné. Nadto mi pomáhá hudba. Tentokráte mi ve sluchátkách zní album Celtic Treasures. Mysticko snová melodická záležitost. Jako další důvod prohození je Marie a její dlouhé váhání zda se na sobotu přidat či nikoliv. Zatímco u předchozí akce pozvaní Evča a Honza pouze krátce odmítli bez bližšího udání důvodu proč, zde je náznak delšího "boje". ;-) Nadto je neděle a maličko jsem doufal v domácí štrůdl. Věc se má tak. V pondělí jsme se potkali na Barče, kde jsme se na začátku s Radkem potýkali s poměrem 7 dam, který měl být původně 10 pánů na 7 dam. Část jich dorazila pozdě a tak jsme se s Radkem snažili co to šlo. Co skladba to jiná tanečnice. Za hodninu z nás lil pot a naštěstí dorazili posily. Ke konci jsem dával přednost dámám s malými/menšími tanečními zkušenosti a hodně pokročilé jsem nechával Radkovi. Výuku blues jsem měl původně domluvenou s Lenkou. Moji první tanenční parterkou, kterou byla, je a zůstane. Bohužel se jí obnovilo zranění nohy a tak se šetřila na středeční kurz A2. Ze všech dam, které mi v pondělí prošli rukama mi Marie přišla nejbližší. Na to, že údajně vůbec neumí tančit, je šikovná holka a po krátkém zácviku kroků se rychle učila a "chytala". Nový prvek v blues - natočení na ruku dával zabrat nám oběma, ale bylo to prima. Celkově Barču hodnotím velmi kladně a špica zkušenost, která se mi bude hodit v roce 2017, kdy bude vyvrcholení mého tanečního snažení. V úterý jsem si vzpomněl, že ve středu mi propadne první hodina kurzu A1, protože moje druhá taneční partnerka Alča je v zahraničí na dovči a začínáme až další středu. Marie vyhověla mé žádosti a doprovodila mě. Snadné/lehké kroky a pro mě samé opakování jsem si hodinu užíval. Doufám, že i Marie, páč se nijak nevyjádřila a vyvozuji to jen z jejího lehkého úsměvu během ladného pohybu po parketu ve školní kapli na ZŠ Umělecká. Ve čtvrtek jsem dostal nápad se vzájemně vyhecovat a překonat bariéru kdy oba sami nevaříme. Já z domu umím strouhat hrušky, na Marii by zbylo vyválet listkové těsto. Nejtěžší část svinování a hlídání pečení bychom dělali společně aby se ten druhý nemohl vymlouvat kdyby to nedopadlo dobře. Je neděle ráno a bez odezvy se smiřuji s tím, že žádný pokus nebude. Manželka se v pátek durdila co že to chci dělat a jak k tomu přijde, ale uklidnil jsem ji reálným příkladem. Svíčkouvou vaří manželka, babička z její strany, babička z mé strany. Každá svíčková je jiná a všechny chutnají skvěle. V pátek odpoledne jsem ji uklidňoval, že bez reakce na sobotní výlet ani na vyhecování může zůstat v klidu. A můj odhad vyšel. Bohužel. Vzhledem k tomu, že takovýto nápad se mi stává jednou za mnoho let, je na delší dobu pokoj. Tím se dostávám k samotné včerejší akce kdy jako první musím vymyslet název zážitků z akce. První je na bíledni "Loučení se sněhem". Díky hodně soukromému zápisu mě napadl vhodnější název: "Zlatíčka". Bavil jsem se o tom s Dankou během našeho putování kdy jsem rozebíral jaká je matematická pravděpodobnost toho, že do mého života vstoupí dvě ženy současně. A ono se to loni na podzim stalo. Danka mě přesvědčila, že mám organizovat akce a jeden den se na web sa zaregistrovala Lenka a druhý den se na mou akci přidala. Všichni tři společně jsme si užívali báječných, podzimních výletů. Lenka mi pak převrátila život vstupem do světa tance, noblesy a elegance. Takže to je moje taneční zlatíčko. S Dankou chodíme na soukromé výlety. Takže to je moje turistické zlatíčko. U Marie připadalo v úvahu pečící zlatíčko, ale nevyšlo to. Škoda. Sladké a štrůdlíky já moc rád. Jsem v Praze čtvrtým rokem a stále se mi nedaří takovou najít. Ani mezi spolubydlícími. A že jsem jich zažil. Když zavřu oči mám před sebou sněhová pole a zimu jak vystřiženou z pohádky. Sníh na zemi i na stromech, na kterých se navíc dělala námraza - bílá krása až oči přecházely. Museli jsme si za ni vyšlápnout do výšky až 850 metrů, ale stálo to za to. Sice tam byla slušná zima a děsný fičák, ale plán byl užít si poslední letošní sníh a ten vyšel. Když jsme se chvíli bořili do sněhu o hloubce 30 čísel, platilo to dvojnásob. Další plán byl užít si výhledy do kraje. Zde to vyšlo částečně. Nízká oblačnost a mlha na nejvyšších místech bránila kochání do daleka, ale i ty bližší byly prima. Mimo plán jsme se kochali hnedle na začátku u rybníka Barbora, kdy nad vodní hladinou na horizontu vystupovaly vysoké Krušné hory halené v mlze. Úchvátné scenérie jako někde v Alpách. Díky suchu jsme se v nižších polohách nebrodili v blátě a postupovali jsme svižněji než mapy.cz vypočítávají. I přes mou ranní "knedlu v krku" ze středečního ofouknutí, jsem se cítil fajn a na Bouřňáku byli dříve než dle plánu i bez extra honění. Takže jsme zvolili delší variantu 22 km. Hřebenový přechod sněhem s několika běžkaři na lyžích byla skvělá tečka za sněhovou sezónou. Další výlet bude nejdříve až za 3 týdny a to s Dankou počítáme již nějaký jarní výlet do nížin. U delší varianty byl plán na gastropauzu v horské chatě Mikuláška. Na fotkách vypadá skvěle, ale jinak popravdu stará horská chata. V zimě neprovozuje letní terasu fungující coby nekuřácký prosto, takže celou zimu se jí/obědvá v zahulené místnosti. FUJ. Děs a hrůza. Na dotaz kde mají dle předpisů nekuřácký prostor se mi od číšníka dostalo pokrčení ramen a odpovědí "Co já s tím." Měl jsem s to chutí po dojezdu do Prahy zavolat na ČOI se žádostí o přešetření. Pak by možná věděl co s tím. Studujíce mapu a čas, kdy jsme byli v předstihu, jsme se vydali do obce Mikulov kde jsou dvě restaurace/penziony vedle sebe. Zaparkované bouráky s německými SPZ daly tušit, že tady si hostů váží. S radostí jsme zapadli do větší restaruace Cepín. Příjemná obsluha ochotně ukázala na nekuřácký prostor, kompletně oddělený, na opačné straně dlouhé chodby. Vymrzlý z cesty u mě vyhrál hovězí vývar a svíčková z běžné denní nabídky. Danka si dala zapečené těstoviny se sýrem a listovým špenátem. Obé chutnalo skvěle. Hoďka v teple rychle uběhla a vydali jsme na Vlčí kámen. Pěkný kus skaliska, ze kterého byl částečný výhled do kraje. Aspoň něco. ;-) Po vzájemném pózování a focení jsme vyrazili naposlední nábližku. Neb druhé kochání od rybníka Brabora - stejného z rána, vyhrálo nad chozením po lese bez sněhu po modré, turistické trase, která byla o mnoho km delší než nábližka. Tím jsme ušetřili mnoho času a dorazili na místo odkud jsme ráno vyšli. Pláž s oblázky zabíhají do čisté vody a v dáli vysoké hory halené do oblak a přikrývané tmou dne chýlenéko ke svému konci. Poslední kochání úchvatných scenérií následovaný přesunem na vlak a zpáteční dvouhodinovou cestu do Prahy. V rychlíku sjem měli celé kupé pro sebe. Vypnutí osvětlení udělalo přítmí umožňující se vracet na cestu pokrytou sněhem a ledem. I přes nepřízeň počasí se mnohokrát při našem putování stačilo na sebe s Dankou podívát a vzájemné úsměvy potvrzovaly, že si oba výlet užíváme k plné spokojenosti. Další výlet nejdříve za 3 týdny (možná 4 to se ještě uvidí) a bude jej organizovat Danka. Jako veřejnou, tož uvidíme kdo se přidá. Co se týká lokality, ta je mi jedno, poprosil jsem jen o délku cca 20 km a gastropauzu, protože v dubnu bude asi ještě stále chladno a zahřátí v teple teplým jídlem učiní den radostnějším. ;-) 13.3.2016

Proměny v čase, Valdštejnské slavnosti Tento výletík byl výsledkem souhry náhod. Původní plán autem na České středohoří 1. nevyšel a mě to táhlo jinam. Vše vyšlo krásně včetně prima krátké přeháňky spláchnuvši zbytky pylu po delším dešti předchozí den.   Vidouce Hanku v účastnících spadajících do kategorie komet jsem byl zvědav zda navážeme na velmi zajímavou rozborku všelijakých událostí před rokem. Nestihnuto, ale pokračování bude nejpozději za dva roky. Neb v roce 2020 si uděláme společnou fotku pod kamenným obloukem, který soukromě nazývám pidi Pravčická brána.   Co jsou hvězdy a komety: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-vyhledy-na-svatojanske-proudy-2   Pidi Pravčická brána v roce 2016: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_04_02_Prachovske_skaly/#2016_04_02_Cesky_raj_1_050.jpg a včera: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_117.jpg   Kdo je opatrný a nechce vlézt přímo do ní, lze udělat tuto fotku: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_04_02_Prachovske_skaly/#2016_04_02_Cesky_raj_1_048.jpg   Brána/oblouk zespodu, většina návštěvníků to mine bez povšimnutí: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_04_02_Prachovske_skaly/#2016_04_02_Cesky_raj_1_053.jpg   Co se týká proměn v rámci ročních období. Stejné místo s odstupem jednoho měsíce než se zazelená: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_04_02_Prachovske_skaly/#2016_04_02_Cesky_raj_1_008.jpg a kdy jaro přechází do léta: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_028.jpg   Celá galerie z roku 2016 pro srovnání než se Prachovské skály řádně zazelenají: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_04_02_Prachovske_skaly/   Za dva roky přibyly 3 nádherné lavečky zdobené kováním - 3 následující fotky: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_180.jpg   Když se na ně položí něco pěkného, to by se fotilo. Snaha byla, ale nikdo se nepřihlásil. U laviček jsem možná zlanařil nového člena webu sa. Nevím kdo je, jak se jmenuje, odkud je ... V průběhu kochání jsme ji potkali třikrát v odlišných koutech skal. Na poprvé/začátku jsem ji málem popoháněl s mýlkou, že patří k nám. Tehdy jsem to nechal plavat, ale po třetím zcela náhodném setkání jsem použil velmi nestandardní oslovení vyvolavši hlahol a veselí všech zúčastněných s tím, že jestli chce a ráda turistikuje, tak se může zdarma zaregistrovat na webu sa a přidat se třeba příště. Sama se kochala na jedné vyhlídce, na druhé, ale výraz tváře tomu neodpovídal vyjadřujíce něco jiného. Účel nebyl sbalit ji, ale nabídnout možnost/alternativu. Zda této příležitosti využije netuším / je ve hvězdách. Tipuji 50 na 50. Je to zcela na ní.   Tato fotka vznikla na zakázku, kterou si dnes vyzvednou. Stačí zda si zapamatovali klíčová slova - rajče a pavel2015. Je to z Císařské chodby, kterou jsme šli nahoru a vzápětí dolů. Jen pro potěchu oka a pořízení snímků. To mi trvalo a tudíž jsem dvojici potkal několikrát neb paní též ráda fotila. Její manžel to celou dobu bral se sálodlouhým komentářem:"Tak jo." Na stejných místech jsme vzájemně, ohleduplně čekali až jeden vždy dofotí. První nabídku odmítli, šel jsem dál. Když mě došli podruhé, sami se přihlásili: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_152.jpg   Doufám, že sem jim společná památka bude líbit. Ještě jsem stihl udělal radost babičce s vnučkou, kteří též hodně fotili, ale snímek kde jsou obě jim chyběl.   Tuto fotku jsem chtěl původně smazat, ale pro zajímavý výraz tváře nakonec zůstala. Zda to je:"Už zase fotíš?" či něco jiného ... kdo ví. Ale magický sloup světla rozlévající se po vlasech ... https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_162.jpg Takto fotí zrcadlem německá konkurence: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_166.jpg   Tato fotka není aranžovaná. Jak se to pozná? Výraz a postoj těla. Pruh vlasů vznikl pootočením při sundáváni batohu. https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_055.jpg   Na toto se dá vylézt: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_19_Cesky_raj_Prachovske_skaly_Valdstejnske_slavnosti_Jicin/#2018_05_19_Cesky_raj_047.jpg   Vím o třech sa-šplhavcích, kteří by to též dokázali - Viktorka zářící jinde, Monika (monamik) a Lucka - jediný zástupce něžného pohlaví, který doplnil Tomáše a mě na Kočičí skále na nedávném výletě. Tome, tato momentka se ti povedla: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_08_Toulky_Ceskym_stredohorim/#2018_05_08_Stredohori_103.jpg Rád tam s nimi zajedu to zkusit. Stačí se domluvit ... ;-)   Bitva na náměstí Jičína byla kapitola sama pro sebe. Čekal jsem krátkou přehlídku, ale přesuny vojsk, střelba z dobových pušek a kanonáda z děl trvala určo hoďku. Včetně ukázek kruhové obrany pěšáků před jízdou. Fakt náročné vyžadující distribuci pití v zápalu boje neb bitva přestávky neměla. Čekajíce na zpáteční autobus do Prahy se šlupky/rány z kanónů stále rozléhaly. Vojenská rošáda se koná každé dva roky.   20.5.2018

Dlouhá romantika Zatímco u první dlouhé vody v Kutné Hoře byla vodní jistota, včul to bylo 50 na 50 i díky občasným srážkám v průběhu týdne. Vlaky s minutovým přesedáním v pohodě. Znamení dáno znamenitě, vlak zastavil, putování mohlo začít. Zoncna rumplovala (slunko pralo/svítilo), ale vzápětí zapadnuvši do lesa užívajíce bublání potůčku a špica divočiny nebralo konce. Místy zcela bez signálu přecházejíce jeden dřevěný most, druhý, třetí, čtvrtý ... Podle GPS jsem lehce přešel, ale vodní proud lemující vysokou skálu bylo velké lákadlo. A vida, první vodopády objeveny. Některé šly fotit bez stativu položením digi na skálu. Místo kouzelné jak pro focení tak svačinu. Krátká vratka a po pár krocích se hlavní cíl cesty ukázal v celé kráse. Bez lidské postavy pro perspektivu není na fotce poznat výšku, ale celkově to je hooodně vysoko. Třeba se jednou najde vodní víla postojivši v padající vodě čtyři vteřiny bez mrknutí oka pro harmonickou krásu živlů. Kompozice opět náročná jako v Kutné Hoře - část na slunku, část ve stínu - fotografe, předveď svůj um.   Návrat stejnou cestou kolem zurčící a bublající vody vyplněn kocháním, přemítáním a přelízáním padených stromů. Limča v pěkné restauraci je správně. Pivo s Šárkou na Sázavě 2. je vyjímka stávajíce se 1x za 10 let. Jsem zvědav zda se naplní její slova:" ... a příště dvě piva."   Zřícenina hradu Ronov je klasika - na kopci. Lesem - též klasika. Hrad lze projít, obejít a všelijak prolézat i slézat. Na toto se dá vylézt: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_26_Dlouha_voda_Bobri_vodopad_zricenina_hradu_Ronov/#2018_05_26_Ronov_113.jpg Lucce z Kočičí skály by se to líbilo. Nahoru stejně snadné, dolů po pěšině bez jakéhokoliv šplhání. Takovou parádičku jsem si dal 2x. Šplháte na sever a ... už jdete po pěšině dolů na jih. To se neochodí/neošplhá. To na světě nikde jinde nezažijete. No jooooo. Leda na jižní točně. Hlavou dolů. Jedna část hradu nabízí šplhací stěnu. Krásné plochy na stoupnutí, krásné úchyty prozrazující časté používání, ale docela vysoko.   Dlouhý rukáv i dlouhé kalhoty ochránily před kopřivami i nálety všeličehos. Pouze jeden super bombarďák si prorazil cestu skrz.   Návratový osobák do Lovosic na pohodu včas, zpožděný rychlík z Ústí prozrazoval hafol místenek Ústí-Praha zející prázdnotou.   Uvidím zda letní sušší období umožní další "přírodně dlouhý díl". Jeden se rýsuje, díky stejné lokalitě s Květou, mířící tam příští neděli, se uvidí.   27.5.2018

Bylo, nebylo ... Správně chronologicky: nebylo a bylo.   Na Bubovické vodopády jsem se těšil. Byl jsem tam několikrát, ale vždy málo vody. Letos je takové sucho, že to ani několik dnů dešťů nezachránilo. V dolní části neteklo nic, v úplně horní horní části lehce kapala voda, která se po překulení velkého kamene vsakovala do země a toť vše. Za to mraky lidí. Nahoru, dolů, všude.   První fotce zde na sa odpovídá tato když je více vody / když vůbec něco teče: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_07_16_Svaty_Jan_Bubovicke_vodopady_Srbsko/#2016_07_16_Srbsko_51.jpg My jsme tama prošli suchou nohou a ani jsme se nezablátili.   Další ukázka: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_07_16_Svaty_Jan_Bubovicke_vodopady_Srbsko/#2016_07_16_Srbsko_45.jpg   Celá galerie zde: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_07_16_Svaty_Jan_Bubovicke_vodopady_Srbsko/   Co bylo prima - vzduch byl svěží a v lese bylo cítit vlhko. V místech vodopádu byl příjemný chládek. Co již tak prima nebylo - hodně létajícího hmyzu. Moje světle zelená barva - učiněný magnet na malé, černé potvůrky.   Delší pobyt zde neměl smysl ani tasení stativu. Svačina ve stínu byla fajn. Na zpáteční cestě do Srbska slunce často zakryly mraky takže jsme se nevypíkali. Dovedně schované lesní jahody na velké louce měly smůlu - objeveny, spořádány. Krátká zastávka v restauraci využita k osvěžení zmrzlinou.   Kodské kaskády byly opět do kopce a málo lidí. Tam se rochnila rodinka s dětmi a růžová paní nepřehlédnutelných rozměrů. Seděla tak, že bohužel na některých fotkách straší a to jsem vybral ty slušné. Jedna vyšla jako by proud vody byl její dílo - nepublikovatelné.   Kodské kaskády na jaře kdy stromy ještě nejsou obaleny listím = vše zalité sluncem: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_04_02_Srbsko_jaro_les_reka/#2017_04_02_Srbsko_64.jpg https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_04_02_Srbsko_jaro_les_reka/#2017_04_02_Srbsko_65.jpg https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_04_02_Srbsko_jaro_les_reka/#2017_04_02_Srbsko_66.jpg   Celá galerie zde: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_04_02_Srbsko_jaro_les_reka/   Osvěta týkající se CPL a ND filtru: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-dlouha-voda-v-kutne-hore   Pěkné srovnání fotky s ND filtrem a bez něj na vodní hladině: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ed%C3%BD_filtr#/media/File:1000x_ND-Filter.jpg Stejný jev viditelný na mé fotce - zelená a modrá barva na vodní hladině: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_06_16_Dlouha_voda_u_Karlstejna%2C_Bubovicky_a_Kodsky_vodopad/#2018_06_16_Srbsko_25.jpg S přihlédnutím výsledku 50 na 50 zůstává v platnosti: Za trochu vody šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu – ale v duši věčný máj, šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy, šel pouští – a měl v srdci perly rosy. Za trochu vody šel bych světa kraj, jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.    17.6.2018

Wow :-) Nejprve trocha foto-osvěty   Co je CPL a jak fotky vypadají s a bez něj: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-podel-sazavy-od-usti-k-prameni-2-cast-prosecnice-cercany-2   Nově ND filtr   Ve fotografii a optice se šedý filtr (neutrální filtr, anglicky neutral density, ND) používá k redukování světla všech vlnových délek (barev). Důvodem používání šedých filtrů ve fotografii je možnost fotografa měnit expoziční čas a clonu v mnohem větším rozmezí a mít tak kontrolu nad délkou expozice i za extrémních okolností.   Použití: Například při velmi světlém dni při fotografování vodopádu, když je požadována dlouhá doba expozice pro vytvoření úmyslného rozmazání vody.   Prima je, že CPL mám na digi permanentně a má závit, takže na něj našroubuji ND filtr a ... kreativitě se meze nekladou. :-)   Původní myšlenka cvaknout vodopád a prchnout zpět prostě nevyšla. Při návratu z dlouhé vody jsem zrakem brnknul o "Barboru" (Chrám Sv. Barbory) a byla to láska na první pohled. :-) Nešlo od ní odtrhnout zrak ani objektiv fotoaparátu. :-) Z hlediska historie to je třetí focení vodopádu. První byl bez ND: https://www.spolecneaktivity.cz/(F(zdeb4N5JaXOvUQd9Sy8WYjFQmi2zORzEHr0))/akce/fotogalerie/fotky-akce-vodopad-na-kejne-a-vyhlidka-babka U druhého došla voda: https://www.spolecneaktivity.cz/(F(zdeb4N5Jami2zORzEHr0))/akce/fotogalerie/fotky-akce-blansky-vodopad-a-vyhled-ze-zriceniny-hradu-blansko   7.5.2018

Studnice nalezena, orgonit nabit Původně jsem plánovat jít s Janou na další z procházek Prahou. Jenže kombinace nově pořízeného orgonitu, slunečního svitu, nově nalezeného článku o energetických studnicích a moji zvědavosti měla za následek na rychlo vyhlášení samostatné akce - pidivýletu/objevné exkurze za tajemnem. Co je orgonit a jak by měl fungovat je popsáno zde. http://orgonit.uvadi.cz/co-je-orgonit.php Použití kondicionálu z mé strany je na místě, neb jde o moje první setkání s něčím podobným a můj pragmatický přístup je protkán jistou dávkou nedůvěry. Pro svou osobu jsem si vybral velký, dekorační orgonit. Složení a více detailů zde: http://orgonit.uvadi.cz/hhg-dekoracni.php Člověk, který mi jej na zakázku/objednávku vyrobil mi doporučil, že jednou za rok je dobré dát orgonit na hodinu na slunce. Tak jsem na dnešní akci vyrazil o hoďku dříve a i přes mrazivé teploty čas na nábřeží ubíhal velmi rychle. Díky slunci mi nebylo zima a celkově bylo příjemně. Čekání na druhou hodinu mi zpestřily dvě mladé kočky, které si z celého, prázdného nábřeží vybrali moji lavičku jako nejlepší místo ke krmení veškerého ptactva. Jak proti slunku, tak pár kroků po slunci. V sedě mi stačilo zvednou digi a cvakat snímky o stošest. Tímto jim dodatačně děkuji za prima představení/zážitek. :-) Za nejlepší akrobaty se ukázali rackové, kteří dokázali chytat kousky pečiva za letu ve vzduchu. Na jedné fotce je dokonce zachyceno jak jeden kousek pečiva drží v zobáku dva racci současně. Foto zde: http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_01_21_energeticka_studnice_Vysehrad_orgonit_nabit/#2017_01_21_Vysehrad_20.jpg Labutě a kachny pak čekaly na vodě až co zbyde a spadne dolů na vodní hladinu. Vystavoval jsem orgonit slunečním paprskům a všelijak jsem si s ním hrál v ruce, ale nic extra jsem necítil. Pro mě to byl stále "kus obyčejného šutru". Náhodní kolemjdoucí občas zvědavě koukali zda to není zbraň hromadného ničení. ;-) Ve dvě dorazila Hanka dle plánu a nad plán dorazila ještě Květa. Po krátkém stoupání jsme za pár minut byli nahoře na Vyšehradě. Detektivní práce hledání indicie - dva zlaté, překřížené klíče - skončila velmi záhy. Byly vidět z dálky a na slunci zářily do daleka. Včulkaj zbýval východní směr od hlavního vchodu a odkrokování 24 metrů. Díky "předsálí" a placenému prostoru uvnitř chrámu bylo krokování rozděleno na dvě části. Prvních cca 8 kroků do nákupu lístku za 50 Kč (tímto se holkám omlouvám, neb to nebylo v popisu akce) a dalších cca 30 kroků uvnitř chrámu. Vycházelo to na místo za šňůrou s upozorněním na alarm. Naštěstí chyběly jen asi 4 metry a tak na řadu přišly další detaily. Hloubka sarkofágu 68 metrů pod zemí, poloměr vyzařování 33 metrů. Výška vyzařování sloupce 380 – 820 metrů. Ten poloměr 33 metrů mohl zaručit, že už jsme v daném prostoru vyzařované energie. Stáli jsme uprostřed hlavního sálu těsně u šňůry čekajíce na "zázrak". Desítku minut jsem orgonit položil kousek za šňůru na zem a čas krátili povídáním na všelijaká témata, církevní nevyjímaje a lichotek moc nezaznělo. Po delší době jsem vzal orgnoit do rukou a ... NIC. V "energetickém prostoru" jsem se cítil docela fajn nepozorujíce extra porci kýženého efektu. To mohlo být též způsobeno příjemnou hudbou, nádhernou výzdobou, hrou světla a slunečních paprsků prodírajících se skrze obrovská okna vyplněné barevnými, skleněnými obrazci a atmosférou kostela celkově. Poněkud zklamaně jsme se vydali na exkurzi po bočních "lodích" a dalších prostorech kostela. Po více než půlhodince jsem byl více vymrzlý než za hoďku venku. Od úst šla pára naznačující větší zimu uvnitř než venku. Na závěr jsme ještě na chvíli zašli na "TO místo" a ... najednou mi začaly brnět všechny prsty v místě doteků hrany kulatého orgonitu. Nevěřícně jsem orgonit přendal do levé ruky a ... to stejné. Sice slaběji, ale bylo to jako mírný elektrizující proud. Vzpomněl jsem si na dětství a plynový sporák zapalovaný piezoelektrickým zapalovačem. Plyn zapaloval fialový, elektrický výboj na konci hlavice. Po rozebrání při držení kovových konců ruce brněly podobně. Něco jako hračka ve filmu Pelíšky - Vyděřžaj pioněr. Že se to nezdálo jen mě potvrdila Hanka držíce orgonit bez rukavic. Venku čekající Květa zaregistrovala něco málo na vrcholu kužele. Otázka je nakolik cítění ovlivnilo mrazivé počasí a třes prokřehlých rukou. Děkuji jí za teplý čajík. Zahřál vpravo dole od srdce. ;-) Příjemně překvapen jsem připraven experiment zopakovat. Hnedle jak se oteplí. Také mrknu v Brně na Petrov. Když byli svišti malí, chodili jsme okolo na procházky aniž bychom o tom věděli. 21.1.2017

Prima dvojakce Koncert začínal něco po páté a je bláhové přijít 5 minut před očekávajíc dobré místo k vidění či dokonce k sezení. Z metra jsem vystupoval v 16:37 a všude proudily davy lidí. Nemusel jsem tedy hledat kde nechal tesař díru - nechal jsem se unášet proudem, který se vinul jako had. Někdy i kam jsem nechtěl. Připomnělo mi to animovaný film Hledá se Nemo, kde otec Marlin, spolu s hejnem želv, je unášen mořským proudem, kde si jedna želvička střihne sólo - vyskočí z proudu a pak se do něj za se vrátí. To mi  umožnilo cvaknout pár fotek z prostoru zahrad. Po ranním chlejstáku se k polednímu vyčasilo a odpolední slunce lákalo k uměleckému zážitku. A nátřesk lidí stál za to. Včetně malých dětí. Bohužel. Jejich pozornost vydržela tak 20 minut a pak jen když hudba hodně "hřměla". Zadařilo se mi splašit poslední místo k sezení na trávě poblíž pódia. Nebyl extra výhled na hudebníky, ale na poslech to stačilo. Nějaké setkávání s ostaními ze serveru sa nehrozilo. Akci přivítal ředitel FOK a vybrané hudební kousky stály za to. Každé pásmo skladeb byl odměněn bouřlivým potleskem. Harry Poter byla též dobrá volba. U slavných, starých, českých filmů ožila nejvíce starší věková katagorie, která asi mnohdy pamatovala jejich premiéry. Po skončení koncertu se nás ze serveru sa sešlo cca 10 z nichž větší část pokračovala na druhou akci Fireshow. Hladová většina se posilnila věčeří v Havelské restauraci. Je to unikát v centru Prahy - příjemné prostředí, kde dobře vaří a ceny jsou velmi příznivé. Taky je tam v době oběda našlapáno. Následoval přesun na metro a do Holešovic. Klub Cross vypadá hodně zajímavě. I z venku a nelze jej v noci přehlédnout. Původně jsem očekával akci v nějakém sálku uvntiř, ale vše se odehrálo venku před klubem. Coby účastík i předchozí show v Ďáblickém lese, tak tato byla kratší, ale intenzivnější s lepší choreografií. Je zajímavé, že v odhlehlém lese byla větší účast. Jako novinka byli účinkující na chůdách čímž dosáhli dvojnásobku běžné, lidské, výšky. Špica. Focení bylo náročnější páč něktěří fotografové nedoržovali stanovenou hranici a lezli účinkujícím až pod nohy a mě do záběru. Z minula mi chyběla "oblíbenkyně" - nejrychlejší a nejhbitější účinkující s akrobatickými prvky. Tu vyfotit bylo převeliké umění, ale když se zadařilo, stálo to za to. Na tomto vystoupení ji velmi dobře nahradili jiní účinkující s výborným pohybem. Spolu s lepší choreografií se uskupení posunulo o úroveň výš. Celému představení opět dodávalo rytmus bubenické uskupení, která se oproti "lesnímu" vystoupení o několik kousků rozrostlo. 28.8.2014

Betélně ohnivá šou Dle sa webu byl počet přihlášených 7. U semo tamo fakčící fontány se nás sešlo 9 s tím, že na místě akce konání byli další známí z sa. Jsa býti v těchto končinách poprvé, cestu tam bylo žádoucí si vrýt do paměti a zapamatovat si orientační body patrné i v noci ve tmě. Na place při šou bylo hafol světla, ale sotva člověk kousek poodešel tak v lese byla tma tmoucí a cestu sotva viděti. Svit mobilu maličko pomohl, ale silnější zdroj světla by se šikl více. Jó, někerý měli čelovku. ;-) I když jsme vyrazili od fontány se zpožděním (otevřený Albert byl velké lákadlo) a šli delší trasou než by bylo nezbytně nutné, o nic jsme nepřišli. V tuto roční dobu je světlo dlouho a show začala až se zešeřilo - dle času první fotky 21:04. Bubeníci tepali do svých nástrojů a udávali rytmus stupňující se ke konci každé části představení. Účinkující předváděli špica točky a pobyhové kreace. Nejvíce byly zastoupeny hořící koule na lanách, dále byly k vidění tyče se dvěma hořícími konci, zvojené tyče, ohnivé vějíře a ohnivé provázky. Úchvatná a magická podíváná od které zrak nešlo odtrhnout. Podmaninvý zvuk bubnů některé roztančil blízkosti transu. Web sa se jeví býti dobrý rozcestník na zajímavé akce. Děkuji organizátorům a publikátorům. :-) Celá fotogalerie bude večer ke stažení na ulozto.cz: Heslo podle organizatora akce:JmenoPrijimeni. 7.8.2014

Magické ohně na magickém místě Sluší věděti, že trojí pozastavení v lidském shonu učiniti, bylo dobré jest. Takto mohu vyjeviti a navnaditi na příští šou, budou pořádati za 14 dnů. Srovnávati možno učiniti podle místa a zde nutno podoknuti, že do třetice všeho lepšího. Háj jen placka jest a lidé vzájemně překážeti ve výhledu. Stejně tak u klubu akce konané. Část parku Podviní jeviti blízko amfiteátru, kde lidé v několika řadách pohodlně kochati, užívajíce šou dosytosti. Park Podviní pro pořizovatele obrázků učiněný ráj býti. Vyvýšená místa dovoliti skvělé obrázky a hru stínů a světel zachytiti. Další srovnávati možno dle předvedeného. Akerobatické kousky uchvátiti, kejklíři s ohněm předváděti všelijaké veletoče. Avšak jednotlivci zastupeni nejvíce bez větší společné souhry jako u klubu Cross. Všichni předváděti pěkné kousky, vyzdvihnuti nutno jedince postavy atletické, svaly obdařené, uchvátivši něžnou polovici publika přítomného. Stoj na rukou i sed na rukou s ohněm bez újmy vyjeveny na obrázcích. Dále zmínky zasloužiti dvojice ona a on, zády k sobě stojiti, sehraně ohněm dováděti a otáčeti svou os. Ve dvacet dva hodin nastoupiti zástupci pořádku vyžadující čímž rytmické bubny přerušiti. Hra ohně pokračovati a nastavši ticho rušiti pouze ohnivý oř. Celkově možno konstatovati, že stojí za to akce navštíviti. 5.9.2014

Prima jednohubka :-) Jdouce z metra už od šalinové zastávky byli slyšet bubeníci tepající úžasný rytmus.   V tuhle roční dobu je devátá ještě brzo, ale zato jsme s Honzou chytli dobrá místa na focení.   Pozdějc se přidali další a účast esáček byla hojná což bylo v kontrastu s menším počtem lidí oproti minulým ročníkům. Zkraje akce pobíhalo okolo hodně svištů (= malých dětí). To morče na fotce bylo jejich.   Ze staré gardy jsem poznal tři účinkující. Šlo jim to báječně stejně jako ostatním. Hudebníci byli skvělí jako obvykle a žongléři předváděli špica kousky včetně stoje na rukou. K vidění byla i jedna dvojice, která se přibližovala až stáli těsně u sebe ať zády či proti sobě. A zase oddalovala. To vše při neustálém točení s ohnivými koulemi. Klobouk dolů.   I když akce trvala hodně přes desátou noční hodinu, obešlo se vystoupení bez asistence PČR. 30.6.2017

Blesky vlevo, blesky vpravo Další zhodnocení akce by mohlo být: Západ slunce za 1, nasvícení vysílače za 5 Jako každý rok touto dobou se coby rodičové zbavujeme dětí jejich odvozem do Jeseníků na prázdniny kam vezeme i příbuzentsvo. Na 14 dnů, na konec prázdnin, než začne nový školní rok. Aby se vzájemně užili, když přes rok se vidí sporadicky. Po těch desítkách let je to již tradice a srdeční záležitost. Jezdili jsme tam bez dětí, pak s jedním a pak s oběma svištěma. Když chodili do školky, dávali jsme přednost září, kdy je houbařská sezóna a strejda měl žně. Poslední roky je to holt konec srpna. Ubytování je na Malé Morávce kde každý rok o víkendu 15.-16.8. jsou borůvkové hody. Proto ten šrumec a crvkot okolo neb Morávka praská ve švech a hlavní silnice se změní na promenádu davu lidí proplétajícího se šňůře aut. S nákupem běžných potravin na 2 týdny jsem zaskočil do jedné restauračky a objednal borůvkové dělobuchy sebou. Na večeři před vlatní akcí na Pradědu. Po výborném obědu zajištěné babičkou si dlouhé cestování vedrem vybralo svou daň a začátek akce se posunul o dvě hodiny spánku. Z Morávky na Hvězdu to je pár minut autem. Po šesté večer v budce ještě byla obsluha a výjezd autem nahoru na Ovčárnu je za 250 Kč. A i přes noc platí, že v každou celou se jede nahoru a v každou půl se jezdí dolů. Na Ovčárně na parkovišti bylo pár aut a po vysednutí mi bylo do pláče. Slunce schované za oparem, s prominutím vyblitá obloha ... shrnuto, podtrženo - absolutně nefotogenické podmínky. Už jsem to chtěl zabalit a jet na nedaleký hrad Sovinec kde se konaly slavnosti s turnajem a večerním pořadem zakončený fireshow. Což bylo velké lákadlo vzhledem k tomu, že často chodím na fireshow v Praze. Nakonec zvítězila noc na Pradědu, prochozeného desítky let kdy malá dítka usnula těsně pod vrcholem schované před sluníčkem pod stromem. Během cesty z Hvězdy na Praděd se obloha polepšila a hnaly se bílé a šedočerné mraky. Krásná dynamika. Jak se blížil západ slunce, většinu oblohy zakryla souvislá šedá vrstva mraků a už to vypadalo, že rudý kotouč na fotkách nebude. Těsně nad obzorem se na obloze udělal pruh, díky kterému šlo pořídit pár snímků, pro které bylo toto celé naplánováno. Uff. ;-) Čas rychle ubíhal, na nejvyšší hoře Moravy a Slezka fučel studený vítr a restaurace poskytla příštřeší, teplou polévku (bramborová mi moc nejela) a ovocný čaj na zahřátí. Pár hostů z nichž pár bylo místních pokřikujících na obsluhu (zjevně se znali, tak jsem to nechal plavat), jeli autem z Pradědu až někam do místního zapadákova. Zajímavé. Mě obsluha budky na Hvězdě kladla na srdce, že výjezd autem je pouze na Ovčárnu - nikoliv na Praděd. Vzpomněl jsem si na staré úsloví - všichni jsme si rovni, jen někteří jsou si rovnější. Vlastní focení na hoře vysoké 1492 mětrů byl náročný. Stativem škubal boční vítr a jak padla noc, ukázalo se, že nejvyšší perla Moravy nemá žádné extra nasvícení. 9 červených pozičních světel má kdejaký vysílač. Chjo. Noc ukázala ještě jednu věc. Nikde poblíž není vidět světla města či vesnice. Jen v dáli. Pár pokusů jsem zvěčnil, ale moc to nedopadlo. Oko to vnímá/přibližuje o fous lépe. Co v černé noci vyniklo byly obrovské blesky na polské straně. Snažil jsem se, mířil, ale blesky se objevily vždy jinde, než jsem měl namířeno. S tím jak se blížily jsem se dal na návrat na Hvězdu. Dělat lidský hromosvod vylepšený kovovou trojnožkou na nejvyšší místní hoře není nejlepší nápad. Čekal jsem osamělou, romantickou cestou dolů. Nebylo tomu tak. Jedna trojice z restaurace šla též dolů. Zatímco já se zdržoval focením, jejich krok zpomalovala konzumace rumu, který mi nabídli. S díky jsem odmítl a nechal hodně poodejít, bych si noc užil. Bylo to zvláštní. Nad hlavou obloha plná hvězd bez mráčku. Vlevo nad Polskem se blýskalo jak o život. Později se přidaly blesky po pravé straně nad českou stranou. Na parkovišti jsem se ohlédl a byl rád, že na Pradědu již nejsem. Blesky z Polské strany byly již u hory. Svítilnu jsem potřeboval jen málo, díky asfaltce až na vrchol se šlo dobře i za svitu hvězd. Kolem Kurzovní chaty jsem se lekl, že mě sleduje velké, rychlé zvíře. Dvě světýlka coby oči nízko nad zemí se pobyhovala rovnoběžně s moji cestou. Jen phyb byl až moc tichý. Ale to kočkovité šelmy zpravidla umí. Po několika desítkách metrů se záhada objasnila. Neměl jsem se stát ničí pozdní večeří, protože ze světýlek podobných očím se vyklubala skutečná světýlka Kurzovní chaty probleskující řidším prostorem. Na začátku mi ale obě světla přišla do zelena. Nikoliv do bíla světel žárovek. Nechám to tak, že strach má velké oči spoléhajíc na to, že vlk i rys jsou plachá zvířata a v létě namají nouzi o kus žvance jako v zimním období. Sečteno podrtženo. Jsem rád, že jsem to celé absolvoval. Po desítkách let ve dne je fajn projít si to v noci. Na druhou stranu vysílač v noci není zas až takové terno. Jistí to západ slunce a rozhled po kraji na všechny světové strany. Chvíli to vypadalo, že si to užijeme ve dvou, ale u nově zaregistrované na webu sa na poslední chvíli do toho vstoupily rodičovské povinnosti. Škoda. třeba to vyjde příští rok. To bych dal přednost hradu Sovinec s nočním programem. P.S. Dovětek k fotkám. Do galerie jsem zařadil dvojice stejných fotek, které se liší použitím HDR. Tzn. tmavá fotka bez detailů ve stínech je bez HDR, světlá varianta s detaily v tmavých oblastech je s HDR. Obě verze mají co do sebe se svým kouzlem. Jedná se o dvojice 22,23 a 24,25 a 32,33 a 34,35. P.S.2 Na parkoviště jsem dorazil o čtvrt na jedenáct. To přijelo zespodu jedno auto dle pravidel - v celou nahoru. Já si počkal do půl jedenácté a vyrazil dle pravidel dolů. V půl cesty jsem potkal taxikáře jedoucího mimo pravidla. Takže to vypadá, že návštěvnící jezdí dle pravidel, místí kdy se jim zachce. 18.8.2015

