| Ač komorní tak povedená akce.
Je 8:25 když se blížím k místu srazu s myšlenkou, zda jedu opravu sám, nebo i dalších 5 možná. Na zastávce je vskutku plno, avšak nikdo z SA! No co, alespoň se potvrdila teorie, že na jediný spoj do této oblasti je třeba zabrat místa včas. SMS...hlásí Mustafa666 a v zápětí i doráží na místo s potvrzením účasti dalšího a zároveň posledního člena naší výpravy, Donny.
8:45 narvaný autobus vyjíždí směr Zakšín-Dubá. Donna zná naprosto přesně místo kde vystupujeme (u hospody a kaštanu) a tak se můžu nerušeně věnovat službě wifi, kterou dopravce nabízí. Opravdu, k routru jsem se připojil, ale na net už nikoli :-)
9:50 Zakšín, autobus zastavuje přesně mezi hospodou a kaštanem, krátké studium rozcestníku, sbírání kaštanů (Donna) a pak už vzhůru dobýt ruiny Pustého zámku. Škrábeme se skalní průrvou na hrad když v tom přichází zklamání, nejsme tu první, hrad je již obsazen hordou cizozemských nájezdníků, zřejmě Britů, klohnících cosi na malém ohýnku. Ani se neozdělili a tak pokračujeme dále po žluté TZ podél Panenského hřbetu. Zde poprvé narážíme na Ferdu, no někteří z nás, do něj hned musí šťouchat klacíkem.
Je krásný slunečný den, fotíme, kocháme se nádhernými vyhlídkami a plánované 4km v hodině pomalu berou za své.
Za odbíjení poledne vcházíme do vísky Nedvězí, kde nás vítají Róza, Věrka, Bětka a další... kozy. Teď konečně přicházejí na pořad sezbírané kaštany a krmení tak může začít. Půl hoďky v trapu a mi vyrážíme dál po modré TZ míjíce ceduli "nekrmte naše kozy".
Tak kolem jedné hodiny odpolední opět měníme barvu značky, pro změnu zase na žlutou, na které vydržíme v podstatě až do cíle. Cesta se kroutí podél skal, fotíme, kecáme, Donna sbírá žaludy a jiné plody a neustále nás pronásleduje Ferda. Polehává u cesty a dělá mrtvýho brouka, ale my stejně víme, že nám chce vrátit to šťouchání klacíkem. Znovu a znovu míjíme skalní masivy, když tu najednou odbočka k umělé jeskyni. "No to se musí prozkoumat" a už se soukáme do úzké štěrbiny nahoru mezi skály. Docela dobrý, dokonce to má i dvě okna, no k bydlení to není.
Něco po třetí procházíme Olešnem a také kolem koňské ohrady. To si přeci nemůžeme nechat ujít a tak opět přicházejí na řadu již dříve sezbírané plody. Tentokrát tu alespoň není cedule nekrmit.
16:00 v Ráji...a opravdu, po jednom chlazeném a kusu žvance ve zdejší hospůdce si tak připadáme. V zápětí, tedy po páté, jsme však z ráje vyhnáni do Mšena. Nyní zbývá do odjezdu vlaku sotva hodina. Konečně tak překonáváme tempo 4km/h, ale zároveň i vypouštíme skalní útvary po cestě, holt bloudit se bude až někdy jindy. I brouk Ferda unaven tím věčným pronásledováním to zdává.
Přibližně v čas odjezdu vlaku přibíháme na nádraží,...zbytečný spěch, vlak má zpoždění. Pak už jen přestup v Mělníce a Všetatech a kolem osmé nás již vítá matička Praha.
