| Pohodový výlet, krásné počasí, skvělá parta, co víc si přát? :-)
Tentokrát jsem naplánovala pohodový krátký výlet pomalou chůzí po rovině, aby to moje mírně pochroumané koleno vydrželo. Měla jsem drobné obavy, jak vše dopadne, jestli se mi nepřihlásí nějací draci, co půjdou moc rychle apod. Obavy byly ale liché, všichni se přizpůsobili mojí hlemýždí chůzi a výlet si náramně pochvalovali.
Na Hlavním nádraží v 10:30 hod. se v pohodě sešlo 6 dobře vyspinkaných výletníků. Volnou chůzí jsme se odebrali na rychlík, který se rovněž přizpůsobil našemu pohodovému tempu, takže nabral zpoždění, že jsme měli až trošku strach, abychom stihli přípoj do Zákolan. Vše ale proběhlo v pohodě a v Zákolanech na nádraží na nás čekala další pohodářka Lucie.
Ze Zákolan jsme se vydali po červené nejdřív do mírného kopečka směrem k rotundě sv.Petra a Pavla. Pavel 02 nejdříve ze zvyku nasadil obvyklé SA tempo, vzpomenuv si na Ještěrčiny úplňkové výlety. Ujistili jsme ho ale, že my na těch 12 km máme celý den a ještě hodláme posedět v hospůdce :-) Rotunda sv.Petra a Pavla je poměrně výjimečná stavba, na rotundu hodně vysoká a jak jsme se dozvěděli, i velice stará – jak že to říkala ta zapálená průvodkyně, Pavle Nerothare, nejstarší kostelní stavba na území Čech? Dál už cesta probíhala téměř po rovině lesíkem podél potůčku. V jednom místě jsme narazili na drobnou překážku, mírně rozvodněný potůček nás nechtěl pustit dál, my jsme si ale poradili, přelezli nějaké klády a pokračovali pohodově dál až k zřícenině hradu Okoři.
Snad jediný drobný mráček našeho výletu byl, že jsme na Okoři nestihli udělat společnou fotku všech účastníků. Prohlídka hradu právě začínala a Lucie se tady s námi rozloučila a dál už nepokračovala. Nedá se nic dělat, napravíme to na dalším výletě. Nás zbylých 6 si tedy vyslechlo krátkou nepříliš podnětnou prohlídku od sličné slečny průvodkyně s podmanivým hlasem. Alespoň jsme si důkladně prohlédli trosky hradu, který má vysokou věž nadstavěnou na hradní kapli, které museli zazdít okna, aby věž udržela. Na hradě bylo krásně a my jsme se už těšili na místní občerstvení. Tortilla s chili papričkama nám trošku vypálila ústa, zapili jsme to tedy pivečkem a malinovkou (pánové to pak ještě zajedli nanukama z místní cukrárny :-)), v pohodě poseděli a zvolna pokračovali dále.
Druhá polovina cesty proběhla už méně zajímavou krajinou, my jsme ale dobře povídali, takže jsme byli v Tuchoměřicích, cíli naší cesty, coby dup. Rozhodli jsme se, že necháme ujet několik autobusů do Prahy a zakončili jsme výlet tradičně příjemným posezením v hospůdce u fotbalového hřiště. Pivečko nám chutnalo, řeč krásně plynula, dobře jsme se bavili, takže jsme se museli skoro nutit k tomu, abychom se zvedli na autobus ve 20:20 zpátky do Prahy.
Výlet byl nadmíru pohodový, sešla se skvělá parta, vyšlo úžasné počasí a my jsme krásně popovídali a zrelaxovali. I pohodové krátké výlety mají co do sebe ;-) Děkuju všem za bezvadný den a zase příště! :-)
13.7.2013 |