Dech beroucí Za příjemnou společnost (Krása v babím létě)   Za příjemnou společností šel bych světa kraj šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý šel na vyhlídku Máj šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy šel pouští a měl v srdci perly rosy za příjemnou společnost šel bych světa kraj. Jak ten, kdo fotí zpovzdálí a prosí.    P.S. Koláčky byly obzvláště vypečené. :-) P.P.S. 160 km tam a zpět uplynuly jako voda. 22.9.2024

Pohodová parádička Coby mimopražský velmi oceňuji tuto povedenou procházečku. Trasa byla dobře připravena takže jsme prošli přehršel průchodů a pasáží bez nutnosti přesunů na velké vzdálenosti. Těsně před akcí dost pršelo a organizátorka Jana měla připravenu trasu zohledňující nepřízeň počasí a držící nás co nejvíce schované před deštěm. Celá procházečka se odehrála v centru města a zavedla nás na místa kam bych coby návštěvník Prahy hned tak nevlezl. Například úřad Městské části se "schody do nebes". Krom trasy měla Jana připraven komentář, který vyzdvihoval zajímavosti té či oné pasáže/průchodu. Jak píše BohunkaP v příspěvcích - i místním dala tato akce něco nového. Někteří zavzpomínali na zajímavé momenty ze svého života a tak procházka přidala další rozměr - příjemné povídání v příjemné společnosti. Těším se na další pokračování. :-) 30.7.2014

Veselý Liberec s prodlouženým účinkem :-D Již přesun z Prahy do Liberce nebyl úplně běžný. Žlutý, Flixbus, auto. Slečna vedle mě ochotně vyšla vstříc a Květa se ze zadní části autobusu přesunula dopředu. Povídání ustalo až před Libercem kocháním Ještědu, Květa krátce dala řeč se známým z sa, který úplně náhodou seděl přes uličku vedle nás a dal sólo túru na opačnou stranu.   Bylo nás šest. Na začátku. Na konci česká klasika. Bylo nás pět. Jana s větrem o závod hnala výškové i vzdálenostní kiláky. My lenoši jsme si užívali sluníčka, výhledů a hi-tech parádiček. Ať již z vlastních zásob - dron, Peakfinder či kolemjdoucích tatínků závodících s RC modely kdo vyjede po kamenité stezce až nahoru pokud možno bez poponášení. Žasnutí, co vše teréňáci zdolaly, neznalo mezí.   Karolína z Flixbusu bude přidána mezi účastníky až ji přijde potvrzovací mail z webu sa. Několik pokusů a Miro Žbirka zpívá: Nechodí, stále nechodí ... Takto nás překvapila na nádraží v Liberci a báječně mezi nás zapadla. Byla uvedena do ajťáckého světa a patřičnými hovory H.   Bylo úplně jedno kdo v jaké náladě dorazil do Liberce. Neb opravdu hodně veselý řidič nás všechny nakazil a dobrá nálada vydržela celý den až do měsíčně srpkovitého závěru. Dětem rozdával lízátka, v dobrém dlouhou frontu komandoval k nachystání drobných. Místní jej znají a tak se paní nedala odbýt větou, že je místo už jen v kufru. Paradox dnešní doby. Veselá nálada se nenosí a na takto postižené se volá policie by provedla test na alkohol a drogy. Po ranní bílé čokoládě byly všechny výsledky negativní. Když hlaholil vzlétáme a za příplatek pět korun bude cesta kolem světa nám průpovídka došla až když kruhový objezd obkroužil celý navíc. Dlouhou dobu jsme kopírovali koleje s vedením, tož se nabízela logická otázka zda na Ještěd jezdí šalina. Na Zugspitze normálka jezdí vlak a je to jinčačí krpál.   Z mnoha otevřených hospod jsme zakotvili uprostřed dne v jedné, kde jsme náhodou přisedli k mladé slečně s navrátivšim se přítelem. Zapředený společný hovor nebral konce ke spokojeností na obou stranách. Skvělá bašta rychle zmizla následujíce čas dronů. Teda jednoho, ale byl všude a vše řádně dokumentoval. My šťastnější z nás jsme nad ním převzali kontrolu posílajíce dron od nás, k nám, otáčet se a tak. Mno občas jen blikal červeně, zeleně a na naše posunky kašlal z vysoka. Teda pokud to dron umí. Pro náhodné kolemjdoucí to asi vypadlo jako jogínské cvičení. Lidská, pěticípá hvězda na louce se závětřím byla nízce přelétnuta a nafilmována se závěrem z velké výšky. Až jsem si říkal by jej nevzal fičák nad korunami stromů.   Maje odvoz záležejícím jen na nás, lelkovali jsme kde se dalo, blbnuli jsme kde se dalo a na lanovce mimo provoz jsme prostě nasedli. Šplhali po žebříku, kšiltovky odhazovali v dál a tak všelijak. Nutno dodat, že jsme vše řádně řádně vrátili do původního stavu a sedačku sbalili zpět jak byla.   Noční závěr byl v pohodě. Lesem nelesem, polem, nepolem. Stali se z nás světlonosiči a maponosiči neb část trasy prostě nebyla značená. Na louce nebylo na co. Vyplašili jsme jedno středně velké zvíře. Srnka? Divočák? Nikdo neví, ale bálo se nás to více než my jeho.   Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík. https://youtu.be/V3DByaG2M_w?t=57   Sumasumárum. Skvělý den s báječnou partou. :-) P.S. Když Hi-Tech výlet, tož nemůže chybět záznam trasy. ;-) https://mapy.cz/s/38gzC 14.10.2018

... slova nestačí ... Kráčet tichem, kráčet slovem, kráčet spolem. kráčet polem.   Vedle sebe, chvílemi za sebou, noha nohu mine, společně zůstanou.   Kráčet lehce, dýchat rychle, zvěčnit moment, uložit zpětně.   Příroda, slunce, hřejivé paprsky, úsměvy na rtech, letité vzpomínky.   Nová setkání, nové kontakty, nejeden kamínek, do krásné mozaiky.   Barvy syté, odstíny jasné, zelený klid, a modré nebe.   Blankytně krásné, zářivá žlutá, nejedna mysl, oněměla zcela.   Zůstala bez dechu, dohnala později, zářivé úsměvy, sdílené radosti. 30.11.2024

Po Šumavě další parádička ... :-) Po prázdninové Šumavě: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-sumava https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-sumava to byl další prima výletík s Dankou. Je zajímavé jak tentokrát bez jakéhokoliv plánování stačilo aby jeden pomyslel na to co s nadcházejícím víkendem aby si tím "přivolal" toho druhého zasláním sms zda se přidá na turistiku. Nedávno kolem Křivoklátu organizoval výlet skoro suchou nohou Ivan, který jsem nestihl, ale tamní oblast jsem dal na svůj seznam přání ... Předpověď počasí se lepšila a nakonec to vyšlo velmi dobře. Očekával jsem podzimní plískanici a nevlídno, po ranní husté mlze přeci jen vykouklo sluníčko. Též mě překvapilo množství listnáčů držíce listí zuby nehty, které padavý osud s měnící barvou teprve čekal. Díky tomu jsme užívali krásných barev na různých úrovních pater lesní skladby. Jedna hodina rezervy padla na prohlídku hradu Křivoklát, kdy bylo dostupné nádvoří a paní kastelánka překvapila - míjejíce nás  sdělila, že odemkla věž a lze si ji prohlédnout. Tam vzniklo několik fotek a z věže byl pěkný výhled po blízkých částech hradu. Vzdálenější věže se již schovávaly v mlze. Cesta z Křivoklátu na Písky - NS Brdatka - se ukázala zkouškou odvahy pro někoho nemaje rád výšky. Vzájemná důvěra a spolehnutí se pomohlo překonat kritický úsek a zbytek cesty jsme si opět užívali plnými doušky vzduchu plného čerstvého dřeva neb nedělní vichřice si vybrala svoji daň a hodně stromů padlo. Část turistické cesty se pak změnila na hru přeskoč, přelez, ale nepodlez. Další časová rezerva padla na prohlídku vodní nádrže Klíčava obehnaného plotem se zákazem vstupu na území Lán což překvapilo neb samotné Lány jsou kilometry daleko. Díky ranní mlze jsme první vyhlídky moc neužili a na pěkný pohled do kraje došlo až na vyhlídce Hrby již zalité sluncem. Díky loudavému a kochavému tempu na Pěnčinu v závěru putování již nedošlo. O gastropauze rozhodla skutečnost, že zpáteční přesednutí z osobáku na rychlík se zdařilo ok. Maje na to 3 minuty s tím, že jsme vyjeli se zpožděním 1 minuta to považuji za zázrak. ;-) Sumasumárum - příjemně prožitá sobota se stále kouzelně barevným podzimem. 6.11.2017

Dobrá a vydařená akce. Špicová akce, velmi náročná. Závod s časem, žádné dlouhé přestávky. Nachodili jsme 25 km za cca 8,5 hod. Do kopce, z kopce. Celkem jsme nastoupali 1285 m. To stejné sestoupali. Dva náročné výstupy. První hnedle na začátku na Bukovou horu, druhý na zříceninu hradu Vrabinec. Naštěstí nám nepršelo (bouřky a déšť byly až na zpáteční cestě vlakem) takže za pomoci řetězů jsme vyšplhali až na vršek. Stálo to za to. Dobrá věc k zapamatování: když organizátor Tomáš napíše docela náročené - je to náročně. ;-) Byla to moje první akce na sa a dokonale splnila můj účel - prověřit svoje schopnosti a možnosti a seznámit se s "místními" borci. Klobouk dolů před jedinou účastnicí Hankou. Odměnou nechť jsou jí pořízené fotografie. Celkem nacvakáno hafol fotek. Každá za pochodu byla vykoupená doháněním ostatních. Povedla se tři panoramata. Celá fotogalerie bude večer ke stažení na ulozto.cz: Heslo podle organizatora akce:JmenoPrijimeni. 28.7.2014

BBP - Betélně barvený podzim Zatím co na prvním díle jsem byl v drtivé menšině 4 ku jedné, tentokráte se to zcela otočilo. Danka se v pátek večer přes SMS omluvila z nenadálých pracovních povinností a tak se nakonec sešli 3 borci proti Lence z minula. Z Masarykova nádraží jsme vyrazili do chladného rána ve složení Lenka, Franta a já. Honza se přidal až na zřícenině hradu Ostrý v 9:30. Přesně dle plánu!!! Vykřičníky pro obě setkávací strany. Co nebylo nikde v plánu ani oficiálním je, že na autobusovém nádraží v Lovosicích zapomeňte na nástupiště. I když mají cca 5 nebo 6 pěkně označkovaných a rozprostřených na ploše, autobusáci je absolutně nepoužívají. Když jsme tam z vlaku došli, stálo tam 5 busů s lidma. Hnedle u výlezu z vlakáče-haly. 3 busy byly nádhradní za výluky a dva pravidlené linky. Zatímco Lenka a Franta stáli na stanici č. 1, stihl jsem oběhnout 3 busy s optáním který kam jede. Čtvrtý jsem nestihl, odjel a přesto, že těsně míjel jedničku stanoviště kde celou dobu byli Lenka a Franta, bus odjel a ani nezastavil. Skandál. Bordel na druhou/na kolečkách. Zachránil nás náhradní bus za dlouho trvající výluku osobního vlaku. Tím jsme ovšem skočili ve Velemíně místo v Březnu. Naštěstí rozdíl jen 2 km. Uff. Ještě, že v plánu byl hafol extra času. Půlhoďka pochodování navrch byla v pohodě bez nutnosti valit/spěchat. To jsou ty vykřičníky pro naši stranu. By Honza mohl ráno ležet o půlhoďky déle za pecí, přisvištěl autem překračujíc limity, ale přesně v půl klepal na kamennou bránu. Vykřičníky pro něj. Nutno dodat, že měl naplánovanou delší trasu a naše byla její podmnožina podílejíc se odhadem více než polovičním. Předpověď počasí na sobotu byla dlouho dopředu špatná - chladno, děšť. Od čtvrtka se to začalo lepšit a v pátek hlásili polojasno, žádný déšť. Tož jsem se těšil, že z Milešovky možná něco uvidíme. Tentokráte to rosničkám pro střední Čechy moc nevyšlo. Hustá mlha, odpoledne semo tamo drobné mžení. Kupodivu holkám doma to vyšlo - dopoledne měli sluníčko. Výstup na Ostrý prověřil naše možnosti jen málo, za to s blatíčkem. Samotná zřícenina je spíše skalnatý kutloch pro loupežníky a celkově jej charakterizuje/zobrazuje 4-tá fotka v pořadí na sa (v názvu 028). Kupodivu slušně vybavená - ohniště, sezení, klacky na opékání, houpačka. Méně je někdy více I tak by se mohla akce jmenovat. I když nás nakonec byla jen čtveřice do taroků (z původního limitu 6), sešla se dobrá parta a "sedli jsme si". Takže světe div se, i přes čtvrteční vyčerpání týdenní slovní zásoby jsem podstatnou část dne proplkal. Až jsem řešil dilema povídat či fotit. Jestli za pár dnů dojedu dom a ani nepípnu, tak to (ne)pěkně schytám. ;-) Přemýšlel jsem nad tím a věc se má tak. V Praze jsem 4 roky. S holkama na podnájmu povídám vyjímečně a moje oblíbenkyně, se kterou jsme často sedli u stolu probírajíc ledasco, se odstěhovala za svým borcem. V hokně (=práci) vládne mail a Lync (firemní obdoba ICQ) = povídám jen když musím. Takže za ty roky jsem si prostě odvykl povídat. O to více jsem byl dnes sám sebou překvapen. Jsem zvědav jak bude probíhat třetí díl Českého středohoří, který již pilně plánuji. Na minulém díle se o štengrování postarala Dáša, včulkaj ji zdatně zastoupil Honza. Hustý. ;-) Trénink z domu se dvěma svištěma v pubertě se šikl. ;-) I přes dušičkové počasí čítajíc hustou mlhu až mžení byla paráda procházet se neuvěřitelně barevným lesem a kochat šlo pestrými barvami listů jak na stromech tak spadaným na zemi. Neuvěřitelná a těžko popsatelná nádhera jen částečně zachycená na fotkách. To je nutné prostě zažít/projít. Nějaká nepřízeň počasí šla absolutně stranou. Vrcholky kopců hrající na schovku v mlžných oparech byla též pastva pro oči evokujíc vysoké hory s kilomtery výšky. Zatímco na zřícenině Ostrý byla ještě naděje na pěkný výhled během dne, neb během plánované půlhodiné pauzy se mlha začala protrhávat a zvedat, při přesunu na Milešovku padla za své. Pravidlo KTBD Minulé akci vládl ženský svět, kterému jsem se spíše vyhýbal, tentokráte to byl mužský a Lenka měla možnost do něj nahlénout, přesto že v práci má možností vrchovatě při poměru 20 žen na 200 mužů. Na přestřesk přišel například Total Recall (jednička - skvělá, kultovní "vykopávka"z roku 1990) se třemi přednostmi. Když jsem byl minule požádán o návod na nás, odmítl jsem. Přesto k tomu mohu dodat jedno pravidlo kolující doma, když drahá polovička vede "důležité" hovory s babama ve městě. Jmenuje se KTBD - Krm Tu Bestii Dobře. Platíci obzvláště pro ženy plánující vstup do svazku manželského. Válka s mloky Celý den jsme míjeli poutače informující o místní fauně a flóře. Od létající ve vzduchu až po rostoucí a lezoucí na zemi. Při výstupu na Milešovku se mi zadařila haluz. Kousek od cesty, náhodně v zorném poli jsem zmerčil mloka. Hověl si na barevných listech a díky svému mimikry téměř splýval s okolím. Díky cviku/tréninku/tiku od dětí však mé pozornosti neušel. Kdo měl/má malé děti ví, že přejít byt či pokoj vyžaduje značnou dávku tréninku a opatrnosti vyhnout se kostkám LEGO či jiným hračkám. Nejen křiklavých barev, ale i těch splývajících s barvou koberce neb každý omyl je vykoupen bolestí na chodidle. Díky tomu jsme mohli obdivovat krásného, dospělého jedince celkové délky cca 20 cm. Na velmi chladné počasí zmizel velkou rychlostí a stihli jsme jen pár fotek. Byl mazaný a při schovávání pod listy pamětliv na svůj dlouhý ocásek, který vzápětí zatáhl pod listy čímž definitivně zmizel z dohledu. Gastropauza a gatropauzičky Extra čas se šikl k čočkové polévce na Milešovce (+ jeden langoš a jedna klobása) a dále k častým zastávkám v dřevěných pidi přístřešcích rozsetých po naši trase. I přes prdlačky výhled a mžení až pršení bylo nahoře plno a stále někdo přicházel či odcházel. K dobru přišlo tekuté ovoce, oplatky a jiné laskominy. I když nepečení z důvodu nedostatku pátečního času bylo avizováno dopředu, chudák Lenka to měla často "na talíři". ;-) Náhrada v podobě 70-ti procentní hořké čokolády byla skvělá volba. Děkuji všem za vzájemné sdílení všeho co kolovalo. Cestou na zříceninu Kostomlaty se lehce vyčasilo a mohli jsme si ho užít. Dle plánu do zavíračky věže v 16 hod, která stojí za to a je hlavním tahákem neustále opravované a vylepšované zříceniny. Povídání se starým pánem mající to tam na starosti potvrdilo natáčení Troškovy pohádky a dal k dobru spoustu detailů včetně balónového spešl osvětlení hradu a dočasně postavených rekvizit na nádvoří. Co je hlavní, pohádka se točila, kdy byla zřícenina větši ruina bez spraveného velkého oblouku kam filmaři prostrčili kameru na dlouhém rameni. Po týdenním natáčení za velmi pěkného počasí následoval týdenní liják. Po uvedení pohádky se rapidně zvedla návštěvnost hradu neb každý to chtěl vidět na vlastní oči. Vstupné je dobrovolné a všici jsme přispěli do kasičky. V plánu je dostavět dobovou krčmu/občerstvení u hradní zdi po pravé straně, která by měla sloužit od příštího roku, takže stojí za to se tam časem opět kuknout. Celý den to místy neuvěřitelně klouzalo. Došlo jen k jedné havárce bez ujmy na zdraví. Uff. Díky nulovým ztrátám účastníků lze prohlásit akci za úspěšně zvládnutou. Před závěrečným sešupem do Kostomlat se Honza rozloučil a vydal se na extra porci délkových kilometrů a výškových metrů. Těsně po dojití do čekárny se slušně rozpršelo. Bus jel na čas, zastavil u nás i když stanoviště bylo kousek od čekárny, a ve vyhřátém, skoro prázdném vozu jsme dorazili do Lovosic. Na čas. I přes sobotní výluku měl navazující vlak jen 5 minut sekeru a rychlík s minimem zastávek nás svižně vrátil zpět do města. Děkuji všem za příjemnou společnost a sdílení všeho dobrého. 18.10.2015

Přešli, zdolali, nepropadli se (na rozdíl od jiných) Výbavou by název zápisu mohl být Expedice ČácháM. Díky Martinovi byl cepín a lano, Tom přivezl měřidla a já vše dokumentoval.   Od nápadu na akci se mi vybavovala polární výprava Dobytí severního pólu   Dovoluji si krátkou citaci:   Kapitola 5. - Slavnostní překročení 70. rovnoběžky Kapitola 6. - Frištenskému omrzly obě nohy Kapitola 7. - Vrátíme se? Kapitola 8. - Simulant dostal na pamětnou Kapitola 9. - Ztratili jsme kompas Kapitola 10. - Vlci Kapitola 11. - Bloudíme v mlze Kapitola 12. - Prohlídka petrohradské Ermitáže Kapitola 13. - Další překročení 70. rovnoběžky Kapitola 14. - Frištenský simuluje zánět slepého střeva Kapitola 15. - Zdařilá operace Kapitola 16. - Frištenský simuluje pooperační slabost Kapitola 17. - Táhni a srůstej Kapitola 18. - Konečně moře   Ještě jsem si vzpomněl na ztrátu červené tužky a zákazu povídání o teple a požáru Národního divadla. Naopak doporučená témata byla - Mráz - nejlepší děda a u medvěda vyzvednout zejména ledního.   I pro naši výpravu platilo že jsme driftovali. Spíše než na sever to bylo směrem k výpusti. Což bylo žádoucí neb tam se nacházela doporučená restaurace.   Od vstupu na led jsme k němu měli respekt. Málokdy jsme byli všichni tři pohromadě na jednom místě a udržovali jsme větší rozestupy. Cepín a lano v pohotovosti. Častý nácvik hození lana. Díky vybavení a častému měření tloušťky ledu si všichni kolemjdoucí i kolemjedoucí mysleli, že jsme místní zřízenci patříce k vodní nádrži. Občas přijeli k nám s dotazy zda to je bezpečné atd. Osobně největší strach byl na mokrých předělech kde měření ukázalo sotva 6 čísel ledu. Viz foto: http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_03_Myslin_suchou_nohou_aneb_zamrzle_Machovo_jezero/#2018_03_03_Machac_069.jpg   A dále na tmavém, čerstvém ledu osy přítok-odtok http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_03_Myslin_suchou_nohou_aneb_zamrzle_Machovo_jezero/#2018_03_03_Machac_162.jpg   Zde jsme varovali bruslaře, že u betonového mola kousek od obrovského tobogánu se bruslař zrovna propadl. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_03_Myslin_suchou_nohou_aneb_zamrzle_Machovo_jezero/#2018_03_03_Machac_087.jpg   Zdálky to vypadalo na zvedání se po pádu na led. Teprve po chvíli nám došlo, že je něco špatně. Naštěstí díky malé hloubce byl bruslař rychle zpět na ledě a projel kolem nás. Do pasu mokrý.   Zlověstné a dunivé pukání ledu nepřidalo, ale několikeré měření tloušťky ledu ukázalo, že trasa od mola Parníků směrem k Myšlínu je bezpečná. Od něj jsme neriskovali a zamířili k břehu s obrovským tobogánem.   Návrat jsme chtěli zvládnout celý po ledě, ale vidouce tento zlom jsme mazali zpátky na břeh a teprve za tobogánem jsme opět vešli na led. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_03_Myslin_suchou_nohou_aneb_zamrzle_Machovo_jezero/#2018_03_03_Machac_151.jpg Na záznamu trasy je to ten zub/zobák nad Přístavištěm Staré Splavy - pláž: https://mapy.cz/s/2rnyz   Myšlín zdolán v pohodě a výlezu až na vrchol bránila obrovská cedule zákazu vstupu. Jestli měl platit už na přístupovém schodišti, neměla cedule být tak daleko.   Ještě dnes - druhý den - mi v uších zní praskání ledu. Doporučuji zaposlouchat se na přiložených videích.   Jídlo v doporučené restauraci Sklípek výborné. Porce sýru bohaté. Bylo narváno, vystáli jsme si frontu. Prostředí skvělé. Zdi z pískovcových bloků bez dalšího povrchu. Číšník nestíhal a tatarku v pytlíkách/polštářcích, kupovaných v supermarketech, položil při průchodu okolo, což jsme si při povídání nevšimli, takže půl sýra snědeno bez ní. Ale i tak lze toto stravovací zařízení dále doporučit.     Na závěr něco pro zahřátí - letní varianta Máchova jezera z parníku včetně proplutí kolem Myšlína.   http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_08_22_Bezdez_s_pruvodkyni%2C_Machovo_jezero_na_parniku/     P.S. Jsme zvědav kolik let si počkám na další třeskutý mráz spojený s návštěvou v pořadí třetí, velké, známé, zamrzlé vodní nádrže. Ty malé jako třeba rybníky v Brně v Mariánském údolí nepočítám. Fotky mám, ale kdo rybníky nezná, nemá šance je poznat. 4.3.2018

Teploučko na Řípu Díky zpoždění busu nás nakonec vyrazilo pět. Tři borci a dvě baby. Nutno dodat, že výraz borec automaticky neznamená něco významného a je u nás běžný něco ve smyslu "nějaký muž/kluk". A baba v žádném případku není apriori hanlivé označení. Je to běžné označení ve smyslu "nějaká žena/holka". Aneb na začátek trocha porce v jazykovém koutku. ;-) Cesta poloprázdným busem uběhla rychle. Jízdou tam jsme se naučili, že není radno vstávat. Řidič to bral jako vystupování a zastavil aniž bychom museli. Omluva Donně - netušil jsem, že bus stojí v každé džuzně. Správně byla až ta dašlí. Vzpomínajíc na sobotní pěkné počasí padaly doporučení - mít slunce v sobě anebo Zákopčaníkovo oblíbené rčení:"Slunce v duši". Aneb drobně pršelo, ale nic co by pokazilo radost z nadcházejícího putování. V duchu motta "na měkko" - aneb žádný spěch a křeč - jsme se zašprcli hedle na začátku u tří koček. I přes Donnino usilovné vábení jsme se jim nezdáli a dvě vzaly roha (=prchly) hned, třetí si poodstoupila. Tož jsme nabrali správný směr na sever - pardon na Říp a šli. Díky rovinatému okolí je vidět z dálky ze včech stran. Když jsem necvakl tři micky na začátku, dohnal jsem to fotkou č. 5. Na ní je vidět, že docela pršelo. Na osmičce ještě pod kopcem jsme načnuli oba lektvary. Citrónový Becher i vybraná medovina se ukázaly jako dobrá volba. ;-) Pak již následoval výstup na krátký ale docela prudký kopeček. Spadané listí se ukázalo jako dobrý sluha - nešlo se v blatě, ale zlý pán - děsně to klouzalo. Kousek od vrcholu jsme zapózovali na Pražské vyhlídce a užívali si prvních rozhledů po víceméně placatém kraji. Díky dvěma digi vedle sebe s naprogramovanou samospouští jsme vyrobili blikající ozdobu jak u šraněk železničního přejezdu. Od vyhlídky je to pár kroků na samý vrchol k rotunda sv. Jiří a Boumově chatě. Zatímco při výstupu déšť ustal, nahoře opět začalo kydlit. I přes tuto nepřízeň počasí jsme se rozhodli nejprve obejít všechny vyhlídky a teprve potom zkoumat pohostinství v chatě. Po zapadnutí dovnitř se to ukázalo jako dobře zvolené pořadí! Dýchlo na nás útulno a TEPLO jak v sauně. V kamnech hořelo a praskalo dřevo a odložilo se co šlo. ;-) Prozkoumajíc jídelní lístek přišly na paškál čtyři zelňačky a jeden bramborák. Při výstupu na Říp padlo upozornění na keře šípků zasahujíc do místy úzké stezky. I stočilo se téma na nedávno uvedenou pohádku Jak se budí princezny a též večerníčky jako například Krysáci. ;-) http://www.krysaci.cz/vecernicek/ Povídalo se, hodovalo, pózovalo, fotilo a ven moc nechtělo ... Nadto Denisa zmečila kroniku a ... došlo na zápis a samolepku s přáním Tomášovi k narozkám. ;-) Během posezení přestalo pršet a chcačky nechcačky jsme vyrazili dále. Cestou dolů jsme "dali" poslední chybějící vyhlídku. Pak už to po betonové cestě šlo ráz na ráz a byli jsme pod kopcem. U studánky Vesečák jsme dva borci zdolali děsně kluzkou lávku na pidi ostrůvek se mohutným stromem a lavkou. Chyběl už jen vodník. Odsud jsme pak pokračovali na Kratochvílovu rozhlednu. Je z ní pěkný rozhled a je v bytové zástavbě. Těsně pod ní je velký barák. Zde jsme dorazili zásobu lektvarů, dvou druhů oříšků a pidi oplatků - jednohubek. ;-) Nadcházel večer, sešli jsme do centra města a začly se zvažovat možnosti návratu do Prahy. Za půlhoďky jel bus, pak vlak - courák a pak rychlík. Usednuvši v restauraci - pizzerce jsme poprosili obsluhu co stihnou za krátkou dobu. Výsledkem byla stejná polévka - knedlíčková a byla výborná. Jen nebyl čas si ji vychutnat a do jazykového koutku přibylo poslední slovo - fukač. Doma jsme to používali když byla dítka malá u horké polévky řka:"Máš fukač? Tož ho použij." Po zrychleném dojedení nás vrchní (majitel?), se silným přízvukem (polským?), při placení přepadl větou:"Kdo s kým spíte?" I platilo se ve dvojici a sólo. Po přesunutí na autobusové nádraží, které je v centru na náměstí, bylo díky jedinné frontě jasné kam to jede do Prahy. Naštěstí dojel poloprázdný bus a všici jsme se v pohodě vešli adDorazivši do Prahy za půlhoďky. Sumasumárum - špica výlet s prima partijou a lahodnými doplňky. Děkuji organizátorovi a všem účastníkům za pohodový a měkký výlet. :-) P.S. Nahoře na kopci - i když nebylo po sněhu ani památky, díky nevlídnému nečasi jsem si vzpomněl na Nohavicu a jeho píseň Ladovská zima.  https://www.youtube.com/watch?v=F__P3ajvbxE Přesněji na mysli tato pasáž: Jak v dálce vidím zasněžený Říp, říkám si: Praotče Čechu, tys byl ale strašný cyp. Kdyby jsi popošel ještě o pár kilometrů dále, tak jsem se teď mohl kdesi v teple v plavkách válet. Poté co jsme vpluli dovnitř Boumovy chaty, díky nazdobenému stromečku a ohni v kamnách se příjemná nálada dostavila. ;-) 14.12.2014

Fičák Původní plán byl protáhnout tělo do kopce a cvaknout pár fotek - podobných té vystavené u této akce, která je ze čtvrtka 13.11. dvou hodin odpoledne. Leč člověk míní a plánuje a příroda mění. Takže zatímco část názvu akce - Nad inverzní vrstvu - nevyšel, stručný odkaz - Až do oblak - to vystihl dokonale. Cesta busem uběhla docela rychle s tím, že bylo "přepsáno". Výraz Ondřeje Neffa při venčení psů když se jich sejde více než obkykle. Zatímco jeden velký bafík zaparkoval u zadních dveří, zbývající dva, též velkého vzrůstu, oddělili v přední části. Cestovalo hafol skupin turisticky odděných, dobrou polovinu jsem potkal při výšlapu na Sněžku. Při cestě tam jsme zajeli do Janských lázní. Vypadají dobře a tamní zastřešená kolonáda láká za návštěvu. Na začátku v Peci pod Sněžkou drobně mžilo a vrcholky hor byly schované v mlze. To ještě byla naděje na plánované fotky. Když jsem po zelené a žluté vystoupal k prvnímu mezipřistání lanovky, která spíše nejela jak jela, říkal jsem si, že je málo lidí a tak jezdí jak noty na buben. Když jsem došel pod Sněžku na více odkryté místo, fičák napovídal, že horní část lanovky nefuguje z dobrého důvodu. Využil jsem zákoutí s lavičkami ukryt před poryvy větru a jal se do poledního jídla, neb čas tomu napovídal. Dva bazmeci vykonaly své dílo a ohřály obvyklé papu. Míjelo mě hafol lidí včetně rodin s dětmi chodící jak směrem nahoru tak i dolů. Když to srovnám se čtvrteční akcí na Pražském hradě kde bylo vymetýno - neuvěřitelné. Posilněn jsem se vydal nahoru a ... na úbočí hory nechráněné ani klečí začalo peklo. Ostrý vítr vydával zvuk tryskových letadel a cesta do nejprudšího kopce tomu fyzicky vůbec neodpovídala. Stačilo zvedat nohy a silný vítr v zádech odváděl všechnu práci. Jen člověk nesměl zvedat nohy moc vysoko by neulítl a musel být neustále přiraven na nenadálé výkyvy směru větru. Řetěz u kamenného chodníku měl svoje opodstatnění. Za pochodu tryskáčů - neobvyklé neb Harriery s kolmým startem skončily bez náhrady - jsem doplachtil na vrchol. Ještě, že jsem jídlo dal níže v klidu, tady by vše uletělo. V mírném závětří kapličky stojící kousek od hlavní budovy jsem cvakl pár fotek. Chvíle bez rukavic způsobila lehké zmrznutí prstů a kolečkem na digi jsem už neotočil. Ráno jsem si říkal - škoda, že se nikdo nepřidal. Poté co jsem málem skončil v kontrmelcích jsem si říkal - ještě, že se nikdo nepřidal - neb mi (ne)pěkně vyčinil. Taky se asi objasnilo proč stále nefakčí webová kamera na Sněžce - psáno v nědeli 16.11.ráno - na webu je poslední snímek z pátku 14.11. Fičák pravděpodobně zrušil webku nebo spojení. Dodatek z 10 hod. webka již v provozu. Původní plán hřebenové túry přes Luční boudu jsem rychle zavrhl a s největší opatrností jsem se vydal po červené na Obří sedlo. Díky jihozápadnímu směru větru byla věštšina sestupu v pohodě. Jsou tam dvě úzká odkrytá místa, přes která se hnal vítr a řetězy se opět šikly. Prsty povolily a po modré jsem začal klesat do Pece. I když to bylo z kopce, díky větru to občas byla námaha jak do kopce. Přibývající kleč nejhorší fukéř mírnil a šlo se lépe a lépe. Za zmínku stojí fakt, že jak cesta nahoru tak cesta dolů je opravena a vyspravena kameny a schody. To co bylo na jaře letošního roku rozděláno a v plném proudu, včul již dokončeno. V Obřím dole jsem zapadl do první chaty. Hlad ani tak nebyl jako spíš zima. Dokud byl člověk v pohybu, tak to šlo, jakmile se zastavil a cvakal fotky, bylo chladno. Horký hovězí vývar, čaj a teplo chaty udělaly své. Při cestě do Pece bylo hafol vodopádů, pár jsem jich cvakl. Zbylo trochu času na couračku po Peci a poté busem zpět do Prahy. Tímto bych se rád rozloučil s webem SA coby aktivním přispivatelem. Akcí jsem vypsal několik pěších, několik Fireshow, ale nikdo se nepřidal. Sepisoval Zápisy, zakládal fotogalerie. Proč věnovat čas a úsilí něčemu co zůstává nevyužito když stačí pasivně počkat co se vyvrbí plus soukromé akce zahrnout do jiných projektů. 16.11.2014

Slunečná pohodička Původně silné mrazy slibovaly zážitek v popisku akce. Velké oteplení vše změnilo a během procházky zůstal zbyteček ledopádu, za kterým jsem se musel škrábat po kamení do velkého krpálu. Vše vynahradil sluneční kotouč, který se během rána prodral z hustých mlh a proměnil zimu v jaro. To se šiklo neb i přes loudavé tempo byla více než hoďka k dobru, která byla využita ke slunění, jezení a povídání na vysoké skále nad řekou. Pěkné počasí vylákalo vícero lidí k turistice a tak se tu vystřídalo procesí. Procházka byla plánovaná ve velmi pohodovém stylu a i tak proběhla. Bral jsem ohled na Dášu po nedávném běhokolu z Řípu do Prahy a moje "nalomemí" maje smrtelnou, mužskou nemoc na 7 - rýmečku. Po návratu jsem měl horečku, ale i tak výletík stál za to! Díky celonočnímu pocení jsem si mohl užít nedělní výjezd za tříhodiným, tanečním, vánočním, maratonem kousek za Prahou. Autobus měl být původně našlapán až na půdu, ale celá ta zabukovaná, pravá polovina vozu se nějak nekonala. I tak byl bus slušně zaplněn. Když jsme dojížděli na místo vysednutí, tak se objevovaly úchvatné scenérie a při přejezdu mostu přes řeku jsme se zanořili do husté mlhy. Než jsme vysedli a došli k řece, stihl jsem na jedné fotce vyfotit jen její zbytek. Na stezku jsem byl zvědav ze dvou důvodů. Minule jsme ji s Lubošem "prosvištěli" v běžném turistickém tempu nemaje toliko času na focení, druhak nové železo slibovalo lepší obrázky. Díky slunci vyšly špicové, ale o to hůře se srovnává - holt lepší světelné podmínky. Původně zamýšlená gastropauza se nekonala. Když do telefonu drze přiznají, že nemají nekuřácké prostory - tomu říkám nehoráznost. Na konci cesty se ukázalo, že poptávka po takovém místě k jídlu je a tak v Nalžhovicích je druhá něco jako restaurace s hlavním mottem - nekuřácká. Škoda, že nejsou na mapy.cz. Vzhledem k tomu, že sem plánuji ještě zajít - buď sněhová varianta či jarně/letní, telefonní kontakt z billboardu se bude hodit. Samotná trasa je stále do kopce a z kopce. Prudkého. Stále. Bez schodů a řetězů by to nešlo. Ty jsou na vícero místech, ale v jednom je musí použít všici. Kluzká, šikmá skála a hluboký spád dolů nedává na výběr. Vysoká vrstva listí často skrývala ostré kameny a kluzké kořeny. Dětské šourání nohama za silného šustění bylo zcela na místě. ;-) Dámské osazenstvo si to patřičně užívalo. ;-) Ač se akce konala 10. prosince, pro mě byla rozlučková. Za dva balím a Praho adié. Návrat až v lednu. Uškudlenou dočvu plánuji strávit s "malou" u nás na lyžařském svahu. Nasněžíno mají, v pátek se slavnostně zahájilo. Celkově hodnotím akci na výbornou. Prima partička. Báječné počasí. 12.12.2016