Na závěr patří poděkování všem zúčastněným za skvělou společnost a náladu na cestě :-)
18.9.2012 |
|
Komentáře
| Datum |
Autor |
Text |
| 2012-09-19 19:31 |
Mustafa666 |
Naše vědecká literární a kronikářská komise podrobila uvedený zápis kritické revizi a našla několik nesrovnalostí, stejně jako nezmíněných zajímavostí, na které bych tímto jménem všech členů rád upozornil.Už zpočátku považujeme za laskavého čtenáře uvádějící v omyl označovat akci za komorní. Dle našich zjištění má průměrná komora 7,62 metru krychlového (viz. průzkum na straně 242 tohoto zápisu, doplněno fotodokumentací pořízenou v reprezentativním vzorku českých domácností na stránkách 512 až 537), zatímco objem Kokořínska tuto hodnotu překračuje víc než je povoleno pětiprocentní tolerancí. Domníváme se proto, že název komorní je přinejmenším matoucí a doporučujeme ho změnit alespoň na pokojný(á). Kritickému zkoumání bylo podrobeno i blížení s myšlenkou - jak digitální videozáznam z autobusového nádraží, tak výslech náhodných svědků přítomnost nikoho takového nepotvrdily. Dotázaná skupina žen ruské národnosti dokonce vypověděla, že H@nzek (stojí za pozornost, že takřka polovina respondentů toto nepovažuje za skutečné jméno) na místo dorazil prve naprosto sám, teprve záhy se k němu připojili další souputníci. Přítomnost myšlenky nezaregistroval dokonce ani řidič autobusu pan František Hlavata, který celou situaci na nádraží sleduje ostřížím zkušeným zrakem den co den. Nicméně slíbil, že se večer po návštěvě v nálevně poradí se svými kolegy. Celý rozhovor je k nahlédnutí na straně 271-273, pan Hlavata jen nejistě poznamenal, že bude rád "pokud své kolegy večer uvidí" a bohužel k tomuto okamžiku nemáme k dispozici žádnou zprávu o splnění tohoto jeho přání.Rovněž hypotéza o jediném spoji naráží na několik nedostatků - jedním z největších je pak asi zeď vlakového nádraží ve Vratislavi, odkud se jde krásně přímým spojem dostat na Prahu a poté se například na vodních lyžích vlít s Vltavou až do Mělníka, odkud je možné dále cestovat volským povozem kamkoli je v oblasti Kokořínska třeba. Po absolvování výše uvedené cesty však musíme konstatovat, že autorem předestřená hypotéza má ve finále své kouzlo a po dlouhé poradě, kdy hlasování skončilo plichtou, jsme se skutečně rozhodli uznat jí status teorie a do budoucna ponechat dalšímu zkoumání (kterého se - doufejme - již aktivně chopí jiní badatelé). Zápis z porady stejně jako kompletní výsledky hlasování jsou k nahlédnutí v dodatečných poznámkách na straně 652.Fyzikální experiment rovněž prokázal, že autobus by podle množství malých lidí pojmul ještě průměrně 56,24 člověka ve vertikálním polohování a až 67,31 člověka v polohování horizontálním. Domníváme se proto, že označování „narvaný“ je subjektivním eufemismem, který nesplňuje požadovanou specifikaci zápisu. Pro zájemce je bokorys a průřez experimentem k vidění na straně 513 (kde se předem omlouváme za normování naším externím spolupracovníkem – znaky je proto třeba číst ob jeden zprava doleva)Naši technici ve spolupráci s jihočeským proutkařem Vladimírem Vobořilem, který vyloučil nežádoucí patogenní zóny, také připravili kompletní zprávu o licenci zmíněného frekvenčního pásma (str.541-547). Naše právní oddělení pak bylo nuceno konstatovat, že dopravce skutečně nic nezanedbal a pásmo poskytl v celém rozsahu, stejně jako věc řádně označil a veřejně prezentoval.Zásadní nesrovnalost ale byla nalezena při měření adheze a povrchu vozovky, kdy jsme dokonce na mnoha místech objevili nesrovnalosti. Nechť čtenář posoudí sám - Svrkyně, Praha – Západ, 320 metrů nadmořské výšky, zato Hořín, okres