| Mystická místa navštívena, výklad proveden amatérsky i profesionálně.
V seznamu účastníků je uvedeno jedenáct lidí, na nádraží se nás přitom sešlo deset a cestou se dva připojili a posléze odpojili. Historie je to složitá, podstatné je, že všichni zdrávi a dorazili tam, kam chtěli. Pozitivní také je, že jsem koupil dvě skupinové jízdenky po pěti a to umím.
Vyrazili jsme poněkud jiným, než plánovaným vlakem (okamžitý nápad organizátora), v Berouně jsme byli díky tomu dřív a cestou naložili dva kamarády.
Do Tetína jsme vyrazili poněkud jinou, než plánovanou cestou (opět okamžitý nápad organizátora) a zkušenější vysvětlovali méně zkušeným, že na cestách, které organizuji, se nemají ničemu divit. Nevím, o čem to mluvili.
Damil jsme si prošli, vyfotografovali, účastníci si vyslechli patřičné příběhy a pak jsme se šli podívat na tunel, který je součástí lomů na Damilu. Byla to pozitivní akce, tunel jsme totiž snadno našli, pes, který z tunelu vyběhl nás nesežral a zombie, které se k nám z tunelu potácely se ukázaly nikoli zombiemi, ale totálně zbouranou partou, která neměla agresivních úmyslů, a zjevně ani jakýchkoli jiných úmyslů, než se pokusit přežít ráno (z jejich pohledu, z našeho se jednalo o pozdní dopoledne).
Pak jsme pokračovali do Tetína, kde moje prezentace byla přerušena místním profesionálním průvodcem, a tak jsem měl čas na oddech. A když půjdete do Tetína o víkendu, příslušnou přednášku si také vyslechněte, ono totiž tohle místo má v sobě celkem velký kus historie a významu pro naše dějiny.
Posvačili jsme na výhledu nad Berounkou a zrychleným pochodem vyrazili na Bacín. Všichni šli bez odmlouvání velmi rychle, protože jsem slíbil, že na Bacíně bude oběd. Tedy nikoli mnou připravený, ale z vlastních zásob každého. Kupodivu i to byla motivace dostatečná.
Na Bacíně jsme našli jezírko (vyschlé) a patřičnou skulinu do podzemních prostorů. Bohužel nebyla vyzdobená, normálně jsou tam fáborky, svaté obrázky a svíčky, ale někomu to asi vadilo, tak provedl úklid. Nevadí. Naobědvali jsme se, hrdině snášeli hromobití, které se ozývalo postupně ze všech stran a vyrazili na cestu. Bohové/duchové/příroda (nehodící se škrtněte) k nám byli milostiví, následný déšť nás ani moc nepromokl a rychle přestal. A pak se šlo víceméně po rovině a z kopce pár kilometrů do Zadní Třebaně.
Na nádraži jsme čekali na vlak asi pět minut, nalodili se a vyrazili ku Praze.
Děkuji účastníkům, že vydrželi cestu, výklad i počasí a příště opět někam tajuplně vyrazíme.
11.6.2018 |