Déjà vu Nemohouc zabrat a maje spisovatelskou slinu sepisuji tyto řádky. Je 5:36 a sluníčko se zrovínka vylouplo nad protější panelák. Pln dojmů a nadšení to jde samo. :-)   Doporučuji načíst nejprve tento zápis skrzevá hafol odkazů a narážek. https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-zricenina-oparno-kopce-lovos-a-borec   I u zrodu této akce stála Danka. Lokalitu jsem měl v merku od roku 2015 kdy jsem byl kousek vedle na této procházce: Vranov,Frýdštejn,skalní bludiště Chléviště a Kalich,vyhlídka Sokol a Zahrádka. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_06_13_Vranov%2CFrydstejn%2Cskalni_bludiste_Chleviste_a_Kalich%2Cvyhlidka_Sokol_a_Zahradka/   Bez lidí a příležitosti to bylo na seznamu přání čekajíce až přijde ten správný čas. A dva roky utekly jako voda. Coby fungl novic na webu sa byla Ivana. Simona je zaregistrovaná dlouho, ale rozhoupání se na nějakou akci přišlo včulkaj. U obou jsem si hnedle vzpomněl na Lenku - pátek registrace, sobota akce. Nechtíc holky stresovat dopředu jsem upustil od vyjevení přání na nástěnku akce. I tak jsem se dočkal a ovocný koláč byl skvělý. Úplně jiný, než na jaké jsem zvyklý z domu a od příbuzenstva na Moravě, ale mňamka. Děkuji :-)   Cesta busem tam uběhla rychle vyplněná seznamováním a povídáním o všem možném. Místenky se ukázaly dobrý tah, bylo narváno. Jako štěstí se ukázal výběr zadních sedadel, protože na netu neseděl typ autobusu a díky místu pro kola uprostřed zcela chyběly některé sedadla. 25 a 26 jsou první za mezerou. Během jízdy mi padl zrak na kreslenou reklamu - Pojď i ty řídit naši firmu - kde se skvěla štíhlá, mladá, velmi vyvinutá blondýna. Při pohledu na prostorově výraznou řidičku středního věku jsem se musel smát. Její vyvolávání místenkářů budilo strach vypadajíc, že v případě potřeby je schopná bus i odtlačit.   Ranní májový deštík nevěstil nic dobrého, odpovídal těm mnoha desítkám procent pravděpodobnosti předpovědi počasí a radar ukazoval sunoucí se oblačnost našim, východním směrem. Svištíce z uslzené Prahy se po dvou hoďkách vyčasilo. Návrat s duhou po levici a mokrem na zemi značil více deštíků v hlavním městě. Náš výletík byl padajících kapek ušetřen a jedinou vodu jsme si uživali pod námi. Na začátku a na konci lehce slyšitelnou, uprostřed pak docela burácející. Kouzelný tok nás přiměl dvakrát si jej užít zblízka. Přeskakování po kamenech ve vodě bylo obdobné jako na minulé, skvělé akci: "DO KRAJE HOCHŮ OD BOBŘÍ ŘEKY". http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_07_01_Do_kraje_hochu_od_Bobri_reky/   Čertův kámen: http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_07_01_Do_kraje_hochu_od_Bobri_reky/#2017_07_01_Bobri_reka_161.jpg   Tamní Čertův kámen vypadal na první pohled nezdolatelný, ale šlo to! I tato akce byla plna šplhání a Simona mě hravě všude doprovázela. Takže je ve hře opáčko "Bobří řeky" neb si myslím, že Čertův kámen dá taky. Myší skála předčila moje očekávání a jsou tam dvoje řetězy. Ty první jsem nepoužil, ty druhé za malou zatáčku s pidi převisem ano. Naše komorní výprava do půlky vyšplhala celá, na skoro vrchol se odvážila jen polovina. I tak smekám před Dankou, která nemaje ráda výšky se nechala vyštengrovat k úctyhodným výkonům překonávajících sama sebe. Na druhou stranu jsem ji byl stále na blízku nabízejíc oporu nejen morální ale i fyzickou a když jsem ji někam dostal, postaral jsem se o patřičný doprovod zpět. Takže Myší díru nahoru a dolů jsem prošel třikrát. Tamní společné fotky byly pořízeny na oplátku druhé skupině, jedna extra dle přání docela pikantní pro manžela, který zůstal dole pod skálou. Jinak tato čtveřice nás hlasitým folklórem doprovázela notný kus cesty. Ve zpátečním vlaku do Prahy je zastínili až příliš hluční Američané.   Z probíraných témat byla zajímavá intuice a spojení mezi lidmi. U mě letos dost funguje a po roce jsem opět v kontaktu s bývalou spolubydlící (fotky akce Vranov, Chléviště). Na pozvánku na akci odpověděla, že na mě myslela den před tím a chtěla napsat zda něco podniknem. Simona přidala podobnou zkušenost.   Na přetřesk přišla i všelijaká energie. Plánuji opakování této akce neb jsem si objednal další velké, zdobné orgonity, takže více lidí bude moci současně zkoušet zda jim to funguje: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-energeticke-studnice-zeme-ceske--praha-vysehrad   Několikrát jsem slyšel, že tomu nelze věřit žádajíce nějaké exaktní měření. I nedalo mi to a dohledal následující měření. Tu mikrovlnku zapínají jako zdroj elektromagnetického záření kdy orgonit vykazuje největší aktivitu. https://www.youtube.com/watch?v=txeTm2Q0E7Q   Profi měření a detailní popis pak zde: http://pyramidyvpostoupkach.cz/energeticke-mereni-v-pyramide/ Pyramida přidána na seznam přání, z Brna je přeci jen blíže.     Restaurace je kapitola sama pro sebe. V plánu byla ta U námořníka. Díky kochání, šplhání a všejijakým zacházkám se z vysněného teplého, pozdního obídka stával nedostižný sen. V 17 hod jsme před vlakovým nádražím řešili zrychlený přesun do centra = ztráta cca 10 min tam a zpět = polévka + káva max, nebo nádražní pajzl - slovy tamní šéfové. Zvenku se takovým budovám vyhýbám obloukem. Ale čas byl neúprosný a vlak v 17:56 nečeká. Kdo zná večerníček O Rákosníčkovi pak ví, že na první pohled je obyčejný. Ale jakmile na něj padne černočerná tma, dějí se tam podivuhodné věci. V našem případě pěkný interiér prost jakéhokoliv kouře i pozůstatků z minula. Čisté, nové ubrusy a svižná obsluha (mě zaujala štíhlá, taneční postava). V pracovní dny mají menučka za cca 80 Kč, v sobotu maje málo času z hotových jídel byl gulášek a venkovního grilu využila Ivana. Její grilovaný kuřecí plátek byl donesen současně gulášem do 10-ti minut. Maso křehké, jemné (žádná tuhá flákota plna šlach) a maje možnost ochutnat i kuřecí - obé chutnalo skvěle. Klobouk dolů. :-) Nově vykachličkované toalety vypadaly dost dobře a nedostatek "na dámách" přičítám skutečnosti, že jsou v záběhu - otevřeli před 14 dny! Semiláci je už znají, ale ostatní mají smůlu - na mapy.cz zdaleka nejsou. Při placení jsem se dal do řeči s obsluhou, ze které se vyklubala provozovatelka. Příjemná paní byla ráda za potvrzení své domněnky, že zvenku teda fakt nic moc. Podle mě by stačil svěží, světlý nátěr doplněný tímto velkým, neonovým smajlíkem :-) . Proč? Protože styl staré, nádražní budovy poznají určitě všici dříve narození a možná i mladí. Smajlík je ale záležitost nové doby/éry evokující změnu hodnu prozkoumání o odzkoušení zda jídlo odpovídá dob socialismu prost mobilních telefonů, internetu a emotikonů/smajlíků. :-) Tímto zdravím tamní šéfovou plníce slib zmínky v zápisu a fotogalerii včetně zaslání mailem.     Suma sumárum - špica akce, všici jsme si sedli a bavili nádherně. Děkuji všem za prima společnost a Simoně za koláč. Počasí vyšlo a nově objevená restaurace se do budoucna šikne. :-)     ------------------------------------------------------------------ Odkazy slíbené během putování:   Karlovy Vary (můj seznam přání je kratší i jednu položku): http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_07_03_MFF_Karlovy_Vary/   MFF nebyl v plánu a Student agency musel nasadit posilové spoje, ale byl to prima bonus. Na plánované vyhlídky nad městem nedošlo, takže tam určo zajedu zas.     Fireshow, jejich stránky: http://www.tribofuego.org   Fireshow a park Podviní s odstupem let: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-sraz-bubeniku-a-fireshow-tribo-fuego-2015-03   https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-fireshow-ohne-a-bubny-tribo-fuego     Film a seriál: - za pozornost stojí přání hlavní představitelky a způsobe naplnění https://www.csfd.cz/film/46235-pod-toskanskym-sluncem/prehled/   - při rozborce mladý zubař špica technik, ale po lidské stránce katastrofa, mě napadl tento seriál https://www.csfd.cz/film/297536-doktorka-z-dixie/prehled/     16.7.2017

Epes rádes Na tento výlet jsem se těšil jak malý kluk, který po dlouhém čekání dostal vysněnou hračku a konečně si ji může užít. Ze Států dorazila redukce a já mohl zkompletovat nový digi namontováním kruhového polarizačního filtru. Lidsky řečeno, již tak dobré fotky budou eňo ňuňo - vymazlené. Přeneseně - císařské fotečky budou dnes obzvláště vypečené. Počasí přálo a filtr suprově odváděl svoji práci. Stejně jako na starém digi kde jsem byl na CPL zvyklý od prvopočátku, protože vše šlo koupit v ČR. Zde stačí slov, za vše hovoří galerie. Přeji příjemné kochání. :-)   Při nedělním pohledu na seznam účastníků jsem si říkal proč je osud ke mě tak zlomyslný. Nevěřícně jsem koukal dumaje co s tím. Pak jsem si vzpomněl na knihu "Volejme do nebes prosím a děkuji". Buď je člověku do cesty přihráno "zrcadlo" anebo něco / někoho kde je potřeba něco "vyřídit". A též málokdy se věcí dějí jen tak. Jen často člověk nepochopí proč se tak děje a stane se to znovu dokud něco. Už cesta busem naznačovala, že "něco nesedí". Probírali jsme kde co, posvačili šetříce čas na delší trasu a hoďka uplynula jak voda. Vydržel jsem dvě desítky kilometrů a nakousl "horkou kaši". Vysvětlil jsem svůj úhel pohledu co a jak. Nevím kdy, ale přesně jsem popsal co. Po pár kilometrech se Lenka prohloubala k časovému kdy. Její vysvětlení zásadně změnilo pohled na zakaboněného období. Tímto se Lence omlouvám a jsem rád za její přidání, vysvětlení a těším se až se zase někdy přidá. Pokud se nic nevyvrbí, uvidíme se za pár dnů na sobotní Sázavě II. :-)   Díky tempující Lence jsme první část cesty tam - na Orlík nahnali 45 minut. Fotil jsem, ale věděl, co musím dojít. Byl jsem za to rád, protože cíl výletu byl zámek a voda. Získaný čas jsme věnovali sledování zámku, lodí na přehradě a doplněním kalorií. Plánovaná vyhlídka zcela splnila svůj účel. Už v buse jsme se domluvili, že když k Orlíku dorazíme včas, dáme delší trasu maje přichystanou v rukávu druhou vyhlídku. Zde se dostáváme k fotce rybáře s kapitálním kapřím úlovkem. Jaká je pravděpodobnost, že místo červené jdeme po naučné stezce. Místo na Krkavčí vyhlídku jdeme na tu druhou. Zkoumajíce sportovní motorku zaparkovanou na lesní cestě jsem v duchu láteřil, že sem nepatří. Leda rybáři. Ale po něm ani vidu ani slechu. Z mého pohledu - na dojezd a odvoz ano, ale jinak do lesa motorky či čtyřkolky nepatří. Člověk jde do přírody za odpočinkem a klidem, daleko od zplodil motorů. Zkoumajíce motorku mě napadl muchlující se mladý pár někde na mýtině. Náhle jsem hodně ze zdola uslyšel mužský hlas zda bych mohl sejít dolů na vyfocení. Že je sám, že takový macek se hned tak nechytí a na motorku (s přidělaným košíkem na věci) se stejně nevejde. Nejprve jsem jej vyfotil na jeho mobil a pak na svůj digi. Přesto, že manželce slíbil, že donese kapra na oběd/večeři, tohoto "chlapíka" ji nemůže dát a vzápětí jej pustil. Při focení z něj vypadlo, že už jej chtěl pustit, aby kapra netrápil, když jsme se zjevili my. Jaká je pravděpodobnost, že vše výše popsané proběhne? Podle mě malá a přesto se odehrála. Ke konci focení se rybář nechal slyšet, že už jej déle neudrží jak je těžký. Po vložení do vody kapr pleskl ploutví a byl v tahu. Rybář se usmál řka:"Tak a teď ještě chytit slíbeného pro manželku". Nabral hrst návnady, hodil do vody, prt do ruky a opět se rozhostilo ticho. :-)   K turistickému značení nemám slušných slov. I když jsem byl "přilepený" na mapě s GPS, dvakrát jsme uhnuli z cesty. To druhé nevadilo, protože jsme šli kolem vody kýženým směrem maje možnost se kochat. To první fakt vytočilo. Jednak jsme byli na štíru s časem a ať dělám co dělám, přivřu obě oči tak pokud je TZ dle mapy rovně, nikdy z toho neudělám odbočku doleva pod úhlem 90 stupňů. Ještě byla úzká, schovaná bez extra upozornění. Obé se týká naučné ztezky. Více záznam trasy. https://mapy.cz/s/2BgjA   Moje očekávání - zámek a voda - splněno na jedničku s hvězdičkou vzpomínajíce na brněnský Prýgl. Už chybí jen třešníčka na dortu - plavba lodí/ parníkem. Co není, může být, flotila tam je. ;-)   Pokud minulý zápis začínal: Bílá, bílá, bílá, bílá komu by se nelíbila. Bíla vrána, bíla noc. Bílé není nikdy moc. https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-vrani-skala-a-kamen-tisicileti   Tak teď by to mohlo mohlo být: Žlutá, žlutá, žlutá, žlutá Opar kolem nás nebyl klasický, ale pylový - ach ta zatrolená řepka. Často se kolem nás prohnala pylová bouře/mrak. Viz fotka na rajceti -  https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_04_30_Orlik_nad_Vltavou/#2018_04_30_Orlik_008.jpg Krom botek batoh, oblečení vše do žluta. Nový digi dostal zabrat, ale to nejdůležitější - lamely a sklo objektivu jsou neprodyšně kryty sklem filtru. Takže jsem byl v klidu.   Co se týká destinace, měl jsem ji v merku delší dobu. Jen ta doprava tam a zpět stojí za prdlačku. Na dlouho a s přesedáním. Poslední dobou jsem zjistil, že místo plánování za každou cenu je lepší nechat věcem volný průběh a prostě se uvidí. Doma jsem slyšel:"Táto, ty jsi něco udělal jen tak bez plánovaní?" Následované řehotem. Loni jsem si seznam přání zkrátil o jednu položku, včulkaj přišla na řadu další. Tehdy jsem měl špica doprovod: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-sumava   Po úvodní obavě mohu konstatovat, že i teď. Nečekané, příjemné překvápko. Ve dvou se to lépe táhne maje větší zábavu. Povídání střídalo mlčky kochání.   Děkuji Lenko :-) P.S. Ke klidnému prohlížení galerie: https://www.youtube.com/watch?v=y7e-GC6oGhg   2.5.2018

"Hustá" atmosféra ;-) Neděle ráno, nemouhouc dospat, doháním restíky z předešlých dnů. V pátek jsem se účastnil této kulturní akce, včera pak řádské túry. Zatímco v pátek jsem se kochal stavebními skvosty, znameními a Janiným výkladem - pohodová procházečka po rovince, včera to byly místami galeje odměněné výhledy z vysokých skal nad vodní hladinou. Nedaleké kopečky na druhé straně řeky tonuly v mlze, ale na kochání přírodními krásy stačilo. Oficiální název akce byl Po roce ještě jednou pražské průchody a domovní znamení. Odkaz na akci je tůdlevá: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/domovni-znameni-v-prazske-pruchody-iii Konala se v březnu 2014 kdy jsem na webu sa ještě nebyl. Nejbliží podobná byla tato: Ještě jednou pražské průchody, pasáže, dvorky...I. a ještě něco navíc http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/jeste-jednou-prazske-pruchody-pasaze-dvorkyi-a-jeste-neco-navic Nakonec jsem dohledal další akci z tohoto cyklu včetně podrobného zápisu z akce. Přikládám link, protože to stojí za přečtení a případně srovnání kde jsme tentokrát šli jinudy. http://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-domovni-znameni-iv-prazske-pruchody-ii Tak krásně podrobný zápis bych nedal, protože jsem se "ztratil" po druhém průchodu. Středem města občas chodím, ale ne pomocí takových zkratek. Atmosférou mi tato akce nejvíce připomněla procházku za pražskými strašidly: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotky-akce-prochazka-za-strasidly-a-tajemnymi-zjevenimi-iii šmrncnutou Vánocemi díky pozůstatkúm světelné výzdoby připomínající toto roční období. Coby mimopražského mě nejvíce zaujal "malý orjol" na fotce 4. Dále výzdoba - jak vypadala půvdní tržnice - fotky 6 až 9. Na přetřesk přišla velikost - výška sochy na fotce 16 kdy na předešlé akci byla hodnota hodně přestřelená. ;-) Fotka č. 18 - zanedbané jakoby škaredé místo, kde by se sám člověk bál, mi připomělo Stínadla z knih a kreslených časopisů od Jaroslava Foglara. Světelné drobnosti promítané na zem jsou na fotkách 27, 36. Jako při předešlých akcích jsme zavítali do míst kam bych jen tak nevlezl - nemaje tucha kde člověk skončí. Tato procházka byla pak dvěma "prolízačkama" hodně ponurá. Viz zmiňovaná fotka 18 a temná chodba za fotkou 69. Faktiš černo černá tma. Sem bych nešel ani za dne. Taky tam bylo liduprázdno. Fotka 70 je již osvětlené pokračování a 72 vlez / výlez. Při tomto úzkém a temném průchodu jsem se vrátil o více než čtvrtstolezí zpět - do předrevoluční doby - vzpomínaje na "myší díru" v Brně. Tu starou, kterou mladí pamatovat nemohou - v té podobě již neexistuje. Vedla pod hlavním vlakovým nádražím v centru města a ústila za viaduktem k obchoďáku Prior (dnes Tesco). Fotky 38 a 45 ukazují, že do některých míst jsme vlezli za 5 minut dvanáct - sotva jsme prošli, bylo zavřeno. Na fotce 36 je dům s nápisem U závoje. Výklad o tom, jak jeden měšťan zbohatl až po velkých peripetiích marného dolování zlata kdy se jeho manželka obětovala zlatem vyšívaný "závoj", byl o ulici / blok domů dříve. ;-) Nedá mi nevzpomenou na jeden "taky zážitek". A ten byl teda hustý. ;-) Atmosféra by se skoro dala krájet. ;-) V jedné z nejužších uliček jsme potkali bezďáka. Na první pohled nevypadal až tak z této kategorie. Možná díky tmě. Ani jej nechci nijak odsuzovat či hanět. V životě lidském se může udát ledacos a v dnešní době lze skončit na ulici snadno. Bohužel. Přesto, že ulička byla otevřená - ve smyslu nad námi byla obloha, pachem jsme se ocitli ve stoce. Příšerné. Ušli jsme několik kroků a stále stejně silná intezita. Až se mi chtělo zvolat:"Otevřte okna a vyvětrejte". Jako ve škole či doma v pokoji ratolestí. Marné by bylo toto počínání nevědouc jaké pachy by se mohly přidat. Až po mnoha minutách chůze  jsme od tohoto "zážitku" odpoutali. Děkuji orgánizátorce Janě za další skvělou procházku se zasvěceným komentářem. P.S. Pro zájemce link na sobotní akci. Fotky tam jsou, zápis dodám během dne. http://www.spolecneaktivity.cz/komunity/outdoor-a-dobrodruzstvi/archiv-akci/vylet-na-drbakov-albertove-skaly 25.1.2015

Woodstock Několik dnů jsem se rozhodoval zda s Tomášem na cca 19 km do Českého Ráje. Moc jsem chtěl, ale dvojice šití na zádech mi při zkoušení nošení batohu do práce jasně naznačila, že čeho je moc, toho je příliš. Vázaný slibem dvou tanečních kurzů, začínajících za 4 týdny, nemohu nechat taneční partnerku ve štychu. S těžkým srdcem jsem nakonec vyhlásil pidi akci na 8 kiláků, které se ukázaly tak, tak akorát. Očekával jsem běžnou účast cca 4-5 lidí. Z původní ranní, páteční dvojky se v cuku letu kapacita šesti lidí naplnila a jedna zájemkyně zůstala v náhradnicích. Ze Smíchovského nádraží jsme nakonec vyrazili v sedmi včetně nováčků, kteří se ukázali nápomocní při nošení mého batohu. Díky 20-ti minuté sekeře vlaku jsme docela vymrzli a zimní doplňky se šikly. Počasí bylo jak na houpačce - aprílové. Chvíli sluníčko, tak jsme se hřáli, chvíli deštík, tak jsme se balili. Fičelo často a hodně. Účel cesty splněn vrchovatě - barevný podzim jako vyšitý. Výhledy skvělé, mraky dynamické, úchvatné. Balíky slámy v dáli lákaly, ale to tak nebolelo. Jednomu rozsáhlému balíkovu jsme se nevyhnuli a na skákající Ladu se nedalo koukat. Už vím co znamená když chlap chce a nemůže. Na řadu přišli koníci, hlazení, krmení. Jeskyně opět prozkoumána, od minula přibyla výzdoba. Chodíce v lese barevné stromy opět prozářily sluneční paprsky. Skončili jsme v oblíbené restauraci, uvnitř, v teplíčku. Bašta skvělá jako obvykle. Posilněni se ostatní vydali na dalších 7 km do Karlštejna. Moje záda jasně řekla, že pro dnešek padla. Taneční mistryně by měla radost z mé narovnané a propnuté postavy, bederní část ale na to není zvyklá. Sešlost lidí prima, přesto mi chyběl oblíbený termofor a smíšek na fotohrátky.   Jarní Srbsko pro mě mělo vánoční nádech. Více zápis: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-srbsko--jaro-les-reka   Při shodě/souhře všech událostí to platí dvojnásob. Stále se píše rok 2017, je nádherný podzim a pro mě podruhé čas vánoční. Jedno procento je děsivě malé číslo a přesto věřím, že dokáže vyhrát nad těmi devadesáti devíti. https://www.youtube.com/watch?v=mTvccE7HPpI   7.10.2017

Vojna jako řemen ;-) Při letmém čtení Popisu akce jsem začal plánovat kdy se na to nádraží dostanu. Furt mi tam něco neštymovalo. Teprvá po opětovném čtení ... voala - to není Hlavní nádraží, ale Masarykovo. Od tama to bude zasejc premiéra. ;-) Později jsem se domákl, že jsem nebyl sám kdo málem skončil na jiném nádru. ;-) Na wiki byly/jsou fotky nádraží pěkné až načančané. Dorazil jsem dřív a průzkum vnitřních prostor potvrdil nevábný vzhled zvenčí. Jaká škoda. Odpadávající omítka i na zdech kompletně zastřešených částí hovoří za vše. Stejně jako marný boj vystrnadit holuby od trafiky v hluboko zastřešené části. Odskočil jsem si a ... raději nic. :-( Při pohledu na 8 přihlášených lidí bylo jasné, že nás bude 10. Některé dvojice jsou nerozlučené. Bohužel to zamotalo hlavu organizátorce Lence s jejím překvapením. Před koupí společného lupenu dvě kočky popřály Tomášovi k svátku. Během putování se pak řešilo kdy mu dáme hobla do vody. Příležitostí, kdy se šlo po srázu hnedle/těsně nad řekou, bylo spousta. Cestování vlakem tam byla pouhá čtvrthoďka. Zpátky pěšourem to trvalo dýl. "Příjemná" paní průvodči kontrolovala naši skupinu až těsně před vysednutím nemaje čas tasit open card. To ale nebyla naše chyba. Co Kralupy určo jen tak nezažily byla destíka lidí vyběhnuvšich z vlaku by na parkovišti u nádraží dali rozcvičku. Fakt neke. Hoďte čučku na první dvě fotky. Jedna vyjímka se slunila na lavce. Každý dokola vymyslel jedno cvičení. S visícím digi na krku jsem se zapojil a ostatní účastníci měli možnost vidět to co ne moje dítka ani drahá polovička. ;-) :-D Naposledy si rozcvičky pamatuji v příjmači na vojně. ;-) A to už nějaký pátek bude. Rozcvičku jsme si užili stejně jako obecenstvo z řad kolemjdoucích. Rozbýhání těla zahřálo a první vrstvy oblečení šly dolů. Od nádru to je ve městě jen pár minut k řece. Kralupy jsme záhy opustily, Vltavu 5 hodin nikoliv. Mapa byla zbytečná, voda nikam neutekla ani se neschovala. ;-) Zoncna rumplovala celý den - počasí vyšlo betélně. Sluneční brýle se šikly. Večer na privcu jsem zjistil, že příště mám z letních věcí vybalit i krém na opalování. Během putování semo tamo fičel studený vítr a tak opalování na obličeji nebylo poznat. Minuli jsme několik mostů i zbytky - jen pilíře. Též několik zdymadel, plavebních komor a v Praze pak dráhu na vodní slalom s divokou vodou. Nad hlavou nám často svištěly velké eroplány avizující blízkost velkého letiště. I přes svižné tempo, první půlku vedla Pavča s přestihem před zbytkem. Měla snad nějaký neviditelný motor či co. V druhé půli byla na chvostu zpomalíce se horlivým povídáním. Chvílemi jsem si připadal na výletě s mými dětmi. Jakákoliv prolízačka byla využita k výpadku z plánovaného pochodování. ;-) K nahlédnutí na fotkách 51 - 56 a dále 95 v pozadí. I přes výborné světelné podmínky a velmi krátké expoziční časy se mi nepodařilo zachytit deset shybů/přitažení Lenky. Tak byla rychlá. Viz fotka 54. ;-) Na Moničin veletoč na fotce 56 nedošlo skrzevá chatrnou konstrukci cvičebního náčiní. Na fotce 115 - rybářský háček z mráčků coby Petrův zdar, že jsme šli celý den kolem vody? K poslední fotce 121, na kterém je nový most. Přijde mi to jako nejdražší parkoviště v Praze páč dva pruhy končí těsně za mostem - provoz se zdrcává do jednoho pruhu. To vymyslel šikula. Akci jsem bral jako výzvu. Ne kilometrově, ale tempově/rychlostně. Docela hoňka. Umocněno fotografováním. Cvakl jsem více fotek než je publikováno takže lze řici co fotka na webu to ztráta několik sekund, kterou bylo nutné dohnat. Navíc při mačkání spouště je žádoucí zadržet dech, takže vydýchávání se nekonalo. Suma sumárum. Faktiš makačka. Radkovy záznamy z programu Locus Pro jsou ve fotogalerii od Tomáše. Za zmínku stojí 25,8 km za 4 h:35 minut (při pohybu) s průměrnou rychlostí 5.6 km/h. Až program budu zkoušet, bude zajímavé porovnat výsledky jeho a moje. Zda se nějak projeví moje popostávání a dobíhání během focení. ;-) Koní cestou si nikdo nevšiml. Zato prasátek o pár kroků později ... a už se stálo. Později k tomu přibyl velbloud a lamy od cirkusu. Kolem celé trasy je hafol skal, které by stálo za to prozkoumat shora. Musí být z tama nádherné výhledy. Blížící se město obnášelo hustější provoz. Na cykloztezce byl docela šrumec. V létě zde musí být narváno. Včulkaj vím kam Pražáci jezdijó na brusličky. Brňáci maj něco podobného - cykloztezka za Olympií. Z všelijakých vehiklů a samohybů - kol, šlapadel, skateboardů, brusliček, kolobrnd - mě nejvíce zaujala tříkolka, která se do pohybu uváděla mrskáním zadku ze strany na stranu - fotka 74. Na závěr pro nás měla Lenka překvápko. Rozdala nám diplomy a každý si mohl vybrat ze sladkostí - oplatků/tyčinek. Děkujeme. Dodatečně přeji Tomášovi k svátku hlavně zdraví a mnoho našlapaných kilometrů. 8.3.2015

Tajemná procházka tajemnými místy Na vědomost se dává, že další sešlost lidí webu sa se konala. Tentokráte za účelem odhalení tajemných, kounovských, kamenných řad. Populární organizátor Tomáš připravil další málo až středně obtížnou procházku obnášejíc 18 km na 7,5 hod se stoupáním cca 900 m a klesáním cca 800. Počet účastníků kolísal od 13 jedoucích busem z Prahy (bez psa, za to narvaným až po střechu a ještě se zpožděním) přes 15 jedoucích vlakem až po celkových 17 plus pes. Cestou se 2 odpojili za účelem získání turistických nálepek,  kteří se opět připoji, dále jeden se odpojil aniž by cokoliv řekl - což není dobře, až po odpojení dvojice se psem. Počasí vyšlo betélně, zoncna ruplovala (= slunce svítilo), jen tajemné, kamenné řady na nás seslaly trest za to, že jsme nedokázali dojít jako jedna skupina pohromadě držíce se turistických značek. Vydatná průtrž následovala hnedle poté co jsme opustili kamenné uskupení kde byl altánek pro celou naši skupinu. Tam sedíce odpočívaje pod střechou hřmění ohlašovalo, že se něco děje. Až celá skupina vešla do polí a otevřeného prostoru bez možnosti ukrytí, spustil se slejvák. Počátek cesty byl náročnou zkouškou jednak najít turistickou značku a pak turistickou cestu vůbec. Vysoký porost a rudohnědé bahno připomnělo českou písničku: "Cestou, necestou, polem nepolem ..." Po krátké procházce jsme dorazili do chatové oblasti. Tam domorodec připravoval polední baštu a i přes naši početní výhodu byl připraven bránit ji vlastním tělem i ostrou vidličkou. Dokodrcavši k počátku naučné stezky se Petr jako jedinný účstník vydal hodit čučku (=podívat se) na pískovcový kámen. Po návratu zvěstoval obraz vyjevený a přidal pověst k velkému kameni se vážící. NS do prudkého kopce obsahovala hafol obličejů v pískovcových kamenech. Zřícenina hradu Pravda je rozlehlá a dobře zachovalá. S ohništěm, které jsme nevyužili, zato s příjemným stínem stromů dobře posloužila jako odpočivadlo pro naši početnou skupinu. Kdo zatoužil po schlazení, mohl využít pravdu odhalenou Tomášem, který prozkoumal tamní sklepní prostory. Po odpočinku jsme se vydali dále. I stalo se a sešli jsme z cesty. Naštěstí ne na dlouho a tak jsme k Pravdě zase vrátili. Opravdu stojí za to. ;-) Při přechodu od hradu ke kounovským řadám jsme prošli kolem kaple svatého Vojtěcha. Zatím nejstarší objevené svědectví o její existence pochází z roku 1519. Biskupa Vojtěcha prý na vrch Rovina nepřivedla slepá náhoda, nýbrž úkol vymýtit magickou moc pohanských kounovských řad. Vítězství kříže nad starými modlami prý bylo symbolicky stvrzeno uložením jednoho z kamenů, v jehož povrchu zůstal po rituální očistě řad hluboký otisk biskupovy ruky. Kamenné řady jsou rozlehlé. Jedna věc je o tom číst, druhá je si to projít a přesvědčit na vlastní oči. Obsahují dva velké kameny - Pegas a Gibbon. Oč je z nich méně k vidění na povrchu tím jsou více tajemní uvnitř. I přes konec léta Gibon dost chladil. Pegas pak studil. Hodně. Je otázka zda v zimě jsou ještě více ledoví nebo si udržují stálou teplotu. Sníh se na nich drží asi nejdéle v dané oblasti. Při procházení lesních průseků/řad dlouhých několik set metrů - tzn. postava na druhém konci se jeví jako drobný mraveneček, atmosféra evokovala scénu z jednoho dílu Harryho Potera kdy studenti běhali v bludišti vysokého křoví, jehož chodby se postupně uzavírali a uvězňovali účastníky turnaje tří kouzelnických škol o ohnivý pohár. I přes slunečné počasí byly některé průseky/řady velmi temné a úzké. Zatmět zde znamená lehce se ztratit. Množství lidí pohybujících se v kamenný řadách svědčí o známosti tohoto turistického cíle. Je možné, že k odhalení tajemství kounovských řad je nutné rozluštit nápis na dřevě napsaný, umístněný nad vchodem altánu. Tajemství kounovských řad se nám sice nepodařilo odhalit, zato materiál domů stojících v obci Domuošice asi odhaluje kam možná zmizely zbytky hradu Džbán. ;-) Celkově vyšla procházka na pohodu bez extra shonu. Průtrž prověřila připravenost účastníků a provětrala naše pršipláště či paraple. Děkuji organizátorovi Tomášovi za tuto akci a jsem rád, že jsme se vrátili na správnou cestu pravdy. ;-) 8.9.2014

Přišli jsme, zahráli jsme, pobavili se Skutečný počet účastníků dalece převýšil vyhlášenou kapacitu 12. Dopočítal jsem se 17. Místo 4 holí a 4 míčků se zadařilo 5 a 5. Záloha byl ranec peněz, na který jsme se bez problémů složili. Po příchodu na hřiště proběhlo rychlé rozdělení do týmů po 3-4 hráčích. Organizátorka Jana byla dobře připravena a všechny týmy obrdželi psací potřebu a papír na zápis výsledků her včetně podložky z tvrdého kartonu, by šlo zapisovat na stojáka. Po stručném vysvětlení pravidel se šlo na věc. Ti co hráli minule měli výhodu, ale ani ta nezajišťovala automaticky lepší výsledky. Odbíhal jsem od hry bych cvakl pár fotek. Neb dle mého názoru akce bez fotek či zápisu jakoby by nebyla. Hra odsýpala svižně, dařilo se střídavě oblačno. ;-) Tu za jedna, jindy za sedm. :-D Často něco mezi tím. Kouleli jsme to co to šlo a soudě podle výrazu ostaních jsme si to všichni užívali. Fotka číso 11 - skrze obdélníkové okénko bylo vykoupené ranou míčkem do objektivu. Naštěstí krytým filtrem s tvrzeným sklem. Po domácí kontrole a čištění lze konstatovat, neutrpělo žádnou škodu. Ale šlupka (=rána/úder) to byla dobrá. ;-) Po dokončení všech jamek došlo na sčítání výsledků. V našem týmu nám to holky nandanly rozdílem třídy. Tzn. jejich součet začínal 5, můj a Honzy číslem 6. Je zajímavé, že Dáša minule hrála, ale Petra nikoliv. Co je důležité, že jsme se všichni báječně bavili. K počasí jen, že pařák tlumily koruny stromů a slunce se stejně blížilo obzoru. Po krátké exkurzi/procházce po části Prahy Stodůlky zajištěné Dášou, došlo na občertstvovací stanici. Honosně řečeno, lidově se šlo do putyky/hospody. Též doporučené "místní" Dášou. Světlý ležák 11 byl fajn/chutnal dobře, ale příště jdu do doporučovaného Jantaru. Někteří dali fazole s buřtem či špekáčky na pivu. Na úplný závěr proběhlo sumarizování výsledků všech zúčastněných. Více viz fotografie. K tomu jen - nebylo důležité vyhrát, ale zúčastnit se/pobavit se. Děkuji Janě za zorganizování akce a zajištění potřebných propriet, Dáše za exkurzi a doporučenou hospodu s vlastně vařeným pivem a všem za příjemnou společnost. 12.8.2015