Mělník, 160 m n. m, použitá vozovka střední hodnota 240 m n.m., místy neplánované rozdíly v řádech centimetrů. Myslím, že věc je naprosto jasná. Při vzatí do úvahy analýzu adhezního povrchu pneumatik a stavbu nápravy (dokumentace na stranách 311 a 312), nelze v žádném případě jízdu po takovém povrchu označit za pohodlnou a označení za nerušenou už je vyloženě odvážné.Podle záznamu z erárních atomových hodin autobus do Zakšína dorazil v 9:49 s dvacetiprocentní tolerancí. Domníváme se, že pro čtenáře je důležité nebýt úmyslně či náhodou uvedeni v omyl, co se přesných chronologických údajů týče. Zároveň za podstatnou povařujeme dále informaci o podobě autobusové zastávky, kterou speciálně pro tuto akci zapůjčil barrandovský filmový ateliér (mohli jste vidět například v kritikou i veřejností rozporuplných pohádkách Jak Jan Fischer kandidoval na prezidenta, apod.)Pustý zámek nejenže byl již obsazen, ale dokonce zdevastován a zbylo téměř již pouze základní opevnění. V tomto bodě došlo k zajímavé diskusi v rámci naší historické sekce a sekce pro zahraniční vztahy (str. 204-218), kdy jsme se zdráhali uvěřit, že naši britští kulturní přátelé by se skutečně snížili k takové hanebnosti. A skutečně - odborná metoda, kdy se za pomoci detektorů kovů prohledaly jejich zavazadla odhalila, že se jedná o Brity falešné, typickou irskou odbojovou skupinu, kterou napřed odhalil nález typických irských dud, následovaný tradičním irským kiltem. Naše Irsko-skotská delegace, má zatím předměty v uložené v inventáři v hornorakouské vesničce Wilhelmshof, kde zůstanou až do uhrazení škody, která vznikla při naprosto zbytečném sporu, kterému keltskému národu vlastně dotyčné předměty patří. Zároveň jsme obdrželi protestní nótu z britské ambasády, nicméně po označení skupiny dotyčných za podezřelé separatisty ambasáda své protesty stáhla. Případnou žalobu u mezinárodního soudu v tuto chvíli zvažujeme (petice pro podporu naší věci se již do tisku druhé reedice nevešla, ale lze jí získat jako samostatnou publikaci).Na základě zprávy Českého ústavu zeměměřického a katastrálního (str. 596) rovněž nemůžeme plně souhlasit se vstupem do Nedvězí. Dle záznamů jsme obci vpravdě téměř minuli a s velkou nadsázkou pouze prošli po jejím okraji, ostatně obec, která se pyšní devíticí stálých obyvatel, je s nemalou pravděpodobností obcházena téměř stále. Zvláštní pozornost si pak zaslouží rozbor vlastnického práva týkající se zvláštního ustanovení (v našich archivech vedeným pod číslem 573) o držení domácího kuru a dobytka, ke kterému nacházíme právní podklady již v avarském kaganátu a zpochybněn nebyl zpupnými knížaty Velké Moravy a bez povšimnutí přetrval i poslední dva totalitní režimy na našem území. Ani porevoluční nouzová vláda se prozatím i po těžkých hlasováních neodvážila toto právo našich předků výslovně zpochybnit (dokonce se o něm ze strachu ze selských bouří v zásadě ani nezmiňuje). Samotný výklad potřebuje širší znalost vlastnických vztahů a předávacích mechanismů, kterak byly specifikovány již v Sámově říši a jak se postupně transformovaly do dnešní podoby. K tomu všemu neškodí drobné historické poohlédnutí jdoucí spolu s kurem a dobytkem napříč všemi epochami naší historie. Pro zájemce jsme proto souhrn zařadili do samostatné kapitoly Kuře, koza nebo my? na stranách 176-310. Nám teď plně k pochopení celé věci a jejího dopadu postačí jednoznačný závěr – totiž užitek z tohoto zvířectva může plynout pouze z péče o ně, tedy i vlastnické právo připadá posléze tomu, kdo se o ně řádně stará. Toto širší spektrum aktivit se sice ploše neomezuje, nicméně jednou z nejdůležitějších je