| Cestopisy z Pravdy. Opravdu?
Kdyz jsem dostal napad usporadat spanicko na zricenine Pravda, vubec me nenapadlo, ze zazijeme paradni vecer, noc a vlastne i dopoledne.
Vse zacalo v patek, kdy Vasek napsal omluvenku, ze da prednost posilovne v Karline, Jaromir se po ockovani necitil na cestu lesem a na startu se nas seslo o dva mene. Vlastne o tri. Petronius se opozdil. O to vice me cestou tam prekvapila vaskova zprava, ze se na nas alespon prijede podivat. Myslel jsem si, ze si dela legraci...
Zaparkovali jsme v male visce Treskonice vedle detskeho hriste . Vlahy vecer, ticho jako pred bouri. Cekani na Petroniuse jsme jsme vyplnili vzajemnym poteskavanim objemnych batohu. Najednou se zdalky ozval hukot 150 koni, zvedl se prach a pred nami se objevil Vasek ve sve zanovni kare. Usmev ala Belmondo a se slovy "Je libo maliny, nebo snad kolac", nas vsechny konsternoval. Otevrel kufr u auta, vyndal pomerne velkou plastovou nadobu plnou cervenych plodu, vynikajici kolac a zacal nam nabizet. Maliny zmizely po chvili, o kolac se malem bojovalo. "Nebo treba Birrell na zapiti? Mam v aute 12 kousku". Nabidl i odvoz batohu na Pravdu, ale Pavlina to utnula slovy, ze bez batohu to neni ono.
Po catteringu, za ktery by se nestydela ani americka filmova produkce, jsme vyrazili na 11km dlouhy pochod na zriceninu. Vasek jel kousek za nami a bavil se.
Po chvilce jsme odbocili na polni cestu. To jsme jeste nevedeli, ze ho nevidime naposledy. Vlastne vedeli....
U mych bot bych vyzdvihnul dve veci. Jsou krasne kriklave a ve styku s vodou se nacucaji jako houba. Ano, po chvili jsme vstoupili do travy plne bodlaku a kopriv. Bylo po desti a ja jsem si pekne cvachtal. Ponozky sly zdimat.....
Trasa ubihala pekne, az na malou drobnost. Navigace v mem mobilu siu delala co chtela a reagovala spatne. Diky tomu jsme videli i nekolik zakouti, kam jsme cestu vlastne vubec neplanovali.
V lese bylo vic ovadu a komaru nez jehlici. Ales vytahnul cigaro se slovy"Ja je vykourim" a zacal intenzivne pokurovat. Ovadum to nevadilo, ostatnim vsak ano, protoze krome stipancu zacali lapat po dechu. Po dechu lapal i Ales. Cesta vedla do kopce, prejedl se pochutin od Vaska a ocividne slukoval vic, nezt mel natrenovano. :)
V pulce cesty nam pipla zprava, ze nam jde Vasek naproti. Zaparkoval nekde v lese a opravdu se ze sera vynoril. "No kde jste???" Usmev od ucha k uchu. Pridal se k nam. To jsme uz vedeli, ze na zricenine nas ceka Jaromir.....
Zacalo se stmivat, Belmondo z Kladna nas opet opustil a moje navigace se rozhodla, ze zbytek cesty bude jeste zajimavejsi. Z cesty jsme nechtene sesli a i kdyz jsme sli spravnym smerem, neznacena cesta se pozvolna menila v necestu. Padla tma a my zustali stat u doslova nepruchodne hradby smrci, kopriv, krovi, ostruzin...
Hradba byla natolik neprustupna, ze ani rodili pruzkumnici ala Petronius nemeli sanci. :) Ales, zrejme povzbuzen svoji nikotinovou protiovadi terapii skocil dovnitr a nekolik minut jsem mel opravdu strach,ze uz ho neuvidime. Venku uz byla tma jak v pytli. Ales nas chtel zrejme povzbudit, ale vydal smesici zvuku a slov, ktera hlavne damy celkem vystrasila.
Pokusim se reprodukovat. "Ach, jau, fuj ale, wuaaaaa, jezis dira, au, sem nechodte, toto picha" A nastalo ticho. Ocima jsem hledal dalsiho dobrovolnika a v tom se ozvalo, "pojdte, tady je cesta". Netusili jsme, ze nas ceka pochod smrti. Krovi bylo dlouhe cca 50 metru, ale dalo nam to zabrat. Navigace opet zlobila a v kombinaci s t mou to bylo dobrodruzo.