Po roce stejná parádička Tento zápis budou číst pouze Jarka, Danka a manželka. Tudíž je hodně osobní a pokud se někdy dostanu k vytváření fotoknihy s názvem Kronika výletů sa, pak se tento text šikne jak ulitý. ;-) Je středa a teprve se dostávám k psaní zápisu. Na mě docela pozdě. Zpravidla to "sfouknu" za nedělní odpoledne. Fotky jsem zpracoval jako obvykle v neděli dopoledne a po obědě jsem frčel koupit košili do tanečních. Měla to být otázka 10 minut. Na Palmovce jsem kupoval tmavě vínovou, včulkaj jsem šel po tmavě fialové. Už tahám košili s límečkem kýžené barvy a ... následovalo nemilé překvápko. Límeček byl tmavý, ale zbytek košile byl světlý. Grrr. Jinou neměli a zbývající 3,5 hodiny jsem strávil v Palladiu a na Novém Smíchově kde je obchod plný košil. Od spoda až po strop. Ale jednobarevná, bez vzoru - NIC. Takové zklamání. Následovalo pondělí, úterý, přehršel pracovních povinností a na psaní těchto řádků chyběla chuť a spisovatelská slina. Je kýžená, očekávaná středa a další dvě porce tanečních lekcí, na které se těším. O maličko více se těším na čtvrtek 21.4. kdy má proběhnout taneční zkouška se slečnou, kterou neznám a se kterou máme společné dvě věci - chceme protančit léto na intenzivním kurzu a oba nemáme vhodného partnera. Mám sice dvě taneční partnerky, ale ani jedna "nedá" mnoha hodinový, intenzivní maraton. Oba jsme se obrátili na Blanku jako poslední instanci a voalá, zkouška, zda si sedneme, je na světě. Víme o sobě výšku postavy - jejich 175 cm versus mých 185. Ona u Blanky absolvovala dva kurzy + letní soustředění a poté minimálně rok netančila. Taneční téma bylo v sobotu na turistické akci hodně probíráno. Jarka je jedna ze tří kandidátek na podzimní kurz pro začátečníky A1. I přes stávající spíše ne je to otevřené a uvidíme jak to dopadne. K sobotnímu výletu se pojí ještě velké nedorozumění. Po čtvrtých Krušných horách 13.3. jsme se s Dankou domluvili, že další akci bude plánovat ona a termín padl na 2.4. Naplánovala to skvěle, bohužel čarovala s termíny a 16.4. už mám obsazené. Zatímco já se soustředil na nevyhovující termín, ona na lokalitu, délku a gastropauzu. Jakoby velký problém a turistický vztah s Dankou jsem mohl "zazdít" "suchým" ok a přijít o něj. Poslechl jsem vnitřní hlas, že ráno moudřejší večera. Ale cukání jsem měl veliké. Holt povaha sirka škrt se nezapře. S přibývající roky se to lepší. Ráno jsem napsal dlouhý, vysvětlující vzkaz a reagoval na vše o čem Danka psala včetně strávení času velikonočního. Sice mi přišlo, že si žehlím něco a nevím ani co, ale půl roku skvělých, turistických akci s Dankou za to stály. Sebekriticky mohu dodat, že svůj díl na tomto nedorozumění je i na mé straně. Pěkné na každém vztahu je, že si lidé dokážou sednout a v klidu vše vysvětlit. V tomto případě sice jen přes vzkazy, ale zafungovalo to. Danka "zasklila" termín. To ale není nic strašného jak se mi zprvu zdálo. Takže společné pokračování je na spadnutí a vyjde okolo 30.4. Paráda a už se těším. Takže jsem měl 3 dny na přichystání nějaké pěkné akce neb Jarka se rozhodovala, že se přidá. Šibeniční termín, ale Jarka, stejně jako Danka, mi též stojí za čas a námahu věnovanou výletu. Na chvíli jsem zaváhal využití Dančiného plánu. Jednak by to ale bylo nečestné a nesportovní, druhak jsem vsadil na to, že se to mezi námi srovná a že si jej užijeme společně. Tak jsem využil svoji loňskou návštěvu Prachovských skal 2.5. 2015. To bylo v době kdy jsem vyhlašování veřejných akci na webu sa pověsil na hřebík a sám jsem si plánoval a sám jsem si chodil. V květnu loňského roku se mi povedlo několik skvělých výletů. Zde jsou názvy, které hodně napoví: Prachovské skály aneb krajem Václava Čtvrtka Kost a Trosky jedním vrzem aneb krajem filmu Jak dostat tatínka do polepšovny Rotštejn, Zdenčina skála, jeskyně Postojna, Klokočské průchody Poté přišel červen a první, společný výlet s Jarkou. Vranov,Frýdštejn,skalní bludiště Chléviště a Kalich,vyhlídka Sokol a Zahrádka Což mě docela překvapilo, protože když jsme přes rok bydleli spolu, k ničemu nedošlo a já vlastně ani moc nevýletil. Pak se Jarka odstěhovala, ale zůstali jsme v kontaktu. Takže teprve po delší době jsme se domluvili. Počasí vyšlo a byl to báječný výlet. Sólo akce jsou fajn, ale když jsou na focení dva, dají vzniknout fotkám, které jinak nehrozí. Úsměvy na fotkách dokládají skvělou zábavu. Nadto jsme probrali/proprali hodně osobní věci. Těšil jsem se na pokračování a ... život dokázal, že není žádné peříčko, ale pořádné péro. Zvrat a další změny na Jarčině straně znamenaly konec společným akcím. Bohužel a velká škoda. Dlouho jsem nad tím/ní přemýšlel a i si dělal starosti zda je v pořádku. Pěkné Vánoční přání bylo vše. Až v únoru se přidala na prima výlet - Krušné hory 3. díl a šli jsme ve třech neb Danka je stálice. Klášter Osek zřícenina Rýzmburk rozhledna Vlčí hora vyhlídka Stropník Přesto když jsme v sobotu 2.4. vyrazili sami dva do Prachovských skal, jako lusknutím prstů jsem se ocitl o rok zpět. První důvod - před rokem jsem byl poprvé v životě v Prachovských skalách, druhak jsou podobné skalám na výletě před rokem s Jarkou. Protože se toho na obou stranách v životě hodně událo/změnilo bylo o čem povídat. Takže první část jsem se v podstatě "prokecal". Nevadilo to, cestu jsem znal a šli po paměti. Celé mi to přišlo jako kdyby ani rok neutekl a oba výlety byly těsně po sobě. Krásná ukázka, že s přibývajícím věkem čas hraje podružnou roli a rok sem a tam není až tak dlouhá doba. Jako největší poselství do budoucna si beru fakt, že se Jarka opět ráda přidá a že je potřeba se vzájemně informovat neb to hodně vysvětluje a já mám jasno, že zájem o společné, turistické akce je oboustranný. Sice má Jarka málo času a spoustu plánů na cestování, ale věřím, že se letos společně na turistiku ještě vydáme. Prolézačka skal byla skvělá jako loni a i když jsem si většinu pamatoval, mohl jsem zaměřit pozornost na to co mi loni uteklo. A pár výhledů, pohledů a skal jsem objevil. Také jsem se snažil fotit z míst a směry, které jsem fotil loni. Pro porovnání, neb zatímco loni jsem fotil starším Nikonem, letos jsem fotil novým SONY (modelově taky starým neb v době uvedení na trh stál ranec, který bych nedal). Připravil jsem speciální fotogalerii, pro možnost srovnání. Je důležité vzít v úvahu, že někde svítilo sluníčko, jinde ne. Původně jsem si myslel, že nový SONY s větším čipem porazí NIKON rozdílem třídy. Při podrobném zkoumání tomu až tak nebylo a jako největší rozdíl se ukazuje použití kruhového polarizačního filtru. Zatímco na SONY jej mám permanentně, u Nikonu jej nasazuji občas skrzevá vinětaci použitého adaptéru - tubus, který dělá na fotce černé okraje. Pokud nechci na NIKONu černé kraje, musím trochu zazoomovat. Což někdy jde, někdy ne. Časování vyšlo skvěle. Až mě to samotného překvapilo. Všechny vyhlídky jsme absolvovali takřka s minutovou přesností. A i na oběd jsem dorazili podle plánu. I když na mapy.cz je modrá značená, ve skutečnosti doleva chyběla - byla zabílená. Důvěřoval jsem navigaci a vyšlapané schody ukazovaly, že kdysi se tu často chodilo. Původně jsem chtěl zkusit palačinky jako v Krušných horách, dokonce je měli na menu, ale ouha. Dnes nejsou. Maje sladkou slinu volba padla na nevábně znějící název blboun, ze kterého se vyklubal maxi knedlan plněný borůvkami. Ovocné dělobuchy miluji, takže jsem dopadl ještě lépe nž s palačinkami. Ceny odpovídaly, že třetina až polovina klientely je z Německa, ale jídlo skvělé. Jak knedlíčková polévka, tak blboun tak Jarčiny bramboráčky. Poznámky do budoucna. Pokud se stejná trasa bude v letním období - hlavní turistická sezona, je potřeba počítat s frontami na obou stranách u všech pěti úzkých míst na cestě. Tzn. minimálně 5 min každá "prolízačka" t.j. celkem minimálně 30 minut. Také restaurace nebude zít prázdnotou a jak odposlechnuto od vedlejšího stolu - v létě je frmol a narváno. K hoďce nutno 15-20 minut přičíst. Na nástěnku akce přidám linky na fotky: 1. loňské Prachovské skály 2. loňský výlet s Jarkou 3. srovnávací galerie fotek pořízených starým a novým digi Do fotogalerie a na nástěnku akce jsem přidal link na sobotní fotky 2.4. 2016 na rajceti. 6.4.2016

Chladivá procházečka O víkendu došlo ke zvratu v počasí a babí léto se změnilo v podzim díky zimě i přes den. Přesto, že sluníčko přes den svítilo, na sluneční hodiny již nedošlo vzhledem k naši pozdní, startovací hodině. Viděli jsme dvoje sluneční hodiny, bohužel o nejhezčí ve Vojanových sadech jsme přišli díky probíhající instalaci na třetí roční festivalu světla SIGNAL. By jsme nepřišli zkrátka při krátké procházce, rozšířili jsme pozorování i o domovní znamení, která jsou v centru častá. Účast byla více než hojná a přecházení ulic se semafory proběhlo zpravidla na dvakrát. Brzy se setmělo a závěr akce byl již kompletně v noci. Díky tomu jsme v dáli na obzoru zahlédli barevně pulzující Petřín, kde bude instalována obří světelná medúza se světelnými chapadlami (Medusa by BelCandor) a světelný, teploměrový sloupec. Na střeleckém ostrově probíhala příprava na Magical Garden bz Kari Kola. I přes krátké trvání to byla příjemná procházka centrem Prahy s možností ochutnávky festivalu SIGNAL ještě bez davu lidí. ;-) Děkuji Janě za zorganizování. 13.10.2015

Parný začátek, svěží konec I v parném dnu, kdy centrum města bylo (ne)"pěkně" vypečené, jsme se sešli v hojném počtu. Dvacítka lidí zabrala většinu placu pod ocasem. Dle plánu jsme vyrazili a zanořili se do prvních průchodů a pasáží. Při třetím jsme se s Denisou shodli, že trasu trochu poznáváme. Jen jsme nebyli schopni upřesnit roční období. U pasáže s barevným sklem s nápisem Tesla si pamatuji, že minule bylo v horní části hodně teplo proti venkovní teplotě. Tož jsem to tipoval na podzimě/zimní období. Ale ruku do ohně bych za to nedal. Procházek v centru města Jana pořádala mnoho za ty roky. Tůdlevá jsem dohledal tomu nejvíce podobnou a vida/ouha bylo to v létě o prázdninách! http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/jeste-jednou-prazske-pruchody-pasaze-dvorkyi-a-jeste-neco-navic Zápis tam je jako obvykle, ale ani jedna fotka? To se muselo něco stát. I když to byla moje druhá akce na webu sa, vždy jsem se snažil dát do placu nějaké snímky. Prohlížeje archiv jsem si vzpomněl. Po pár fotkách za mnou došla jedna slečna/ženština a rozlobeně mi sdělila, že nechce být na žádných fotkách. Coby novic na sa akcích jsem nevěděl jak přesně to na nich funguje. V každým případku mě to rozladilo a i když jsem dále fotil bez lidí, na web sa jsem nedal žádnou fotku. Teď po roce vím, že to byl ojedinělý "úlet/ústřel". Jestli se u dotyčné nemýlím, tak na poslední sa akci byla právě 28.7. 2014. Od té doby ani ťuk. Co mě zaujalo, že na akcích, kterých se loni účastnila, tak na fotkách normálně figuruje ... S odstupem času vidím, že je škoda nemít tam žádné fotky. Pro porovnání co a jak se změnilo v pasážích či jak jsem fotil tehdy a teď a zda na kvalitě fotek je poznat nová hračka. Takže odpoledne dodám odkaz na vybrané fotky abych dodržel dané přání/rozkaz. Ale zpět k letošní procházce. Příjemně ubíhala, někdy až moc rychle a tak jsem sotva stíhal fotit. O výklad jsem přišel, ale tentokráte jej bylo méně než obvykle. Osobně mi stačilo připomenutí kde jsou páternostery, starodávné zdi a nápisy, znamemí či obrovské dveře od domu plné malých kovových hlav natočených všemi směry. V druhé polovině se honily mraky a začaly padat kapky jak pětikačky. Malá intenzita, vydatné pecky na rozhraní tasení deštníků či vytažení bund z batohů. Naštěstí se naplnila slova Jany, že průchody a pasáže se šiknou v nepřízni počasí. I zapadli jsme do jedné, středně velké pasáže a než jsme vyšli, bylo po deštíčku. Trochu se ochladilo, zem se svlažila a hnedle bylo příjemněji. Jako minule i tentokrát se celá procházečka konala v centru města. Sešla se prima parta lidí a bylo příjemné po prázdninách vidět známé tváře i ty nové. ;-) Děkuji Janě za zorganizování akce a všem za příjemnou společnost a Denise za pomoc s výberem fotocílů. (Třeba příště dojde na tu zmrzku. ;-) 2.9.2015

Další příjemná procházečka Po předchozích akcích - Pražské průchody, pasáže, dvorky a Procházka za slavnými vilami do Bubenče se konala další příjemná procházečka. Přes prvotní sporou účast se nás nakonec na začátku sešlo 8 se dvěma přírůstky po cestě. Maje dost času, před akcí jsem zaběhl cvaknout dvě fotky do pasáže naproti Bílé labuti. Poté jsme vyrazili na cestu. Díky podzimu se rychle šeřilo a postupně se rozvěcelo pouliční osvětlení. Ke konci už byla tma a začlo fungovat i nasvícení velkých památek. Jako vždy měla organizátorka Jana připraven hafol zajímavých detailů a upozornění na co je dobré mrknout, protože při běžném shonu to člověk míjí bez povšimnutí. Například - kdo byl, ten ví co znamená kříž na zemi u kostela - fotka 6 a 7. Hodně zajímavá byla poznámka o původním využití prostor hlavní České pošty. Děkuji za zorganizování této oddechovky. :-) 3.10.2014

Další objevná procházečka Musel jsem hodně zalovit v historii webu sa bych zgómnul poslední couračku mezi vilami. Hodit čučku můžete tůdlevá: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/prochazka-za-slavnymi-vilami-do-bubence Po včerejším fičáku se vítr trochu zklidnil. Teplotní rekordy se již neopakovaly. Naštěstí. Neb příroda je zmatená a rostlinstvo si myslí, že je čas probouzení. Takže se opět vrátilo zimní počasí a semotamo do našeho procházení padala vločka. Na večer opět začlo fičet a padaly vločky jak pětikačky. Po výlezu z metra na nás "bafla" budova Dorint Hotel Don Giovanni - foto č. 1. Vzadu na fotce č. 2 vyrostlo další "akvárko". Po krátké cestě kolem hřbitova se hnedle za zatáčkou vynořila "televizní hvězda". Vila "Růžovka". Drahá polovička bude závidět neb je u tohoto seriálu "pečená, vařená". Tzn., že si jej nenechá ujít. Na rozdíl ode mne. ;-) Následuje tenisová hala, zaparkovaná loď a poté již vily. Jedna vedle druhé. Dalo by se říci vila na vile. Něco jako hlava na hlavě na koupališti. ;-) Okolí mezi fotkou 10 a 11 s lodí mi přišlo jako bohem zapomenutý kraj. Zapadákov, okres Výfukov. Kdo viděl film Auta, ví o čem mluvím. ;-) Doporučuji všem, co maj sviště (děcka) dvojnásob. ;-) http://www.csfd.cz/film/32954-auta/ Některé vily se rozpadaly, jiné zářily novotou. Staré celodřevěné "domky" vedle klasických cihlových až po modernu kov a sklo. Některé barvy se třískaly, málokde to bylo aspoň trochu barevně sladěné. Foto č. 27 - šedo hnědá "stará barabizna" v popředí versus hnědo bílá moderna v pozadí. Další kontrast - foto č. 16 - rozpadající se versus jako ze škatulky. Vzdušnou čarou je trasa od jedné stanice metra ke drudé krátká. Díky našemu chození cik cak se akce protáhla na přijemných 1,5 hoďky. Co se týká architektury, samostaně se jedná o velmi zajímavé kousky. Bohužel celkově mi vyšly vily a domy - každý pes jiná ves. Podle mě by to chtělo maličko větší "štábní kulturu". V rámci možností. Podobně jako v horských vesničkách se snaží držet ráz tamních staveb. Oproti předchozím procházečkám sice nebyl zasvěcený výklad, ale komorní účast pětice lidí dovolovala se "prokecat" od začátku do konce. ;-) Děkuji Janě za zorganizování této "jednohubky" a těším se na pokračování. ;-) 11.1.2015

Příjemně objevná procházečka Po předchozí akci - Pražské průchody, pasáže, dvorky - se konala další prohlídka zajímavých míst hlavního města pod názvem Procházka za slavnými vilami do Bubenče. V této části Prahy se nachází mnoho více či méně slavných vil a s tím souvisí i hafol velvyslanectví. Počasí se nakonec umoudřilo a příjemná procházka rychle ubíhala. Jako minule měla organizátorka Jana připraven zajímavý komentář s přehršlí detailů. Jsem rád, že se tentokrát sešlo více fotografů a v galeriích je krásně vidět jak má každý odlišný styl focení. Někdo dává přednost detailům, jiný celku a tím se fotky pěkně doplňují. :-) Za nejcenější fotku považuji z ambasády Čínské lidové republiky. ;-) Opět se těším na další pokračování. :-) 13.8.2014

Vymetýno Bydlíce na kraji Prahy do centra zbloudím málokdy. "Pražskou klasiku" (most, hrad, brána atd.) jsem si prošláp několikrát a vždy se prodíral davem lidí. Nahoru, dolů, všude. Obrnil jsem se trpělivostí na tuto akci a ... VONO NIC. Liduprázdno - viz fotky. Kde se mačkaj davy lidí prošla semo tamo nějaká noha a pomalu více jich sedělo než chodilo. Před začátkem akce jsme měli strach by nám hrad nezavřeli jak tam štelovali vrata. Zadařilo se, hafol lidí se sešlo a hrad měl otevříno. Jako obvykle počet účastníků zdaleko převýšil počet přihlášených neb možnálistů bylo přehršel. Určo nejmladší účastník ležel v kočárku a spokojeně si tam rochnil. Za celou dobu procházky ani nekvík. Jana měla připraven dlouhý seznam strašidel/zjevení a ke každému kratší či delší povídání. V liduprázdných prostorech hradu zněla slova strašidelně i koukali jsme po všech koutek co se na nás z temnoty přihasí. Na některá strašidla došlo až dodatečně neb mobil Jany se často měnil v ústřednu a velmi rušil výklad. Býti strašidlo se pěkně dožeru, že nějaká rachotící a mluvící "cihla" přikládána k hlavě má přednost. Ve Zlaté uličce jsme zabrousili i do slepého zákoutí s historickými děly. Ve tmě docela zlověstné. Tůdlevá seznam co jsem si zapamatoval, určo není kompletní díky odbíhání k focení. Za nedávání pozornosti se omlouvám, ale zas je možno hodit čučku na fotogalerii. 1. vodník 2. klíčník 3. stavař (zedník, kameník?) 4. hvězdopravec 5. sochař 6. zlatník/šperkař 7. kuchař/kuchtík 8. manželka správce zabitého trubačem 9. alchymista 10. švédský voják na koni Děkuji za připravený výklad přednášený i za cenu bolesti v krku, která Janu nějaký pátek trápí. Přeji brzké vyzdravění a těším se na další akci. 14.11.2014

Levandulová I přes nepřízeň počasí jsme se sešli v hojném počtu cca 15. Aneb dokud nepadaj trakaře tak jádro sa jde. ;-) Mžilo až pršelo pak chvíli nic a takto furt dokola celý večer. Díky tomu se vytvořilo pravé dušičkovské počasí umožnující lepší rozptyl světla a vynikly jeho hrátky. Petřín - Medúza z dálky vypadala špica. Díky Tomášově pozdějšímu připojení se vedení ujala Martina a vedla si velmi dobře. Při každém SignalPointu přečetla o čem to má být a pak už bylo na nás se kochat. Udávajíc směr následoval přesun na další Signal point. Focení a držení se většiny bylo obzvlášť náročné. Stačilo by skupina 2x zabočila a následovala pátrací stíhačka. Zde se šiknou mobilní kontakty pro najití se. Nevím jak loni, ale letos bylo hodně atrakcí interaktivní. Tnz. zájemci si stoupli před kameru a na zeď či plátno se promítal obličej či celá postava. Kdo nepoznal, tak na fotce 55 či 56 tančí Vero a Dáša (nebo na další fotce, která bude na rajceti.) Jako na Janině středeční akci tak i tentokrát se rukavice ukázaly jako výhodný, vývozní artikl (či na výměnu). Lenka opět coby velmi dobrá zásobovací jednotka a její levandulový čaj provoněl večer a zahřál uvnitř. Děkuji za něj. Porovnáním s loňskem - videomapping - Staromák pěkný, ale loni byl vynikající. Mírák velmi pěkný, ale loni lepší. Vyštrachám z archívu videa, dám na ulozto a sem linky by šlo porovnat. Sumasumárum. Pěkný festival, rozhodně stojí za vidění. Videomapingům šlapala na paty projekce ve Vojanových sadech, fakt pohádka. Díky horšímu počasí nebyly takové davy jako loni ve čtvrtek. Těším se na příští rok doufaje, že videomaping bude více "šlapat". Loni mi přišel dynamický, efektní, více využíval reliéfů budovy. P.S. Loni byly ve čtvrtek takové davy, že Staromák často místy stál (jedni chtěli tam, druzí ven a nikdo nemohl nikam) a na stanici metra u Míráku byly regulovčice, které na eskalátory pouštěly lidi dávkově - cca 20 lidí, pauza, 20 lidí, pauza atd. ... By se asi ty jezdící schody nestrhaly či co. Dodatek: - po nedělním druhém kole jsem sestavil osobní žebříček TOP chart ---------------------------------------------- 1. Onion Skin - Jiřího z Poděbrad 2. Videomapping - "Mírák" 3. Medusa - Petřín 4. Videomapping - "Staromák" 5. Vojanovy sady 6. Magical garden ---------------------------------------------- 19.10.2015

Navzdory sněhu, dešti Loni jsem zahájení nezažil páč jsem o nějakém Fireshow neměl ani ánung. Teprvá po registraci tůdlevá na webu sa jsem se účastnil první Fireshow 6.8. 2014 a stal se docela pravidelným návštěvníkem. Cestu tam i zpět jsem pojal jako průzkumně objevnou procházku Prahou. Od stanice metra Jinonice do parku to jsou cca 4 kiláky. Ve dne v pohodě, na zpáteční cestě jsem kousek od metra špatně zabočil, zašel si a ztratil se. Navigace tvrdošíjně přikazovala návrat kudy jsem přišel, ale moc jsem ji neposlouchal. S lidmi venčící pejsky jsem musel navigaci dát za pravdu. Míjejíce opět hasičskou stanici a podcházejíc železniční most, vzpomněl jsem si na Cimrmanovo Dobytí Severního pólu a opětovné překročení 70. rovnoběžky. Pak jsem se našel a konečně mi míjené domy něco říkaly - tady to znám - při cestě za světla na akci. Na místo akce jsem dorazil hodně s předstihem. Dle plánu. Neb jsem chtěl vidět Čínský pavilon a věž / rozhlednu Cibulka. Dle plánu. Nad plán jsem stihl studánku a sochu Diana. Na webu je stará fotka: https://www.mapy.cz/zakladni?x=14.3585515&y=50.0639094&z=17&source=base&id=1698243 Kukněte na začátek moji fotogalerie kde září novotou. Paráda, radost pohledět. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_04_01_Fireshow_Tribo_Fuego_park_Cibulka/#2015_04_01_Fieshow_005.jpg Co nebylo v plánu bylo psí počasí. To jsem si vzpomněl na večerníček o Trautenberkovi. Zase vyvedl nějakou lotrovinu Krakonošovi a ten na lidi seslal psí počasí. Chvíli pršelo a za další chvíli hustě chumelilo. To je vidět na fotce na cibuří - na pozadí tmavých stromu jsou rozmazané, rychle letící sněhové vločky. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_04_01_Fireshow_Tribo_Fuego_park_Cibulka/#2015_04_01_Fieshow_007.jpg Po extra prohlídce parku jsem se vrátil na místo, kde se mělo konat Fireshow - na fotce č 11 - u kolotoče, ale po třech brzkých účinkujících, které jsem pozdravil na začátku, nebylo ani vidu ani slechu. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_04_01_Fireshow_Tribo_Fuego_park_Cibulka/#2015_04_01_Fieshow_011.jpg Pár minut jsem procházel sem a tam. V přilehlé usedlosti bylo živo, ale na Fireshow to nevypadalo. Spíše na squatery. Už jsem to chtěl zabalit, když se trousili semo tamo lidi a z usedlosti jim šel na proti borec řka, že Fireshow se přesunula na statek. Nakoukl jsem dovnitř, ale do útulnosti to mělo daleko. Sice tam byla kamínka, čepovalo pivo, ale též se mohlo kouřit. Vzhledem to byla sluj a z řeči vyplynulo, že měla být den před tím vyklizena. Na žonglování s otevřeným ohněm bych to neriskoval. Rozsekli to bubeníci, kteří vyšli ven do průjezdu a začli tepat do svých nástrojů. Já jim dělal osvětlovače vlastní svítilnou a za chvíli se na dvorku začala Fireshow. Obecenstva bylo jen o něco málo více než účinkujících a tak to byla vcelku komorní akce. Nesněžilo, nepršelo, jen byla pořádná kosa. Na některých fotkách je vidět kouř od jejich úst. Z účinkujících jsem poznal z loňska jen pár - stabilní kádr. Ostatní možná nováčci, udivím během roku. Všici předváděli klasické tance, točky s ohněm, výhozy do vzduchu do velké výšky i ohnivé koule. Novinka byly ohně něco jako prkavky - na fotce xx. Jako vždy uchvacující rytmus bubnů a některé slečny se spontáně dali do tance. Po delší zrychlovací fázi došlo na malé finále, po kterém byli všici odměněni potleskem. Po zásluze páč podmínky pro atrakci nebyly nejlepčí. I tak se zahájení sezóny povedlo a byla radost pohledět na ohně i tance a vibrovat do zvuku bubnů. ;-) 2.4.2015

Příjemné překvápko Je první květen, první máj, je první květen lásky čas. Zůstavaje tento první, prodloužený víkend v Praze, mohu dohánět restík ze středeční fireshow. Fotky šly na web včera, včulkaj ještě zápis z akce. Jaro v plném rozpuku, které brzdí navrátivši se chladné počasí a deštíky. Je po sedmé hodině ranní a opozdilci z noční zábavy hulákají po sídlišti. Prohlížím fotky dostávajíce se do spisovatelské nálady. Na mysl mi vytanula písnička od legendární skupiny Olympic - Kyvadlo času. Je z alba Laboratoř z roku 1984. To frčel černý vinyl a "nějaká cédéčka" teprve startovala svoji kariéru (CD bylo vyvinuto v roce 1979 firmami Philips a Sony, ale představeno až v roce 1982 - první album The Visitors od skupiny ABBA). Původně se na CD měl vejít zvukový záznam v délce 60 minut (délka analogového dlouhohrajícího „elpíčka“), ale firma Sony trvala na 74 minutách, aby se na jedno CD vešla celá Beethovenova Devátá symfonie. Takto naladěn se vracím do středečního podvečera kdy jsem s časovou rezervou vyrazil na fireshow. Stihl jsem projít část parku a cvaknout pár rozkvetlých stromů, výhled na vodní hladinou i místo akce. Při prohlížení fotek a experimentování s režimy focení na digi mi semo tamo nevyšly barvy. Prohlížejíc výsledek připravený na web do fotogalerie, mě zaujaly nenoční snímky, který byly moc světlé. Zkoumaje originál a zmenšeninu jsem odhalil moc světla. Prohlížejíc nastavení prográmku na jednoduchou úpravu jsem odhalil jádro pudla. Jeden haklik v nastavení zůstal někdy z minulého experimentování zatržen a díky tomu vyšly všechny fotky moc světlé. Rozpomenul jsem se na Tomášův komentář u sa výletu do Českého krasu - ta zelená je moc zelená. Inu nesprávný fotící režim + tento haklik vykonaly své. Zpětně fotky na webu spravovat nehrozí, ale do plánované fotoknihy si na toto dám pozor. Už při procházce parkem byly z dálky slyšet zvuky bubnů a trousili se první účastníci. Usednuvši na obrovský kámen jsem očekával začátek. V ohlášených 8 hodin bylo stále ještě moc světla, tož na řadu přišly kruhy a světelná udělátka na elektřinu. V devět se již dostatečně zešeřilo a přišly na řadu starodávné ohně. Bubeníci, rodu mužské i ženského, tepali do svých větších či menších bubnů, přidala se chrastítka i píšťalka. Zatímco na minulé fireshow byl tytmus pěkný, ale až tak moc neuchvátil, tentokrát mi výsledný zvuk zněl mnohem lépe. Těžko popisovat, to se musí zažít. Z účinkujících jsem poznal jen pár, přibylo hodně nových tváří. I když novici na takovéto akci, šlo jim to velmi dobře - bylo vidno, že mají natrénováno. Jako největší překvápko byla trojice mladic nacvičujíc choreografii - synchronní pohyb, přeskupování i točení ohňů. Radost pohledět. Věnoval jsem jim patřičnou pozornost a je to vidět na fotkách. Nutno zdůraznit že si musí hodně vzájemně důvěřovat. Při sólo akci si dáváte pozor sám na sebe aby jste nezapáli. Ve skupině a při vlastním, těsném přiblížení stojíce tváří v tvář - viz například fotka 131 - spoléhají na toho druhého, že dává pozor nejen na sebe ale i na spolucvičence. Pro zájemce chtivé nasáti atmosféru večera jsem připravil na ulozto videjko. Neb fotky jsou prima, pohyblivé obrázky jsou lepší a spolu se zvukem jsou špica. Nechme se tedy uchvátit rytmem bubnů a magickým ohněm v pohybu na magickém místě. http://ulozto.cz/xhP5wRjJ/2015-04-29-fireshow-park-podvini-mov Loni jsem v zápisech často psával, že je to všechno pěkné, ale sólo. Koordinace, spolupráce, choreografie - nula bodů. Včulkaj příjemně překvapen se těším na další Fireshow. 1.5.2015

Prázdninová jednohubka Rozpomenuvši se na loňské, pravidelně vyhlašované fireshow jsem letos po odmlce opět jednu zbastlil. Díky nově registrovaným lidem na webu sa přihlásilo slušné množství účastníků. Akce probíhala dle plánu a předpovědi. Do půl desáté se nic extra nedělo. Dle názvu jsem čekal, že show bude na kamenném placu u kyvadla, ale byla na trávě kousek dál. Sešlo se početné obecenstvo. Větší než obvykle. O to méně bylo účinkujících. Pro mě osobně kontrast páč jsem zažil show kde aktérů (včetně hudebního ansámblu) bylo stejně či více než přihlížejících. Po setmění se ohnivá show rozjela a opět bylo na co koukat. Vystoupení jednotlivců byla doplňována kooperující dvojicí. Paráda, která mi loni chyběla. Díky horku a suchu každý pád ohnivého instrumentu znamenal zahášení počínající hořící suché trávy. Naštěstí Letná přežila bez úhony. Na jaře a na podzim, kdy je chladno, lze účinkujícím závidět, že se jednak zahřejí pohybem a druhak i ohněm nástrojů. Včera měli můj obdiv, že v takovém parnu dokázali předvést prima kousky. Při focení z blízka bylo cítit sálavé teplo ohňů. Klobouk dolů. Čím méně oblečení účinkující měli (obzvláště horní část - žádná či u slečen technické minimum) tím větší pozor si musí dávat před nechtěným popálením. Kdo rád pohledem spočine na oheň v pobyhu za doprovodu svižného rytmu bubnů, byl spokojen. A těším se na podzimní show kdy se uvidí zda počet účinkujících naroste a i se prodlouží doba vlastní akce, která je přes prázdniny redukována pozdním západem slunce po deváté hodině. Letošní show na webu sa: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/sraz-bubeniku-a-fireshow-tribo-fuego-2015-03 http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/sraz-bubeniku-a-fireshow-tribo-fuego-2015-02 http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/sraz-bubeniku-a-fireshow-tribo-fuego-2015-01 Jeden odkaz na loňskou show, kde je přehled dalších z roku 2014: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/sraz-bubeniku-a-fireshow-tribo-fuego-8-2014 23.7.2015

Dlóhá šou V letošním roce na webu sa šestá návštěva Fireshow. Moje osobní v pořadí čtvrtá. Zde je přehled s mojí účastí: 6.8 2014    Ďáblický háj 27.8. 2014    club Cross 3.9. 2014    park Podviní 17.9. 2014    Komořanská louka Nejprve malé ohlédnutí za hodnocením předchozí akce: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-fireshow-ohne-a-bubny-tribo-fuego-2 Začátek byl hodně komorní a desítka bubeníků měla převahu nad diváky. Časem posílily obě strany k docela slušné účasti na to v jak odlehlé končině se šou konala. Začátek ve dvacet by šel nazvat:"Neónový" neb pálivý oheň nahradil chladný, elektrický svit. Dobře se to fotilo maje cvičenku a cvičence jen pro sebe. O půl deváté přišly na řadu ohně. Snažil jsem se využít těsné blízkosti toku a odlesků na vodní hladině zátočiny, ale výsledek nenaplnil očekávání. Tož jsem se přesunul blíže k účinkujícím a v rámci možností se kochal a cvakal snímky co to šlo. Bohužel na této akci bylo přefotografováno příliš vlezlých jedinců, hojně blesků využivajích. Párkrát se stalo, že šly dva nezávislé blesky v jednom okamžiku! A jednomu nepřehlédnutelnutelnému bylo šumák, že fotí i jiní, pochodoval sem a tam, a stavěl si stojan s bleskem kam jej napadlo. Díky tomu mi šlo spousta fotek do kytek. Vzpomněl jsem si na spisovatele Ondřeje Neffa a jeho web Neviditelný pes (myslím ten web před desítkou let) kdy při častém venčení svého psa začal používat dva výrazy:"Bylo přepsáno" - spousta jiných psů v daném okamžiku na stejném místě a :"Nedopsáno" - kdy nepotkal skoro nikoho. Srovnávaje předchozí ohnivé šou, tak i tento se nesl v duchu postupném vystupování jednotlivců a nějaká extra koordinovaná souhra či choreografie se nekonala. Vyjímku tvořil pár - ona a on, kteří vystupovali i minule. Opět se jim dařilo nezauzlovat svoje čtyři ohně při společném pohybu sem a tam včetně otáček. Špica. Oproti minule přibyl jeden borec často chrlící oheň. Paráda. Celkově lze dlouhý program hodnotit kladně. Kdo se namlsal parku Podviní a club Cross mohl být maličko zklamán, ale všichni účastníci podávali opět dobré výkony. Klobouk dolů. Ještě k místu. Díky slunci přes den a kameny vyložené louce se šířilo příjemné teplo i po západu slunce. Hladinu řeky semo tamo zčeřil výskok středně velké ryby. 18.9.2014

Skalní to jistili Pohled směrem na západ před akcí nevěstil nic dobrého. Když jsem vyrazil, drobně poprchalo. Za chvíli bylo hůř. Když mi liják prohýbal deštník zvažoval jsem otočku a návrat dom pamětliv dodatku: "V případě deště se akce nekoná". Tak jak slejvák začal i nečekaně skončil. I kdyby se šou nekonala, chtěl jsem si projít trasu. Pro příští rok. Prokopák je fákt oudolí a sešup shora dolů po mokré trávě byla pěkná klouzačka. Přemýšleje cestou kdo asi tak na akci dorazí, vzpomněl jsem si na film Jak svět přichází o básníky a scénu kdy Štěpán a Kendy jdou do sauny načerpat nějakou inspiraci na jejich divadelní hru a Ringo Čech jim podává ručníky řka:"Sem si říkal, že dnes přijdou jen skalní". (Asi se hrál nějaký fotbal či co. Kdo ví, nechť doplní.) Blížeje se místu konání bylo zdálky slyšet tepání do bubnů. Smrákalo se a bez svítilny a mobilu s GPC a mapou bych nedal ani ránu. Cestička, po které jsem přicházel byla sotva viditelná ve dne. V noci mi připadlo, že jdu jen tak po louce. Dorazivši na místo akce jsem měl pravdu. Faktiš jen skalní. Poměr účinkující versus diváci byl cca 5:1. Napočítaje slovy 3 diváky mi zbytek přišel jako bubeníci a cvičitelé. Bylo hodně před osmou a už se bylo na co dívat. Maje účinkující jen pro sebe, fotilo se jedna báseň. Stoupal jsem si kam mě napadlo. Během hoďky se trousili další diváci, kteří vytvořili klasický oblouček, a konečně převýšili počet účinkujících. Slušná účast. Srovnávaje předchozí akce - přibylo více žongléřů s ohnivými kužely a celkově byl hafol nováčků. Jakoby za to mohl nový školní rok. ;-) Moje oblíbenkyně se opět nekonala, tož mohu založit cyklus:"Možná přijde i oblíbenkyně" po vzoru estrádního pořadu:"Možná přijde i kouzelník". Zato se konala velmi zručná stálice (minule často vystupovala v páru s borcem a šlo jim to moc dobře - uhlídat dvěma lidmi zády k sobě 4 točící se ohně není žádná legrace). Tentorkát se pár nekonal, ale i tak se svižně pohybovala po placu a byla děsná hokna ji slušně vyfotit. Nově přibyla další svižná divoženka s čočkama (=brýlema). Když se dala do pohybu řádila jako tajfun. ;-) Celkově se jednalo o vystoupení jednotlivců bez větši koperace či choreografie (ta byla nejlepší u klubu Cross). Většinou byli v akci 2 až 3, semo tamo jich naráz cvičilo 5 či 6 a to bylo na focení mazec. Zatím co se cvičenci zahřáli pohybem a ohněm, stojícím se pod oblečení vkrádal chlad. Přidaná vrstva prodloužila pobyt o hoďku. S podzimem krom chladu přibyla i vlhkost. Stativ i foťák by se dal ždímat. ;-) Prokopské údolí bylo pěkné, ale nijak extra šou neobohatilo. Daleko od obydlených částí města akce nikoho nerušila. Kdo se rád kouká na oheň pod kontrolou a v akci za doprovodu bubnů, přišel si na své ;-) 2.10.2014

Nová skvadra Už to začíná být trapárna. Vyrážím z baráku na akci a chčije. Než dojedu na místo, přestane. Před 14 dny némlich to samý. Jednou je to náhoda, dvakrát vzorec, potřetí pravidlo? Uvidíme. Coby mimopražského nemaje město prolezlé už samotný výlez z metra bylo dobrodrůžo. Cedule výlezů obsahují všechny možné destinace jen ne tu moji hledanou - Braník. A Karlovo náměstí má výlezů požehnaně na všecky strany. Samolitr jsem vylezl na nejvzdálenějším konci. Ve tmě je vidět prdlačky a přeptání na tramvaj 3 (dával jsem si majzla neb když se zeptám na šalinu tak mi Pražané nerozumějí) obnášelo neurčité je tady někde. Oběhnuvši několik ostrůvků byl třetí správný. U druhého sedělo numero, ale bylo to na opačnou stranu. Z cestování šalinou nebylo z výhledu na řeku nic. Nebyl ani velký rozdíl průjezd tunelem. Zachraňoval to nasvícený plavečák po levé straně. Od zastávky Dvorce to byl kousek kolem čtyřproudovky ke schodům U Pražských lomů. Osvětlení na začátku a na konci špica. Uprostřed absolutní tma a svítilna to jistila. Dlouhé schodiště je dobrá zahřívačka. Padající listí krátce po dešti udělalo z kočičáků klouzačku (žulové kostky = kočičí hlavy pozn. překladatele). Od schodiště to byl jen kousek. A přede mnou se otevřel špica pohled na město. I když jsem přišel na místo určení s 10-ti minutovým předstihem, cvičenka právě končila a já nestihl její závěrečnou pózu. Škoda. Bylo to ještě bez bubnů a účinkujících bylo opět více než diváků. Prohlédl jsem si celý plácek a za chvíli se rozhořelo několik ohňů. Tentokrát se sešla kompletně obměněná skvadra. U předcházejících akci bylo vždy pár cvičenců z minula, tentokrát jsem nepoznával nikoho. Roztáčeli to pěkně, bylo na co koukat. Z jedince bubeníka na začátku se po chvíli sešla slušná kapela a udávali tempo. Nejvice se mi líbil jeden buben s hlubokým zvukem. U fireshow šlo opět o vystoupení jednotlivců bez společné choreografie. Ani dvojka trvalka z několika minulých akcí se nekonala. Asi nejvýraznější byl vysoký borec vyhazujíce tyče s ohněmi na konci do značné výšky. Dále v pořadí vypadalo dobře žonglování dvou borců proti sobě s ohnivými kužely. Ostatní točky těl a ohnů bylo též koukatelné. Sumasumárum - parádička. Místo je jak dělané pro Čarotky - pálení čarodějnic - na kopci, špica výhled na město. Šlo fotit jak s Pražským hradem v pozadí, tak na druhou stranu směr Barandovský most. Okolo placu je směrem ke skále a řece vysoký železný plot, ale je zde dřevěná vyhlídka nad tímto plotem jak dělaná pro nerušené cvakání fotek města. 16.10.2014

Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí ... To je pravda a platí pro zimní období. Teď na jaře přišla Danka. Opět. Aneb je to rok co jsme spolu třikrát jeli za sněhem do Krušných hor. Jelikož letošní zima byla dlouhá a extra tuhá, maje sněhu a mrazu dosytosti jsem se těšil na jaro. Předpověď počasí nic moc a než jsme vlakem opustili Prahu tak při májovém deštíku spadlo pár kapek. Než jsme dojeli na Karlštejn, vyčasilo se a po bouřce a přeháňkách nebylo vidu ani slechu. Zoncna rumplovala (=slunko svítilo) a na řadu přišel opalovací krém. :-) Pohodové tempo místy loudané se dařilo plnit na jedničku. Délku trasy jsme Stachanovsky překročili a z původních 7,4 km se to vyšplhalo na cca 10 km. Co se týká šplhání a škrábání do kopce pak hledání druhé jeskyně bylo marné a při strmém sešupu jsem Danku hlídal jak ostříž. Za nápad tam lozit pak autorovi zůstává černý puntík. První jeskyni jsme našli v pohodě, dokonale prolezli a na řadu přišly svítilny, které pomohly odhalit něco jako sněhový vodopád délky cca 20 cm zcela v nejzadnější a nepřístupné části. Na fotkách od Honzy pak uvidíte, že tančit se dá všude i v jeskyni. Není to moc vidět, ale Dance to šlo velmi dobře. :-) Focení jsme užívali dokonale měrou vrchovatou. Maje hafol času jsme se Honza a já střídavě vrátili zpět a vzájemně fotili na nedalekých vyhlídkách nad tratí. Lelkování na skvělé vyhlídce se protáhlo o svačinu a focení květinek včetně zákonem chráněných. Danka, coby zdatná odbornice, všechny pojmenovala a tímto ji prosím o doplnění. Fotografické kreace nebraly konce a občas někdo ležel i na zemi (viz externí galerie). Vodopád byla fotografická třešnička na závěr, gastronomická přišla vzápětí. Skvělé jídlo jako při minulé návštěvě. Díky pěknému počasí bylo narváno. Užili jsme sluníčka, svěží jarní barvy, načerpali energii do dalších dnů. :-) Slíbil jsem odkaz na fotky dravců ze skvělé loňské akce Květy, kterou je záhodno letos zopakovat: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-na-zamek-zleby-a-za-bilymi-jeleny a odkaz na kouzlení s baterkou na šňůrce v jeskyni: http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_07_08_jeskyne%2C_svitilna_a_rezim_super_auto_z_ruky/ P.S. Šetřil jsem každý krok a do kopce/z kopce dvojnásob pamětliv pondělní taneční na Barče, úterních dvou kurzů a dvou středečních kurzů. Suma sumárum hodně hodin tance. :-) 2.4.2017

Poprvé ... I se čtyřmi křížky na krku může být něco poprvé v životě. Coby dítko školou povinné jsem se v přírodovědě učil o Boubínském pralesu. Z Moravy se to jevilo jako daleký, nedostižný sen, který zůstal uložen desítky let hluboko v paměti. Z té jej vytáhla skutečnost, že původní plán na víkend plný tance noblesy a elegance se změnil na stát se může cokoliv. Ještě v pondělí svítila naděje alespoň na dva taneční dny ze čtyř. Zhasla další den kdy tanečnici na parkovišti nabořili auto. Ze Sněžky jsem se odhlásil a tak na řadu přišlo hledání jiné turistiky. Stále mě lákala Šumava maje nasledovaný seriál Police Modrava. Úvodní scenérie horizontu mě uchvátila natolik, že jsem se pídil po zajímavé turistice v tamních končinách. Prvně mi do oka padl kopec Kleť a hvězdárna, ale když jsem "zavadil" o Boubín s rozhlednou, bylo rozhodnuto. Auto z domova dopravené na tanec se šiklo, protože doprava tam je bez přesedání, ale zpět je to katastrofa. Na výpravě plnění dětských přání mě doprovodila Danka. Skvěle. Počasí vyšlo báječně a nebylo horko. Ve výšce 1300 m n.m. bylo prima frišno. Původně jsem si myslel, že napochoduji do pralesa kam to regulatorní pravidla dovolí, nacvakám fotky a zase půjdu. Dřevěný plot protáhl můj obličej a tak přišlo na řadu obcházení daného prostoru po naučné stezce. V tomto případě platí více je lépe. S Dankou jsme užívali báječný čas povídáním a zkoumáním všeho možného. Je špica mít na výpravě přírodovědně založeného člověka.   Cestou jsme potkali málo lidí a dvojici starších paní doprovázel nádherný motýl. Vyšli mi vstříc maje možnost fotit krásného neposedu. Na rozhledně se Danka překonala a vystoupala do její třetiny. Nahoře mě cvakla ochotná slečna a mladý borec s profi výbavou měnil skla na zrcadle a nasadil i polarizák, který já mám na digi permanentně. Ještě několik let a úchvatné výhledy začnou na části výhledu blokovat jehličnany. Při cestě z rozhledny jsme prošli pidikrajem pidikamenných pyramid kde jsme potkali dvě žabky (slečny cca 16-17 let). Jedna z nich nás ráda fotila podle toho jak jsem si to navymýšlel. U nich mě odhad nezklamal a obě svorně prohlašovaly, že se nerady fotí a už vůbec ne současně. Narážejíce na tento neduh desítky let jsem jim krátce, ale výstižně vysvětlil jak se věci mají s odstupem let. Jedna z nich hnedle na druhou (asi sestru?) dodala:"Pamatuješ jak jsme před měsícem hledali svoji společnou fotku? Marně!" Načež holky zapózovaly v kamenné záplavě a já pořídil jejich zrcadlem několik snímků. Nadšení doprovázené širokým úsměvem potvrdil, že jeden se fakt povedl. Suma sumárum to bylo prima zpestření dne za spokojenosti všech zúčastněných. Jestli dané fotky ocení jejich kluci netuším, ale příbuzenstvo včetně rodičů a hlavně prarodičů to dozajista uvítají.   Kdo projde kolem Boubínského pralesa svižným krokem, může naznat, že nic moc. Kdo objevuje a kochá se, je nadšen. Pro nás platilo "B je správně" a hodiny plynuly jako voda v nesčetných potůčcích. S koncem naučné stezky se den chýlil ke konci. Před námi byla ale ještě celá zpáteční cesta. Po třetí zatáčce vpravo kdy se prudké stoupání změnilo v ještě prudší jsem vybuchl smíchy, že to už fakt přestává být vtipný. Culící se Danka jen přidala do kroku a valili jsme dál. Hlad se změnil v ukrutný a vidina žvance nás "hrnula" do sebevětšího krpálu. Téma hovoru se točilo kolem tataráku, řízanu, či mému oblíbenému dietnímu jídlu - kachně se zelím a knedlí. Závěrečná stoupání po široké lesní cestě nás odměnila posledními, kochacími výhledy do kraje s varhánkovatým horizontem pln kopečků. Jeden pohled zvítězil. Dole v údolí byl vidět hotel Kristián - cíl cesty s vidinou mňamky. Trefili jsme se do večeře ubytovaných hostů, ale místo k sezení stále bylo. Šéf/hostinský kroužil několikrát okolo nás (ubytovaní měli přednost) až nakonec přišla naše objednávka. Příjemné překvápko bylo, že jídlo bylo takřka v cuku letu. Šéf s tabletem ani nemusel do blízké kuchyně, vše zajišťovala elektronika a bezdrátová komunikace. Dvojici kmitajících číšníků doplňovaly dvě pěkné slečny. Všichni včetně šéfa přelétali jak včelky od jednoho stolu ke druhému zajišťující potřeby hostů. Zde jsem se poprvé setkal se sklenicí mající dvojité stěny a kulaté dno - viz foto na rajčeti. V zimě výhoda, v létě čaj nestihl schládnout ani po spořádání 1/4 kačeny. Jídlo vynikající vřele doporučuji. Nočním, zrychleným přesunem do hlavního města zbývala hoďka do zavření metra.    Co na závěr? Seznam přání je kratší o další položku neuvěřitelně kouzelným způsobem. :-) Děkuji Dance za super společnost. P.S. Film a seriál zmíněný během putování: https://www.csfd.cz/film/355147-divocina/prehled/   https://www.csfd.cz/film/221183-jmenuju-se-earl/prehled/   31.7.2017

Hustá nakládačka Avizoval jsem to v příspěvku krátce po vypublikování akce a trefil jsem to přesně. Hustých 27 kiláků s převýšením 1180 metrů. Pro většinu to asi byla pohodová procházečka, pro mě ještě příjemná hranice možností. Díky Tomově připomenutí a na cestě s každým nastoupaným metrem převýšením s pohledem na vysílač na Bukové hoře jsem si dobře vzpomínal, že jsme si poblíž již dávali do těla. http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/mega-vyhlidky-v-ceskem-stredohori Bylo to před rokem na moji první akci sa. Není velký div, že z tamní sestavy se opět dostavili 4 účastníci. Tomáš, Radek, já a Hanka. U ní jsem dlouho nechápal, proč se připojuje později na kratší trasu když loni běhala jako srnka vedro nevedro. Vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat a dospání se to rozhodně nebylo. Po delší nemoci o těch letošních pařácích se poprvé zapojila do akce sa. Sice byla většinu času na chvostu, ale smekám klobouk před takovým výkonem. A těším se na další. Díky počtu účastníků převyšující možnosti jednoho kupé a docela obsazeném vlaku jsme s Kedem a Danou seděli extra. Ve slovní výkonosti vedl Ked, já velmi málo, Dana nepovídala vůbec. Při domácí rozborce se manželka bavila řka:"To ti sedlo, viď?" Cesta nikde nestavícím rychlíkem uběhla rychle a v 9-ti počal výstup na první cíl cesty - tajemný zámek Skrytín. Honosný název pro ruinu s demoličním výnosem. Při příchodu nás zarazily dvě věci. Cedule se zákazem na soukromý pozemek a stavební činnost zedníků. Vyrazil jsem první na pořízení fota očekávaje vyhazov. Nestalo se, došli ostatní a v ústrety dorazil majitel (na fotce 026 vlevo v červeném triku s krátkým rukávem). Povyprávěl pohnutou, polistopadovou historii kdy se část opravila, ale díky tunelování mnohamiliónovému úvěru se stavba prochátrala k demolici. Tu odvrátil nový majitel a započal s opravami na klasické bydlení. Letos by měla být hotová střecha, za dva roky opraveno celé. Poděkovali jsme za výklad, možnost prohlídky, rady kde se dá jíst i odskočení. Držíme palce a doufám, že to někdy omrknem. K zámku patří pětadvaceti metrový bazén a ovce. Ty se nechaly hladit očekávaje nějakou dobrotu. Tentokrát bohžel nic. Osobně se mi nejvíce líbí foto 042 s jednou ovcí s hlavou nastranu, vyceněné zuby jakoby úsměv. Celý kukuč jakoby zhulená. ;-) Na dalším putování se na jasně modré obloze začaly objevovat první mraky. Větší či menší nás provázely zbytek dne od slunečno po zataženo. Naštěstí bez kapek. Následovala první vyhlídka Bradlo. Baby/ženské (u nás to není hanlivé označení) pózování moc nedaly, tož to zachraňovali borci/chlapi. ;-) Po krátké svačinově/pití přestávce jsme valili dále. Na mnoha fotkách jsme coby kobylky, které při přesouvání očešou vše co se namane. Je správná doba, takže švestky, jablka, ostružiny rychle mizely. Následoval sestup do Neštědic s gastropauzou u přívozu. Jsa krátce po obědě jsem si ji nechal ujít a vyrazil naproti Hance. Na rozcestí jsem váhal zda jít vrchem či spodem. Murphyho zákony zafungovaly a minuli jsme se těsně. Já dorazil na pidi nádraží, Hanka mezitím do restaurace. V deseti jsme vyrazili k dalšímu cíli putování - Kozímu vrchu. Jedno z dalších prudkých stoupání se odměnilo betélným rozhledem na části města a zákoutí řeky. Dle mého názoru zlatý hřeb celé akce. Koukali jsme na všechny strany užívajíce té nádhery. Díky chladnému fičáku přišly vhod bundy. Na přetřesk přišla naškubaná státní vlajka. Už tam vlaje asi nějaký pátek. Mnoho let to ale není, protože na mapy.cz vlajka není. Za to je tam lavička, kteráí teď již není. http://mapy.cz/s/l71w Užíce výhledů a cvaknutí fotek dosytosti následoval přesun na zříceninu hradu Blansko nebo-li Blankeštejn. Na ten jsem se těšil páč jsem mohl srovnávat fotky z loňského listopadu s aktuálním stavem. http://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotky-akce-blansky-vodopad-a-vyhled-ze-zriceniny-hradu-blansko Jednak přibylo lešení, druhak půl metru zdi na věži. Loni díky mlze nebylo vidět do dály, letos to byla další kochací vyhlídka kol dokola. Díky sluníčku se na travnatém nádvoří báječně chytaly lelky a plnila bříška nabídnutou hořkou čokoládou. Skvělá volba. Tomáš s Danou řešili záhadu plodů na stromu/keři u zdi hradu. Hádanku si sám dodatečně rozlouskl. Dana se ukázala býti čiperně vlezlá a fotka jejího průchodu oknem byla dílem náhody. Já měl namíříno a než jsem cvakl, okno bylo plné. Na hradě jsme měli společnost vícero menších či větších skupin a dvou loudících pejsků. Co se týká zvířat následovat nás za kus žvance nutno dodat těžší, koňskou váhu. A kupodivu jeden by šel i bez nároku na odměnu. Při cestě na hrad jsme potkali dva koně. Správné časačky trávy. Nejdříve zkoumali zda nemáme něco dobrého. Zatímco jeden pokračoval v pastvě, druhý chtěl mermomocí s námi. Slečna to vysvětlila, že je mladý a hrozně zvědavý. Pohodový přesun z hradu na Erbenovu vyhlídku byl zakončen brutus stoupáním. Naštěstí posledním. 360 stupňů rozhled stál za to stejně jako Kedova bašta rychle mizící z krabičky. To bylo zapomenuto i to jak se nechal tahat od Dany do kopce na hrad (foto 155) - další využití turistické hole. Slunce sklánící se k obzoru napovídalo blížící se konec jeho vlády a tak následoval sestup do města. Očekávaje městskou aglomeraci jsme byli překvapeni divočinou a kouzelně magickým Bertiným údolím. Stříbrnický potok se zakousl do skály a vytvořil mnoho zákrut. Díky 5-ti minutové sekeře rychlíku v 19:13 jsme jej stihili i bez nutnosti extra zrychlení. Díky tomu zpáteční cesta uběhla rychle bez zastávek. P.S. 1. Při krmení poníků - foto 238 došlo k malé nehodě. Aneb Honza natahujíc ruku s kusem jablka se loktem dotkl elektrického ohradníku. Pecku/ránu schytal jak on tak poník do nozder. Bylo po důvěře a ten poník už se nepřiblížil. Na rozdíl ostatních. Jabloň za zády byla zdrojem malých, kyselých pidijablíček, které poníci sjížděli o stošest. P.S. 2. Počet účastníků byl na začátku 9, na konci 10. I tak to není zcela přesně. Po Leňorouvi se zadařilo další účastnici a vypadá to na babyboom na es-áčkách. Bude-li to pokračovat a rozkřikne se to, bude příliv účastnic s doplňkovou turistikou. 6.9.2015

Úchvatná, kamenná krása Když jsem u prázdninového výletu na Trosky popisoval, že nakonec z Prahy vyjela flotila pěti aut s počtem účastníků cca 19, tentokrát to bylo hotové stěhování národů skrzevá (=neb se sešlo) 23 účastníků včetně jednoho sviště (=dítě). Scénář se opakoval. Dlouho byla s bídou dvě auta, nakonec hotový autosalon. Na rajceti na fotce s pořadovým číslem 3 je vidno, že jsme hravě vyčerpali kapacitu místního parkoviště = 4 auta a plno. Ked a spol. museli parkovat za rohem. Ranní sraz naši autopartičky proběhl správně, rychle, dle plánu. Nasedli jsme a už se frčelo. Vedle Kesi sedl Pavouk čímž se bílý Opel rozdělil na povídající/upovídaný předek a tichý koutek vzadu. (Kdybych napsal tichý zadek, vy/znělo by to všelijak. ;-) Po dálnici to šlo rychle bez navigace. Zášprc nastal při objíždění Lovosic, páč původně vyhlédnutá trasa částečně objíždějící Litomeřice byla zavřená. Tož jsme museli skrz celé město kde číhala další objížďka. Díky tomu jsme z Litoměřic nevyjeli po silnici č. 15, ale 261. Díky navigaci jsme se protáhli zpět na sever a nabrali směr kýžené místo srazu Třebušín. Tam jsme dorazili třetí čekajíce na zbytek. Velitelské vozidlo dojelo poslední díky hromadné autonehodě na začátku Prahy a objížďky si též vybrali svou daň. Po sjetí všech účastníků, ve smyslu vytvoření jedné mega skupiny, se všici divili kolik nás je. Pro mě osobně bylo největší překvápko dítko ještě ne školou povinné vzhledem k tomu co nás čekalo. Malá, velká bojovnice I tak by se dal nazvat dnešní výlet. Neb hnedle první výstup na kopec Trojhora stál za to a na turistickém rozcestníku se skvělo všeříkající: "Obtížný výstup". Zde je potřeba dát dohromady výrok herce p. Donutila:"Strmilovák" se skálou tyčící se do nebe. Očekávaje, že mamka s Markétkou zůstanou pod kopcem jsem byl překvapen s jakou vervou se malá pustila do zdolávání náročného kopce. Nahoru po čtyřech, dolů semo tamo po zadku, ale jela jak namydlený blesk. Klobouk dolů. V duchu jsem si říkal: "Kdeže ty loňské sněhy jsou, když naši svišti byli taky tak malí." I když Markétce školní povinnosti ještě nezačaly, pilně se připravuje. Školní taška připravená, napočítat umí do 6, tvary a barvy v kapse/v malíčku/zmáknuté, takže hurá na jarní zápis páč ji v pohodě vemou. Špica skaliska Už jsem to zmínil u Trojhory, ale ani ostatní kopce se nedaly zahanbit a pyšně předváděly svoje rozeklané, skalnaté špičky či kusy skal na úbočí. Zalité sluncem se majestátně tyčily jak Himaláje. Vím, že se rozplývám nad kopci s nadmořskou výškou 451 až 594 metrů, ale stály za všechnu námahu a usilí vynaložené na jejich zdolání. Brutus kopečky Díky skvěle objednanému počasí se daly kopce zvládnout. S přibývajícími nastoupanými metry to šlo hůře a hůře, ale nepotýkali jsme se s blátem a mokrou a kluzkou skálou či kamením. To by byl velký hazard páč špičky skal jsou opravdu příkré. Například fotka 16 v pořadí tady na webu sa (v názvu má 198) - ta společná na výšku, tak na ni vypadají všichni v pohodě ok/vysmátí jak lečo. Co na fotce není vidět, tak poslední řada lidí nejvíce nahoře - Ivelin, monamik2, evca-2 stojí na samém srázu skály. Tzn. krok dozadu = konec a poslední akce v životě. Zatímco první kopečky dne byly zdolávány s elánem a napjatým očekáváním, poslední Litýš byl ve znamení - už zase kopec. Díky tomu, že byl brán ztečí, zde míněno napřímo = nejkratší cestou/nábližkou, škrábání se cestou/necestou = faktiš makačka/zabíračka. Díky odpojední některých účastníků během dne jej zdolali jen ti nejvytrvalejší kam řadím i malou, která byla na svůj útlý věk se dvěma kopečky vytrvalá až až. Fotografické orgie Prima počasí, prima lokace, prima parta, prima kukuče, prima sladěné barvy účastníků, prima barvy přírody s počínajícím, barveným podzimem. Báječná příležitost focení servírovaná na stříbrném podnosu. Přehršel cvaknutých fotek jsem poznal podle nutnosti měnit v digi akumulátor za jiný, plný energie. Nemaje rád pozici vtíravého paparazzi, o to víc oceňuji povolení fotit Katku na 10,5 roku dopředu. Takže na rajčeti jsou vidět portrétní pokusy a skloubit všechny kopečky dohromady. Vivat novic-ové/nováčci Na mých posledních dvou akcích (jedna účast, jedna organizace) jsem vítal fungl novice ve smyslu jeden den zaregistrovaní a druhý den šup na akci. Odkazy: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-zricenina-oparno-kopce-lovos-a-borec https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-uplnek-v-brezanskem-udoli-a-na-zvolske-homoli A pokračuje to dále. Takže za organizátora akce vítám skutečně zahraniční přírůstek na webu sa. Slováci prominou, ale ty i přes rozdělení našich států počítám na webu sa ještě mezi domácí. Takže za Bulharsko jsou zde Ivelina a Biser. Doufám, že stát mám dobře, když tak mě, prosím, opravte. A uvedení to bylo jak se patří. Nabídnutá, krajová, specialita byla mňamka. Sladká. Ani ne moc, ani ne málo. Tak akorát. Za všechny děkuji. Gastropauza/tečka na závěr Když se sluneční kotouč chýlil k obzoru, dorazili jsme zpět do výchozí vesnice. Zapadli jsme do pidi restauračky kde jsme zabrali komplet celý prostor pro nekuřáky a ještě jsme si museli židle půjčit z kuřáckého. K poslední fotce na rajceti se moje malá (vlastní dítko, co mám doma) ptala: "Proč se hlásíte?" To bylo po dotazu kdo si dá polévku. škoda, že místo avizované držkové měli vývar s masem a nudlemi. Ale i tak byla dobrá a dobře zahřála bříško. Vyšla na všechny. O fous. Neb obsluhující paní potvrdila, že tak velkou skupina naráz ještě neměli. Většina vystačila polévkou, jen Pavouk a ještě jeden borec si objednali řízan=řizek. Díky malému oddělení kuchyně od stolovacího prostoru se do našeho povídání neslo hlasité: "Buch, buch, buch, buch." Aneb čerstvě je naklepávali. Po této poslední přestávce jsme se vydali k autím a vyrazili ku Praze. Děkuji Tomášovi za zorganizování a všem za prima společnost. P.S. Prosím Ivelin (Ivelinu - safra porte jak se to skloňuje/oslovuje po vašem? ;-) o přepis vyfocené dobrůtky do latinky a pokud možno obchodu, kde se tato sladkost dá sehnat/koupit. Rád bych dovezl domů manželce a dětem. 4.10.2015

PPP s BÚ Příjemná, prázdninová pohodovka s bohatou účastí Zrod této supr akce byl porod sám o sobě. Začínalo se bez auta a hrozilo zrušení. Pak bylo jedno se čtyřmi účastníky. Zlom nastal ve čtvrtek a pátek tomu nasadil korunu neb nakonec z Prahy vyrazila flotila pěti aut s dvaceti lidmi. S řidičkou Janou jsme z Kobylis vyrazili zeleným Golfem severní trasou přesně ve stanovenou dobu. Na dálnici u Mnichova Hradiště ve zúženém místě ze dvou pruhů do jednoho jsme dojeli modrý Favorit. Jejich zuřivé gestikulování a blikání výstražným červeným znamením na mobilu nás zaskočilo netušíc která bije. Teprve při předjíždění se ukázalo, že to je druhý vůz akce. Bez předchozí domluvy, jeli stejnou trasu ve stejný čas. Výborně šoférující Jany se Ked držel jako klíště a společně jsme dorazili na místo určení s rezervou. Po dojetí dalších aut výlet začal krátkým výstupem na úchvatnou zříceninu hradu Trosky. Tam se připojili poslední dorazivci. Co se týká počasí, předpověd byla pěkně divoká během dne jsme si užili vše - sluníčko, mráčky, zataženo i průtrž. Dešti jsme z Prahy ujeli, ale na fotkách hradu je vidět zatažená obloha. Většina dne nás doprovázelo sluníčko semo tamo se schovávající za opar či mráčky. Kousek za Podsemínským mostem se zvedl fičák ulamující větvičky stromů a po drobném deštíku se spustila průtrž, při které se vítr utišil a podstatná část lidí tasila deštníky. Přeháňka netrvala dlouho a sluníčko rychle vše sušilo. Vše co je nad 15 účastníků hážu do kategorie bojovka nahánějící hrůzu. Tentokráte to byla příjemná a pohodová vyjímka kdy se sešla báječná parta a všici si dne užívali dosytosti. Nutno dodat, že někteří dvojnásob - neřkuli za dva. Zkrátka ať jsme skončili u čísla 18 nebo 20, vždy to bylo plus jedna. ;-) Aneb ústředním motivem bylo, že se jedna účastnice nese. Krom plánované, obědové gastropauzy - za mne spokojenost s poznámečkou, že výpečky byly nad očekávání velmi libové - bylo přestávek hafol až se zdálo, že více stojíme/sedíme/hodujeme než jdeme a málokdo věřil, že jsme fakt ušli 19 km. Klobouk dolů nad svižností obsluhy a rychlosti doručení dvaceti porcí. Ještě nutno vyzdvihnout výborný, jablečný koláč od kikllyho, který přišel k duhu u jednoho z nesčetných rybníků. Nezávislost na busech či vlacích eliminovala časový tlak někam včas dorazit na zpáteční cestování a umožnila dodatečnou, sladkou tečku na závěr - stánek s točenou zmrzkou/kafim/štrůdlíkem/palačinkami/jahodami a dalšími pochoutkami. Slunečný kotouč se chýlil k obzoru, už toliko nehřál a v půl osmé nadešel čas návratu do Prahy. Děkuji Tomášovi za zorganizování akce, Janě za svezení, Petrovi za táč a všem za příjemně strávený den. :-) 27.7.2015

Vyjímka potvrzující pravidlo? Na poprvé přískoky vpřed Oba tituly vystihují popisovanou akci webu sa. Ta první se váže k Filipově/organizátorově poznámce, že na jeho úplňkové výlety nikdo nechodí. Tož včulkaj jsme škubli rekord 18 (19?) a uvidí se, jak to bude do budoucna. Oba řidiči busů (tam a zpět) byli překvapeni jaká grupa se mu hrne do vozu. S tím mě napadá další podtitul - Jak akce webu sa nabourávají jízdní řády. Než se takové množství nalodí včetně zakoupení lupenu, to je 6 minut v tahu a řidič má sekeru ještě než vyrazí. Cesta busem rychle ubíhala vymetením všech vesniček na trase. Po vysednuti v kýženém cíli začla akce na atraktavním místě - zřicenina hradu Okoř. Při zapadajícím slunci romantika lahodící oku, pro fotografa těžké časy neb proti světlu a tmavé stíny. Nutno vyzdvihnout, že i přes početný dav, tož poslouchal skvěle. Když se vyhlásilo společné focení, za chvíli začly foto-žně. Neb fotografů bylo více a pěkně jsme se střídali. Početná skupina účastníků byla značně nesourodá. Takže na začátku byli rychlonožky/tahouni, uprostřed klasika, na chvostě brzdy. Často fotící. ;-) Přestávek bylo dosti a dokonce se zasedlo v hospodě. Kamkoliv jsme se vrtli, rapidně jsme navýšili aktuální počet místního obyvatelstva. Když si vedle u stolu dva zapálili a báňali, byl čas jít zpět na čerstvý vzduch. Rychlost přesunu zančně kolísala. Od courání až po zrychlený přesun, který nastal po špatném odbočení. To nastalo dvakrát neb většina táhla za světlem a cesta vedla do černočerné tmy. Po nastavši tmě přišly na řadu baterky/svítilny/čelovky vše co pomohlo vidět na cestu a na turistiké značky. Při pohledu zpět na dlouhou šňůru lidí se světýlky jsme vypadali jako broučci z večerníčku. Celou cestu bylo co fotit. Ať objekty - Okoř nebo rotunda sv. Petra a Pavla - nebo sluneční a měsíční kotouč. Na fotce 94 je kostel Narození Panny Marie v Holubicicích. Původně ponořen do tmy, díky vlastnímu nasvícení (co si člověk neudělá to nemá = výtka pro místní) jej šlo zvěčnit. Stejně jako na Janině (Loutanka) došlo i zde na jazykový koutek. Aneb moravský přízvuk a některá slova jsou buď nepoužívaná či neznámá v Českých krajích. Šalina a šalinkarta je v pohodě, jen řidič busu netušil, která bije, ale přešel to mlčením a i já dostal slevněný lístek díky OPENCARD. Slovník účastníků byl obohacen o dvě nová slovíčka - šuviks=smetí/drobky (vysypat šuviks z boty, uklidit šuviks na zemi) a šráky=kšandy neboli šle. ;-) Zpáteční jízda příměstským busem bylo závěrčné žůžo, vzrůšo, dobrodrůžo. Než jsme nasedli, řidič měl opět 6 minut sekeru a tu se jal dohnat. Řítil se okreskami třetí třídy jako by nás ukradl a museli jsme se pěkně držet, abychom nepadali na podlahu busu. Při průjezdu jednou obcí jsem periferním viděním zaregistroval rychlost 81 km/h, 79 km/h ... a pak už nic páč jsme byli z obce venku. Vzpomněl jsem si na jeden díl Harryho Potra jak utekl z domu Dosleových. Sedíc na obrubníku chodníku němaje kam jít jej vyzdvihl patrový bus, který se za chvíli řítil Londýnem. To byla podobně šílená jízda. ;-) Pro mě osobně to byl první, úplňkový výlet, který lze shrnout takto: prima počasí, prima parta, západ slunce, měsíční koutouč. Sumasumárum - pěkná, romantická pohoda. :-) Děkuji Filipovi za zorganizování akce a všem za příjemnou společnost. 31.7.2015

Noční bojovka jak se patří Na své předchozí úplňkové akci jsem psal, https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-uplnek-podel-zakolanskeho-potoka že jsme škubli rekord 19 co do počtu účastníků. A tentokrát se opět sešla stejně hojná účast s tím, že část čekala v Dolních Břežanech na náměstí a na plný počet 19 jsme se dostali na rozcesti Hradiště, kde se ze tmy vyloupl sparna coby pán hor s holí v ruce řka:"Jelo vám to na čas? Máte zpoždění." Pokud si někdo dělal nějaké plány kdy a kde bychom se měli na trase vyskytovat, mohl je směle zahodit neb trefit správnou pěšinu byla makačka a mapy včetně elektronických s GPS byly v neustálé permanenci. Několikrát jsme sešli z cesty, vraceli se bychom nabrali správný směr. Nebyla to žádná tragedie a všici jsme šlapali jak jeden muž. Vykoupeno to bylo jen redukcí možnosti si odskočit páč člověk riskoval, že skupinu ztratí. Kdo očekával langsámek, pohodičkovou vycházku s výhledem na měsíc byl poněkud zaskočen. Nasazeno bylo svižné tempo bez ohledu zda do kopce či s kopce. Naplánovaná trasa byla pěkná, včetně prima skal, které s nadcházejí tmou nebylo možné dostatečně vychutnat. Často se uzounká stezka 40 čísel vinula po úbočí či kolem potůčku. Zde byla nutná zvýšená opatrnost - jeden chybný krok a člověk by skončil v kotrmelcích mnoho metrů hluboko. Ještě, že bylo suché období neb část trasy vedla vyschlým korytem či se překračoval ten čurůček co tam zbyl. Co tam nezbylo - lávka/prkno, po kterém byla v zemi otlačena dlouhá a široká stopa. Většina cesty vedla lesem, tož měsíčního kotouče jsme si moc neužili. Až v závěru putování se nám vyloupl za zády. Námět pro příště - trasa by mohla být více na otevřeném prostranství by se zvýšila šance si užít věrného souputníka Země. Vodní hladina by se šikla pro případné odlesky. O foto jsem se snažil na úplném konci akce v extra přídavku kdy většina zapadla do restaurace, která sice měla oddělené nekuřácký prostor, ale touha vidět přívoz a měsíc na řece byla silnější. Společné foto na loďce by byla špica. Místa dostatek. Příjemné překvápko v podobně krásně osvětlené a vyhřáté čekárny včetně automatu na kávu s měkkým posezením a čtivem na stole ostře kontrastovalo s některými předchozími skoro/žádnými čekárnami v podobných "zapadákovech". Jedna místní/domácí účastnice promine. ;-) Bojovka jako řemen. Zrychlený přesun, náročný terén, úzké cesty, příkré spády, skalnatý povrch či vystouplé kořeny zpestřily navrch dva padené stromy, které zasahovaly do cesty tak, že kdo nevyhl, přivodil si modrou značku na čelo. Človek musel koukat nejen na zem pod nohy kam šlape, ale i co mu sviští kolem šišky (=hlavy. ) Šlo o život. První vlak nás minul v luxusní vzdálenosti cca 3 metrů v místech kde ještě byla pěšina vedle tratě - viz foto s červeným světlem přes velkou část snímku. Dále, sice krátce, ale část turistické cesty byla rozkopána na pokládku kabelů. Několik desítek metrů po pražcích jsme trnuli zda stihnem dojít na konec výkopu. Pár minut po opuštění kolejí projel druhý vlak ... Dámské, slovní, těžké kulomety tentokráte trumfli programátoři což nepotěší v případě oborové příbuznosti kdy člověk rozumí o čem to je. Bohužel v tomto případě, páč člověk utíká z práce na pěší výlet by z toho vypadl. Zajívavost. Jak na mé akci tak i na této se ukázalo, že web sa pravděpodobně nabírá na popularitě páč v jeden den se zaregistroval fungl novic a hned ten den se účastní akce. V tomto případě lze konstatovat:"Prima - další z Brna". Za organizátora akce: "Tož vítaj cérenko na pražských akcích." Počasí na straně jedné vyšlo = sucho a nepršelo. Na druhé méně páč měsíc lumpík se vydatně schovával za mráčky. Podle aktuálního místa bylo někde teplo jinde chladno. Ke konci se ochladilo celkově. Autobusem tam jsme jej přeplnili - jako obykle při tak početné účasti, ale kupodivu zpoždění jsme nabrali velmi malé. Výhoda zpátěčného vlaku - nezpůsobili jsme žádnou sekeru, páč oproti busu se lupeny kupují až za jízdy. Děkuji Filipovi za zorganizování akce a všem za příjemnou společnost. 30.9.2015

... do háje! :-) První příjemné překvapení - v 18:45 byli všici na značce a čekání do 19 bylo jen zabíjením času. Další překvápko byla účast. 18 lidí na startu byla dobrá "bojovka" s tím, že další se přidávali cestou nebo čekali až v cíli cesty. ;-) Čtyřnohý přítel hnedle poznal nejlepšího člověka. Z jeho otevřené batožiny se linula omamná vůně buřta. ;-) Nebo možná šel po pivu. :-D Úderem sedmé vyrazila naše početná sešlost od výstaviště skrzevá Královskou oboru. Další příjemné překvapení - místo očekávané couračky se šlo svižným tempem i po schodech až na vrchol Pusté vinice. Díky tomu se některé svršky staly přebytečné. Naše výprava se roztáhla na dvě až tři skupiny. Vpředu valily rychlonožky, uprostřed chodící klasika a na chvostě to jistili hlemejždi. ;-) Všude jsme potkávali všelijaké sportovce a sportovkyně. Převládali běhálisti, následováni kolaři až po brusličkáře. Někteří se prodírali naši skupinou i ke konci výpravy kdy již byla tma a Ďáblický háj je Křižíkem nepolíbený (=elektrifikace se mu vyhnula obloukem). Cestou jsme překonali dvakrát vodní tok, vystoupali na jeden vrchol s krásným výhledem na město a minuli depo kde odpočívají šaliny. Focení byla výzva. Rychle se stmívalo a na konci jsme kompletně zatmněli v místě kde lišky dávají dobru noc a není vidět na špičku vlastního nosu. V cíli cesty jsme nebyli sami a druhá skupina vyluzovala všelijaké zvuky za doprovodu kytary. Ruku v ruce se zadařilo dát dohromady dřevo (i když v těchto končinách často sbírané) rozdělat oheň, připravit baštu, uvařit dva gulášky a opéct hafol buřtíků či jiných pochutin. K tomu kolovala medovina a nechybělo pivo či víno. Výsledek předčil očekávání. Nabízel se nepálivý guláš a pálivý. Rozdíl byl ten, že nepálivý pálil měné než než ten pálivý. ;-) Lehce přítomný čertovský šmak pak připomněl, že jsme v Ďáblickém háji. ;-) V žádném případku neodradil a šel "na dračku". ;-) Klobouk dolů před výkonem všech kuchařek! Děkuji organizátorům za tuto akci a všem účastníkům za prima večer. :-) 11.9.2014

