| Dámská jízda
Kdo očekává zážitky alfa samce, který čtveřici dam zajistil krom dvou plánovaných vrcholů ještě další, nadstandardní, toho zklamu hnedle na začátku. Jednak jím nejsem a druhak nemaje potřebu cokoliv sbalit jsem si výlet i přítomnost holek užil bez extra programu. Těm jsem dal na zpáteční cestě vlakem za DÚ přečíst tento zápis:
https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-tajemny-zamek-skrytin-a-blankenstejn
by pak šrotovali (=přemýšleli) co vše bude obsahem tohoto. A že by to vydalo na román! Včetně pokračování. Slovní kulomet nejtěžšího kalibru ovládala Lucka. Zdatně sekundovaly Lenka, Dáša a Dana v tomto pořadí. Já jsem svůj příděl více méně vystřílel/vyčerpal na cestě vlakem tam a poté již byl standard v průměru pár slov na několik kilometrů. Vyjma pokynů kudy a kam.
Na úvod prvního, pěšího výletu organizovaného moji maličkostí, na který se někdo přidal, vzpomínám na svoje pokusy z loňska:
https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-vodopad-na-kejne-a-vyhlidka-babka
https://www.spolecneaktivity.cz/akce/zazitky/zazitky-z-akce-nad-inverzni-vrstvu-na-snezku
Pro letošek jsem si řekl, že nevstoupíš 2x do stejné řeky. Nakonec Dana mě přiměla zkusit to znovu. A zdá se, že na es-áčkách se zaregistroval dostatek nových lidí a současně dříve zaregistrovaní začali opět chodit. Do první skupiny patří Dana a Lenka, do druhé Lucka a Dáša. U posledně jmenované jsme zjistili společnou účast na:
https://www.spolecneaktivity.cz/akce/archiv/2015/uplnek-podel-zakolanskeho-potoka
ze které si ani jeden z nás toho druhého nepamatuje, že tam vůbec byl. Ani ťuk. Při bohaté účasti 19-ti lidí se není co divit. Díky včerejší komorní účasti byla příležitost se drobátko poznat a tak tipuji, že Dáše běhající půlmarator a navštěvující bootcamp by se asi líbila výše zmiňovaná, drsná akce na Sněžku.
Co se týká počasí, jeho předpověď měla zajímavý průběh. Od pondělních přeháněk, přes úterní zataženo až po středeční polooblačno. Nakonec vyšlo skvěle a ranní mlha se během dne rozplynula. Právě včas když jsem dorazli na Lovoš a nedaleký Hazmburk se nořil z mlh.
Ráno u pokladen jsme se dle plánu sešli čtyři. Holky si koupily společnou jízdenku a vyrazili jsme na peron. Do toho se přihasila dlouhá možnálistka Lucka takže nástup do vlaku musel chvíli počkat. Ukázalo se, že vlaková souprava je rozhodně delší než dva vozy při bukování místenky ve čtvrtek. Poučení pro příště - ráno společná jízdenka pro všechny je lepší než místenka dopředu. Usazení proběhlo bez problémů, holky zabraly čtyřku, já seděl přes uličku vedle. Ze slunečné Prahy jsme se záhy ponořili do husté mlhy. I přes ranní hodinu se rozproudilo seznamování a probírání kdo co dělá/v jakém oboru se pohybuje. U této kapitoly si budu dlouho pamatovat hlášku Bolka Polívky z filmu Kurva hoši gutentag:"Houby hérečka, ku.va to je." Během dne dala Lenka k lepšímu pokus zákazu nošení krátkých sukní do hangáru, kterému ovšem rozumím. Poslední co firma potřebuje jsou padající chlapi z vrtulníků. Navíc vím jak to vypadá v našem jedno gendorovém open space když dojde asistentka nota bene ta nejblondýnatější a vyvinutá. Administrace počítačových systémů se zastaví = podpora zákazníků spadne na nulu a většina kouká co je k shlédnutí tentokrát. V duchu si říkám:"Doufám, že nezabloudila a opravdu něco chce/potřebuje."
Přesedání v Lovosicích bylo naše první seznámení s tamním vlakovým nádražím neb jsme zde skončili i na závěr našeho celodenního putování. Akvárko - muzejní jedno vagón, na první fotce, je ilustrační. Jeli jsme moderním vlakem s moderním wc s nechtěnou funkcí peepshow. Krom tlačítka zavření dveří se musí ještě zmáčknout tlačítko zamčení dveří. V opačném případě hrozí příchod další osoby zrovna když je člověk uprostřed nejlepšího. Pokud je plná ulička, automatické dveře se zavírají neskutečně p-o-m-a-lu.
Podzimní doba hojnosti začala po pár metrech od trati. Na fotu 5 a plodu na šestce (viz fotogalerie na rajce.net.). Dášin obličej hovoří za vše - tvrdé, kyselé s velkou peckou uvnitř. V druhé půli cesty jsme narazili na hrušeň. Plody malé, žluté, ale velmi chutné. Díky stejné zpáteční trase jsme stihli druhou sklizeň.
