| Pohodový výlet za krásami Blanicka
Sešli jsem se v sestavě vlezoucí se do automobilu, tak jsme do něj vlezli. Překvapivě jsme se vlezli i s bagáží objemem odpovídající výpravě na severní točnu. Ach, ty kombíky!
Za hodinku už jsme seděli v Zámecké hospodě, restauraci, v Louňovicích. Přišel nás přivítat i mazlíček organizátora, pokojový psík Atos (cca 65kg masa, kostí a slin :) , ale velmi milý a přátelský). Obsluhováni p.Stojánkem, rychlým leč mírně sklerotickým. Kácovská 12 byla velkým lákadlem, kdyby bývala byla donešena. A tak došlo k přesunu do konkurenční restaurace, kde byla k dispozici Plzeň a obsluha kmitala jako vlákno v žárovce.
Uvedené posezení v restauraci bylo naprosto nutné z časových důvodů, protože bivakování na naplánovaném místě není výslovně povoleno, čekali jsme tedy na tmu. Když už i v hospodě bylo zřejmé, že tma přichází, vyrazili jsme.
Na místo noclehu na Malém blaníku (skutečně na jeho nejvyšším bodě) jsme dorazili rychle a bez zdržovaček. Nanosit dřevo, rozdělat oheň, pro zkušené táborníky hračka. Buřty od Gongu, pečená jablka a další laskominy předeslaly krásný večer. Pepa hrál na kytaru jako virtuos a spolu s Mirkem pěli jako staří bardi divokého západu a Polabí.
Výhled na souhvězdí Velkého(?) vozu byl překrásný. Oheň a komáři hřáli jak o život.
Přespání pod širákem. Pouze Pepa musel pro své milované sladké dřevo postavit svato-stánek.
Probuzení koncertem lesního ptactva, v 4:15. Další probuzení: bouřka v dáli 2:30, komár 6:15, ptáci 7:15. Konečné probuzení: 8:00.
Snídaně. Buřty, víno, kaše.
Zpět do Louňovic, odložit krosny a směle na velký Blaník.
Procházka lesem. Mirek s Pepou nasadili ostré tempo, Lenka se též účastnila závodu s časem. Zbytek pelotonu to vzal romanticky přes vyhlídku na Veřejové skále. Setkání pod rozhlednou na Blaníku. Výstup na rozhlednu ztížen domácím štrůdlem. Viditelnost 20km.
Sestup z rozhledny a start poslední etapy - Kondrac. Lesem nelesem, stezkou ochránců ptactva, potokem (odvážlivec Mirek), silnicí a polem - směle v ústrety pohostinství v Kondraci, dej jim Bůh věčnou slávu za maxiřízek jaký svět neviděl. Řízek místo deštníku. Řízek jako záložní padák. Prostě řízek jak má být.
V zájmu bezpečnosti zajistil organizátor odvoz přejedeného řidiče do Louňovic k vozu a pomazlit se s Atosem, ostatní projevili sportovního ducha a prošli se.
Rozloučení s panem Stojánkem, který akorát přinesl tu včera objednanou Kácovskou 12.
Odjezd. Osazenstvo vozu uslo jako na povel: Jižák, Jižák, město snů...
Probuzení v Praze.
Dlouho jsem takhle nebyl spát venku, je to krásné, ta příroda, parta veselých lidí, ohně a snídaně v trávě. Letos jistě zopakuji.
M.
19.6.2013 |