| Poprvé ...
I se čtyřmi křížky na krku může být něco poprvé v životě. Coby dítko školou povinné jsem se v přírodovědě učil o Boubínském pralesu. Z Moravy se to jevilo jako daleký, nedostižný sen, který zůstal uložen desítky let hluboko v paměti. Z té jej vytáhla skutečnost, že původní plán na víkend plný tance noblesy a elegance se změnil na stát se může cokoliv. Ještě v pondělí svítila naděje alespoň na dva taneční dny ze čtyř. Zhasla další den kdy tanečnici na parkovišti nabořili auto. Ze Sněžky jsem se odhlásil a tak na řadu přišlo hledání jiné turistiky. Stále mě lákala Šumava maje nasledovaný seriál Police Modrava. Úvodní scenérie horizontu mě uchvátila natolik, že jsem se pídil po zajímavé turistice v tamních končinách. Prvně mi do oka padl kopec Kleť a hvězdárna, ale když jsem "zavadil" o Boubín s rozhlednou, bylo rozhodnuto. Auto z domova dopravené na tanec se šiklo, protože doprava tam je bez přesedání, ale zpět je to katastrofa. Na výpravě plnění dětských přání mě doprovodila Danka. Skvěle. Počasí vyšlo báječně a nebylo horko. Ve výšce 1300 m n.m. bylo prima frišno. Původně jsem si myslel, že napochoduji do pralesa kam to regulatorní pravidla dovolí, nacvakám fotky a zase půjdu. Dřevěný plot protáhl můj obličej a tak přišlo na řadu obcházení daného prostoru po naučné stezce. V tomto případě platí více je lépe. S Dankou jsme užívali báječný čas povídáním a zkoumáním všeho možného. Je špica mít na výpravě přírodovědně založeného člověka.
Cestou jsme potkali málo lidí a dvojici starších paní doprovázel nádherný motýl. Vyšli mi vstříc maje možnost fotit krásného neposedu. Na rozhledně se Danka překonala a vystoupala do její třetiny. Nahoře mě cvakla ochotná slečna a mladý borec s profi výbavou měnil skla na zrcadle a nasadil i polarizák, který já mám na digi permanentně. Ještě několik let a úchvatné výhledy začnou na části výhledu blokovat jehličnany. Při cestě z rozhledny jsme prošli pidikrajem pidikamenných pyramid kde jsme potkali dvě žabky (slečny cca 16-17 let). Jedna z nich nás ráda fotila podle toho jak jsem si to navymýšlel. U nich mě odhad nezklamal a obě svorně prohlašovaly, že se nerady fotí a už vůbec ne současně. Narážejíce na tento neduh desítky let jsem jim krátce, ale výstižně vysvětlil jak se věci mají s odstupem let. Jedna z nich hnedle na druhou (asi sestru?) dodala:"Pamatuješ jak jsme před měsícem hledali svoji společnou fotku? Marně!" Načež holky zapózovaly v kamenné záplavě a já pořídil jejich zrcadlem několik snímků. Nadšení doprovázené širokým úsměvem potvrdil, že jeden se fakt povedl. Suma sumárum to bylo prima zpestření dne za spokojenosti všech zúčastněných. Jestli dané fotky ocení jejich kluci netuším, ale příbuzenstvo včetně rodičů a hlavně prarodičů to dozajista uvítají.
Kdo projde kolem Boubínského pralesa svižným krokem, může naznat, že nic moc. Kdo objevuje a kochá se, je nadšen. Pro nás platilo "B je správně" a hodiny plynuly jako voda v nesčetných potůčcích. S koncem naučné stezky se den chýlil ke konci. Před námi byla ale ještě celá zpáteční cesta. Po třetí zatáčce vpravo kdy se prudké stoupání změnilo v ještě prudší jsem vybuchl smíchy, že to už fakt přestává být vtipný. Culící se Danka jen přidala do kroku a valili jsme dál. Hlad se změnil v ukrutný a vidina žvance nás "hrnula" do sebevětšího krpálu. Téma hovoru se točilo kolem tataráku, řízanu, či mému oblíbenému dietnímu jídlu - kachně se zelím a knedlí. Závěrečná stoupání po široké lesní cestě nás odměnila posledními, kochacími výhledy do kraje s varhánkovatým horizontem pln kopečků. Jeden pohled zvítězil. Dole v údolí byl vidět hotel Kristián - cíl cesty s vidinou mňamky. Trefili jsme se do večeře ubytovaných hostů, ale místo k sezení stále bylo. Šéf/hostinský kroužil několikrát okolo nás (ubytovaní měli přednost) až nakonec přišla naše objednávka. Příjemné překvápko bylo, že jídlo bylo takřka v cuku letu. Šéf s tabletem ani nemusel do blízké kuchyně, vše zajišťovala elektronika a bezdrátová komunikace. Dvojici kmitajících číšníků doplňovaly dvě pěkné slečny. Všichni včetně šéfa přelétali jak včelky od jednoho stolu ke druhému zajišťující potřeby hostů. Zde jsem se poprvé setkal se sklenicí mající dvojité stěny a kulaté dno - viz foto na rajčeti. V zimě výhoda, v létě čaj nestihl schládnout ani po spořádání 1/4 kačeny. Jídlo vynikající vřele doporučuji. Nočním, zrychleným přesunem do hlavního města zbývala hoďka do zavření metra.
Co na závěr? Seznam přání je kratší o další položku neuvěřitelně kouzelným způsobem. :-) Děkuji Dance za super společnost.
P.S.
Film a seriál zmíněný během putování:
https://www.csfd.cz/film/355147-divocina/prehled/
https://www.csfd.cz/film/221183-jmenuju-se-earl/prehled/
31.7.2017 |
|
Komentáře
| Datum |
Autor |
Text |
| 2018-02-06 20:37 |
Pavel2014 |
Děkuji za hodnocení a tipu na další část Šumavy. Třeba na něj v brzké době dojde. |
| 2018-02-06 15:43 |
jakub775 |
Moc hezky a zajímavě napsané. Dočetl jsem do konce a velmi mě nadchl styl psaní :) Chci říct že každé léto jezdíme s manželkou na Šumavu, projíždíme jí kolem a koukáme na slatě. Někdy i lezeme ale jen občas. Nedávno jsme si pronajmuli dvojkolo v Praze a přijeli jsme autem do Hnáčova. Chatky (Chatová osada Nad Rybníkem, Hnačov) - velmi pěkné - musím doporučit. Dvojkolem jsme projeli až k Poledníku a zpátky. Nic krásnějšího Šumavy neznám. |
| 2017-07-31 12:52 |
Pavel2014 |
Jj, dvě místa v autí ještě byla. ;-) |
| 2017-07-31 11:12 |
Radka P. |
No teda, Pavle, při čtení tvého líčení výletu jeden zalituje, že se nepřipojil ;-) |
|