Dobrá parta nad zlato ;-) Je neděle 15.2. 2015 osm ráno. Pouštím si tuto skladbu z filmu Notting Hill. https://www.youtube.com/watch?v=Ce_BXD_ONQ8 Kdo jej nezná, vřele doporučuji. http://www.csfd.cz/film/17806-notting-hill/ Krom písně stoji v klipu za povšimnutí změny. Jak ročního období tak například účesu vedlejší protagonistky = změna partnerských vztahů. Z příšerného zrzavého (ne)účesu na přijatelnější verzi. V Praze pošmourno, vlezlá zima. Začnu tím, že se vrátím na konec včerejší výletnické akce do vlaku kde Gabča opět otevřela téma kdo co dnes dělá a kdo by šel na nějakou akci. Za mě osobně jsem včera přemýšlel nad pinecem. Dnes ráno jsem rád, že jsem rád a neděle je krásný odpočinkový den. ;-) Sobota 14.2. byla z pohledu webu sa významná a našlapaná akcemi. Krom této, o které píšu, se konaly další 3 akce. Neuvěřitelné! Procházka po Holešovicích, cestou technických památek http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/prochazka-po-holesovicich-cestou-technickych-pamatek Valentýnský masopust a geocachingový event http://www.spolecneaktivity.cz/organizace/geocaching/archiv-akci/valentynsky-masopust-a-geocachingovy-event Jemně valentýnská párty http://www.spolecneaktivity.cz/komunity/organizatori-akci/archiv-akci/jemne-valentynska-party-2 Oprava díky Kajousek1975 - konala se ještě tato: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/tanecni-zabava Takže 14.2. se celkem konalo 5 akcí sa! Mazec. ;-) Původně jsem pošilhával po technických památkách s Janou. V Praze, takříkajíc za humnama. Tamní diskuse na téma využití nalezených zlatých valounů stojí za přečtení. ;-) Nakonec jsem se rozhodl pro Tomášovu akci neb jsem dal přednost přírodě a potrápení těla chozením do kopců a z kopců. ;-) Rovněž mě popadla zlatá horečka a už jsem se viděl jako strýček Skrblík plavající v hromadách zlatých dukátů. ;-) (Jdu s děravou patou,) mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen. Hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen. https://www.youtube.com/watch?v=25TTLSGkIdE K ukojení touhy všech jedinců - obzvláště ženský rod - chtivích blištivého zlata mám následující zprávu. O co jsem málem zakopl lze nahlédnout na fotce 40. Pokud by měl náhodou někdo zájem, při večerním čistění obuvi mohu zkusit z podrážky vyškrábnout vzorek. ;-) Tímto považuji všechny případné zlatokopky za vyřízené a opouštím tenký led dvojsmyslů. ;-) Díky čtvero akcím bylo zajímavé sledovat rozložení účastníků. U Tomášových je zpravidla narváno ale včulkaj jen dva mohykáni + hafol možnálistů. U Janiných jako obvykle bambilión možnálistů. ;-) Nakonec se u Jany sešli 4 u Masopustu a geocachingu 10, u Tomáše 12 a na párty cca 36 lidí z sa (mnoho dalších bylo mimo sa). Z původní skoro neúčasti - minimum stanovil Tomáš na 3 - se nakonec vyklubala bojovka 12 lidí. To znamená, že účastníci se často dělili na více menších skupin. Ve předu rychlonožky, uprostřed klasika, vzadu hlemejždi. Jako obvykle jsem nacvakal hafol fotek a vybral jen část. ;-) Z nichž každá má nějaký význam. Třeba druhá fotka je jednoznačná nostalgie 70 a 80 let kdy jsem do podobného kvelbu na jiném konci republiky chodil kupovat žlutou limonádu ve skle za 1,40 Kčs. ;-) Když jsem dostal od rodičů pětikačku na nákup, byl jsem king páč bylo i na zmrzlinu. ;-) Papírová, hnědá desetikoruna pak vítězství. :-D Samolitr mám na mysli tu starší verzi hnědé deseti koruny, protože ji vystřídala novější verze. Též hnědá. https://www.google.cz/search?q=papirova+hneda+desetikoruna&biw=1252&bih=737&gbv=1&tbm=isch&ei=KGjgVNaDIunjywPC7YCQDQ&start=0&sa=N Přemýšleje nad názvem Zhodnocení akce, zvitězilo to nejcenější. ;-) Po shlédnutí všech fotek se nabízelo vícero názvů / pod názvů: Živá i neživá zvířátka kam se podíváš (neživá foto 3, 85) Ploty stokrát jinak - dřevěné, kamenné, starodávné, rozpadlé Bobky stokrát jinak (foto 40, 125) Včelařským krajem / rájem (mnoho včelích úlů na malé oblasti) První jarní pozdrav (foto 162) Led kam se podíváš Pat a Mat v reálu (foto 122) Výhledy pěkné a ještě lepší Indiánský kraj (foto 135, 147) Bohem zapomenuté kouty (foto 17, 77, 86, 167) Pán hor (foto 94) Gabča v akci (foto 47, 120, 147) Úžasné stromy jak je neznáme Šťastně vyhrávající/vylosovaná Evča (foto 118) Domky, chaty a roubenky (foto 30, 121, 130) Přepadení mechanickou nestvůrou (foto 32) Prohraný boj (foto 80) Titanik (foto 175) Baletka, co stírá rosu na kolejích (foto 178, 179) Příslušný videoklip písničky Wabiho Daňka - Rosa na kolejích - je tůdlevá: https://www.youtube.com/watch?v=WsO8xOgsDrE K akcím webu sa se hodí jak vyšitá. ;-) S Tomášem jsem absolvoval vícero akcí. I tato byla jako vždy pečlivě připravená a naplánovaná. Díky terénu a mizernému značení byl pohyb krajinou značně nejistý. Hnedle v úvodu na fotce 7 jsme čekali na správný pokyn správným směrem. ;-) I když jsme párkrát sešli, GPS navigace nás dotáhly zpět. ;-) Co se týká teploty, odhaduji něco kolem nuly. Pocitově chladněji. Takže na předpovídané sluníčko a tepleji jsme si museli počkat až do samého závěru dne na konci výletu. Opět bylo zajímvé pozorovat jak ve vyšších polohách bylo více namrznuto a níže jsme (ne)pěkně ťapali v blátě. Podobně jako u předchozí akce: Vylet na Drbakov-Albertove skaly http://www.spolecneaktivity.cz/komunity/outdoor-a-dobrodruzstvi/archiv-akci/vylet-na-drbakov-albertove-skaly Zjistil jsem, že tamní zápis/slohovku přečetlo vícero lidí a přejmenovali to na Záchodkovou akci. Hmm. :-( Odhaduji, že to bude v sa kuloárech dlouho doznívat. ;-) Na takový název se hned tak nezapomene. Nabízí se ještě jedno srovnání. Kilometrově a toupání / klesání baj oko stejné, ale včerejší přerušená gastro pauzou byla lepší, stravitejnější. ;-) Obzvláště v zimním, sychravém počasí se přestávečka v teple šikla. Dopolední "desítka" - samolitr myšleno kilometrově a nikoliv pivně - utekla rychle. Cestou bylo hodně vyhlídek, díky zakaboněnému počasí nic moc. Ale i tak stálo za to se rozhlížet po kraji na vzdálené kopečky mizející v mlžném oparu. Co nešlo nepotřehnout / nepřeslechnout byla Gabča. Zajímavý živel v akci se všemi zvířátky. Většina se jich k ní měla, na útěk se dal jen jezevčík na náměstí na fotce 120. Vzpomněl jsem si na ni s výletem z loňských prázdnin: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/vylet-v-posazavi kde se též věnovala všem psům a kočkám. ;-) V poledne 5 účastníků využilo možnosti se odpojit s návratem do Prahy na večerní gala párty. Později ještě natáhla krok Mončakm a potvrdila, že je ok na cestě vlakem. Taková drobnost hnedle uleví organizátorovi akce by měl celou cestu přehled zda nikoho neztratil. Když nás zůstala polovina - t.j. 6 lidí - hnedle bylo poznat jak se akce stala komornější a skupina kompaktnější. Dopolední bojovku jsem nepovídal, držel se stranou a kochal se přírodou. Není to nic osobního. Nelze se věnovat všemu a všem. Odpoledne jsem se semo tamo do debaty zapojil stále užívajíc krásy přírody. Díky sluníčku, jeho západu, řece, kolejím a skále to byl úžasný závěr dne! Díky povídání mi málem utekly takové krásy jako první jarní pozdrav či Pat a Mat v realitě a indiánské týpí. Upozornil Tomáš a vše jsem správně zadokumentoval. ;-) Po dopolední porci kilometrů následovala v Jílové porce jídelní. ;-) Díky masopustní slavnosti bylo město plné lidí a nemožné sehnat stůl pro 10 lidí (dvě šly hnedle na bus). Větší část zasedla v jedné restauraci - U Dušků (foto 111), ze které jsem rád prchl. I když měli přes poledne že se nekouří díky neodděleným prostorům byla nekuřácká část vyčmouděná. Naše čtveřice nakonec zasedla k barovému pultu v restarauci Florian (foto 109). Všichni skoro abstinenti jsme měli nádherný výhled na plné barové vytríny všemožných destilátů. Jináč šlo o kompletně nekuřácké a útulné prostředí s krbem a další velmi zajímavou výzdobou podobné sošce/postavě té na fotce 109. Pojídajíce výborný, hustý, hovězí vývar jsme naslouchali reprodukované hudbě. Žádná divočina, samé příjemné melodie. Evča zmiňovala loňský film podle skutečných událostí o jednom neznámém muzikantovi žijícím ve Státech, který byl v Africe velmi populární. Tamní fandové mu na sklonku života velmi pomohli. Film jsem neznal, ale písničky zněly dobře. Do toho přišly mě známé akordy ze skladby "Ain`t No Sunshine" z filmu zmiňovaném na úplném začátku těchto řádek. Příjemné prostředí, příjemná společnost, známá a příjemná hudba. Posilněn a zahřát polévkou. Co více si přát? ;-) Doplněno díky Evce: Ten spevák, o ktorom som hovorila,je Sixto Rodriguez a film sa volá Searching for Sugarman. Po gatropauze jsme šli užít akce na náměstí. Foto štafetu převzala Evča. A jak vidno na fotkách 113 - 117 jí to šlo dobře. Jaká škoda, že nefotí více! Rovněž zaznamenala moje přilepšení si langošem. ;-) Následovalo něco co jsem zprvu nechápal. Že se musí jít připravit na losování tomboly. Tu nesli na fotce 117. Že by si koupila los jsem matně tušil, ale kde brala jistotu, že něco vyhraje??? Překvapení neznalo mezí když v zápětí vylosovali její číslo. Gratulace! :-D Vyhrála kolekci sladkostí. Fakt štěstí. Jak by odpoledne pochodovala s velkou prasečí hlavou nebo celou, těžkou tlačenkou? ;-) Ještě drobnost k fotce 113 kde se krmím langošem. Nejenže mě ostřížím zrakem sjíždí maska, ale kolem mě se žene kouř/pára z hrnce od zabijačky. Chjo, to byla vůně! Měl jsem sto chutí dát si něco místního, mastného. Na druhou stranu jsem se nechtěl vystavovat riziku nepředvídatelných "zrychlených událostí" zažívacího traktu. ;-) Včulkaj se dostávám k nejznámnější vyhlídce Třeštibok na fotkách 137-142. Pro porovnání lze nahlédnout jak vypadá, když je příroda zelená a slunečné počasí. Je to z Tomášovy první akce na webu sa 6. října 2012. http://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotky-akce-vyhlidky-nad-sazavou-4 Dobrá analogie. Tak jak si Tomáš pamatuje tu svou první akci sa, tak si i já pamatuji tu svou první. Shodou okolností vedenou Tomášem. ;-) http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/mega-vyhlidky-v-ceskem-stredohori Dostávám se k závěru dne. Vykouklo sluníčko, opět jsme potkali přehršel koní. I osedlaných. Na fotce 153 špička kopce. Bohužel za plotem = běžně nedostupný. Na fotce 164 lze vidět úkaz, že v zimě je sluníčko zubaté. ;-) Na fotce 169 to tak nevypadá, ale rozhořela se dámská debata. Argumentace neznala mezí. Zaslechl jsem slovo emancipace. Ok. Při slově kojení jsem "vypl" a mužská část prchla na skálu nad železnicí. ;-) Dlouho jsme se neradovali, dámy nás brzo dostihly. ;-) Nádherné výhledy je naštěstí na chvíli umlčely a Evča s Monikou předvedly herecké vlohy. ;-) Monika pak opakovaně "vystřihla" holubičku na kolejnici. Klobouk dolů. ;-) Pak jsme se hnali na most, který nad řekou nabízel při západu slunce nádherné scenérie. Ve vlaku jsem začal, ve vlaku i končím. Evča se podělila o svoji sladkou výhru. Několikeré přesedání / poposedání mezi čtyřma sedačkama bylo způsobeno jednak chladem z díry po nedovřitelném okně vagónu, který již notně pamatoval, a směru konverzace, kterým se ubírala. Nejprve jsem to chtěl někomu "osolit", "osladit", vytmavit ... Pak jsem si vzpomněl na film Blended - Dovolená za trest. Příjemná, rodinná oddechovka, která pobaví. Doporučuji. http://www.csfd.cz/film/342867-dovolena-za-trest/ Byla tam scéna kdy si hlavní hrdina málem zadělal do kalhot při domnělém přepadení krokodýly. Pointa je v tom, že to byl nepříjemný / trapný moment, který končil zvoláním jiného účastníka na lodičce: "Co se stalo v Africe, zůstane v Africe." Pak tam byl jiný trapný okamžik v pokoji a rčení bylo: "Co se stalo v pokoji, zůstane v pokoji.". Tož končím svoje povídání slovy: "Co se stalo ve vlaku, zůstane ve vlaku". P.S. Děkuji Tomášovi za zorganizování této akce a ostatním za příjemnou společnost. Ještě děkuji Monice za sýrové tyčinky. Byly dobré a prosím příště opět. ;-) 16.2.2015

Síla barev v plné polní ... ... aneb jen tak trochu si šplhnout Druhá sólovka neb ze šesti možnálistů se 4 odhlásili a z posledních dvou se nepřidal nikdo. Jejich škoda. Neb počasí vyšlo jako malované a podzim se ukázal v pravých barvách plnou silou. Na začátku výpravy byla mlha, kterou sluníčko brzy rozehnalo. Na to, že většinu předešlého dne pršelo, nebyly stezky skoro vůbec blátivé a ke konci v lesu nad Mníškem pod Brdy byla krásná asfaltka, na které byl provoz jak na Václaváku. Převahu měli svištějící cyklisté. Když jsem o minulém výšlapu psal jako o "Barevném ráji" http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/barevny-podzim-v-ceskem-raji-z-cyklu-ctvero-rocnich-obdobi , ve srovnání s touto akcí to byl jen slabý odvar. Tehdy podzim nastupoval, včulkaj propukl v plné síle. Sluncem zalité barevné koruny listatkých stromů byly úchvatné. Z primárního cíle jsem měl trochu obavy, neb jsem viděl fotky a popis od jiných lidí. A ono to tak fááákt vypadá. Po žebřu skoro ani památka a strmá úbočí jsou dobrá leda tak pro kamzíky. Nejprve jsem se na vodopád vydal od třech studánek kde kdysi dávno žebříky byly. Při pohledu dolů (foto č. 9) jsem to rychle zavrhl a prd platné mi bylo 7-mi metrové horolezcké lano neb tady bych potřeboval metrů tak 15. Lepší dvacítka by to jistila na tuty. Vracel jsem se směrem k lomu Řevnice a našel šikovnou odbočku, která mě dovedla k vodopádu z druhé strany. Po průzkumu se mi povedlo sejít dolů bez lana. Sice jsem si zašel a musel se vracet kolem potůčku, ale povedlo se. I když jsem si dával majzla, jednou mi to podklouzlo. Naštestí jsem to ustál, rameno si nevykloubil a ani jsem se nevyválel v bahně. To co jsem poodešel po proudu, jsem musel zase vystoupat kolem proudu, ale konečně jsem se dostal k vytouženému cíli. I tak nebylo zrovna vyhráno. Focení bylo náročné a stativ nebylo skoro kam postavit. Dva fotografové by zde tvořili dav a vzájemně by si překáželi. Díky prudkým, všudy přítomným stoupání byla jedna nožka stativu často vytažena jen z poloviny, aby stativ stál jakž takž rovně. Cvakal jsem co to šlo, hrál si s manuálním nastavením všeho možného a sluníčko mi expoziční časy nepěkně zkracovalo neb clonové číslo nafouknout nejde. Takže při F8 jsem se dostal na expoziční čas max 1,5 sec a při 2 sec vyšla fotka již přesvětlená. Zkrátka jsem z poloprofesionálního kompaktu - "ořezávátka" dostal maximum a byl jsem spokojen. Zradilo mě vzdálené ovládání spouště, takže jsem skončil u 10-ti vteřinové samospouště. Na to, že jindy fachčila v poho to bylo nemilé překvápko a budu si to na ni dlouho pamatovat. Dostatečně vyblbnuvši jsem začal hledat místo návratu. Nechtělo se mi stejnou, předlouhou trasou a tak se nakonec zadařilo skoro hnedle vedle vodopádu. Sice po všech čtyřech, ale bez komplikací. A bylo vidět, že jsem nebyl sám, kdo tuto trasu použil. To platilo i pro tu delší příchozí cestu. Nahoře jsem se ohlédl a tudy bych dolů nikdy jen tak nešel. Zato s lanem by to bylo ok a stačila by mi i ta sedmimetrovka. Pokud bude nějaké příště - například zmrzlý vodopád? - bude to pohoda? ;-) Nastala doba oběda a na řadu přišla nová výstroj. Samonafukovací podsedák pěkně hřál (technicky/fyzikálně vzato on nehřeje, ale pěkně izoluje, takže zadnice to vyhodnocuje, že hřeje ;-) a termoska poskytla baj oko stejně vlažný čaj jako jsem ho do ní ráno nalil. Do zakoupené bagety zase propašovali cosi zeleného a červeného což masové rozhodně nebylo. Sedíce na pařezu mimo turistickou trasu jsem si bufetil a vzpomněl jsem si na scénu ze slavného filmu Mrazík, kde Marfuša seděla pod jehličnatým stromem a děda Mrazík se ji vyptával:"Je ti teplo děvče?" S tím souvisí další premiéra - nové druhé vrstvy, která hřeje a izoluje lépe než její letní varianta a dokonce zastoupila i třetí vrstvu. Porovnávajíc dnešní akci s tou předešlou z 4. října viz: http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/barevny-podzim-v-ceskem-raji-z-cyklu-ctvero-rocnich-obdobi , tak při stejném počasí a teplotě mi tentokrát odpoledne stačily jen dvě vrstvy funkčního prádla oproti třem z minula. Dobré zjištění a dobrá příprava na zimní akce. V plánu je bílá varianta Českého ráje. Po hodování nastal přesun na vyhlídku Babka. Abych se nemusel moc vracet, využil jsem četných lesních cest k příčnému narovnání mezi dvěma turistickými trasami. Mapy a GPS v mobilu mě vytáhly z lesa ven a přes silnici se mi zadařilo sestoupat na kýženou zelenou stezku. Bylo vidět, že si to takto zkracovalo vícero lidí. Výstup na Babku bylo v pořadí druhé stoupání a prostocvicích na vodopádu dal zabrat. Celá výprava byla v pohodovém tempu a nemusel jsem hnát jako v Českém ráji. Oč mě slunce při focení vodopádu obíralo o drahý expoziční čas, o to více mi to vynahradilo na vyhlídce. Nádherně zalité barevné koruny stromů a skály byla pastva pro oči. Babka samotná je docela rozsochatá a tvořená třemi skalními výběžky z nichž z každého je výhled na jinou stranu. Sice to neobsáhlo 360 stupnů dle mapy, ale i tak to stálo za to (vzadu na fotce 30 je Praha?). Oč u vodopádu nebylo živáčka zde se trousily davy. Stihl jsem to mezi dvěma výpravami a nafotil dle libosti. Odpočinek u skály mi zhatily dvě ženské, které se jaly opalovat nahoře na skále. Bohužel jejich žvanění se neslo do celého kraje a jejich dámské problémy mě fakt netankovaly. Na fotce č. 37 je kvíz - kolik celkem je tam horolezeckých skob? Následuje přiznání, že jsem od Babky nešel podle původního plánu. Místo návratu po modré a po zelené ke klášteru Skalka jsem se vydal obloukem po modré, žluté a červené. Takže původních 18 km se trasa natáhla na 19 km. Nebylo kam spěchat a dorazil jsem ke kláštěru dle plánu jen jinudy. Až toto bude číst moje drahá polovička, to bude komentářů:"Jak to, že ty, takový plánovač a dodržovač plánu, si NEŠEL podle plánu???" ;-) Celý areál s poustevnou, křížovou cestou, barokním areálem Skalka, klášterem Skalka a kostelíkem sv. Máří Magdalény stojí za shlédnutí. Jsou tam pěkné expozice jak maleb, tak kreseb černého humoru a od kostelíka je báječný výhled na Mníšek pod Brdy s dálnicí R4 na Příbram. Je tam i pidirestauračka s venkovním posezením - foto 56. V době návštěvy tam hrál borec na kytaru staré české šlágry jako například skladbu "Chtěl jsem mít" od skupiny TURBO z roku 1985. Kdopak pamatuje? ;-) http://www.youtube.com/watch?v=XgxDxSbhReM&list=RDXgxDxSbhReM Suma sumárum. Špica výlet, prima focení, pěkné výhledy, výstroj prověřena - zimní sezona může začít. ;-) 19.10.2014

Bílá, bílá, bílá, bílá komu by se nelíbila. Bíla vrána, bíla noc. Bílé není nikdy moc.   Kdo náhodou nezná příběhy včelích medvídků: https://www.youtube.com/watch?v=CWbQsDLNjFk   Bílá barva je špica, ale po druhém jarně kochacím výletě už stačilo maje bílé mžitky před očima. Včul se těším na novou, sytě zelenou, která byla k mání již včera.   Několikrát jsem na webu sa zmínil film Pod toskánským sluncem s tím, že je dobré věnovat pozornost co si hlavní představitelka přála a jak se jí to splnilo. https://www.csfd.cz/film/46235-pod-toskanskym-sluncem/prehled/ Přál jsem si něco vidět - mimo plánovanou skálu a kámen. Chtěl jsem fotit. Nejen přírodu. Chtěl jsem se nechat vyfotit. Vše se mi splnilo i když maličko jinak než jsem si představoval. Nad plán byl výlez na Kámen tisíciletí. Na první pohled nemožné či obtížné, ale šlo to skoro samo a vůbec jsem se nenadřel jako na skalní útvar Žába: https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_04_01_Machova_cesta_2_cast_PANASONIC_bez_CPL/#2018_04_01_Macha_2_p_148.jpg Část cesty jsem měl prima společnost s možností povídání. Přednost dostala příroda, kochání a přemítání. Jaká je pravděpodobnost, že do něčího života vstoupí dva lidé. Jeden mě přesvědčí, že mám ještě organizovat výlety, na kterém se mnou druhý vstoupí do nádherného sálu klasický tanec. Loni a minulý týden se situace opakuje. Když mě před rokem Blanka požádala o pomoc zaplnit taneční kurzy pro začátečníky, musel jsem s těžkým srdcem odmítnout, protože jsem chodil do čtyř a další bych moc nedával. Myšlenka zůstala a když mi zůstaly jen dva kurzy, věnoval jsem hodně úsilí hledáním tanečnice na dokončení rozběhnutého, začátečnického kurzu. Jaká je pravděpodobnost, že když moje taneční partnerka ze zdravotních důvodů nemůže tančit se Blanka ozve, že hledá někoho vysokého pro tanečnici, jejíž partner si podvrknul kotník a taneční sezona pro něj skončila.   Vztaženo na hvězdné útvary, před čtyřmi lety to byla hvězda - t.č. a i nyní v méně viditelném spektru a kometa, nyní s mírně vychýleným kurzem, ale domluveným plánem návratu do zdejších končin. Více na toto téma minulý zápis: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-vyhledy-na-svatojanske-proudy-2 Co se týká foťáků, příjemné překvapení se chýlí ke konci. Tato redukce není expedována do ČR. Ani do Anglie. Tak jsem si to nechal poslat přes virtuální adresu ve Státech a po 14 dnech byla předána DPD v ČR. Moc jsem tomu nevěřil, ale fachčí to. https://www.amazon.com/Lensmate-Quick-Change-Filter-Adapter-Panasonic/dp/B072L4FSFG/ref=sr_1_1?ie=UTF8&qid=1524171364&sr=8-1&keywords=lensmate+panasonic+lx15&dpID=41d5xWZkCjL&preST=_SX300_QL70_&dpSrc=srch   CPL filtr je k mání na alze, který si vyzvednu dnes. https://www.alza.cz/hoya-52mm-pro-1d-dmc-cirkularni-d242977.htm   Takže další krajinářské focení bude epes rádes. Na druhou stranu na interiérní focení Night of Chances ČVUT jsem vzal starý SONY, kde vím co mohu očekávat. Na nový PANASONIC dojde hnedle při nějaké méně exponované příležitosti.   22.4.2018

Přátelé bez výhod Je neděle dopoledne. Nadstandardně dlouhý a hluboký spánek byl odměnou za báječnou procházku a noční zpracování fotek, které bylo v plánu původně až na dnešek. Pro správnou spisovatelskou náladu najdu na youtube patřičnou muziku. Kdo si stáhl prezentaci avizovanou na nástěnce akce ví proč zrovna tuto ... ... oživení okamžiků v nádherných barvách začíná ... https://www.youtube.com/watch?v=AuJrEBtmM1Q Předně musím zmínit, že včerejší výlet navazoval na procházku z 5.11. kdy jsme s Dášou prošli naučnou stezku Svatojánské proudy. Probírajíce ledasco až tak, že zapovídání způsobilo nesprávné odbočení. Těch cca 20 minut a několik desítek výškových metrů bylo v pohodě s ohledem na to, že zpáteční busy jezdí relativně často. Hnedle na začátku, na první vyhlídce, se zastavil náhodně okolo jedoucí cyklista. Díky němu máme společnou fotku a když nechápal probíraná témata, na vysvětlení stačila tři slova. Přátelé bez výhod. Jinak celý výlet byl vyváženým poměrem mluvení, kochání, focení a konzumací dobrot. Včerejší trasa na druhé straně řeky slibovala pohledy z výšky na naučnou trasu. A tak to také bylo. Přesto, že počasí bylo pravé dušičkové - nízká oblačnost a viditelnost nic moc. Důležité bylo že nepršelo a šlo se kochat nádherně podzimní krajinou, které vévodila zelená a hnědá. Na Dášino přání jsem to vyhlásil na webu se všemi možnými klady i zápory. Z původních šesti účastníků zůstali čtyři což bohatě stačilo neb méně je někdy více. Kladem bylo, že se sešla dobrá partička lidí. Na neutuchající vodopád slov stačilo zdržení při focení jako obvykle či posečkáním na místě nasáváním podzimní atmosféry přírody. Aneb když jdu kolem potůčku tak se raději zaposlouchám do jeho symfonie šumění, bublání a zurčení. Jakub měl pravdu, že část trasy je uzavřená - je to na rozcestníku (viz fotka) a pak spadané stromy přes celou šířku lesní cesty (též na fotkách). Podle vyšlapané náhradní trasy lze nahlédnout, že uzavření trvá dlouho a i tak tam proudí davy lidí. Přes den v pohodě, v noci raději ne. I přes nic moc počasí jsme potkávali dost dalších skupin, dvojic či osamělého turistu samotáře. Je to vidět na fotkách kdy se náš počet na chvíli zdvojnásobil o maďarské zastoupení či babinec pěti teenagerek kdy jsem byl požádán o společné foto se zasláním mailem. Shodou okolností "Maďaři" skončili u vedlejšího stolu stejné restaurace. Jen tam dorazili dříve. Původní plán počítal s prima baštou na závěr cesty na konci celodenního putování. Nad plán byly dvojctihodné koláče v Teletíně - vynikající. Oč nevábněji dům u rozcestníku vypadá zvenku - neomítnutý, směs kamenů a cihel o to útulnější byl vnitřek s čerstvými koláčky a "správným" chlebem obsahující jen to co má. Alespoň dle vyjádření příjemné paní středního věku. Děkuji Dáše za její slabost na sladké, které objevila a musela vyzkoušet. ;-) Ona a Karel je slupli hned, já si ho schoval na vyhlídku Máj, na kterou než jsme za cca 15 minut došli tak zapnutí bazmeci (tzv. teplo do kapsy) vykonaly v batohu svoji práci a velká bulka se sýrovou roládou se ohřála na o něco výše než je tělesná teplota. Po vlažné svačině se koláček šikl jako sladká tečka na závěr. Zde se ukázalo kdo vychovával sviště (paní od koláčů znala tento výraz). Když jsou hodně malí tak teplota vody na jejich koupání nesmí být ani horká ani studená - musí být tak akorát. Na začátku to většina rodičů pečlivě měří teploměrem zpravidla ve tvaru nějakého zvířátka. Po získání cviku už stačí přiložit vnitřní stranu zápěstí vynechajíce přesné měření. S Dášou jsme se souhlasně přikyvovali hlavou směrem ke zbývajícím dvěma účastníkům. Cestou z vyhlídky Máj na Smetanovu vyhlídku jsem zvažoval udělat si odbočku na Krňanský vodopád. Jednak ten slovní stačil a druhak bychom zatměli dříve v lese než bylo v plánu. Nechávám tedy do zásoby na pokud možno slunečný den, kdy se bude stmívat mnohem později než po 16 hodině a ještě aby v něm bylo dost vody ... Chjo přehršel podmínek. Tož uvidíme zda někdy uvidíme. Co se týká fotek. Krom zmenšení a přidání rámečku s textem jsou bez dodatečných úprav v počítači. Pokud někdy barvičky vypadají skoro jako omalovánky, tak to se činil kruhový polarizační filtr redukující odlesky od mokré země, spadaného listí a tím "vytažení" barev. U focení vyhlídek s vodní hladinou se občas odlesky musely přidat jinak řeka vypadala jako obrovský černý had. Vyhlídku nad Štěchovicemi krásně zastoupily výhledy z cesty po ulici Na Ovčičkách s hafolem laviček, které v teplých měsících určo nezejí prázdnotou. Je to vidět na nočních fotkách. Pozdní obědo-večeře byla skvělá. Jako minule včetně dršťkové. Dokonce jim zůstaly polední menučka takže moje přírodní krkovička se šťouchanými brambory a vajíčkem alá volské oko přišlo jen na 89 Kč (na fotce vpravo dole). Obsluha i kuchařka projevili velkou trpělivost s Lilianou, která díky alergii nemůže slupnout ledasco. Připravili játra i přílohy s vyloučením nežádoucího. Za dressing se paní kuchařka přišla omluvit a nahradil jej kečup. Myslím si, že jsme si pochutnali všici. Zatímco Dáša a Karel byli jedlící-rychlíci, já s Lilianou jsme si pomaličku užívali každé sousto. ;-) I přes dvě dobré zkušenosti s jídlem příště zkusím restauraci hnedle u autobusové zastávky. Neb i přes kompletní oddělení nekuřáckých prostor stačily opakovaně nedovírané dveře k malé infiltraci cigaretových splodin. Dopolední putování hodně plným autobusem včetně stojích v uličce bylo avizováno na nástěnce akce. Na závěr dne za tmy a beze spěchu jsme se přesunuli na autobusovou zastávku. Čekání na bus v 18:00 se protáhlo do 18:30 jako minule a nemá smysl na tento spoj čekat i příště. Naštěstí další spoj dle jízdního řádu to jistil a zpáteční cesta uběhla rychle. P.S. Koule ani polokoule příště nebudou a lano jen v případě nutnosti. Na obojek na krátko stačí kousek provázku. ;-) P.P.S. Případné doplnění či úpravení zápisu bude označeno. 27.11.2016

Turistika obklopená tancem   Z pohledu webu sa jsou lidé jako hvězdy. Objeví se na noční i denní obloze, více či méně zazáří jsa viditelné i za slunečních paprsků a zase pohasnou upadnuvši v zapomnění. Pokud se však zapíší do něčích srdcí, pak jas sice není tak viditelný, ale stále tam jsou. A to co přetrvá je stejně okem nepostřehnutelné. Vědom si okolností se další hvězda přesunula do méně viditelného spektra.   Dalším hvězdným objektem jsou komety řítící se vesmírným prostorem s různě pravidelnými návštěvami zdejších zákoutí. Někdy to vyjde ročně, někdy častěji. Při odchýleném kurzu se perioda prodlouží.   Na druhou stranu jsou mezi námi stálice plníce web turistikou i kulturou obdařujíce ostatní úchvatnými zážitky. Stačí se přidat a vše si užít.   Po celotýdenním pracovním klopocení je nejvýš žádoucí odjet z města, užít jarních dnů kdy se příroda probouzí ze zimního spánku. Nechat se obklopit neopakovatelnou atmosférou v rámci střídání ročních období.   Některé toulky přírodou jsou prodchnuty probíráním všelijakých témat. Jindy méně znamená více. Krásně to vystihuje píseň z filmu Notting Hill: https://www.youtube.com/watch?v=7xrxrEEGVdM   You say it best when you say nothing at all. Říkáš to nejlíp, když neříkáš vůbec nic.   V tanečním světě je to umocněné faktem, že hvězdy skutečně existují. Mistři republiky, Evropy, světa. Nebo když hvězdy tančí jako ve Stardance. Plujíce po parketu při klasice mají oba k sobě velmi blízko. Při dostatečném počtu vytančených kilometrů pak lze cítit každou zatoulanou myšlenku. Po páteční zkoušce, proloženou včerejší úchvatnou jarní přírodou, je v plánu dnešní taneční kurz. Po roce opět kousek za Prahou. Tak dávno a přesto stále něco přetrvává.   Věnováno dvěma ženám, jejichž rukopis je okem neviditelný. https://www.youtube.com/watch?v=Ne5J4bxWypI   15.4.2018

Jak se žilo u nás První skanzen na světě vznikl v roce 1891 ve Stockholmu. Tehdy populární národopisné výstavy pak řadu zemí inspirovali ke vzniku podobných zařízení. Zdejší skanzen, čtvrtý v Evropě, vznikl v Přerově nad Labem na konci 19. století z iniciativy majitele přerovského panství, jímž byl příslušník toskánské větve Habsburků, mořeplavec a etnograf arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Ten nechal upravit stavbu z počátku 18. století, bývalou panskou kovárnu a rychtu, na ”staročeskou chalupu“ a vybavit ji národopisnými předměty, pocházejícími z obce a okolí. V roce 1967 převzalo ”staročeskou chalupu“ do své správy Polabské muzeum v Poděbradech, obnovilo národopisnou expozici a začalo budovat tzv. polabský skanzen. Do okolí ”staročeské chalupy“ byly postupně přeneseny vybrané a na původním místě ohrožené lidové stavby i drobné objekty. V sedmdesátých letech 20. století se staly součástí polabského skanzenu další panské stavby – myslivna s hospodářským dvorem a bývalá bednárna s přilehlými zahradami. V současné době je v muzeu celkem 32 objektů, z toho 7 chalup, 6 špýcharů a 2 stodoly. V zařízených interiérech a v dlouhodobých i sezónních národopisných výstavách je předváděn život venkovského lidu ve středním Polabí od konce 18. do poloviny 20. století. Součástí polabského skanzenu je i stará škola a ”zahrádky našich babiček“. V dubnu a v prosinci se v celém areálu pořádají tradiční zvykoslovné výstavy ”Jaro na vsi“ a ”Vánoce“. Staročeská chalupa - na fotce 126 Bývalá přerovská rychta, která patřila až do konce 19. století zdejším kovářům a rychtářům Bělíkům. Roku 1895 ji zakoupil majitel přerovského panství arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Po čase se rozhodl zařídit ji podobně jako českou chalupu na Všeobecné jubilejní výstavě v Praze r. 1891. Podle jeho představ byl v místě i okolí vykupován starý lidový nábytek, obrazy, nářadí, nádobí apod. Tím byly zřízeny dvě síně a ty veřejnosti zpřístupněny r. 1900. V roce 1922 byla operou Národního divadla v Praze před touto chalupou uvedena ”Prodaná nevěsta“. Rovněž Vám doporučujeme k návštěvě naší fotogalerie, kde naleznete ukázkové fotografie ze skanzenu a dále také interiéry skanzenu. Tradiční velikonoční výstava JARO NA VSI Rozsáhlá jarní výstava připomene ve všech sedmi zpřístupněných chalupách různé staré zvyky a obyčeje, které po celé jaro provázely život venkovského lidu ve středním Polabí. Začíná zabíjačkou a „šplochanem“ (zvláštní krajovou zábavou) a pokračuje průvodem na konci masopustu, potom následuje čtyřicetidenní předvelikonoční postní období se šesti postními nedělemi, provázenými mimo jiné vynášením smrtky, chozením s lítem či přípravou na „pašijový týden“. Ten vrcholí Božím hodem velikonočním a pondělím velikonočním s pomlázkou. K pomlázce se vztahuje i velká výstava kraslic a velikonočních dekorací ve výstavních prostorách bednárny. V dolní části muzea v přírodě pokračuje výstava „Jaro na vsi“ svatovojtěšskou poutí, zábavou mládeže kolem májů a končí svátkem sv. Jana Křtitele, spojeným s lidovým léčitelstvím. Při jarní výstavě jsou ve skanzenu zpřístupněny všechny stálé expozice včetně školní třídy a kabinetu. Ve velkém výstavním je na celou sezónu nainstalována atraktivní výstava o lidovém kroji ve středním Polabí a o národopisné sběratelce Barboře Hoblové původem z Nymburka, připravená z rozsáhlé muzejní sbírky textilu. Z původně 9 přihlášených se nakonec vyklubalo 11 účastníků. Stanoviště trojkového busu šlo poznat z dálky. Jaro v plném proudu, krásné počasí, na značce armáda důchodců. Nic proti, ale jsou všude a mnohem dříve. Jj, web sa po dvaceti letech. ;-) Očekával jsem autobus "housenku", ale přijela obyčejná Karosa. Narvaná až na půdu, píď nezůstala volná. Cesta busem uběhla rychle a stejný nápad měla i část starších spolucestujících. Přesun z Horního Vestce do Přerova polem - i když jsme šli docela pomalu i tak jsme byli o fous rychlejší. Jarní práce na polích v plném proudu a zajíců hafol. Nádherné počasí vylákalo na jarní akci více lidí, ale vůbec nebylo narváno. Takže u jednotlivých expozic probíhalo střídání s focením jako na drátkách bez dlouhého čekání a bez front. K vidění bylo spousta. Chalup, vybavení, náčiní, krojů ... Kdo chce přečíst všechny popisky a výstavu si plně užít, musí začít ráno by to během jednoho dne stihl. Skanzen jen tak prolítnout je o ničem. Zajímavý byl přístup dětí. Některé prošly halabala - nos nahoru a o čem to celé vlastně je, některé všímavé - například malá holka v expozici škola - žáci kluci sedí vlevo, holky odděleně vpravo. Ta u mě měla za jedna s hvězdičkou. ;-) Viz fotka 193 a 200. Díky doprovodnému programu jsem mohl koupit dřevěný dárek pro malou/dceru a Veronika na fotce 180 mi vnukla nápad na dárek pro manželku. Fotka 174 - všechny dámy z expozice - příjemné, vstřícné, zapózovaly a ještě upravovaly nasvětlení scény. ;-) Zatímco venku na sluníčku bylo teploučko, uvnitř chalup byla ještě syrovina po zimě. Na fotce 189 jsem si původně myslel, že v tamních, velkých kamnech zatopili, ale holky měli někde pod sebou puštěný teplomat. Fotka 205 - holka na chůdách - zavzpomínal jsem, že mi dědeček jedny udělal a užil si s nimi spoustu legrace. Jen ty stupátka byly mnohem výše. Takže coby malý kluk jsem vždy hódně povyrostl. Na panelákovém sídlišti rarita. ;-) Po poledni všem vyhládlo a nahrnuli jsme se do restaurace. Jaké bylo zklámání, když chvíli po dosednutí došel číšník řka, že kapacita kuchyně je plná, jídlo bude na dlouho a doporučil jít jinam. I když byla restarace zaplněná tak ze tří čtvrtin. Neuvěřitelné. Po tomto neobědě se 4 účastníce vrátily na bus do Prahy. Stejnou krátkou trasou jakou jsme přišli. 7 nás pokračovalo delší trasu do Lysé nad Labem. Po zelené jsme vyrazili dobře, ale až u řeky jsme zjistili, že na opačnou stranu. Takže jsme skončili v Čelákovicích - vlakem do Prahy kousek. Děkuji organizátorce Janě za uspořádání této akce a za skvěle objednané počasí. ;-) Po předpovědích v půli týdne cca 2 stupně, zima a přeháňky, vyšlo báječně - sluníčko i přes chladný vítr teplo. 22.3.2015