Brána do Čech s poutačem na mikroregion Porta Bohemica láká k dalším návštěvám. Uvidíme jak příští rok.
Nejvíce prořízlou pusu jsem zmínil, jako největší všudybýlek vyhrála Dana. Neúnavná průzkumnice ochotná se fotit je špica partyje nejen pro oko mého fotoaparátu. Sdílejíc málomluvnost je dobrá volba pro možnost se plně kochat přírodou. Zajímavé bylo vzájemné špičkování/štengrování s Dášou. Dva podobné světy s vlastními dětmi baj oko stejně starými bylo příjemné zpestření dne. Maje dlouhé roky vlastních zkušeností popichování to byly známé vody. Těším se někdy na příště.
Samostatný odstavec nechávám pro fungl(=úplně) novice Lenku, která nejvíce překvapila. Ačkoliv nečetla můj příspěvek na nástěnce akce, napekla a donesla. Sice do slana a s mletým masem, ale báječně. Takže jsem využil možnosti přídavku páč skutečně mňamka doufajíc na brzké opáčko. Takhle se na nás chlapy ze staré školy musí. Drahá polovička ví své.
Jako další varianta shrnutí akce mě napadla:"... jako páté kolo u vozu." Početně to tak bylo a i při přesunech to tak občas vypadalo. Většinou nechtěně - zašprcnutí skrzevá focení. Někdy naprosto cíleně. Při výstupu na Lovoš, díky kombinaci zvedající se mlhy, střídání řídkého a hustého porostu a prostupujícího sluníčka, se nabízely krásy přírody servírované na stříbrném podnosu. Zde mi připadlo, že jsem jediný účastník s romantickou duší a chtělo se mi křičet:"Baby přestaňte žvanit a kochejte se. Proto jsme se vydali do přírody. Na drbání stačí zajít ve městě do kavárny." Mladší bych se asi neudržel, včulkaj stačilo napočítat do deseti, dát ženským náskok kdy už nebyly slyšet, a člověk se mohl zabrat do hry stínů a slunečních paprsků vyhánějcí mlhu ze všech koutů lesa. Nádhera a radost pohledět. :-)
Během putování byla propíraná všelijaká témata. Někdy hodně dámská. V jeden okamžik se na mě otočily všechny jak na povel. To si vzpomněly, že nejsou úplně samy. Napjaté čekání jsem záhy ukončil máchnutím ruky s pokrčením ramen ve smylu - klidně si povídejte dál, mě to neva. Za roky domácí praxe se hodí stav jedním uchem tam, druhým ven. Nad to na podnájmu bydlím se třemi ženšťinami. Ke konci výpravy na kopci Boreč jsem zbystřil. Probírané téma bylo hodně zajímavé. Pro mě z technického hlediska. 3D laserový skener by to asi zmáknul. Lenka to zazdila špica zvonkem (=hláškou):"Ale já mám jenom krejčovský/textilní metr." Když jsem litoval, že odsud není vidět do krajiny, v ten okamžik jsem byl rád za bujnou vegetaci neb náš řehot by se rozléhal široko daleko a možná urval i kamenou lavinu. Když naše pecání (=smích) skončilo, došlo i na prohlídku tamní schránky. Pro es-áčka dobrá zpráva - v knize návštěv je její vizitka stále jako záložka.
Když už jsem u "cizích" slov, většinou je to tak, že moje strana dává nějaké k dobru. Viz výše zmíněné pecat se. Tentokráte jsem byl i v roli přijemce. Neb při popisování vyvýšenín a kopečků padlo slovo vypíčenina bez jakéhokoliv, sprostého kontextu.
Jedním z četných témat dámského osazenstva jsme byli my chlapi. Ať už ve vztazích či povahově. Naivně jsem se domníval, že po dvou desítkách let s jednou z nich přeci jen něco o vztazích vím. Nestačil jsem se divit a doplňovat svoje znalosti. Probírajíc jednu/nějakou známou, které biologické hodiny tikají a nezadržitelný, ujíždějící vlak s názvem dítě za každou cenu, jsem přidal další důvod, proč nechodit do barů. Nabídku sepsání manuálu s názvem:"Jak na nás" jsem odmítl, protože dodatek "bez záruky" by ještě nezaručoval ochranu před rozzuřenými dámami s reklamací, že to na nás nefunguje. Zde jsem si vzpomněl na seriál Teorie velkého třesku (ale 1-4 série, které byly více geekovské) kdy Howard dává rady Penny na Sheldona jak jej přimět k nějaké ne-technické/společenské akci zakončené slovy:"Stačí si přečíst manuál na něj." Zde se mi líbila Dáša, která ví, že je žádoucí dělit na šíbnuté ajťáky a vývojáře/programátory. Mě osobně stačí první škatulka zahrunující nás všechny dohromady. Aneb jak říká manželka - hoďte je všechny do jednoho pytle, zatřepte a je úplně jedno, kterého vytáhnete. Všici jsou stejní. Ještě jedna informace, jejiž jednotkou je jeden bit - buď nula nebo jednička, se kterou je Dáša obeznámena. Takto se s námi musí komunikovat - ano nebo ne, 1 nebo 0. Je vidět, že má nakročíno do našeho světa.
