| Klokan, závody chrtů, polní knihobudka, pštrosi, pivovar s otevřenou prodejnou – velikonoční překvapení na trase aneb i v Praze je příroda a zajímavá místa.
Na páteční velikoční výlet jsme s Alicí vydali hned po obědě. Na startovní místo jsme došli z domova pěšky a pak už jsme vyrazili nejdřív po červené a pak po zelené, kousek podél Botiče a pak už údolím podél Pitkovického potoka. Za chvíli jsme byli pod Pitkovickou strání, tak jsme zahájili výstup. První koniklece jsme za zábradlím objevili během chvíle, ale ještě úplně nerozkvetly, tak na fotky v plném květu bude potřeba ještě pár dní počkat. V Pitkovicích jsme opustili turistické značky a vydali se „do divočiny“ pěšinou směrem na Benice. Tady už skoro nikdo nebyl, jen vlevo za potokem se přehnalo stádo koz a na stromech poletovaly dvě sojky. Když jsme přešli silnici na Uhříněves, vyhlíželi jsme vpravo stádo ovcí s malými jehňátky, které tedy před týdnem bylo. Nebyla tam ale ani noha, tak jsme začali přemýšlet kde asi budou. První mě napadlo, že když jsou Velikonoce, že by mohly být v řeznictví, ale pak jsme došli k závěru, že tak malá jehňátka ještě nemá cenu jíst a že jsou asi na jiné pastvině. Po chvíli jsem došli k další pastvině a tam už ovce byly, ale bez jehňátek. Jedna z ovcí asi byla líná sklánět hlavu, tak žrala trávu vkleče. U prvního domu v Benicích bylo první překvapení, Alice si všimla, že po dvorku pobíhá divné domácí zvíře, byl to klokan. Když jsme došli do Benic k autobusové zastávce, pokračovali jsem po prodloužené variantě. Nejdřív jsme se šli podívat na koupaliště, ale zjistili jsme, že už je dlouho nepoužívané. U něj bylo několik nových cvičidel, tak jsme odpruženou kladinu použili jako lavičku. Pak jsem vyrazili směrem k Lipanům. Pod vedením vysokého napětí se otevřelo pražské panorama Jižního Města, ale jinak kolem louky, pole, příroda. Pak jsme sešli opět k Pitkovickému potoku a pokračovali kolem něj dál až k rybníku. Je oplocený, tak jsem ho prozkoumali přes plot. Otočili jsem se směrem na Kolovraty a pokračovali alejí. Na stromech jsme si všimli velkého množství sluníček, úplné rojení. Jedno dokonce neslo na zádech druhé, tak jsme přemýšleli, jestli je to jen čistá doprava, nebo snaha o další potomstvo. Kousek za vysílačem jsem uhnuli doleva, nejdřív podél lesa a pak lesem. Stromy tam byly v přesných řadách podél cesty, řady jak kukuřice. O kus dál byly stromové řady pokácené, ale po jejich kraji se dalo projít až k další lesní tělocvičně. Pak už jsme se další alejí vraceli do Benic, bylo vidět, že tuhle cestu mají rádi cyklisté, docela dost jsme jich potkali. Z Benic jsme pak vyrazili téměř rovnou cestou podél dvou vysílačů, nejdřív mezi poli a pak mezi rodinnými domky a polem až k silnici na kraji Uhříněvsi. Tu jsme přešli a chybějícím kusem plotu před psím cvičištěm jsem došli na Uhříněveskou haldu. Žádné padáky z dáli vidět nebyly, tak jsme se rozhodli, že haldu přecházet nebudeme a po jejím kraji jsme zamířili přímo k zelené na Pitkovice. Na zelené jsme objevili novinku, od minulého týdne tam přibyla dřevěná lavička a vedle ní polní knihobudka. Kdo si tady chce odpočinout, může si například počíst co píše Lenka Kořínková o dietě. Za lavičkou jsme došli k pastvině, kde bylo velké stádo koz a o něco níž kůň a konečně i několik ovcí s jehňátky. A pak už jen k Pitkovické stráni a vyšlapanými pěšinkami kolem pole a přes pole zase zpět domů, do Prahy do paneláku.
