| Veselý Liberec s prodlouženým účinkem :-D
Již přesun z Prahy do Liberce nebyl úplně běžný. Žlutý, Flixbus, auto. Slečna vedle mě ochotně vyšla vstříc a Květa se ze zadní části autobusu přesunula dopředu. Povídání ustalo až před Libercem kocháním Ještědu, Květa krátce dala řeč se známým z sa, který úplně náhodou seděl přes uličku vedle nás a dal sólo túru na opačnou stranu.
Bylo nás šest. Na začátku. Na konci česká klasika. Bylo nás pět. Jana s větrem o závod hnala výškové i vzdálenostní kiláky. My lenoši jsme si užívali sluníčka, výhledů a hi-tech parádiček. Ať již z vlastních zásob - dron, Peakfinder či kolemjdoucích tatínků závodících s RC modely kdo vyjede po kamenité stezce až nahoru pokud možno bez poponášení. Žasnutí, co vše teréňáci zdolaly, neznalo mezí.
Karolína z Flixbusu bude přidána mezi účastníky až ji přijde potvrzovací mail z webu sa. Několik pokusů a Miro Žbirka zpívá: Nechodí, stále nechodí ... Takto nás překvapila na nádraží v Liberci a báječně mezi nás zapadla. Byla uvedena do ajťáckého světa a patřičnými hovory H.
Bylo úplně jedno kdo v jaké náladě dorazil do Liberce. Neb opravdu hodně veselý řidič nás všechny nakazil a dobrá nálada vydržela celý den až do měsíčně srpkovitého závěru. Dětem rozdával lízátka, v dobrém dlouhou frontu komandoval k nachystání drobných. Místní jej znají a tak se paní nedala odbýt větou, že je místo už jen v kufru. Paradox dnešní doby. Veselá nálada se nenosí a na takto postižené se volá policie by provedla test na alkohol a drogy. Po ranní bílé čokoládě byly všechny výsledky negativní. Když hlaholil vzlétáme a za příplatek pět korun bude cesta kolem světa nám průpovídka došla až když kruhový objezd obkroužil celý navíc. Dlouhou dobu jsme kopírovali koleje s vedením, tož se nabízela logická otázka zda na Ještěd jezdí šalina. Na Zugspitze normálka jezdí vlak a je to jinčačí krpál.
Z mnoha otevřených hospod jsme zakotvili uprostřed dne v jedné, kde jsme náhodou přisedli k mladé slečně s navrátivšim se přítelem. Zapředený společný hovor nebral konce ke spokojeností na obou stranách. Skvělá bašta rychle zmizla následujíce čas dronů. Teda jednoho, ale byl všude a vše řádně dokumentoval. My šťastnější z nás jsme nad ním převzali kontrolu posílajíce dron od nás, k nám, otáčet se a tak. Mno občas jen blikal červeně, zeleně a na naše posunky kašlal z vysoka. Teda pokud to dron umí. Pro náhodné kolemjdoucí to asi vypadlo jako jogínské cvičení. Lidská, pěticípá hvězda na louce se závětřím byla nízce přelétnuta a nafilmována se závěrem z velké výšky. Až jsem si říkal by jej nevzal fičák nad korunami stromů.
Maje odvoz záležejícím jen na nás, lelkovali jsme kde se dalo, blbnuli jsme kde se dalo a na lanovce mimo provoz jsme prostě nasedli. Šplhali po žebříku, kšiltovky odhazovali v dál a tak všelijak. Nutno dodat, že jsme vše řádně řádně vrátili do původního stavu a sedačku sbalili zpět jak byla.
Noční závěr byl v pohodě. Lesem nelesem, polem, nepolem. Stali se z nás světlonosiči a maponosiči neb část trasy prostě nebyla značená. Na louce nebylo na co. Vyplašili jsme jedno středně velké zvíře. Srnka? Divočák? Nikdo neví, ale bálo se nás to více než my jeho.
Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík.
https://youtu.be/V3DByaG2M_w?t=57
Sumasumárum. Skvělý den s báječnou partou. :-)
P.S.
Když Hi-Tech výlet, tož nemůže chybět záznam trasy. ;-)
https://mapy.cz/s/38gzC
14.10.2018 |