| Nedělní poklidný výlet neočekávaně jako pánská jízda, ale i tak jsme si to užili. Holky se snad připojí příště :)
Včera to ještě vypadalo, že budeme mít i nějaký holky s sebou, ale nějak se nám všechny odhlásily, což jsem zaznamenal hned po ránu. To víte, ženský element je ženský element, někdy příště ;)
Na Smícháči jsme se postupně srazili, jen Jarda se omluvil, že mu drobátko nevyšlo a že se nás pokusí dohnat cestou. Autobus byl zaplněný středně, takže jsme spíš postávali, ale postupně se vyprázdnil a v Baních jsme vystupovali ještě s jedním cestujícím, který si šel evidentně zaběhat.
Ani jsme se nestačili pořádně rozejít a už jsme stavěli a kochali se u krásné kapličky Panny Marie, velmi příjemné překvapení. Hned naproti jsme se také podívali na první vyhlídku Na Baních (nevltavskou). Pak jsme mírným kopcem vylezli až k první vyhlídce (vltavské), která byla opravdu nádherná a výhled byl do celé krajiny kolem Vltavy :) Následně jsme dorazili pod Cukrák a kousek pod ním jsme odbočovali na naučnou stezku, kterou bych nazval stezkou pro kamzíky. Nedlouho po odbočení, když jsme koukali na koně, mi zavolal Jarda, kdeže se to nacházíme. Netrvalo to ani dlouho a byl už u nás a pokračovali jsme v plném počtu. Těsně před druhou vyhlídkou jsme se dostali k místu, díky kterému jsme pojmenovali tuto naučnou stezku. Byl tam opravdu prudký šešup dolů. Po pár krocích (možná spíš sklouznutí :D) jsme se dostali na vltavskou vyhlídku číslo 2. Krásná skála nad Vltavou, ze které jsme viděli opravdu hodně na to, že byla o několik desítek metrů níž než ta první. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali strmou cestou dolů. To víte několik vrstevnic u sebe cesta vede přímo přes ně :D Následovalo mírné, ale táhlé stoupání údolím místního potoka, kde jsme pro změnu skákali z jedné strany potůčku na druhou a občas člověk nevěděl, kudy přesně má jít, ale cestu jsme našli. Na rozcestí jsme si odpočinuli a vydali se po modré do posledního prudkého, ale naštěstí krátkého kopce. Vašek se zvěčnil s místním smajlíkem a pak jsme mírným tempem pochodovali směr Trnová, kde jsme potkali místní zámek, ze kterého je nejspíš obecní úřad a hotel v jednom. Z Trnové vedla naše cesta opět dolů a to do naší cílové stanice v Měchenicích. Zamířili jsme tradičně do restaurace. Jídlo jsme dostali nečekaně rychle, zvlášť když vám číšník řekne, že to potrvá minimálně hodinu :D Pochutnali jsme si na dobré polévce a hlavním chodu. Potom se stačilo svalit o patro níže a dát si taky tradiční sladkou tečku v měchenické cukrárně.
Autobusová zastávka je hned u restaurace/cukrárny, takže jsme zamířili k již docela zaplněné zastávce a to jsme netušili, co nás teprve čeká v buse. Ten už přijel téměř plný a stěží jsme se do něj vešli. Už dlouho jsme nestál na schodech u řidiče :D Ale díky přeplněnosti autobus jsme byli na Smíchově docela rychle, protože jsme k nelibosti některých čekajících nestavěli na některých zastávkách, ale holt nebylo kam.
Na Smíchově/Lihovaru pak každý svou cestou :)
Děkuji za dobrou společnost!
17.12.2019 |