Zimní skoro pohádka a kamzíci hadra Při výletě na Říp jsem poprvé poznal Holešovické nádraží. Tento výlet pak další, malé, pražské, busové nádraží - Na Knížecí. Su zvědavej kdy projdu všechny. Na Florenci jsem pečenej vařenej. Černý most už taky znám. Tož uvidím. Nebo už je to všechno? ;-) Kdo, může hodit čučku na fotky a louskat zápis (podívat na fotky a přečíst zápis). ;-) http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/na-rip-na-posledni-chvili-11km-na-mekko Než akce začala, odskočil jsem si "na malou stranu" na záchody při výlezu z metra. Už při vstupu na mě dýchla nostalgie a stará bába, která by potřebovala dvě židle, se naklonila do okýnka zabručíc:"Hnnnn"? Odpočítal jsem přesně 5 korun a jal se hledat místo na stojáka. V ten moment jsem se vrátil do předávné minulosti do předrevoluční doby. Žádné mušle nýbrž archaická pánská klasika. Vysvětlení pro ženy. V době před mušlemi byla pouze zeď - vykachličkovaná do výše 2 metrů a dole u nohou žlábek 15x15 čísel (=centimetrů) kam to vše teklo. Nahoře byla vodorovně vodovodní trubka, ze které v pravidelných rozestupech permanentně tekla voda po té stěně dolů do žlábku. Po mnoha letech to byl zážitek. Ne že by to bylo tak špatné, ale toto řešení má jeden háček - když proud začíná a končí (to obzvláště neb není dostatečný tlak), padá to nedaleko nohou. ;-) I tentokrát bylo výlezů metra přehršel až oči přecházely. Vybral jsem jednu a jal se hledat zastávku numero tři. Tam stálo pár lidí a jeden borec psal na papír velkýma písmenama ceduli jak na letiště při hledání cestujících:"Výlet Drbakov a skály". Začal jsem jásat, že to by mohl být organizátor Luboš. Jenže to napsal i v angličtině. To jsem nechápal. Původně nás mělo být 5 a všechno "místní" - čeština nebo slovenština. Nakonec se nás sešlo 10 neb 5 lidí bylo z jiného webu. Ale žádný Angličan se nekonal. Ke kompletně zimní pohádce chybělo jen pár čísel sněhu. Ale i tak poprašek přibalil přírodu do bíla a navodil zimní atmosféru. Cesta busem uběhla rychle a čím výše jsme stoupali, tím více přibývalo sněhu. Vystoupili jsme na území "nikoho" kousek vedle vesnice. Než jsem stihl udělat společnou fotku, většina již vyrazila. Cesta vesnicí rušil hlasitý štekot psů. Ti byli všude skoro u každého domu. Kousek za vesnicí jsem šli okolo ohrady s koňmi. Jak nás zmerčili, hnedle se k nám hrnuli. Krom hlazení se dočkali i jablíčka - foto 15. Při jejich bílé barvě a skoro bílé pláni jsme si vzpomněli na slavnou českou pohádku Tři oříšky pro Popelku a slavnou závěrečnou scénu kdy se hlavní protagonisté ženou na koních přes zasněžený kopec. Kůň na fotce 16 by již v galerii být nemusel jejich fotek je tam dost. Má to jedno ALE. Tento jediný šel se mnou až kam mu ohrada dovolila. Všichni ostatní koně zůstali více méně na místě kde jsme je potkali. Tento mě následoval desítky metrů. Pochválil jsem ho, poděkoval za doprovod a udělal pá, pá. Poklidná cesta se začala zvedat a přibývající sníh naznačoval, že to nebude úplně procházka růžovou zahradou. Úzká cestička do prudkého kopce poprvé prověřila naše síly a dovednosti. Foto 20. Na dalším snímku 21 byla přírodní překážka až jsme se divili zda jdeme správně. Stoupali jsme výš a výš, kdo měl používal hůlky (pro slovenskou část - palice - je to správně?). ;-) Na 27 je první krátká zastávka ze skoro výhledu na řeku. Pak jsme pokračovali dál až k první skutečné vyhlídce - Bartuňkova. Na další cestě bylo vidět hodně stop zvěře, včetně té černé? Foto 47. Následovalo několik výhlídek, které stály zato - vysoká skála, dole poklidně tekla řeka. Od fotky 63 to začalo být hodně náročné a řetězy tam nebyly na okrasu! Jak mokré listí pokryté sněhem tak dřevěné schody děsně klouzaly. Bzlo to do kopce, z kopce. Docela peklo. Na fotce 68 pohled zpět kde jsme předtím stáli (ne skála v popředí, ale až ta uprostřed). Na snímku 72 pak serpentiny divoce vedoucí dolů. Poté zase nahoru a zase dolů (foto 82). Na cestičce na skále jsem si připadal jak kamzík - foto 73. Při návratu ze skal se terén srovnal a už to nebyla taková divočina. To jsme netušili, že ta práve teprve přijde. U druhého pomníku byla další občerstovací zastávka a díky výzvě organizátora akce jsme si vzájemně nábízeli všelijaké dobroty - od čokolády, oříšků, muffinů až po něco ostřejšího - slivovici. Na informačních tabulích jsme se mimo jiné dočetli, že oblAst Albertové skály leží v nadmořské výšce 270 až 470 metrů nad mořem. A že to dnes bylo znát. Když byli dostatečně vysoko, bylo bílo. Slezli jsme dolů a po sněhu ani památky. Na fotce 99 se strhla debata o české a slovenské verzi Boží muka versus Křížok v poli. ;-) Po úchvatných scenériích ze skal nad řekou, které jsme si užili i přes menší viditelnost a protější kopce tonuly v mlze, jsem začali sestupovat dolů. Za pozornost stojí rozdíl fotky 106 a 107. Zbytky sněhu, versus žádný sníh. Mezi těmito dvě snímky se odehrálo peklo. Vemte kopec "Strmilovák" z vyprávění Miroslava Donutila, ohraničte ho tak, že nelze jít jinak než korytem cesty a naplňte blátem. Všichni sešli jakž takž dolů (více či méně zaliskaní od bahna), jen Gabi se zašprcla nahoře. V daném okamžiku neměla na nohách boty, ale lyže. Stála, nic nedělala a sjížděla po bahně dolů. Jako předposlední jsem sešel v pohodě dolů, ohlédnu se a ... Gabi nahoře nevědouc co dělat. Vrátil jsem se = vyšlápl Strmilovák a rukou společnou a nerozdílnou jsme opatrně doklouzali dolů. Dole u rozcestníku čekali 3 na nás by nám ukázali cestu. Pak jsme šli a šli - v blátě až po fotku 114 kdy jsme začali stoupat a s ním přibýval i sníh. Na tak krátké cestě jsem střídání sněhu a bahna jsem nezažil. ;-) Ještě než jsme dorazili do Radiče, proběhla další občerstvovací přestávka. Moji dva bazmeci vykonali svoje dílo a studené obložené bulky ohřáli na vlažno. Na podzim to zvládli to teplého stavu, díky mrazu jsem musel vystačit s vlažnou teplotou. Ale do žaludku furt lepší než úplně ledové. Na začátku Radiče se vedla diskuse zda to jsou ovce nebo kozy - foto 133, 134. Dále stojí za pozornost skvěle vyskládané dřevo a maxi holubník - 135. V centru vesničky se všeobecně vybrala kratší varianta do Osečan. Času mnoho nezbývalo tzn. svižné tempo následovalo. Minouc zámek se zajímavým visacím mostem vedla cesta zabahněným polem. Zdolali jsme dva vodní toky - 156, 157 a 159 - 162 a ... to už jsme šli mimo původně plánovanou modrou trasu. Zašli jsme si 3 kiláky a z původně 16 kilometrové trasz se stala skoro dvacítka. Zase na druhou sstranu to bylo více asfaltce a bus jsme stále stíhali. Na fotce 176 je rocestník kam jsme měli po modré dojít. Do Osečan to byl již kousek a zámek byl vidět zdaleka. Vesnice je tak dlouhá, že má tři busové zastávky. ;-) Ze spodní jsme vylezli k prostřední - do kopce. Jak jinak. ;-) Někteří se hrnuli do hospody, ale ta otevírala až od 16 hod. Zatímco náš bus jel v 15:51. ;-) Výlet to byl super a náročností bych to přirovnal ke své první akci na webu sa s Tomášem http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2014/mega-vyhlidky-v-ceskem-stredohori Na jedné straně je fakt, že jsme ušli o 6 kiláků méně a výškový profil tratě byl poloviční, ale díky zimnímu období a náročnosti terénu jsem dopadl stejně - další den jsem žádnou akci webu sa nedal. A že bylo na výběr - s Janou nebo Karolínou. http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/prochazka-z-roztyl-do-kunratic http://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/pres-panskou-skalu-na-knezi-horu Za nejlepší zvonek dne považuji tuto závažnou lékařskou diagnózu. Žena aktivně sportující s dobrou fyzickou kondicí může všechny sporty a je v pohodě. Sedne na kolo, ujede pár km a koleno bolestí "stávkuje". I vydá se za odborným lékařem - fyzioterapeutem zaměřeným na sportovce na vyšetření. Vyhrne nohavici. Doktor nechá pacientku projít sem a tam. Aniž by se ji dotkl či něco podnikl pokývá hlavou, udělá hmm, hmm řka: "To je jasné". "Co?" ptá se vyděšená žena. "Máte nohy do X." praví vážně doktor. Žena nechápe: "Jak? Co? COŹEEEEE?" Doktor odvětí: "Když šlapete na kole, vtáčíte nohu dovnitř a na koleně se to projevuje bolestivostí." Tomu říkám "odborný fór". Aneb tohlo je to co žena potřebuje slyšet - že má křivé nohy. ;-) :-D A jak správně tušíte, zvonek je v hantecu žertovná hláška. ;-) Další zvonek byl po ujetí pár zastávek z Osečan kdy přistoupila početná skupina důchodců - zjevně turistů. Komentář zněl:" To je web sa po dvaceti letech. To jsme my!" ;-) Tak jsme si říkali, že jestli to tak bude, určo si zavzpomínáme. ;-) P.S. Málem jsem zapomněl. Organizátor Luboš na zpáteční cestě vlakem do Prahy tasil dobrotu - medovinu. A domácí / vlastnoručně dělaný muffin od Martiny trumfl kupované pamlsky. ;-) Ať tak či onak. Děkuji všem co se podělili s nějakým mlsem či slivovicí. 25.1.2015

Náročný začátek, hravý konec Tento krátký výletík začal procházkou v Buštěhradě kolem tzv. „morového“ sloupu s hlavicí zdobenou reliéfem P. Marie Staroboleslavské a kostelu Povýšení svatého Kříže. Dále muzea Oty Pavla a dalších pamětihodností. Hojnost koček, které zdaleka nebyly toulavé, je zastoupena na pořadové fotce dvě (v názvu číslo 9) - t.č. březí. Po cestě se vyhřívaly další dvě. Pak jsme nabrali směr Lidice. Po doražení na místo a prvních krocích po památníku dolehla na většinu(všechny?) zvláštní úzkost. Člověk o tomto místě slyšel, viděl ve zprávách reportáže. Já osobně si vzpomněl na hodiny dějepisu na škole. Uvidět na vlastní oči je ale zcela něco jiného. Výklad věty z dějepisu - obec srovnána se zemí - nabírá neuvěřitelný rozměr při pohledu na jediný kámen v trávě s cedulkou z jaké stavby to zbylo. Samotnou kapitolou je Pomník dětským obětem války Zločin spáchaný na lidických dětech hluboce zasáhl akademickou sochařku prof. Marii Uchytilovou. V roce 1969 se rozhodla vytvořit bronzové sousoší lidických dětí, které mělo být zároveň vnímáno jako Pomník dětským obětem války. Vytvořit dvaaosmdesát dětských soch v nadživotní velikosti jí trvalo dvě desetiletí. Ateliér, kde pomník vznikal, za tu dobu navštívily desetitisíce lidí z celého světa. Spontánně se začaly sbírat finanční prostředky na realizaci sousoší, které již tehdy oslovovalo každého, kdo ho spatřil. V březnu 1989 dokončila autorka dílo v sádře, avšak z vybraných finančních darů nikdy nic nedostala. První tři sochy tak odlila do bronzu ze svých vlastních úspor. Bohužel na podzim roku 1989 nečekaně umřela. Své životní dílo tak spatřila umístěné v Lidicích jen ve své vlastní představě. Od roku 1990 pokračovali v úsilí o odlití památníku do bronzu její manžel Jiří V. Hampl, její dcera Sylvia Klánová, paní Anna Nešporová z Lidic a spolky v Praze a v Plzni za tímto účelem založené. Na jaře 1995 byla na vyznačeném terénu zhotovena betonová podstava obložená žulovými deskami a poté přišla ta dlouho očekávaná chvíle. Ke svým matkám do Lidic se navrací 30 dětí v bronzové podobě. Od léta 1996 se s různým časovým odstupem instalovaly další sochy. Posledních 7 bylo odhaleno v roce 2000. Nyní se tu do údolí dívá 42 dívek a 40 chlapců zavražděných v roce 1942. Naplnila se tak slova autorky pomníku, akademické sochařky Marie Uchytilové. Vracím ve jménu míru 82 dětí národa na jejich rodnou pláň jako varující symbol miliónů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva. Po sochách posílám poselství srozumění národům Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům… V listopadu 2010 byla ze sousoší ukradena bronzová socha holčičky o výšce cca 1 metru, která byla umístěna vpravo v popředí. Vzhledem k značnému zájmu veřejnosti byla založena sbírka, která byla úspěšná. Na jejím základě bylo možné znovu sochu odlít do bronzu z originálního modelu a osadit na původní místo. Velký dík patří všem, kteří myšlenku díla sochařky Marie Uchytilové a realizátora sousoší v bronzu Jiřího V. Hampla morálně a finančně podpořili. Těžko se popisuje stav po projití památníku. Blízko je tomu silně emočně vypjatý. Další naše kroky vedly přes Makotřasy do obce Běloky, před kterou byla první pauza. Uvelebili jsme se ve stráni v trávě u pole. Doporučené svačiny byly spořádány a organizátorka Jana všem rozdala vlastnoručně upečený jablečný koláč. Dobrůtka. Další putování bylo přes Černovičky do Malých Číčovic se zastávkou v hospodě bez venkovní obsluhy. Točená limča přišla k duhu. Zde jsme s Denisou vyrazili napřed coby jediní zájemci o prohlídku zříceniny hradu Okoř. Lístky šlo koupit hned, na hrad se pouštělo každou čtvrthoďku a současně se vypouštěli odchozivši návštěvníci. Okoř je pěkný, ale pro projití lze shrnout jedním slovem - chátrající. Zábradlí mají značný výkyv a neplní podpůrný účel, dřevěné schody se prohýbají až propadají a částečně shnilé. Část hradu, která by mohla být zpřístupněna byla přehrazena dřevěným kůlem. Uvidíme jak Okoř bude vypadat za pár let. I přes to stojí za návštěvu a je co obdivovat. Dost času zabralo focení a vybírání nejlepších pozic a úhlů záběru. Ve dvojici to byla správná zábava. Při rozhlížení po velmi blízkém okolí - Okoř jako jeden z mála hradů je v dolíku a ne na kopci = daleko není viděti - jsme zahlédli Janu s celou skupinou sa. Ono další lidé sa dorazili na hrad na kole ... zkrátka s-áčka jsou všude. ;-) Z hradu je dále vidět kamenný kruh, který je schován v lese a zůstává nezpozorován běžnými návštěvníky. Při pohledu z jedné strany se zdá, že kříž uvnitř kruhu není uprostřed ale je dále na vzdálenější stranu. Po přejití na vzdálenější stranu se to zdálo opačně. Změřeno krokováním je kříž uprostřed tzn. pěkný optický klam. Co se týká počasí, pofukoval příjemný větřík a i když většinou svítilo sluníčko, nebyl velký pařák. Díky všímavosti Miri vznikla fotka svlečené hadí kůže. Dle průměru to nebyl zrovna drobeček. Doba pokročila, ještě jsme zašli k vodopádu a o půl páté jsme se všichni sešli na autobusové zastávce na zpáteční cestu do Prahy. Naše početná skupina 21 lidí zabrala skoro celý autobus. Děkuji Janě za zorganizování akce a výborný jablečný koláč, Denise za trpělivost při fotografických kreacích a nápady a všem ostatním za příjemnou společnost. 2.8.2015

Pohodová středně dlouhá jednohubka Výlet v Posázaví se mohl jmenovat ještě: Krajem Josefa Lady Kličkovaná kolem D1 a Sázavy U pokladen na hlavním nádru jsme se sešli 2, avizováni byli 3. Na místě setkání stanovené organizátorem se nás nakonec sešlo 5. ;-) Z Mnichovic jsme vyrazili takovou rychlostí, že než jsem tasil mobil s mapu, tak jsme byli 200 metrů za Božkovským jezírkem. ;-) Před prvním překonáním D1 jsme zvolnili a dorazili do Mirošovic. Dále to bylo hustým lesem kolem Kunického potoka až ke dvěma tubusům pod železniční tratí ke zřícenině hradu Ježov. Cesta hrad byla dost příkrá hustýn porostem. Po dosažení vrcholu jsme marně něco hledali. Až díky GPS jsme našli v houští schovaný kus kamenné zdi o velikost 4 krát jeden metr. Dále to bylo opět kolem potoka (Mnichovka) po NS Vodnické vycházky až k přívozu pod zřiceninou hradu Zlenice - Hláska. Počasí vyšlo přesně dle plánu - až do 14 hod sluníčko semo tamo za oparem a u přívozu se začaly honit mraky ale bez deště. Zatím co první škrabání do kopce za zřiceninou bylo zklamání - kde nic tu nic jen pár šutrů, Zlenice je jiné kafe. Je vidět, že se na zřícenine stále pracuje a vypadá velmi dobře. Pravděpodobně staví něco jako dřevěný padací most - na staveniště byl vstup zakázán, ale okolo šlo v pohodě dojít až na sólo stůl se dvěma lavicemi. Zde jsme dali druhou svačinovou přestávku. Poté jsme sešli dolů a chvíli lelkovali u přívozu. Je žádoucí se na Zlenice vypravit příští rok a zjistit zda je hotov padací most. Od přívozu jsme se vydali po levém břehu řeky Sázavy. Proti proudu až k D1 kde jsme míjeli americký vojenský jeep z 2. světové války. Za D1 je lávka, po které jsme se dostali na druhý břeh a začali jsme vracet po proudu zpět. Opět jsme prošli pod D1 a kolem železničních kolejí došli až ke zřícenině hradu Stará Dubá. Třetí v pořadí škrábání do prudkého kopce stálo za to. Zachovalo se zde méně než na Zlenici, ale rozhodně více než na Ježově. Díky dobrému plánu organizátora jsme od Staré Dubé nesestoupili dolů, ale po lesní stezce pokračovali po hřebenu a napojili se na žlutou turistickou cestu. Zde dozrávali švestky a kdo měří 180 cm a výše měl výhodu - dosáhl na chutné plody. ;-) Po asfaltce s alejí stromů jsem odbočili doprava na modrou a došli až hradišti Lštění. Od kostela sv. Klimenta je pěkný výhled na obec Lštěnía  cíl cesty Čtyřkoly. Suma sumárum. Za 7,5 hodin jsme urazili 17 km se třemi výstupy na zříceniny. Nastoupali jsme cca 600 metrů a sešli cca 650 m. Vše v pohodovém tempu s hafolem přestávek dle potřeby. Potkali jsme spoustu psů a koček. Nejen ve smyslu viděli, ale Gabča se za vším čtyřnohým hrnula ... i do dvora. ;-) je zajímavé, že v Kraji Josefa Lady jsme potkali 3 černé kočky. Nevíme zda to byl Mikeš. Nemluvila žádná. ;-) Zajímavá informace od organizátora Petra - zřícenina hradu Zlenice inspirovala Josefa Ladu na jeho obrázky. Bylo strašně málo vody - dno koryta či jednotlivé kameny byly často odhalené. Kolem Sázavy jsme šli nějakou hoďku a potkali sotva desítku lodí. Na jednom jezu vodáci v lodi pokakovali po šikmé části s pár centimetry vody aby dohopsali na spodní část jezu. Tam se na chvíli zašprcli a houpali se jak nad převisem. Děkuji za zorganizování této pohodové, středně dlouhé jednohubky (ve smyslu akce trvající jeden den). ;-) 25.8.2014

Mrazivá, bílá krása Dříve než začnete číst, zaposlouchejte se do písně přiloženého linku a kuknite na tamní ladovské obrázky se zimní tematikou. K zápisu akce se celé dílko šikne vícekrát. https://www.youtube.com/watch?v=F__P3ajvbxE Zatímco ve čtvrtek a v pátek jsme si užívali sluníčka, v sobotu bylo zataženo. Dle předpovědi, kterou jsem nechápal, používajíce http://radar.bourky.cz/, na kterém po oblačnosti ani ťuk. Jasno do toho vnesla moje starostlivá polovička, která mi dodala link na http://www.radareu.cz/?lng=cz. V pátek večer byl v prostředku Německa úzký pruh oblačnosti, který se táhl od Anglie až po Středozemní moře a který se posouval na východ - nad naše území. Tímto ji ještě jednou děkuji. Co se týká teplot, již sám název zápisu hovoří za vše. Jarek zpívá o mínus 30C, ty byly v průběhu týdne na některých částech ČR, my jsme si "užívali" "pouhých" nějakých cca -9C. Někde v půli cesty jsem na jednom domku zmerčil teploměr ukazující nějakých -6C. Patřičně promrzlí čekáním na vlak jsme se těšili na vyhřátý vagón a vono nic. Nejprve hrozilo, že vůbec nic. Nic jako vlak. Neb internetová aplikace spoj nenašla (idos), aplikace Českých drah pak hlásila, že celý spoj je zrušen. Jarek má recht. Stačí u Muzea čtyři a je kalamita jak sviňa. Ivan nastupující ve Vršovicích nic nehlásil, tož nějaká naděje byla. Na zastávce Kačerov na něj čekalo hafol lidí. Nakonec dojela lokomotiva (Brejlovec?) se dvěma vagony. Jeden byl takřka prázdný a už jsme se do něj hrnuli. Naše nadšení zarazila paní průvodčí slovy: "Tam ne, ten netopí". Brada nám spadla, zmrzla a zůstala tak dlouho i ve druhém vagoně. Neb rozdíl mezi vagónem co topil a tím co netopil byl jen pár stupňů. Bohužel stále pod nulou. Na podlaze vagonu ležel sníh, od pusy se kouřilo a sníh padal dovnitř rámem okna. Vše zdokumentováno na fotkách na rajčeti, že nekecám. Po hodině mrznutí se situace maličko zlepšila - sníh roztál a od pusy již kouř nešel. Otázkou je zda jsme si to vydýchali/zahřáli sami nebo se přidalo i nějaké topení. Kdo si chtěl udělat pocit teplotního ráje, šel si odskočit. Tam mrzlo až praštělo stejně jako venku i díky tomu, že odpadní dírou bylo vidět na pražce. Chuděry holky - to chtělo hodně odvahy. Šlapací mechanismus na splachování neměl kýžený účinek. A i kdyby, padaly by nanejvýš kostky ledu. Po návratu do vagónu se dostavil báječný pocit vyhřátého kupé. Sice placebo efekt neb v něm stále byla kosa, ale ten pocit zahřál. Postupně potvrdili všici, kteří si touto procedurou prošli. Paní průvodčí kolem nás prošla několikrát, ale ani jednou neměla odvahu nám prodat lístek za takovou pojízdnou ledárnu. Vymrzlí z vlaku jsme v Týnci vysedli a venku byla fakt klendra. Do toho se slušně sypal sníh. Vyrazili jsme svižně ve snaze se zahřát. Díky očekávaným cca 600 metrů převýšení se to dřív či později dalo očekávat. Já rozmrzl po necelé hoďce cesty výšlapem na zříceninu. Třetí extrem vrstva použita poprvé a splnila očekávání. I držením tepla i odvodem vlhka/potu při výšlapech do kopců. Když už jsem u té zříceniny - je fakt pěkná, slušná prolízačka, jsou od ní pěkné výhledy na vísku Zbořený Kostelec a i na zákruty řeky Sázavy. Překvápko bylo, že není na úplném kopci, nýbrž v půli, takže od ní dále to byle ještě pěkný kus ... do kopce. Jak jinak.  Co se týká procházky samotné, tak bílá zima jak se patří se vším všudy. Zatímco před čtrnácti dny byla taková pohádka jen ve vyšších polohách: - srovnejte fotky a množství sněhu na této akci kde nejvyšší bod je 808 metrů nad mořem: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-zricenina-kostela-sv-prokopa-sedmihurska-vyhlidka - a těmito fotkami ve stejný den s minimem sněhu v nížině: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-vylet-k-soutoku-vltavy-a-sazavy-3 Tož tentokrát nastala pravá zima i v nížinách. To znamená, že jsme si ji užívali i "užívali." Jednak krásných výhledů a pohledů, "pocukrovaných" stromů, silnic, zmrzlých rybníků s upravenými plochami na bruslení, říčky spoutané mrazem zatím marně bojující s vrstvou ledu, krásně nazdobeným lesem a zříceninou, druhak šlapali v hlubokém sněhu často ještě s vrstvou listí se slušným převýšením tak říkajíc do kopce z kopce. Povedená hláška akce: "... a na nádraží to bude už jenom z kopce." Chvíli to platilo, ale za první zatáčkou - kde se vzal tu se vzal kopec. I vzpommněl jsem si na pohádku začínající: "Za devatero horami a sedmero kopci ...." Co se týká délky trasy. Nacvakáno na mapy.cz bylo cca 16 km. V popisu akce avizováno 18 km. Nakonec jsme dali kilometrů cca dvacet. Aby zápis nebyl příliš dlouhý, uvedu jen názvy kapitol. Kapitola 10. Překročení 50. rovnoběžky Kapitola 11. Bloudíme v hustém sněžení Kapitola 12. Opětovné překročení 50. rovnoběžky Kapitola 13. Návštěva Petrohradské ermitáže Nejvýstižnější krátký popis zní: "Nábližka? Prdlačky. Prodlužka!" Plánovaná zkratka/přejití ze zelené turistické značky na modrou z Čakovic do Babic vedla kolem plotu. Kolem něj jsme sice šli, ale na opačnou stranu. Takže jsme si to kolem něj dali dvakrát i cestou do kopce a z kopce. Snaha vyhnout se chůzi po silnici nevyšla a stejně jsme na ni skončili. S písní avizovanou na začátku se pojí krom zimy a sněhu i kreslíř Josef Lada, jehož naučnou stezku jsme míjeli - fotka č. 166 na rajčeti. Tento rozcestník se ukázal jako poslední kapka k Hančině zabloudění. Na třetí pokus se dovolala a Tomáš donavigoval na místo našeho čekání. Za chvíli nás došla. Místo hromů a blesků bylo sesláno jen několik vět. Jen pro zajímavost. Na začátku cesty dopravní značení ukazovalo do Prahy jen 28 km, na konci cesty to bylo již 38km. Celkově byla cesta Posázavím pěkná. V bílé zimě úplně jiná, než obvykle v jiná roční období, zejména když stromy jsou obsypány listím a krajině vévodí zelená. Naposledy se vrátím k linku písně na začátku. Proti loňské zimě chudé na sníh se tentokrát zadařilo opravdu všude - i v nížinách. Takže další název zápisu akce by mohl být: Ladovská zima. :-) Starší ročníky zavzpomínají se zamrzlou slzou v oku na uhelné prázdniny v 70. a 80. letech. ;-) Já si vzpomínám na rok 1985 na gymplu. Seděli jsme ve třídě stejně jako ve vlaku na začátku - v bundě, čepici ... ... a pak stejně byly extra prázdniny. Děkuji Tomášovi za zorganizování a všem za prima společnost. 24.1.2016

Prima odreagování S časově náročným začátkem akce se většina poprala dobře a po deseti minutové procházce jsme dorazili k průchodu ke školicímu centru InGarden. Vtipy byly rozvěšeny na chodbách a ve třech místnostech. Dále byly k dispozici šanony na stolech, ke kterým šlo sednout a v klidu listovat. U některých vtipů byla fuška přijít na vyobrazenou pointu. Na místě bylo možné zakoupit knížečky i autorské tisky. Dobrý námět na vánoční dárek pro drahou polovičku. ;-) Hoďka uběhla velmi rychle a byla tak akorát na příjemné vstřebávání kresleného humoru. :-D Děkuji za zorganizování této oddechovky. :-) 19.8.2014

Další supr turistická akce S podtitulem Krajem skal (s ostrými kamínky) a rozzuřených vysavačů. Moje třetí akce na sa organizovaná Tomášem Karkoškou. Kilometrážně by s přivřením obou očí akce šla ještě zařadit do katerie málo náročných (jednalo se o cca 18 km), díky třema výstupům pak patřila do středně náročných. Jako předchozí dvě. Akci provázelo napětí ještě než začla. Díky busu coby hlavnímu dopravnímu prostředku, byl spoj tam vyprodán ve čtvrtek dopoledne při počtu lídí cca 12. Poté co nějaká 10-ti člená grupa zrušila rezervaci, se číslo vyhouplo na 18. Co do počtu účastníků se z toho nakonec vyklubala bojovka. Z Prahy nás Žluťákem jelo 18, celkově nás vyrazilo 24. I když se po cestě někdo odpojil a rozpadli jsme se na několik skupin, často jsme budili pozdvižení jako by šlo o invazi nebo obsazení. Vyjímku tvořilo občerstvení u Kozy v Oldřichovském sedle kde během našeho dlouhého stolovaní přibývali účastníci nějaké hry plnící úkoly vyplňujíce kolonky v lejstrech. V Hejnicích jsme se stavili v místním římskokatolické klášterním kostele Navštívení Panny Marie. Je to barokní kostel stojící na místě starého poutního místa. Bývá někdy nazýván bazilikou, ovšem proces povýšení kostela na baziliku minor nebyl ještě dokončen. Ve měste se ten víkend konaly Hejnické slavnosti k výročí vysvěcení jejich kláštera kam dorazili i němečtí návštěvníci. V 11 jsme po modré vyrazili na cestu. Po levé straně bylo možno spatřit skalní vyhlídku Ořešník, která snad bude součástí nějaké příští akce. Foto 015. http://www.jizerky.cz/pamatky-a-zajimavosti/rozhledny-a-vyhlidky/skalni-vyhlidka-oresnik/_detail/ Z původní nadmořské výsky cca 400 metrů n.m. jsme vystoupali do 550 metrů a z dřevěného mostu jsme se pokochali vodopádem Maly (Bílý) Štolpich. Samolitr na etapy, páč naráz by díky našemu počtu nebylo na mostku k hnutí. Teď vody nic moc ale při jarním tání to může být jiný kafe a hukot. Nebo když řádsky zaprší a nastanou záplavy jako v srpnu 2010. Jak o tom svědčí i informační cedule v Hejnicích. K dvanácté hodině jsme vystoupali k rozcestníku Bílá kuchyně do výše 823 metrů. Toto stoupání dost prověřilo síly našeho osazenstva a rychlonožky vpředu si to dali tryskem. Přestože ani nekáplo, pot se z nás lil proudem. Jednak díky stoupání druhak díky velké vzdušné vlhkosti. Kdo měl funkční prádlo byl docela v suchu, kdo měl běžné oblečení, připadal si jak v morkém hadru, který se dalo ždímat. Při odpočinu na rozcestníku to pak nepěkně studilo a některým naskákala husí kůže. ;-) Po svačině jsme pokračovali po zelené na Poledník. Zatímco sedmi člená skupina šla dopředu, zbývající hledali jednu starou vzpomínku jedné účastnice. Při sestupu od Poledníku, na fotce 64, je vidět novou Sibyl prorokující slávu města a kraje pod sebou. ;-) Na fotce 76 a 77 jsme viděli "kešku". Bohužel. Standardně se má ulovit/najít. Když nad tím dodatečně přemýšlím, tak mohlo jít o flignu (=fintu). Kdo se rozhodne dostat kešku hned jak ji uvidí, obnáší to šplhání na/ke skále. Na fotce 78 je ovšem k zahlédnutí průrva/průchod mezi kameny. Odhaduji, že tímto se dá ke kešce pohodlně dojít obloukem shora bez jakéhokoliv šplhání. ;-) Fotky 80 až 88 zachycují neplánovanou šplhací vrcholovou odbočku. Maje našlápnuto dopředu a současně dávaje přednost pohybu v přírodě před plánovaným sezením v hospodě (kde jsme nakonec stejně seděli docela dlouho skrzevá velký počet objednávaných jídel), "střihli" jsme si s Monikou skalisko po levé straně stezky. Přesněji - zatím co Monika se jak veverka čiperka vyšplhala na vrch, já se zašprc u jedné římsičky na jejímž vrcholu se nebylo čeho chytit. Moje mužské ego dostalo na frak/nakládačku a pomůže snad až Alzheimer. Nakonec jsem se přeci jen vyškrábal nahoru, kde Monika již v klidu odpočívala. ;-) (Až toto bude číst manželka, bude se náramě bavit s jistým zadostiučiněním.) Náročný výlez nás donutil hledat jinou cestu dolů. To je fotka 86 a 87. Není to dobře vidět, ale byla tam cca 1,5 metru široká průrva skrze kterou jsme se spustili dolů. Opouštěje skály se nahoru vydrápal ještě Víťa (teda myslím si to podle té fotky z dálky, když tak mě opravte). Sečteno, podtrženo. Stálo to za to, ale kdo chtěl nahoru musel být hodně vysoký a ostré kamínky ve všech přítomných skalách po celé túře se zařezávaly do dlaní. Díky tomuto extra cvičení nás došli další účastníci pochodu a ve 14 hod jsme sestoupali ke Koze v Oldřichovském sedle. Zde se pilo a hodovalo co obsluha stíhala připravovat a nosit. ;-) Po skoro dvou hoďkách jsme vyrazili na další část. Ze 480 metrů jsme vystupali na skalní hrad ve výši 620 metrů. I druhé stoupání náš rozdělilo do několika skupin a pole účastníků se notně protáhlo. Cestou bylo k vidění hafol kamenů jakoby rozházených po kraji. Co bylo zvláštní - často naskládané ve vrstvách. Útvar na fotce 114 pak připomíná hlavu psa Falka z filmu Nekonečný příběh. Nekousne? ;-) Na fotce 135 a 136 si Radek zkusil sisyfovskou práci. Zatímco na 135 jen tak pózoval, na 136 fákt tlačil. ;-) Na 138 vidno hlava velryby. Na celé naučné ztezce byly dřevěné stoly s rozličnými úkoly. Přiřadit plody ke stromům a pod. Na 149 Radek ukazoval scénu z filmu Pekařův císař kde se točilo se sklenicemi vína, předvádějící oběh planet sluneční soustavy, z nichž jedna obsahovala jed. Nahoru na skalní hrad vedla úzká cestička se schody vytesaných do kamene z nichž část neměla zádnou oporu neřkuli zábradlí. ;-) Nahoře bylo prima místo k odpočinku a čokoládové maxilentilky od Radka byly fajn. Cestou z hradu dolů někteří chvíli viseli na větvi ... naštěstí jen krátce, gravitace vykonala své. Foto 166. ;-) Následoval sestup na rozcestník Hřebenový buk. Zde nadpoloviční většina zůstala trčet, ti zdatnější si dali okruh na Špičák. Sice jen cca tříkilometrový, zato s převýšením 150 metrů. Toto třetí a závěrečné stoupání obnášelo mnoho kovových schodů, které byly hodně vysoké. Nic moc pro děcka. Vzpomněl jsem si na Slovesko a Jánošikove diery. Taky přehršel starých, kovových schodů. Tady chyběly jen ty řetězy. Od Špičáku je částečný rozhled na Dětřichovice a na Frýdlant. Při krátkém odpočinku na vrcholu nás příjemně překvapila Lenka, která nás dohnala i přes naše svižné tempo do kopce. Foto 211. Každý účastník tohoto náročného okruhu byl odmněněn pěknými pohledy na skaliska a dvěma kamennými průlezy/podchody. Dřevěné schody na fotce 226 ohsahují v dolní třetině flignu. Jeden schod se jeví býti pevný jako skála, ale vikle se jak sviňa. ;-) Po cca hodině t.j. v 18:10 jsme se vrátili na rozcestník Hřebenový buk. Většina, od které jsme se oddělili, již valila na vlak a i my měli nejvyšší čas. Stmívalo se a v lese to bylo znát dvojnásob. Co se týká počasí. Celou dobu ani nekáplo sic bylo skoro pořád pod mrakem a jen na chvíli na rozcestníku Bílá kuchyně vykouklo slunce. Na skalním hradě jsme slyšeli dlouhé hřmění. Až v samém závěru, čekajíce na vlak, začalo poprchat. Kdo chtěl se mohl schovat v nově opravé, zděné budce. Tomu se říká klika anebo Tomáš musí mít nahoře dobré známosti. Všude po republice pršelo v průhěbu odpooledne (a i taková byla předpověď), ale k nám to došlo až o nic nešlo. ;-) Za průtrž na předchozí akci na kamenných kounovských řadách nemohl. Viz tamní zápis. ;-) http://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-pojdme-odhalit-tajemstvi-kounovskych-kamennych-rad Zpožděný vlakový spoj nám deset minut dělal vrásky na čele neb všici měli koupé lupeny na bus Student Agency do Prahy. Naštěstí to vyšlo a stihli jsme bus vLiberci v 19:45! Rozvaleni v pohodlých sedačkách jsme využívali veškerého komfortu a čokoláda nebo čaj přišla vhod. Celkově to byla další špica akce a děkuji za ni organizátorovi Tomášovi. 21.9.2014

