| Voda nic - vono nic! Vivat bazmek.
Plán byl prima ale inverzní počasí okolo Ústí bylo proti. Takže zatím co doma svítilo sluníčko, já viděl jen desítky metrů daleko. K tomu se přidávaly náznaky katastrofy. Tam kde jsem měl jít podle mapy kolem potůčku, bylo sucho jak na sahaře - viz foto 3 a 4. Po chvíli jsem vystoupal k onu vytouženému cíli a ... vono prd. Z 8 metrového vodopádu padalo jen pár kapek. Koukal jsem na to jak Rákosníček když mu vypustili rybník. Todle jsem fááákt nečekal. Když to srovnám s focením z minulého týdne, kdy jsme s rodinkou udělali túřičku k vodopádu kousek od nás - hafol vody, skvělý expoziční čas 8 vteřin vykouzlil prima vodu - tož tůdlevá - ništém pištém. I když jsem tasil stativ, těch pár kapek ve skále bylo v podstatě nezachytitelných. To jsem mohl rovnou fotit kapající vodu z vodovodního kohoutku. V teple a doma. Cvakl jsem pár fotek, trochu zápasil s dálkovým ovladačem spouště a vydal se dále.
Původní plán sejít zpět po stejné cestě a pak se po asfaltce vydat nahoru ke hradu jsem po prozkoumání svahu změnil za drobný šplh do prudkého kopce. Podle stop jsem nebyl sám kdo tuto cestu použil. Tímto jsem ušetřil několik kiláků obcházení cestou dolů a pak zpět nahoru, neb vodopád - pardon místo vodopádu - je kousek od kýžené silnice. Aut projelo pomálu a prohlédl jsem si jakoby vstup nikam, který byl součástí skály - foto 9 - který není ani na mapě.
Stoupající asfaltka vedla kouzelně vybarvenými listnáči. Po chvíli jsem se napojil na turistickou značku a stoupal dále na hrad. Pro mě osobně je Blansko hodně matoucí, neb při tomto názvu se mi vždy vybaví město Blansko severně od Brna. stoupaje výše a výše jsem byl kousek od hradu, ale ten stále nikde. Díky mlze prostě nevidno. I turistická značka na stromě říkala, že je tu hrad. Teprve kousek od hradeb jsem jej konečně spatřil - foto 19. Pokračujíc dále po cestě, dorazil jsem na nádvoří. Nejvíce zaujme val se vstupem a vyhlídkou nahoře.
Nastala doba oběda a současně velký test. Usazen na hradní vyvýšenině, skrzevá mlhu bylo vidět prdlačky, moji pozornost zaujímal ... jak jinak žvanec. ;-) Přesněji pokus přivést jej do teplého stavu. Na minulých akcích jsem úspěšně odzkoušel prima sezení a horký čaj z termosky - nic světoborného. Včulkaj byla na řadě větší výzva - jak hygienicky dosíci teplého papu bez nějakého vaření? Přišla na to moje drahá polovička - existuje bazmek, se kterým to lze zajistit. Původně je určen ouplně na něco jiného, ale včerejší test potvrdil, že stačí i na todle. Tož jeden bazmek zahříval dvě plněné bulky a výsledkem byla jejich vlažná teplota. Furt lepší než ledové. Příště budou dva bazmeci zahřívat jednu bulku! Děkuji tímto manželce, operace se povedla, obě ohřáté bulky byly rychle sežrány. ;-) Pardon - snědeny. :-D Díky horkému čaji a teplé stravě byl sychravý den hnedle snesitelnější! :-) Připravenost na zimní túry dokončena a nezávislost na všelijakých restauračních zařízeních je bomba.
Po hradním hodování následoval sešup dolů - návrat do města. Mlha konečně začala malinko ustupovat a alespoň trochu dovolila kýžené výhledy do kraje. Procházejíc po ubočí kopce s pěkným výhledem na město - jsem zmečil prbíhající honidbu. Myslivci v roji naháněli zvěř a bouchání v dáli značilo, že střílí ostrými. U těch blíže jsem zaslekl něco o počtu střelných kusů. Mazal jsem pryč neb jeden nikdy neví kdy broky zamíří nesprývným směrem.
Sestupoval jsem kousek od rozhledny Erbenova vyhlídka, ale skrzevá zbytky mlhy to stejně nemělo extra smysl. Díky nevyužitému času na focení vodopádu a ušetření časové rezervy jsem stíhal vlak o dvě hoďky dříve.
Sumasumárum - pěkná procházka podzimem kouzelně zbarvenou přírodou.
2.11.2014 |