| Skvělý, neplánovaně čistě ženský výlet do Českého Středohoří, který nešel původně plánovanou trasu.
Tropical heat výlet do Českého Středohoří
Ráno jsem se na nádraží nakonec sešly jenom 3 - organizátorka, Viki a Jana. Tři statečné ženy, které se i přes hrozivou předpověď rozhodly vyrazit do Českého Středohoří. Během čekání na vlak jsem navrhla změnu trasy tak, abychom více času trávily v leísch/hájích, kde by mělo být lépe než na přímém slunci. A tak byla zvolena trasa Lovosice - Boreč - Lovoš - zřícenina hradu Opárno - Opárenské údolí - Malé Žernoseky a Lovosice.
Po vystoupení z vlaku jsem se vydaly přes ještě chladné Lovosice směrem na Boreč. Vykročily jsme se pěkně svižně, neboť nás čekal nejdelší úsek po silnicích a otevřenou krajinou. Po hodině jsme dorazily k prvnímu výstupy nedělního výletu, k okraji lesíka na úpatí Boreče. A jako první než jsme vstoupily do útrob lesíka jsme na sebe vydatně nastříkaly repelenty, protože nastávající horko kloším a jiné havěti, která na nás usedala vůbec nevadilo. Po naučné stezce jsem stoupaly postupně k vrcholu a cestou si četly naučné texty na tabulích. Takto vzdělané jsem dosáhly vrcholu Boreče, odkud jsem se však nemohly pokochat pohledem do kraje, neboť je vrchol značně zarostlý. Po krátké přestávce jsem se vydaly dolů a cestou se zastavily na jedné vyhlídce, odkud jsem se pokochaly pohledem na České Středohoří - Milešovku atd. Již téměř u úpatí nás přírodu odměnila klimatizací v podobě průduchů, odkud stoupal chladivý vzduch. Po krátkém ochlazení jsem vyrazily směrem na Lovoš a naše putování otevřenou krajinou bylo odměněno sladkou svačinou v podobě třešní, které jsem si natrhaly. Jaká to však byla úleva schovat se v lesích Lovoše a začít pomalu a vytrvale stoupat k jeho vrcholu. Odměnou za námahu v takovém horkém dni nám byly krásné výhledy, které se nám otevíraly již během stoupání a pak na samotném vrcholu Lovoše.
Zastávku na Lovoši jsme využily k občerstvení chlazenými nápoji, dokoupení zásob tekutin a sladkostí a takto odpočaté a osvěžené jsem začaly sestupovat k Opárnu. Čím níže jsme klesaly, tím se více oteplovalo. Naštěstí jsem však i nadále zůstaly skryté v lesích a hájích, takže jsme byly ušetřeny přímého slunečního svitu.
Zarostlá zřícenina hradu Opárno, vystavená přímému horkému slunečnímu svitu, nás k odpočinku nelákala. Ale když nám turista, který na zříceninu rovněž dorazil, prozradil, že je tam sklepení, kde se můžeme ochladit, neváhaly jsme ani minutu. Jakmile jsme vešly do sklepení, bylo nám jasné, že tady poobědváme, protože tam byl takový příjemný chládek, o kterém si po zbytek trasy můžeme opět nechat jenom zdát.
Posilněny obědem jsme pak svižným krokem vyrazily do Opárenského údolí a tudy dále směrem k Malým Žernosekám. Cestou se nám v hlavě vylíhl nápad, že bychom se mohly odměnit koupáním v Žernoseckém jezeře u Lovosic. A tak jsem na závěr naše nedělního výletu učinily. Přívozem jsem se převezly na druhý břeh Labe k Žernoseckému jezeru, kde jsem chladily a osvěžovaly až do odjezdu vlaku. Prostě skvělé zakončení našeho i tak skvělého, veselého, čistě ženského tropical heat výletu. :-)
Tímto děkuji Janě a Viki za bezvadnou společnost na výletě a zabávu ve vlaku cestou zpět do Prahy.
A těším se na další setkání.
4.7.2019 |