Dobře odšlapaný/prošlapaný den :-) Na první pohled akce jako každá jiná a přeci jiná. Protože zápis z akce bude číst úzký okruh lidí, kteří si jej nechají pro sebe, bude poněkud důvěrnější. Předně musím uvést, že nevím jak u jiných, ale mě osobně veřejně vyhlášená akce přináší hodně stresu. Kdo se přihlásí, kolik jich bude a jak to celé bude probíhat. U veřejné akce není šance nějak odfiltrovat lidi, které fakt nemusím a se kterými mám špatné zkušenosti. Na straně jedné mě těší, že se chtějí přidat, bohužel na straně druhé negativa to převáží/zazdí. Jak jinak si vysvětlit, když u akce napíšu, že přihlášení je do pátku ve 12 hodin a poté kupuji místenky pro všechny přihlášené a dotyčná se ve 22 hodin dá do možnálistů a pak si na akci prostě přijde jako by se nechumelilo. Komplikace od prvopočátku a ráno jsem nepočítal s časem nutným ke koupi nějakého dalšího lístku. Další věc je, že dát dohromady akci - lokalitu a trasu s ohledem na aktuální počasí a roční období, vybrat něco zajímavého, pohlídat si dopravu, výluky atd. udělat časový plán, připravit itinerář, najít nějakou restauraci atd. je hafol času. O to více celou námahu chci věnovat lidem, kteří mi za to stojí a se kterými pak rád strávím den a tím si užili všechno dvojnásob. Takže jsem si řekl dost minimálně několik následujících akcí bude soukromých. Tím eliminuji nežádoucí živly i za cenu toho, že na web sa se zaregistruje někdo nový, kdo by k nám sednul. Uvidím třeba zase na podzim České středohoří 1. až 3. ;-) Tím jsem se prokousal nepříjemným začátkem a včulkaj již jen samá plus a pozitiva. :-) Předně musím pochválit Danku. Spolu jsme absolvovali přehršel akcí, víme co od sebe čekat či naopak nečekat a jí vděčím za to, že jsem se k organizování akcí na webu sa vrátil. Je to všudybýlek, na kterého se mohu spolehnout, že po mě zkontroluje trasu, udělá poznámky či navrhne změny v odůvodněných případech. Konkrétně u této akce - výluka metra, změna odjezdu z Duchcova na znamení - v noci malý oříšek a riskovat jsme to nechtěli - na Osek, kde vlak staví vždy. Z její obavy 6-ti brodění se trefila 2x. ;-) Ale dali jsme to. Poslední přechod potůčku byl stejně mimo turistickou trasu, ale umožnilo nám to vrátit se na Osek za cenu jen malého prodloužení cca 1,5 km. Také když navrhla zastávku na klášter, zahrnul jsem jej vědouce, že proto má pádný důvod. A cisterciácký klášter Osek za to opravdu stojí. Dále jsem byl rád, že z původního spíše ne, se opět přihlásila Jarka. Bydleli jsme spolu více než rok a trochu se známe. Loni v létě jsme byli na super výletě ve dvou, probrali ledasco, a tentokrát na to lehce navázali. Budu rád, když se opět někdy přidá. Tím se dostávám k tomu, že když se sejdou lidé, kteří se znají a důvěřují, lze probrat kdeco a akce nabírá další dimenzi. Celé to řadím do škatulky budování dobrých vztahů, které se hodí vždy a nucený pobyt v Praze činí příjemnějším. Nadto výlety sa používám jako přípravu pro svoje rodinné dovolené. Buď načerpám tipů na webu nebo si přímo projdu místa kam pak vyrazíme. Pro letošek mám již naplánováno České Švýcarsko, kam jsem si loni udělal tři výlety. Takový Šaunštejn či Falkenštejn stojí za několikeré opakování a rád tam zajedu zas, pokud někdo projeví zájem. Všichni, které pozvala Danka, (ne)překvapili v dobrém slova smyslu, že reagovali i když se nepřidali. Tento víkend bylo na webu sa více akcí - v sobotu moje a Dančina, v neděli krom lyží lidí, které neznám pak tyto lákavé akce: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/z-vlasimi-do-mlade-vozice Výlet na Blaník - výborná lokalita, špatné časování - v nížinách je blato a šeď. Lepší počkat na jaro až se vše zazelená. https://www.spolecneaktivity.cz/akce/andelska-hora Andělská hora 27 km na 9 hodin - náročná turistika na hodně dlouho. Docela vysoko, možná budou mít semo tamo sníh. https://www.spolecneaktivity.cz/akce/kokorinsko Stejné co Blaník. Počkat až do nížin dorazi jaro a na horách nebude sníh = šeď. Pro dobrou partu lidí jsem se na akci připravoval dvojnásob, bych nezklamal. V pátek večer ještě v době otevření vybrané restaurace na gastropauzu jsem jim 3x volal a nedovolal. I trnul jsem a připravil plán B - vybral jsem dvě restaurace v Oseku. Naštěstí měli otevřeno a i ve 3 odpoledne měli docela narváno. Díky silnici lidé dojedou autem, kousek se projdou či skočí na běžky a pak si dají něco dobrého. Zde restaurace nezklamala a obě polévky i tři hlavní jídla byla dobrá. Gulášovka nebyla vodová, přiměřeně ostrá a s chlebem dobrý základ na sladký druhý chod. Holky si dali řízek a moravský vrabec. Také jsem pochopil proč nikdo nebere telefon. Obsuhoval mladý borec - vzhledem a výškou skoro kluk ze školy, který vyřizoval vše - objednávky, nošení jídel, odnos/úklid i placení, na které se chodilo na bar kde jinak nebyl nikdo. Zkrátka one man show a nezbyl nikdo na braní telefonu. Co se týká počasí, vyšlo přesně podle accuweather, který používám od prvopočátku. Slunce, sem tam mraky. Dopoledne se často ukazovalo, k polednímu se více zatáhlo a už zůstalo pod mrakem. Žádné přeháňky. Výhledy omezovala oblačnost/opar, ale i tak to bylo špica kochání. Tím se dostávám k dalšímu plánovanému bodu - bloumavě kochací túra. Většinou jsme nemuseli honit čas a bylo hafol času si užívat výhledy, přírodu a ve vyšších polohách sníh. Též podle plánu - podle mého názoru dokud je na horách sníh, je lepší si uživát poslední období zimy a až v nížinách nastoupí jaro kdy se začne vše zelenat, je načase opustit hory (zpravidla již bez sněhu) a užívat si svěží barvy. Na hradě jsme nabrali sekeru 55 minut a přesun na rozhlednu se stoupáním 360 metrů jsme si mákli, zahřáli se a stáhli to na 10 minut. Rozsáhlá zřícenina stála za to a fotografové by tam dokázali strávit celý den. I přes zimní období jsme potkali větší skupinu dětí a několik rodin. Nad plán jsme viděli několik hučíčích vodopádů a zimoviště netopýrů. Vody bylo všude hodně a byla radost poslouchat a dívat se na padající a bublající vodu. Když to zalilo sluníčko - radost pohledět. K vidění byl zajímavý jev - kapky vody stékající v mezeře mezi skálou a ledem - viz videjko na ulozto. Prvně se mi stalo, že jsem se zapovídal (normálně zakecal ;-) a sešli jsme z trasy. Naštěstí se klikatila, takže nabraný rovný směr opět skončil na turistické trase a nezašli jsme si. Manželka nevěřícně kroutila hlavou. Po celém dni to mělo další důsledek u mě nevídaný - povídáním jsem lehce ochraptěl. Uff. Tomu už drahá polovička nechtěla věřit vůbec. ;-) Co dále vyšlo bylo užívání si sněhu. Jak na zemi na stromech - zimní balada ke kochání a radost pohledět. Ve středních poláchá kdy bylo v lese lehce sněhem pocukrováno a střídání hnědé a bílé vykouzlili nádherné tvary bez sněhu neviditelné. I třetí putování Krušnými horami potvrdilo, že turistické trasy se často protínají s potůčky či se kryjí a pak je problém najít obchůzkovou trasu. Takže v létě je lepší sem jít když je nějaký týden období sucha. Při této túře jsme absolvovali tři nábližky, které já nerad, páč je těžké je uhlídat a hodně záleží na přesnosti mapy a daném terénu. Díky navigaci jsme je dali a i třetí nejtěžší kdy jsme si kousek zašli s nutností vracení se, následované velké křižovatky s pěti lesními cestami a jedním brodem. ;-) Sumasumárum - skvělá a vydařená túra, vše vyšlo dle plánu i něco nadplán. Příjemná parta a za sebe si dovolím říci, že jsme si všici takříkajíc sedli i holky, které se doteď neznaly; možná jsem jim měl dát větší prostor mě prodrbat. ;-) Špica odreagování od starostí všedního dne. Zkrátka akce hodna opakování. Už mám návrh na Krušné hory 4. díl. Vše stojí a padá s počasím a zda na horách budou ještě zbytky sněhu či do nížin přijde jaro. Takže je to otevřené. Ještě k názvu zážitků z akce. Bylo to bezděčné a vyplynuo z dobré nálady po dobře prožitém dnu. Původní myšlenka byla ekvivalent z pocitu dobře odvedené práce. Převedeno/aplikováno na turistickou túru něco jako dobrá procházka. "Dobře prošlapaný den" zní dobře se zabaleným dvojsmyslem. :-) P.S. Ještě jedna věc. Čekal jsem, že na hoďku zatmíme. Byli jsme připraveni - Danka čelovku, já svítilnu. Nakonec ani jedno nebylo potřeba neb slunce sice zapadlo v 17:30, ale stále bylo dost světla. Ve zpátečním vlaku jsme se průvodčí ptali jak funguje zastávka vlaku na znamení když je tma. Odpoveď zní: "Buď svítit mobilem, nebo mávat reflexními prvky či posvítit svítilnou." Jsem rád, že jsme to nemuseli zkoušet. ;-) Také bylo zajímavé jak denní doba ovlivní atmosféru stejného místa. Ranní klášter vypadal při západu slunce a s nádechem do modra úplně jinak - více kouzelně a pohádkově. Poznatky do budoucna: - klášter má prohlídkovou trasu na 45 minut a hasičská výstava (jedna fotka na rajceti) je zdarma - zřícenina hradu je rozsáhlá a v létě bude vypadat díky stromům jinak - vyhlídka Stropník je luxusní na její focení a s nádhernými výhledy - Dušanova skalní vyhlídka je slabší odvar - rozhledna má dírkaté schody a příště se snad dostaneme výše ;-) 9.3.2016

Úchvatná, zimní, horská krása Zatímco v prvním díle jsem byl rád za užiti sí prvního sněhu v Čechách ležícího převážně na zemi, tentokrát jsme měli co do činení s překrásnou zimou se vším všudy. Dvě desítky čísel sněhu na zemi a stromy ojíněné či pokryté vrstvou sněhu. Často byly stromy vedle sebe zelené a bílé. Jako kdyby někdo chodil s berlou mrazilkou a zdobil jen některé. Od půlky modré nahoru jsme byli první lidé, kteří tama prošli co napadl sníh. Připadali jsme si jako v bohem zapomenutém kraji netknutém lidmi. Pouze srnčí stopy prozrazovaly, že tudy prošla před námi. Těžko popsatelná krása, ze které až přecházel zrak. V půli modré byl dřevěný srub, kde bydlela starší paní a vše prozrazovalo, že tam je už dlouho (žádný velký nepořádek) a vánoční banka visela na živém stromu. O kousek dál jsme potkali jejího mladšího spolubydlícího - slušného, uhnul z cesty, pozdravil přejíce hezký den. Po vyjití z modré na žlutou - běžkařskou magistrálu, bylo všude dost lidí. Zřícenina kostela mě uchvátila na netu, což v reálu maličko opadlo. Dovnitř se člověk nedostane - hlavní vchod je zazděný, vedlejší pokryt masivním řetězem s visacím zámkem. Velký reflektor umístněný ve výklenku z vnitřních strany zdí napovídá, že v noci může být nasvícen a vypadat skvěle. Je škoda, že je mimo jakoukoliv značenou trasu. V těsné blízkosti je památník obětem pochodu smrti. V plánu byla dále vyhlídka na bývalé výletní restauraci Vilémova výšina. Dle mapy.cz tam vede cesta. To je pravda. Falíruje v tom brána přes cestu a plot koldokola. Místí paní sypající zasněžený chodník popelem potvrdila, že celé to je soukromý majetek a nedá se tam dostat. V plotu sice byla díra a někdo tam šel, ale riskovat jsem to nechtěl. Místo toho jsme opět navštívili vyhlídkovou věž hradu Krupka. Pro mě a Danku známé místo z minula, neznámé pro Dášu a Lucku. Sníh v této nižší poloze byl nový pro všechny. 20 km sněhem s převýšením 800 metrů natvrdo I tak by mohl znít název zápisu akce. Valili jsme nejen po rovině ke zřícenině kostela, ale i po modré do prudkého kopce. Dáša trénující na půlmaraton je skvělá tempařka a ještě si u prudších stoupání zaskákala/zaskotačila. S Dankou se střídaly v čele. Já s Luckou vzadu. Mě jako obvykle zdržovalo focení. Na začátku jsem měl o Lucku obavy - po zkušenostech z minula - zda to vůbec dá, ale držela se statečně a dobře to dopadlo. Díky tomu, že jsme v půli cesty nahnali třičtvrtě hoďky, mohli jsme dát původní zpáteční trasu po zelené. Tím se délka pochodu sice natáhla jen o 2 km, ale přibylo další 100 výškových metrů. Znajíce žlutou z minula vyšla zelená jako lepší trasa - rybníček bylo prima kochací místo a stromy bez listí dovolovaly často výhledy na město a do kraje. Palačinky "psaly" ... ... stejně jako minule. Plusem/navíc bylo přelití palačinky ovocným sirupem. Mínusem - minule byly hrušky teplé, včul studené. Čočková polévka skvělá. Dáša dala ještě srnčí guláš. Zmizel v ní dřív než jsem stihl tasit foťák. 4 středně velké knedle, pár kousků masa. Ještě, že jsme měly časově nadehnáno, bylo narváno a na volný stůl jsme čekali ve frontě cca 15 minut. Hodně frekventovaná byla němčina. Stará parta Ve stejném složení jsme šli loni první díl Českého středohoří, chybí jen Lenka. Tehdy jsem si babinec fáááákt užil. ;-) Viz tamní zápis. https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-zricenina-oparno-kopce-lovos-a-borec Díky svižnému tempu i do kopce se moc povídat nedalo (naštěstí) ;-) a o krátkých přestávkách cvakaly spouště a dostalo přednost kochání se zimní krásou. Na magistrále po hřebeni jsme zvolnili,  užívali si krásu i výhledy na obě strany a i prndali. Na kopečku u Komáří vížky byly davy včetně děti - je to i na fotce. Stačilo sejít a zabočit na zelenou a rozhostil se klid, ticho, křupání sněhu pod nohama, bublající potůček ... pohádka. Tak jako na modré, tak i na zelené - nebylo skoro živáčka, jen pár lidí jsme potkali. Počasí, přepověď a vlastní průběh Před akcí jsem byl moc zvědav jak to dopadne. Až do úterka předpověď nic moc - zataženo, mrznoucí/padající cosi. Pak polojasno. Den před - do oběda zataženo/spíše mraky, kolem jedné trocha sluníčka. A stejně jako minule, i včulkaj to vyšlo. Ráno se dělala mlha, která se nejprv tvořila, trochu stoupala, pak klesala a poté rozplývala. Bylo to jako vodorovná opona, ze které se vynořovaly bližší či vzdálené kopce včetně Milešovky. Na jedné fotce je to krásně vidět skrz břízy bez listí - hradba hor táhnoucí se do daleka a v ní "bílé moře" jako by v zálivu. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_01_09_Zricenina_kostela_sv._Prokopa_Sedmihurska_vyhlidka#2016_01_09_Krusne_hory_2_053.jpg I přes těžší start jsme si výšlap báječně užili, nasáli zimní, horskou atmosféru užívajíc bílou krásu. Děkuji všem účastníkům za společnost. 10.1.2016

Dámská jízda Kdo očekává zážitky alfa samce, který čtveřici dam zajistil krom dvou plánovaných vrcholů ještě další, nadstandardní, toho zklamu hnedle na začátku. Jednak jím nejsem a druhak nemaje potřebu cokoliv sbalit jsem si výlet i přítomnost holek užil bez extra programu. Těm jsem dal na zpáteční cestě vlakem za DÚ přečíst tento zápis: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-tajemny-zamek-skrytin-a-blankenstejn by pak šrotovali (=přemýšleli) co vše bude obsahem tohoto. A že by to vydalo na román! Včetně pokračování. Slovní kulomet nejtěžšího kalibru ovládala Lucka. Zdatně sekundovaly Lenka, Dáša a Dana v tomto pořadí. Já jsem svůj příděl více méně vystřílel/vyčerpal na cestě vlakem tam a poté již byl standard v průměru pár slov na několik kilometrů. Vyjma pokynů kudy a kam. Na úvod prvního, pěšího výletu organizovaného moji maličkostí, na který se někdo přidal, vzpomínám na svoje pokusy z loňska: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-vodopad-na-kejne-a-vyhlidka-babka https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-nad-inverzni-vrstvu-na-snezku Pro letošek jsem si řekl, že nevstoupíš 2x do stejné řeky. Nakonec Dana mě přiměla zkusit to znovu. A zdá se, že na es-áčkách se zaregistroval dostatek nových lidí a současně dříve zaregistrovaní začali opět chodit. Do první skupiny patří Dana a Lenka, do druhé Lucka a Dáša. U posledně jmenované jsme zjistili společnou účast na: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/uplnek-podel-zakolanskeho-potoka ze které si ani jeden z nás toho druhého nepamatuje, že tam vůbec byl. Ani ťuk. Při bohaté účasti 19-ti lidí se není co divit. Díky včerejší komorní účasti byla příležitost se drobátko poznat a tak tipuji, že Dáše běhající půlmarator a navštěvující bootcamp by se asi líbila výše zmiňovaná, drsná akce na Sněžku. Co se týká počasí, jeho předpověď měla zajímavý průběh. Od pondělních přeháněk, přes úterní zataženo až po středeční polooblačno. Nakonec vyšlo skvěle a ranní mlha se během dne rozplynula. Právě včas když jsem dorazli na Lovoš a nedaleký Hazmburk se nořil z mlh. Ráno u pokladen jsme se dle plánu sešli čtyři. Holky si koupily společnou jízdenku a vyrazili jsme na peron. Do toho se přihasila dlouhá možnálistka Lucka takže nástup do vlaku musel chvíli počkat. Ukázalo se, že vlaková souprava je rozhodně delší než dva vozy při bukování místenky ve čtvrtek. Poučení pro příště - ráno společná jízdenka pro všechny je lepší než místenka dopředu. Usazení proběhlo bez problémů, holky zabraly čtyřku, já seděl přes uličku vedle. Ze slunečné Prahy jsme se záhy ponořili do husté mlhy. I přes ranní hodinu se rozproudilo seznamování a probírání kdo co dělá/v jakém oboru se pohybuje. U této kapitoly si budu dlouho pamatovat hlášku Bolka Polívky z filmu Kurva hoši gutentag:"Houby hérečka, ku.va to je." Během dne dala Lenka k lepšímu pokus zákazu nošení krátkých sukní do hangáru, kterému ovšem rozumím. Poslední co firma potřebuje jsou padající chlapi z vrtulníků. Navíc vím jak to vypadá v našem jedno gendorovém open space když dojde asistentka nota bene ta nejblondýnatější a vyvinutá. Administrace počítačových systémů se zastaví = podpora zákazníků spadne na nulu a většina kouká co je k shlédnutí tentokrát. V duchu si říkám:"Doufám, že nezabloudila a opravdu něco chce/potřebuje." Přesedání v Lovosicích bylo naše první seznámení s tamním vlakovým nádražím neb jsme zde skončili i na závěr našeho celodenního putování. Akvárko - muzejní jedno vagón, na první fotce, je ilustrační. Jeli jsme moderním vlakem s moderním wc s nechtěnou funkcí peepshow. Krom tlačítka zavření dveří se musí ještě zmáčknout tlačítko zamčení dveří. V opačném případě hrozí příchod další osoby zrovna když je člověk uprostřed nejlepšího. Pokud je plná ulička, automatické dveře se zavírají neskutečně p-o-m-a-lu. Podzimní doba hojnosti začala po pár metrech od trati. Na fotu 5 a plodu na šestce (viz fotogalerie na rajce.net.). Dášin obličej hovoří za vše - tvrdé, kyselé s velkou peckou uvnitř. V druhé půli cesty jsme narazili na hrušeň. Plody malé, žluté, ale velmi chutné. Díky stejné zpáteční trase jsme stihli druhou sklizeň. Brána do Čech s poutačem na mikroregion Porta Bohemica láká k dalším návštěvám. Uvidíme jak příští rok. Nejvíce prořízlou pusu jsem zmínil, jako největší všudybýlek vyhrála Dana. Neúnavná průzkumnice ochotná se fotit je špica partyje nejen pro oko mého fotoaparátu. Sdílejíc málomluvnost je dobrá volba pro možnost se plně kochat přírodou. Zajímavé bylo vzájemné špičkování/štengrování s Dášou. Dva podobné světy s vlastními dětmi baj oko stejně starými bylo příjemné zpestření dne. Maje dlouhé roky vlastních zkušeností popichování to byly známé vody. Těším se někdy na příště. Samostatný odstavec nechávám pro fungl(=úplně) novice Lenku, která nejvíce překvapila. Ačkoliv nečetla můj příspěvek na nástěnce akce, napekla a donesla. Sice do slana a s mletým masem, ale báječně. Takže jsem využil možnosti přídavku páč skutečně mňamka doufajíc na brzké opáčko. Takhle se na nás chlapy ze staré školy musí. Drahá polovička ví své. Jako další varianta shrnutí akce mě napadla:"... jako páté kolo u vozu." Početně to tak bylo a i při přesunech to tak občas vypadalo. Většinou nechtěně - zašprcnutí skrzevá focení. Někdy naprosto cíleně. Při výstupu na Lovoš, díky kombinaci zvedající se mlhy, střídání řídkého a hustého porostu a prostupujícího sluníčka, se nabízely krásy přírody servírované na stříbrném podnosu. Zde mi připadlo, že jsem jediný účastník s romantickou duší a chtělo se mi křičet:"Baby přestaňte žvanit a kochejte se. Proto jsme se vydali do přírody. Na drbání stačí zajít ve městě do kavárny." Mladší bych se asi neudržel, včulkaj stačilo napočítat do deseti, dát ženským náskok kdy už nebyly slyšet, a člověk se mohl zabrat do hry stínů a slunečních paprsků vyhánějcí mlhu ze všech koutů lesa. Nádhera a radost pohledět. :-) Během putování byla propíraná všelijaká témata. Někdy hodně dámská. V jeden okamžik se na mě otočily všechny jak na povel. To si vzpomněly, že nejsou úplně samy. Napjaté čekání jsem záhy ukončil máchnutím ruky s pokrčením ramen ve smylu - klidně si povídejte dál, mě to neva. Za roky domácí praxe se hodí stav jedním uchem tam, druhým ven. Nad to na podnájmu bydlím se třemi ženšťinami. Ke konci výpravy na kopci Boreč jsem zbystřil. Probírané téma bylo hodně zajímavé. Pro mě z technického hlediska. 3D laserový skener by to asi zmáknul. Lenka to zazdila špica zvonkem (=hláškou):"Ale já mám jenom krejčovský/textilní metr." Když jsem litoval, že odsud není vidět do krajiny, v ten okamžik jsem byl rád za bujnou vegetaci neb náš řehot by se rozléhal široko daleko a možná urval i kamenou lavinu. Když naše pecání (=smích) skončilo, došlo i na prohlídku tamní schránky. Pro es-áčka dobrá zpráva - v knize návštěv je její vizitka stále jako záložka. Když už jsem u "cizích" slov, většinou je to tak, že moje strana dává nějaké k dobru. Viz výše zmíněné pecat se. Tentokráte jsem byl i v roli přijemce. Neb při popisování vyvýšenín a kopečků padlo slovo vypíčenina bez jakéhokoliv, sprostého kontextu. Jedním z četných témat dámského osazenstva jsme byli my chlapi. Ať už ve vztazích či povahově. Naivně jsem se domníval, že po dvou desítkách let s jednou z nich přeci jen něco o vztazích vím. Nestačil jsem se divit a doplňovat svoje znalosti. Probírajíc jednu/nějakou známou, které biologické hodiny tikají a nezadržitelný, ujíždějící vlak s názvem dítě za každou cenu, jsem přidal další důvod, proč nechodit do barů. Nabídku sepsání manuálu s názvem:"Jak na nás" jsem odmítl, protože dodatek "bez záruky" by ještě nezaručoval ochranu před rozzuřenými dámami s reklamací, že to na nás nefunguje. Zde jsem si vzpomněl na seriál Teorie velkého třesku (ale 1-4 série, které byly více geekovské) kdy Howard dává rady Penny na Sheldona jak jej přimět k nějaké ne-technické/společenské akci zakončené slovy:"Stačí si přečíst manuál na něj." Zde se mi líbila Dáša, která ví, že je žádoucí dělit na šíbnuté ajťáky a vývojáře/programátory. Mě osobně stačí první škatulka zahrunující nás všechny dohromady. Aneb jak říká manželka - hoďte je všechny do jednoho pytle, zatřepte a je úplně jedno, kterého vytáhnete. Všici jsou stejní. Ještě jedna informace, jejiž jednotkou je jeden bit - buď nula nebo jednička, se kterou je Dáša obeznámena. Takto se s námi musí komunikovat - ano nebo ne, 1 nebo 0. Je vidět, že má nakročíno do našeho světa. V druhé půli výletu to vypadalo, že zápis bude obsahovat dodatek, že i když ztráty nebyly povoleny, staly se. To horlivá mykoložka Dana se zapomněla v lesích a stačilo odbočení na špatnou žlutou - ta správná žlutá byla až druhá a bylo "vymalováno". Při existenci jednosměrného komunikačního kanálu jsem ji nemohl zavolat. Na rozdíl od ní. Nepomohl ani kus mé cesty zpět. S mobilem v ruce očekávajíc příchozí hovor se stal malý zázrak. Dana se za chvíli objevila v dáli za námi a poté i došla. Uff. Oddechl jsem si, neb není dobré mít škraloup v profilu hnedle na první akci a nota bene při tak malém počtu lidí. Fotka s názvem 2015_09_19_Oparno_Lovos_Borec_112.jpg - na webu sa je 17-tá v pořadí - holky stojí na kraji chodníku s rukou na stehně - byla vykoupena spoustou řečí typu šmárjá, už zas tam a zpátky a ještě do kopce. To bylo způsobeno mým zaváháním - coby "vůdce", jak jsem během dne párkrát slyšel, jsem nerozhodně dával možnosti na výběr jít tama a nebo tama. Zde chyběla rozhodnost typu Igor Hnízdo a bouchnutí do školní tabule ve třídě. Po fotce následovalo:"Vyber si jednu z nás a nech se vyfotit s ostatníma". Zde jsem nezaváhal a utnul diskusi s povelem:"Jdeme." Neb jsem chtěl vyloučit případné handrkování, proč ji a ne jinou/případně já chci a já nechci. :-D Všeobecně musím holky pochválit. Poslouchaly na slovo. ;-) A v tomto okamžiku manželčin údiv nezná mezí. Neb o mých akcích ví a v její odpovědi se na konci sms skvělo:" ... a buď na ně hodný." Dnes ráno jsem poslal odkaz na fotky s dovětkem, že na zápisu se usilovně pracuje a bude stát za to. Samolitr si holky ze mě utahovaly, že ráno v den akce moje drahá polovička prolustruje účastnice, některé vyřadí/zakáže účast či komplet zruší akci. ;-) Co se týká komínového efektu na kopci Boreč, poslušně hlásím, že funguje. Dole při patě kopce jsme 2x šli kolem nasávající/průduchové části (směr záleží na venkovní teplotě) a pokaždé nás ovál velmi chladný vzduch. Je hodně na zváženou sem naplánovat akci při třeskutém mrazu. Viz popis akce a fotky ojíněného výdechu na kopci na webu mapy.cz. Sečteno, podtrženo, matematicky vyjádřeno takto: prima babinec + prima počasí + prima výhledy = prima akce Včulkaj bych si to u nějaké nerozházel děkuji všem: - Lucce za účast - Daně za pózování - Dáše za štengrování a bitově orientovaný přístup - Lenku vítám na es-áčkách s extra díkem za papu Jako bych slyšel manželčin zvídavý dotaz:"Šel by jsi to znovu ve stejném složení?" Odpověď bez zaváhání:"Ano." S dodatkem, že navýšení délky trasy a výškových metrů by mohlo maličko redukovat Niagáru slov. Ostrý a hlavně Milešovka to splňují dokonale. Už spřádám plány. ;-) P.S. Pokud se s Lenkou budeme znát i za dva roky, zkusím ji požádat o laskavost. ;-) 20.9.2015

Bílá pohádka Po trilogii České středohoří jsem pozornost zamířil o fous dál na sever - v podstatě souseda - na Krušné hory. Na přelomu podzim/zima byl plán užít si prvního sněhu v našich končinách. Zpočátku předpověď počasí nic moc - na sníh teplo a přeháňky. Přelom pátek/sobota s velkým ochlazením byl rozhodující a plán vyšel! O to více jsem byl zvědav jak dopadne Ivanova výprava do Českého ráje. U nás to probíhalo stejně jako na této akci: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-vylet-na-drbakov-albertove-skaly Když se výprava pohybovala na výše položených místech, chodilo se ve sněhu a na ledu. Jak se sešlo dolů, následovalo bláto. Nadto sníh vystřídal déšť. První co nás zaujalo byl kostel Panny Marie Sedmibolestné - na první fotce - vskutku rozsáhlý a majestátný komplex - je na první fotce tady na sa. Na fotce na rajceti stojí za povšimnutí dvou velkých, tmavých soch na střeše třímající velký "zlatý" klíč a meč. Nad plán jsme navštívili zříceninu vodní tvrze Starý Dvůr. Zarostlé místo sloužící k "nevoňavým" účelům. Místo je nabíté kostely, kostelíčky či zvoničkami, kterých jsme minuli/zahlédli přehršel. Díky velmi brzko rannímu přesunu do kýžené lokality jsme stihli užít několika slunečních paprsků na prvním cili cesty - zříceniny hradu Krupka. Odměnou za to byly krásné výhledy na město a do kraje haleného mlhou. Zřícenina je pěkně spravená s kanónem mířícím na město, s vyhlídkovou věží a s mohylou J.W. Goetha. Čimanka Danka si všimla třech zajímavých kamenů ve zdivu hodných zdokumentování. Severním směrem v dáli na horizontu jsme odsud rovněž zahlédli další cíl cesty Rozhlednu Komáří hůrka. Celý les, ve kterém byl ponořen, zářil ve slunci v bílém kabátku. Při stoupání na vrchol přibývalo sněhu a počasí vycházelo dle předpovědi. Po desáté oblačnost zahalila oblohu a po jedenácté jsme si krom sněhu na zemi užívali i poletujících vloček. Vítr se utišil a celé to vyšlo na pravou, zimní, bílou pohádku. Tu se rodil nápad zapět nějakou odpovídající píseň s vánočním nádechem neb toto byla moje letošní, rozlučková procházka dalekým krajem. Realizace proběhla na závěr akce. Zda to byl zpěv nechť posoudí jiní, ale pokus to byl dobrý a navodil patřičnou atmosféru. Před gastropauzou jsme se cestou kochali zasněženou krajinou a výhledy do kraje. Během ní se počasí zhoršilo, bylo po výhledech a fičák honil vločky než dosedly na zem. Příjemné teplo restaurace udělalo dobře jak nám tak foťáku. Na řadu přišla dobrá polévka s játrovými knedlíčky doplněná výbornou palačinkou s marinovanými hruškami. Maje časový předstih proti plánu jsme se po kopci Komáří kůrka maličko prošli. Díky malé viditelnosti jsme záhy zamířili na další cíl cesty - zřiceninu hradu Kyšperk. Během sestupu jsme potkali značné množství turistů. Něco vypadalo na Posko, ale část byla spíše z daleké Asie. Jedny holky jsme potkali dvakrát až ve mě hrklo - kdo z nás chodí v kruhu a zda jsme nesešli z cesty. ;-) Při sestupu z hřebenu se vítr utišil a vločky se ladně snášely. Kochání přírodou a nejrůznějších, úchvatných stromů doplnilo vánoční pobrukování. Kyšperk a přilehlá skála byla skvělá prolízačka. Tu jsem si vzpomněl na Moniku, coby hbitou, šplhavou veverku-čiperku, a na náš extra výlez na skály na této akci: https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-vzhuru-na-skalni-hrad-kolem-potoka-bily-stolpich-v-jizerkach Více odstavec uprostřed zápisu  začínající touto větou: Fotky 80 až 88 zachycují neplánovanou šplhací vrcholovou odbočku. Celou dobu šplhání po všech čtyřech po kopci se skálou zapadanou listím pokrytým sněhem jsem si říkal - ty brďo a jak potom dolů? Pohled shůry na maličkou Danku a Frantu byl špica a rozhlédnutím koldokola jsem zjistil, že nahoru vede kratší a luxusní cesta - navigoval jsem oba zpět odkud jsme přišli - tím se nastoupalo pár výškových metrů a ukázal místo kde mají začít. Proti prudkému svahu byla tato varianta "jen" trochu klouzající brnkačka a za chvíli se oba přidali ke kochání shůry. Po lesní cestě na Kyšperk není zdola vidět, že zrovna tato cesta nahoru vede k báječné skalní vyhlídce. Při prohlídce sklepních prostorů hradu jsem objevil jednoho asi zazimované živočicha. Při prvním pohledu jsem si myslel, že to je motýl, ale v tuto roční dobu v našich končinách??? Prosím tímto přírodovědně orientované esáčkaře o pomoc při identifikaci. Bohužel fotka nevyšla a tak je na ní jen černá šmouzička: http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_11_28_Zriceniny_Krupka_Kysperk_kopec_Komari_hurka/#2015_11_28_Krusne_hory_1_136.jpg Popis je následující: počet nohou 4 (možná 6), barva - celá černá, lokace - nejzadnější kout tmavého podhradí, uchycen na stropě (tělem dolů k zemi), tvar kapky o průměru 1-2 cm protažený do špičky o délce 4-5 cm, při osvícení se pohnul, ale jen malinko, křídla jsem neviděl, stejně tak tykadla a něco podobného Děkuji za pomoc, třeba se někdo dopídí. Při zpáteční cestě jsem blahořečil nápadu koupit místenky tam i zpět. Zatímco na mezinárodní vlak do Německa se hrnuly "jen" davy a v našem kupé byla ještě jedna rezervace při naši cestě neobsazena, zpáteční rychlík z Ústí do Prahy praskal ve švech, stálo se i na chodbě a bez místenek bychom si nesedli, protože všechna místa byla obsazená. I ty naše označená místenkou! Již spřádám plány na druhý díl a cestování včetně lístků proběhne podobně. Děkuji títmo oběma účastníkům za příjemnou společnost a Dance za kulturní program. :-) Druhý název pro zážitky z akce by mohl být: "Štědrý večer nastal". P.S. Mám dva svědky, že jsem při čekání na zpáteční osobák na žst. Bohosudov pilně trénoval taneční kroky. Jednak to bylo praktické = zahřál jsem se - budova stanice je otevřena pouze pondělí-pátek 5-12 hod. Sobota, neděle ani ťuk. Zatímco výpračí hověl v teple, všichni cestující mrzli, mokli ... Takovou džuznu jsem ještě neviděl. Druhak další, středeční, taneční hodina se blíží. A až se taneční partnerka zeptá co jsem dělal přes týden/víkend, s klidným svědomým mohu odpověďet, že připrava probíhala. ;-) 29.11.2015

Fenomenální a Zelená a Modrej Dlouho to vypadalo na rande ve dvou. Pak se ozval Honza jako minule, včetně přidání cestou jako minule, a v pátek se přidala Danka. Prima čtyřka do taroků. Všici účastníci z minula či všech třech dílů Českého středohoří. Ve druhém díle Milešovka "nezklamala" a zatvrzele odmítala výhledy do krajů halíce se do mlhy. Jako to udělala už několikrát předtím jiným výletům sa. Za to aspoň vydala poklad v podobě nádherného mloka. Očekávaje den D jsem s napjetím sledoval předpověď počasí zda moje objednávka bude kladně vyřízena. A vida, oproti minulému dílu to vyšlo báječně na jedničku. Ve dvojce byly turistické poutače plné královny Středohoří, a jedna chodila s námi, tentokrát vévodily perly a hnedle dvě nás doprovázely. I když nenapekla ani jedna, proběhlo sdílení ledasjakých pamlsků včetně tekutého. Oč kratší je tento zápis, tím více toho padlo během procházky. Volným tempem s četnými kochacími a foto/gastro pauzami jsme si užívali nádherné trasy, betélného počasí a fenomenálních výhledů do kraje. Díky směru pochodu ze západu na východ jsme sluníčko měli často v zádech a obloukovitá trasa výletu umožňovala pohled z jednoho vrcholu na ten další, který byl v plánu. Po prvním díle mi maličko hučelo v hlavě jako v úle (důvody viz tamní zápis), https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-zricenina-oparno-kopce-lovos-a-borec tentokráte vévodily podzimně nádherné barvy, až oči přecházely, vršky a kopečky na horizontu v oparu jako ve vysokých horách a celkově neuvěřitelná a těžko popsatelná krása. Slova nestačí, nutno zažít, fotky maličko napoví. Díky časové rezervě jsme nad plán dali kopec Plešivec. Odměnou byly skvělé, koldokola výhledy 360 stupňů trumfujíc vše široko daleko. Závěrečný Košťálov se zapadajícím slunečním kotoučem byla perla na závěr a vřele doporučuji mrknout na fotky na rejceti v závěru zobrazující výjevy uvedené výše - vzdálené vrcholky, které se nevešly sem na web sa. Je to oblíbená destinace, frmol jak na Václaváku včetně lidí oblečených spíše na kolonádu v košili a lakýrkách než do přírody. http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_10_31_Zriceniny_Oltarik_Skalka_Kostalov_Blesensky_vrch/ Díky skvělé spolupráci všech zúčastněných vznikly fotky na dlouhou památku tohoto báječného podniku. Děkuji všem za sdílení všeho dobrého a slunce v duši. :-) P.S. Častým tematem byli taneční a vše co s tím souvisí. To by ovšem vydalo na samotný zápis. Berouce to jako velký závazek, šetřil jsem Lenku s kolenem v ortéze by vydržela do středečního začátku sezóny. Neb to bude tanec na dlouhou trať. To je též rozluštění hádanky na konci zápisu z prvního dílu. Jen to přišlo trochu dříve. https://www.spolecneaktivity.cz/akce/tipy/tanecni-pro-zacatecniky P.S.2. Navštívili jsme více kopců i se zříceninami, ale pouze na posledním Košťálově platilo doslova a do písmene rčení, že tam fouká jak na hradě. Na návětrné straně byly takové poryvy větru, že se skoro nedalo fotit, jak to škubalo rukama s foťákem. 7.11.2015