Kdo mohl, vytahnul baterku, nebo celovku. Kdyz jsme sli z prudkeho kopce po male klikate cesticce jako mravenci jeden za druhym, ozvalo se lesem hlasite "MNAU" a z krovi na me vyskocil Ales. I kdyz jsem mel nekolik vterin srdecni zastavu, pobacvilo me, ze holky prede mnou to vystrasilo vic. Cas utikal, nam zbyvalo par km do cile a najednou, jak jinak, opet pipla zprava a opet, jak jinak to byl Vasek. "Vzal jsem Eve spacak do auta, tak at me neminete". Poslal sourtadnice a samozrejme jsme sli bokem. Kousek pod zriceninou stal s batohem v ruce. "Nevidel jsi Jaromira?" Zeptal jsem se ho...
"Ale jo, je nahore, asi medituje....", ukazal na kopec. Nahoru jsme se doplazili. Zdi zriceniny nas privitaly a nas polilo teplo z zblizkeho cile. Mijeli jsme potemnely a opusteny altan v lese. Ticho jako v hrobe. "Ahoj,ahoj,ahoj", ozvalo se z neho, kdyz jsme ho mijeli. Posvitil jsem si celovkou..... Zahledl jsem chlupate nohu lezici na lavici a rozpitou lahev vina. "Asi nejaka jina particka" a sli jsme dal. Chyba lavky. Byl to Jaromir. Lezel sam v altanu, z mobilu mu hrala mozika, ale my ho nepoznali.
Prisli jsme na nadvori, kde plapolal ohen a u neho sedela parta asi sedmi chlapiku. Kazdy pred sebou otevrenou lahev asi vina a bylo videt, ze uz popili. Mel jsem radost. V lese bylo vsechno mokre a kdyz taborakovy expert Ludwa prohlasil, ze kde neni smrk, neni ohen, propadli jsme lehke skepsi. V tom se priritil Jaromir z lesa, posilnen vinem zahalekal."To jsou kamaradi a urcite mi daji horici vetev na podpal." Vyrazil smerek k particce. Nic nepomohlo moje volani na neho, ze ohen se musi teprve pripravit. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Ohen se zapalit nepodarilo a particka vedle se ukrutne bavila. :)
Rozprchli jsme se po lese najit neco, co by chytlo. Petronius dal prednost staveni sveho stanu a za chvili mel hotovo. Ohen se nakonec podarilo zapalit. Opekli jsme burty, pojedli, popili(Eva vytahla Republiku) a nakonec z toho bylo prijemne posezeni u ohne. Kdo mel stan, ten ho postavil. Jen naprosti amateri jako ja,Lida a Martin se rozhodli spat pod sirym nebem. Pozoroval jsem hvezdy a rikal si, ze dokud je uvidim, nebude prset. Ve dve rano zmizely a 15 minut na to to zacalo.Prvni vyrazil do tmy Martin. Utikal smer jaromiruv altan, az do me malem vrazil. Probudil jsem Lidu a behem 5 minut jsme prestehovali vsechny veci za Martinem. Ani mi to ve vysledku nevadilo. Nekdo ukrutne chrapal...
V altanu lezel na zemi Martin a jen oranzove svetylko ukazovalo, ze si to uziva. Kouril, zajidal to olivami a usmev od ucha k uchu. Naprosta pohoda. Les, tri rano, cigaro, olivy, dest.... Nabidnul jsem mu Milku. Odmitnul s tim, ze jahodova Milka se k olivam opravdu nehodi.
Spat jsem stejne nemohl. Dlazba v altanu tlacila, komari kousali, porad neco po me lezlo. Spontalne me napadla basen...."Na dlazbe tu lezim, promrzly a sam, uz mi neni pomoci, vlhko v trenkach mam...(opravdu z deste)" Rano nas probudil Ales se slovy."Je libo kava nebo caj?" Porucil jsem si kaficko a predal esus. Za chvili mi v altanu vonela kava a kdyz Eva pridala kolac, byla krasne rano. Jen Jaromir si to s nami neuzil. Zmizel do tmy kolem pulnoci a uz jsme ho nevideli.
Cesta zpatky byla v pohode. Jen nekolik drobnosti, ktere nestaly za rec. Spadly most pres ricku, hratky s mou navigaci....Uzasne jsem si to uzil. Parta vyborna a uz se tesim na neco podobneho.
Stormik
20.7.2021 |