| Úplná zpráva o prožití a přežití lomů, Hagena a kopců
p { margin-bottom: 0.1in; line-height: 120%; }
Sešlo se nás celkem 14 (třináct SA a jeden SA pes). Dali jsme o sobě vědět ihned po vstupu do vlaku, protože jsme v úzké uličce nejprve připlácli na stěnu a potom částečně pošlapali paní průvodčí. Ale zachovala se k nám fér a při následné kontrole cestovních dokladů jen jeden člen výpravy platil dodatečné vlakové vstupné. Charlie byl při té příležitosti pasován na člověka, neb se vezl na normální, dospělou jízdenku, i když věkem to neodpovídá (a taky je pes). Organizátor díky tomu do konce výpravy nepochopil, kolik účastníků vlastně je/bylo/bude a zda se sám má do výpravy počítat, nebo ne, a jestli náhodou není pes. Nicméně v Karlštejně jsme řádně všichni vystoupili.
Tím se odstartovala další, neméně matoucí část expedice. Cestou jsme totiž nejprve uviděli hrad, takový docela pěkný byl, a nějak jsme se nemohli dohodnout, co to ksakru je za chalupu. Nebyli jsme si vůbec jisti, zda je to opravdu Křivoklát, a tak nakonec zůstalo přitom, že to patrně není Okoř. Slíbená zastávka u Dubu sedmi bratří se odehrála v podobném duchu, protože pod turistickou tabulkou “Dub sedmi bratří” byla dodatečná cedulka “Státem chráněný strom - dub dvou bratří”. Pak se orientujte v krajině.
My se však nedali zmást a všichni (13? 14?) jsme vyrazili na Mořinu a odtud na lomy. O těch je napsáno již dost, takže jen pro pořádek - pořadí bylo: Velká Amerika - Lom u Kozolup - Mexiko - Kanada - Malá Amerika - “už tam budem?” - “já mám hlad, kdy bude hospoda?”. V Srbsku skutečně hospoda byla a tudíž i gastropauza.
Zde končila 1. etapa, část účastníků se oddělila směr vlak do Prahy a zbytek (8 - to jsem spočítal) vyrazil na druhou etapu. Znáte lepší zahájení druhé části dne po chutném, sytém obědě, než vyrazit ostrou chůzí? My ano. Vyrazit ostrou chůzí do prudkého kopce. Což jsme udělali a než jsme se nadáli, stáli jsme pod lomem Kobyla o mnoho kilometrů dále. Při vcházení do lomu jsem v chodbě za sebou slyšel něco jako “vůbec nic nevidím” a “kterej blbec”, tak jsem s uspokojením cítil, že jsem zvolil trasu správně. V lomu byla odpočinková přestávka po rychlém přesunu, návštěva jeskyně a protože jsme se příjemně rozleželi, pokračovali jsme pochopitelně strmým výstupem. Pohledy, které jsem viděl nahoře v očích účastníků si vysvětluji jako obdiv. Snad. Přece mě nechtěli doopravdy hodit dolů.
Následovala slíbená cesta lomy pod jeskyněmi, prudký výstup (jaký také jiný) na vyhlídku, pohled na Čertovy schody a sladká odměna - limonáda pop-artové barvy ve stánku u jeskyní. Posíleni vyrazili jsme na Kotis a Aksamitovu bránu a cestou dolů k Havlíčkovu mlýnu. Všichni účastníci díky tomu pochopili, že sestup bývá složitější, než cesta do kopce. Abych zachoval zdání dobrovolnosti, nechal jsem následně hlasovat, zda ještě lezeme na Koukolovu horu ke kapličce. Takže na všeobecnou žádost jsme se tam opravdu vysápali, což bylo dobře, protože nahoře byl jednak rozhled a jednak dosud ukrývané sušenky a čokoláda účastníků (teda vlastně účastnic).
Pak už se šlo jen z kopce a na nádraží. Tam na nás poprvé dolehla téměř krize, protože někteří chtěli strečovat či co, což jsem z hlediska morálky a zdravého rozumu z úřední moci zakázal. Také tam byl s námi Moničin mazanec, takže čekání bylo efektivně využito.
Ve vlaku jsme se rozdělili do kupé na dvě skupiny. Naše skupina seděla v kupé se starším pánem, který se sešitem a slovníkem v ruce překládal nějaký text. Rozvinuté hluboce filozofické vlakové téma tentokrát byly dětské knížky, v rámci kterých jsme se velmi rychle dostali k těm bez písmenek a jen s obrázky. Průběh diskuse lze nejlépe charakterizovat výrazem překládajícího pána, který seděl proti mě: zamračení člověka, který se snaží soustředit na práci - ještě větší zamračení člověka, kterého někdo nezodpovědně ruší v důležité práci - nevěřícný výraz, co to jeho uši slyší - pobavený výraz - utajovaný smích. Na Smíchově část týmu vystoupila a zbývající část druhého kupé přesedla k nám. I oni řešili důležitý problém, takže když vytáhli papírové lodičky a se zklamáním sdělovali, že se parníček nadaří, pán konečně zcela pochopil, kdo s ním jede ve vlaku.
Takže dík, všichni byli naprosto a zcela skvělí a moc se těším, na další akce.
12.4.2015 |
|
Komentáře
| Datum |
Autor |
Text |
| 2015-04-13 15:37 |
monamik2 |
Ivane, škoda, že jsem nemohla bedlivě sledovat našeho překladatele ve vlaku, jen jednou jsem po něm mrkla očkem a výraz byl dost pobavený, to ty jsi měl lepší výhled.Myslím, že všichni nezapřeme, že jsme hraví, máme duši dítěte.Zápis mě pobavil, popsáno do puňtíku.Děkuji. |
| 2015-04-13 08:52 |
Marta |
Moc hezký výlet to byl, díky :-)Nohy z toho ale mám zničené dost nehezky. Bych se asi měla víc šetřit ... |
| 2015-04-13 08:50 |
HonzaV |
Skvělý zápis, popisující přesně naprosto vše co se na výletě stalo. Akorát jsi vynechal výhled na Braník. Parníček byl složen jeden, a jeho držitelem se stala Laura, která poskytla zdrojovou lodičku. |
| 2015-04-13 07:03 |
Atevis |
Ivane, k tvému zcela vyčerpávajícímu (ne výletu, ale zápisu :)) nelze již než dodat, že to bylo skvělé, stejně jako to dokládají tvoje fotky. Díky za vše. Iveta |
| 2015-04-12 22:52 |
karkoska |
hmm tak to je super, budem ho chtít vidět příště :) |
| 2015-04-12 22:37 |
karkoska |
Bezva zápis z fajn akce. Koukám, že parník jste nakonec nesložili :) A ono bylo nějaké stoupaní na trase? Sem si ani nevšiml. :) |
| 2015-04-12 22:26 |
Pavel2014 |
Fíham to je fofr, něco sepsat jsem měl v plánu zítra. ;-)Děkuji za špica výlet, jsa z dalekých krajů, o těchto končinách jsem hodně slyšel a dnes konečně i viděl. :-) |
|