povinnost vyživovací. Ergo krmené kozy ve skutečnosti z logiky věci patří krmícímu. Závěr je tedy jednoznačný – nejednalo se o kozy majitelů výstražné cedule, nýbrž kozy Donniny.Samostatnou speleologickou výpravu si pak zasloužila náhodně objevená jeskyně doposud skrytá většině lidských zraků. Celý zápis naší výpravy je k nahlédnutí na stranách 42 až 67. Vkaždém případě po navrtání vrchních vrstev vyšla na světlo tmavé jeskyně postarší zachovalá vzorkovaná vrstva (fotogalerie 538-544), kde se typické lesní vzory střídají s nářadím a prvky noční oblohy jako rudé hvězdy. Zároveň přítomnost dvou oken namísto jednoho, které bývá standardem, prokazuje, že se s největší pravděpodobností jedná o bývalý příbytek jednoho z lesních prominentů, který byl vybudován po vzoru puebla našich jihoamerických přátel. Stojí jen za pozornost, že nějaký vandal poškodil vstupní klenbu vyrytým letopočtem 1998, který je jednak na tomto místě naprosto nevhodný, druhak celou vědeckou práci značně stěžuje. Chemický rozbor vzroků z podlahy zároveň poukázal na nález biologického materiálu (který nepochází z naší výpravy) a který dokazuje, že místo neztratilo roky nic na atraktivitě a byť dobře utajené, je stále využíváno – a při troše zápolení s hygienickými normami nutno uznat, že ajk již bylo, je k bydlení i nadále.Pro ohrady ohrady jsme oslovili specialistku přes ohrady a oplocení, paní docentku Drahomilu Přibylovou z Přerova nad Labem, která razantně odmítá, že by se jednalo o ohradu koňskou. Podle všeho je z cca. 73% tvořena ohradou kravskou, 24% pak tvoří univerzální ohrada z recyklovaných kancelářských sponek, které byly použity při krajských volbách v roce 2008 (ukázky všech volebních letáků jsou pro velký zájem již vyprodány, nicméně ve spolupráci s Dopravním podnikem se aktuálně připravuje dotisk) a 3% se nepodařilo identifikovat.V Ráji jsme skutečně byli, nicméně kus žvance nebyl jen jeden,a le v našem případě daleko více. Za zmínku i stojí nakládané pečivo v báni s rýží a lihem, která slouží jako dětský doprovodný program ukazujíce názorně zraní nakládaných hermelínů. Průzkumná četa dobrovolníků z okolí proheldala celou oblast z obavy, co kde kdo v této nejisté době vypouštía s oddychnutím byl učiněn závěr, že žádný nový skalní útvar nebyl nalezen. Tedy tuto informaci můžeme úspěšně kontrovat. Náš specialista na lidskou anatomii a metabolické změny, Ing. Vojta Kulička pak připravil zprávu o anaerobní a aerobní aktivitě (str. 412 – 418) kdy je při bližším pohledu zřejmé, že rychlé přibližování k vlakovému nádraží po vlastní ose se dá přirovnat k zátěži, která zrychluje frekvenci na 70 maxTF a tedy po zlikvidování aktuálních cukrů dochází i ke spalování nežádoucích tuků – tedy nemá smysl, označovat tuto činnost za zbytečnou – je tomu přesně naopak!Po tomto stručném shrnutí nezbývá než poznamenat, že jediný autentický tak zůstává Ferda, který skutečně dělal mrtvého brouka.Revizní dodatek: Cílem této zprávy bylo napravit některé náhodně se vyskytnuvší omyly a nedostatky, ale především seznámit čtenáře komplexněji některými pasážemi původního zápisu. Naší primární snahou rozhodně nebylo jakkoli polemizovat s původním zápisem a jeho autorem. Zároveň při tvorbě této zprávy nebyl nikdo zraněn a rozesmutněno nebylo ani jediné veselé zvířátko.JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Mustafa666, Léta Páně 19. září 2012 v Praze |
| 2012-09-18 21:40 |
Donna |
Ano, přesně tak to bylo! A spousta dalšího, slovy nepopstelného. A ten Ferda je mi záhadou... Když jsme se dostali do Ráje, nechtělo se mi pryč.http://www.youtube.com/watch?v=NhHFLvE-ucY&feature=related |
|