V druhé půli výletu to vypadalo, že zápis bude obsahovat dodatek, že i když ztráty nebyly povoleny, staly se. To horlivá mykoložka Dana se zapomněla v lesích a stačilo odbočení na špatnou žlutou - ta správná žlutá byla až druhá a bylo "vymalováno". Při existenci jednosměrného komunikačního kanálu jsem ji nemohl zavolat. Na rozdíl od ní. Nepomohl ani kus mé cesty zpět. S mobilem v ruce očekávajíc příchozí hovor se stal malý zázrak. Dana se za chvíli objevila v dáli za námi a poté i došla. Uff. Oddechl jsem si, neb není dobré mít škraloup v profilu hnedle na první akci a nota bene při tak malém počtu lidí.
Fotka s názvem 2015_09_19_Oparno_Lovos_Borec_112.jpg - na webu sa je 17-tá v pořadí - holky stojí na kraji chodníku s rukou na stehně - byla vykoupena spoustou řečí typu šmárjá, už zas tam a zpátky a ještě do kopce. To bylo způsobeno mým zaváháním - coby "vůdce", jak jsem během dne párkrát slyšel, jsem nerozhodně dával možnosti na výběr jít tama a nebo tama. Zde chyběla rozhodnost typu Igor Hnízdo a bouchnutí do školní tabule ve třídě. Po fotce následovalo:"Vyber si jednu z nás a nech se vyfotit s ostatníma". Zde jsem nezaváhal a utnul diskusi s povelem:"Jdeme." Neb jsem chtěl vyloučit případné handrkování, proč ji a ne jinou/případně já chci a já nechci. :-D Všeobecně musím holky pochválit. Poslouchaly na slovo. ;-) A v tomto okamžiku manželčin údiv nezná mezí. Neb o mých akcích ví a v její odpovědi se na konci sms skvělo:" ... a buď na ně hodný." Dnes ráno jsem poslal odkaz na fotky s dovětkem, že na zápisu se usilovně pracuje a bude stát za to. Samolitr si holky ze mě utahovaly, že ráno v den akce moje drahá polovička prolustruje účastnice, některé vyřadí/zakáže účast či komplet zruší akci. ;-)
Co se týká komínového efektu na kopci Boreč, poslušně hlásím, že funguje. Dole při patě kopce jsme 2x šli kolem nasávající/průduchové části (směr záleží na venkovní teplotě) a pokaždé nás ovál velmi chladný vzduch. Je hodně na zváženou sem naplánovat akci při třeskutém mrazu. Viz popis akce a fotky ojíněného výdechu na kopci na webu mapy.cz.
Sečteno, podtrženo, matematicky vyjádřeno takto:
prima babinec + prima počasí + prima výhledy = prima akce
Včulkaj bych si to u nějaké nerozházel děkuji všem:
- Lucce za účast
- Daně za pózování
- Dáše za štengrování a bitově orientovaný přístup
- Lenku vítám na es-áčkách s extra díkem za papu
Jako bych slyšel manželčin zvídavý dotaz:"Šel by jsi to znovu ve stejném složení?" Odpověď bez zaváhání:"Ano." S dodatkem, že navýšení délky trasy a výškových metrů by mohlo maličko redukovat Niagáru slov. Ostrý a hlavně Milešovka to splňují dokonale. Už spřádám plány. ;-)
P.S.
Pokud se s Lenkou budeme znát i za dva roky, zkusím ji požádat o laskavost. ;-)
20.9.2015 |
|
Komentáře
| Datum |
Autor |
Text |
| 2015-09-24 21:33 |
phlaeas |
Dodatečně ještě děkuju všem za společnost na vydařeném výletě:-). Mně se líbily hlavně světlé doubravy, úžasná hlína, na které rostly, a zvonící rozvolněné trachyty na Borči, po kterých jsme šlapali.(to kamení). A půvabné brněnské nářečí, off course:). Pavle, díky také za zorganizování. Pokračování v podobě Milešovky si dám ráda, ale mohla bych až toho 17.10., protože zkraje října budu na řezbářském drvoštěpovém dýchánku na Šumavě. Danka |
| 2015-09-22 15:34 |
Slunko |
Pavle, sepsal jsi to moc hezky. Příště zkusím napéct něco podle pokynů na nástěnce :-). |
| 2015-09-21 13:08 |
karkoska |
Na zápis jsem byl docela zvědav, když jsem viděl složení akce a nezklamal :) |
| 2015-09-20 18:55 |
Kajousek |
Hezký zápis.Další spisovatel? |
| 2015-09-20 18:23 |
Lukrecie |
Díky moc pěkné, tedy nevím jak vy, ale já mám rymičku, asi mě ofouklo, jak jsem dlouho nebyla v přírodě :-) |
|