| Jedná se o první akci, kterou pro SA organizuji, Jako vždy se všichni projevili skvělě, takže díky a doufám, že přijdete i na další.
Na nádraži se nás ráno sešlo 7 (6 SA + jedna mimo SA, a to neumím zadat na web) a statečně jsme vyrazili směr Kamenný Přívoz. Ve vlaku mne poněkud zmátlo, že ač jsem koupil skupinovou jízdenku pro všechny, nakonec se naše výprava prokazovala celkem sedmi různými jízdními doklady. Paní průvodčí se ale nenechala zaskočit a pilně používavše tu razítko, tu elektronický terninál, tu neozbrojené oko, vše řádně zúřadovala, takže ještě před nádražím v Chuchli byl náš pobyt ve vlaku legalizován.
Kromě krátkého intermezza, kdy se úplně neznámá cestující pokusila bez úspěchu vetřít do přízně jednoho člena výpravy, se pak dále ve vlaku nic nestalo.
Úvodní foto po výstupu z vlaku, které se na akcích SA tradičně provádí pro policejní účely a pro koronera, bylo narušeno diskusí, kdo se nebude fotit a proč a vzápětí jsme již vyrazili dolů k řece.
U řeky proběhl slíbený rituál Pozdravu Řece, který pro ne-účastníky zůstane navždy zahalen tajemstvím. Dobrá zpráva je, že si všichni bez ohledu na věk a postavení zachovali potřebnou hravost (nic jiného bych ostatně u SA ani nečekal).
Nasadili jsme krok na červenou, prošli méně zajímavou částí po silnici a pokračovali klasickou Posázavskou stezkou. Karel se navíc přiznal, že objednal dobré počasí, takže i sluníčko vysvitlo. Trasa do Petrova prošla hladce, probrali jsme všechna důležitá filozofická témata a zbyl čas i juknout na krajinu.
V Petrově se nám do cesty postavila první zásadní překážka v podobě místní cukrárny. Rozhodl jsem se, že je čas týmu ukázat i přívětivou tvář a povolil odbočku (přesněji řečeno zrychlil jsem natolik, že jsem je dohnal ještě před dveřmi). Paní majitelka měla radost z tolika hostů a zálibně hleděla na umělecké obrazce, které jsme hlínou a blátem vytvořili na předtím čisté podlaze. Pokračovali jsme pak přes most. Náhle dorazil zkonzumovaný cukr do krve a nervové soustavy dvou účastnic, které se následně rozhodly, že přece ten autobus odjíždějící z Davle za 40 minut stihnou. Stihly. Sázava má tím pádem o legendu víc a o tomto mužném činu se bude jistě zpívat u táboráků.
My ostatní, pokračujíce normálním ostrým pochodovým tempem jsme dorazili do Davle až dlouho za nimi. Přišli jsme tam o dalšího člena výpravy a nyní již jen ve čtyřech (ale to je stále nad 50% účastníků!) jsme pokračovali směr Zbraslav.
Zbylí účastníci pak začali hrát hru “přinutíme vedoucího slintat” a hlasitě a zasvěceně rozebírali detaily přípravy potravin, zejména svíčkové, rozdíl mezi kvalitním a méně kvalitním hamburgrem a podobně. Cítil jsem, že vzpora je blízko a zbaběle povolil návštěvu gastrozařízení, kde jsme opulentně pojedli gambáč a nakládaný hermelín.
Takto, zcela přejedení, jsme dále pokračovali po nově vybudované cyklostezce podél řeky a hladce dorazili do Zbraslavi (na Zbraslav? záludná je čeština). Zde opět ubyl jeden z účastníků a poslední tři vyrazili vlakem zpět na hlavák. Ve vlaku jsme dále rozpracovali různá důležitá témata a paní, která seděla proti nám se kvůli tomu celou cestu chechtala. Jaký větší záslužný čin jsme mohli udělat?
A pokud si chcete počíst, co akci samé předcházelo, odskočte si sem.
Stává se tradicí, že na SA akcích účastníci přehlíží drobné i větší nedostatky a vypadají neustále v pohodě. Ani tentokrát to nebylo jinak. Takže všem uctivě a hodně děkuji.
15.3.2015 |