| Jak to vidí pavouci
Je konec. Dobelhám se domu a něco pojím. Napouštím si horkou vanu a s orosenou sklenkou dobrého moravského vínka třídím v hlavě vzpomínky na právě proběhlý výlet....
Je brzké nedělní ráno. Scházíme se v určený čas na obvyklém místě a nasedáme do vlaku. Na poslední chvíli dobíhá poslední účastník výletu a vláček vyráží k severu. Ještě dříve než vláček vyrazil z nádraží jsem začal sbírat mé oblíbené černé puntíky - myslím, že zde byly minimálně dva. Než jsme dorazili do Ústí, tak jich ještě pár přibylo.
Na nádraží v Ústí se všem chtělo jít přes řeku po železobetonovém mostě, avšak podařilo se mi je přesvědčit, že správná cesta vede po žluté značce, která vede na druhou stranu po pěkném ocelovém železničním mostě. Na mostě ovšem byla nepřekonatelná ocelová stěna a nápisy, že cesta přes most je z technických důvodů uzavřena. (Další z nesčetných černých puntíků od slečny L) Někteří neopomněli vzpomenout nedávný výlet v Posázaví, kde se mi též podařilo výpravu zavésti do míst, která nebyla v plánu :-) Myslím, že tímto byla byla založena pěkná tradice začátků výletů, která navštívím... :-)
Po návratu k nádraží jsme se již dostali na druhý břeh po nepěkném železobenovém mostě. Na druhé straně jsem se bohužel již neúspěšně pokoušel ostatní přesvědčit, že na původně naplánovanou cestu vede zkratka. Vydal jsem se po ni tedy sám s tím, že na ně tedy někde počkám. Když jsem se jich pod první odbočkou na první vrchol nedočkal, tak jsem zvedl telefon, abych se dozvěděl neuvěřitelnou věc. Slečna L ZKRACUJE svůj výlet!!!
Když jsem se tedy dozvěděl, že slečna L zavedla ostatní rovnou ke hradu Střekov, rozhodl jsem se si je nadběhnout. Když jsem se vysápal na rozcestí, kde jsem předpokládal že se střetneme a oni nikde, opět jsem žhavil spojení. Po zprávě že stále buší na uzavřenou bránu hradu jsem se jim vydal v ústrety. Posléze jsme se sešli na pěkné skalní vyhlídce nad hradem. Pak už jsem je raději neopouštěl, ať se zase někde neztratí...
Další cesta ubíhala již v pohodě. Když jsme se dostali k rozcestí pod Velkým Ostrým - znovu šok. Slečna L opět ZKRACUJE naplánovanou trasu výletu! V šoku dorážím k místu kde jsou v mapách i navigaci naznačeny vodopády: http://www.turistika.cz/mista/vodopady-v-prucelske-rokli
Během doby co si je snažíme představit, se stáváme i diváky závodu zhruba dvacítky terénních vozů do vrchu. Nekompromisní slečna L nás však nenechává vyčkat jak to dopadne a žene nás dál...
Sklesáváme do Brné, kde zvolávám SLÁVA. Na dohled je restaurace! Od slečny L dostáváme na občerstvení limit 20minut. Při příchodu k restauraci nastává neskutečné zklamání - restaurace otvírá až odpoledne. V nastaveném limitu tedy stíháme pozřít něco z vlastních zásob a už jsme hnáni na další vrchol.
Začátek vypadá poměrně nezáludně, avšak po překonání potůčku Rytina nastává peklo. Slovo stoupání je zcela nedostatečné k tomu, co absolvujeme i s malou odbočkou na bezejmennou nádhernou vyhlídku. Cestou vzhůru si ještě masochisticky u slečny L prosazujeme neplánované zdolání vrcholu Varhošť se stejnojmennou rozhlednou. Část výpravy s posledními silami šplhá rovnou na rozhlednu, část čerpá energii potřebnou ke zdolání dole pod rozhlednou. Jsa v první skupině, zdolávám poslední z pouhých 69 schodů po čtyřech. Ještěrka má naštěstí s sebou mocný tekutý všelék, který mne opět staví na nohy.
Po pokochání 360° výhledy vyrážíme zkratkou k Lysé Hoře. Zde nás chvíli mate cedule PR Hlinná, ale poté se shodujeme, že jsme skutečně na Lysé, která je uprostřed PR Hlinná. Přes Lysou by podle podkladů měla vést NS, ale po značení ani památky, takže nemít navigaci, kdoví kde a jak bychom skončili...
Před námi už se však tyčil poslední vrchol s posledními výhledy. Nahoře pak chvíli uvažujeme, že bychom zde mohli vyčkat západu slunce, ale autoritativní slečna L nás nekompromisně posílá dolů z kopce do Litoměřic. Do města dorážíme s počínajícím soumrakem.
Slečna L zjišťuje, že jsme v cíli dříve než měla zjištěno první spojení do Prahy. Snažím se tedy prosadit gastropauzu, ale po zjištění, že za několik minut nám něco jede, jsem hnán přes město na nádraží. Spoj bohužel stíháme...
Ve vlaku do Prahy jsem se nestihl rozsedět, takže se mi i podařilo ve Vysočanech vystoupit. Belhám se tedy spokojeně k domovu. Něco pojím a ....
... probouzím se ve vychladlé vodě. Ze dna vany sbírám prázdnou sklenku od vína a odebírám se na lože.
8.12.2014 |
|
Komentáře
| Datum |
Autor |
Text |
| 2014-12-09 00:19 |
Pavouk |
Už jí není dvacet, tak neudržela :-D |
| 2014-12-08 18:11 |
karkoska |
Jo rozhledna Varhošť, na tu si moc dobře pamatuju, byl to pořádný kopec :-)A divím se, že jste šli k tomu uzavřenému mostu, když slečna L. to ví moc dobře, že most je uzavřen, neboť tam byla ani ne před měsícem :-) |
| 2014-12-08 17:11 |
Donna |
Pavouku, a tak to má být :-) Nezapomenutelné. |
|