V sobotu jsme vyrazili dokončit „nedodělky“ z pátku. Začali jsme výstupem na Měcholupskou haldu a nafotili kontajnery. Viditelnost byla dobrá, ale ne úplně ideální, Bezděz byl vidět jen jako slabá zamlžená silueta, stejně tak další kopce severně od Prahy. Pak jsme pokračovali na Uhříněveskou haldu. Na rozdíl od minulého víkendu tam žádný parašutista na skejtu nejezdil. Ale byli tam alespoň dva modeláři, kteří létali s dvěma letadýlky. Co nás ale překvapilo, už když jsme k haldě přicházeli, bylo velké množství psů, hlavně chrtů a někteří měli na sobě i dres. Když jsme vyšli nahoru na haldu zjistili jsme, že tam pořádají závody chrtů. Na louce měli dráhu se zabodnutými kladkami. Startér na čtyřkolce nejdřív projel dráhu v protisměru a natáhl lano na jehož konci byl nějaký ocas. Pak spustil naviják a dvojice psů vystartovala za ocasem. Bylo vidět, že i psi mají různou inteligenci, některý běžel jak o život přesně za ocasem, ale některý se tolik nehnal, ale koukal jak jsou zatáčky a dráhu si zkracoval. Většinou pak v cíli ulovený ocas nechtěli pustit a majitelé je k tomu museli dlouze přesvědčovat. Pak už jsme vyrazili v protisměru základní trasy do Benic, tam jsme pokračovali alejí od hřbitova na Kolovraty. Kus před nimi jsme uhnuli doleva k Říčanskému potoku a podél něj k rybníku Velká Vodice. Obešli jsme ho zprava a pokračovali dál cestou po louce do Uhříněvsi. Přišli jsme k pivovaru, kde byla cedule se shodnu informací jako na webu, že prodej piva má otevřeno jen v pracovní dny. Ze zvědavosti jsme ale nakoukli do dvora a uviděli vystavené lahve před prodejnou, tak jsme šli dál a měli otevřeno, někdo tam zrovna nakupoval. Pán říkal, že většinou jsou někde poblíž, takže i když je zavřeno stačí zavolat a během chvíle přijdou. Tak jsem nakoupili, zatížili batohy a vyrazili dál. Přes Uhříněveskou oboru, kde kvete hodně různých kytek, k rybníku Podlesák a dál podél Říčanského potoka do Dubče a pak už zpět na Měcholupy. Přestože jsme šli kolem pivovaru H2, tak jsme se pro další pivo nezastavovali.
V neděli jsme vyrazili zkratkou, polní cestou na Pitkovickou stráň a pak po základní trase až k Benicím. Těsně před nimi jsme uhnuli doprava a vydali se směrem na Nupaky. Po levé straně byly zahrady od domů a v jedné měli výběh pštrosi, byli tam celkem 3 a jeden zvědavý si nás šel prohlížet, ostatní nijak nereagovali. Říkali jsme si, že v Benicích mají asi rádi cizokrajná zvířata, klokan, pštrosi. Pak jsme pokračovali hezkými alejemi až k naučnému sloupu, kde jsme se mohli poučit o houbách, hmyzu, stopách i ptácích a pak další alejí až do Nupak. Tam jsem navštívili prodejnu místního minipivovaru, bylo docela teplo, tak jsem si říkali, že točené do kelímku by se hodilo, ale bohužel jen v PETce. Tak jsem nějaké koupili a pokračovali dál, další alejí jsme sešli opět k Pitkovickému potoku a podél něj, podél skal zpět směrem na Benice. U Lipan někdo koupil rybník a celou oblast oplotil, tak je cesta podél potoka neprůchozí a musí se vyjít do Lipan, ale mají tam hezky upravenou bývalou požární nádrž, posezení, vstup do vody, vodní rostliny i žáby. Pak jsem se vrátili k potoku a nejdřív podél něj a pak polní cestu jsem opět došli do Benic. Přemýšleli jsem kterou cestou to vezmeme domů, jestli podél potoka, nebo vrchem kolem vysílačů, ale cesta podél potoka zvítězila. V údolí u posledního domu jsme opět šli fotit klokana, minule jeho fotky moc nevyšly. Na Pitkovické stráni jsme fotili koniklece v odpoledním slunci a pak už jsme se vydali k domovu.
13.4.2020 |