| Úchvatná, zimní, horská krása
Zatímco v prvním díle jsem byl rád za užiti sí prvního sněhu v Čechách ležícího převážně na zemi, tentokrát jsme měli co do činení s překrásnou zimou se vším všudy. Dvě desítky čísel sněhu na zemi a stromy ojíněné či pokryté vrstvou sněhu. Často byly stromy vedle sebe zelené a bílé. Jako kdyby někdo chodil s berlou mrazilkou a zdobil jen některé. Od půlky modré nahoru jsme byli první lidé, kteří tama prošli co napadl sníh. Připadali jsme si jako v bohem zapomenutém kraji netknutém lidmi. Pouze srnčí stopy prozrazovaly, že tudy prošla před námi. Těžko popsatelná krása, ze které až přecházel zrak. V půli modré byl dřevěný srub, kde bydlela starší paní a vše prozrazovalo, že tam je už dlouho (žádný velký nepořádek) a vánoční banka visela na živém stromu. O kousek dál jsme potkali jejího mladšího spolubydlícího - slušného, uhnul z cesty, pozdravil přejíce hezký den. Po vyjití z modré na žlutou - běžkařskou magistrálu, bylo všude dost lidí.
Zřícenina kostela mě uchvátila na netu, což v reálu maličko opadlo. Dovnitř se člověk nedostane - hlavní vchod je zazděný, vedlejší pokryt masivním řetězem s visacím zámkem. Velký reflektor umístněný ve výklenku z vnitřních strany zdí napovídá, že v noci může být nasvícen a vypadat skvěle. Je škoda, že je mimo jakoukoliv značenou trasu. V těsné blízkosti je památník obětem pochodu smrti.
V plánu byla dále vyhlídka na bývalé výletní restauraci Vilémova výšina. Dle mapy.cz tam vede cesta. To je pravda. Falíruje v tom brána přes cestu a plot koldokola. Místí paní sypající zasněžený chodník popelem potvrdila, že celé to je soukromý majetek a nedá se tam dostat. V plotu sice byla díra a někdo tam šel, ale riskovat jsem to nechtěl.
Místo toho jsme opět navštívili vyhlídkovou věž hradu Krupka. Pro mě a Danku známé místo z minula, neznámé pro Dášu a Lucku. Sníh v této nižší poloze byl nový pro všechny.
20 km sněhem s převýšením 800 metrů natvrdo
I tak by mohl znít název zápisu akce. Valili jsme nejen po rovině ke zřícenině kostela, ale i po modré do prudkého kopce. Dáša trénující na půlmaraton je skvělá tempařka a ještě si u prudších stoupání zaskákala/zaskotačila. S Dankou se střídaly v čele. Já s Luckou vzadu. Mě jako obvykle zdržovalo focení. Na začátku jsem měl o Lucku obavy - po zkušenostech z minula - zda to vůbec dá, ale držela se statečně a dobře to dopadlo. Díky tomu, že jsme v půli cesty nahnali třičtvrtě hoďky, mohli jsme dát původní zpáteční trasu po zelené. Tím se délka pochodu sice natáhla jen o 2 km, ale přibylo další 100 výškových metrů. Znajíce žlutou z minula vyšla zelená jako lepší trasa - rybníček bylo prima kochací místo a stromy bez listí dovolovaly často výhledy na město a do kraje.
Palačinky "psaly" ...
... stejně jako minule. Plusem/navíc bylo přelití palačinky ovocným sirupem. Mínusem - minule byly hrušky teplé, včul studené. Čočková polévka skvělá. Dáša dala ještě srnčí guláš. Zmizel v ní dřív než jsem stihl tasit foťák. 4 středně velké knedle, pár kousků masa. Ještě, že jsme měly časově nadehnáno, bylo narváno a na volný stůl jsme čekali ve frontě cca 15 minut. Hodně frekventovaná byla němčina.
Stará parta
Ve stejném složení jsme šli loni první díl Českého středohoří, chybí jen Lenka. Tehdy jsem si babinec fáááákt užil. ;-) Viz tamní zápis.
https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-zricenina-oparno-kopce-lovos-a-borec
Díky svižnému tempu i do kopce se moc povídat nedalo (naštěstí) ;-) a o krátkých přestávkách cvakaly spouště a dostalo přednost kochání se zimní krásou. Na magistrále po hřebeni jsme zvolnili, užívali si krásu i výhledy na obě strany a i prndali. Na kopečku u Komáří vížky byly davy včetně děti - je to i na fotce. Stačilo sejít a zabočit na zelenou a rozhostil se klid, ticho, křupání sněhu pod nohama, bublající potůček ... pohádka. Tak jako na modré, tak i na zelené - nebylo skoro živáčka, jen pár lidí jsme potkali.
Počasí, přepověď a vlastní průběh
Před akcí jsem byl moc zvědav jak to dopadne. Až do úterka předpověď nic moc - zataženo, mrznoucí/padající cosi. Pak polojasno. Den před - do oběda zataženo/spíše mraky, kolem jedné trocha sluníčka. A stejně jako minule, i včulkaj to vyšlo. Ráno se dělala mlha, která se nejprv tvořila, trochu stoupala, pak klesala a poté rozplývala. Bylo to jako vodorovná opona, ze které se vynořovaly bližší či vzdálené kopce včetně Milešovky. Na jedné fotce je to krásně vidět skrz břízy bez listí - hradba hor táhnoucí se do daleka a v ní "bílé moře" jako by v zálivu.
http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_01_09_Zricenina_kostela_sv._Prokopa_Sedmihurska_vyhlidka#2016_01_09_Krusne_hory_2_053.jpg
I přes těžší start jsme si výšlap báječně užili, nasáli zimní, horskou atmosféru užívajíc bílou krásu.
Děkuji všem účastníkům za společnost.
10.1.2016 |