| Perfektní parta, výborná trasa, fajn počasí.
Nejdříve stručně to nejdůležitější. V krásném počasí jsme ve čtyřech projeli pohodovým tempem za pět dnů z Pasova přes Linz a Vídeň do Bratislavy, pak jsme si zajeli k Neziderskému jezeru, kde jsme přespali na divoko s komáry, abychom se druhý den projeli loďkou, na jednom kole vyměnili duši a oba pláště a vrátili se zpátky do Blavy. Sobotní pěší výlet byl asi nejnáročnější součástí akce a v neděli už jsme se projeli pouze krátce Bratislavou na kolech a dlouze do Prahy vlakem.
A teď podrobná verze.
Už začátek se vydařil. Díky optimalizaci skladby a druhu jízdních dokladů nás každého vyšla cesta z Prahy do Passau i s kolem na pouhých 360 Kč (pro porovnání Praha Bratislava je bez kola za cca 800 Kč). První přestup na Špičálu, druhý v Plattlingu O půl druhé odpoledne už jsme na Pasovském nádraží nasazovali brašny na kola a ve slunečném počasí jsme dojeli 52,5 km do Klotting, kde jsme díky Lence získali možnost zdarma přespat vedle penzionu s hospůdkou. Bohužel jsme nepočítali s tím, že v devět už budou zavírat, takže večeři jsme museli pořídit z vlastních zásob a dokonce ani pivo nám neprodali. Pak začalo pršet. Nejprve mírně, takže jsme viděli krásný západ slunce i s duhou nad kopci, později více, to už začínalo připomínat sprchu a nakonec se spustil skutečný liják. Naštěstí to už dávno stály oba stany a cesta do nich nebyla daleká.
Druhý den už bylo zase krásně, vyjeli jsme už před desátou, jeli jsme opět v poklidu, odpoledne si dali delší pauzu, vykoupali se v jezeře a po 80 km jsme dojeli do kempu v Au an der Donau. Poté, co se mne a Janě dofoukla kola, jsme získali vyšší průměrnou rychlost při menší námaze, super, díky Tombo.
Třetí den jsme už začali chytat rutinu. Výjezd opět mezi devátou a desátou, 85 km jízdy, mezi tím spousta přestávek, hlavně po obědě a dojeli jsme až kousek za Melk. Města po trase jsme moc neprohlíželi, ale to, co jsme viděli, vypadalo pěkně. Škoda, že za Linzem už nebyly kopce po obou stranách a krajina se více otevřela, ale příroda byla pořád moc hezká, cesty téměř výhradně pouze pro kola a skutečně rovina, byť ji občas narušil kopeček.
Čtvrtý den a opět slunečno, byť v noci pršelo. 79 km byla vzdálenost, která se ujela relativně snadno a večer jsme rozbili stany v luxusním kempu. Škoda, že jsem si nezapsal, kde to bylo.
Pátý den jsme dobili Vídeň. Zvládli jsme najít Stephansdom, naobědvat se kousek od Prátru a bez koupání na Donau Insel se rozhodli dojet buď k přívozu do Oggu nebo až do kempu v Petroneu. Cesta začínala být nudná a únava se zvyšovala, takže nám průměrná rychlost i nálada klesaly. Ovšem v pět večer se ochladilo a Jana zacítila možnost spát doma. Po čtyřech dnech, kdy s námi sice v pohodě udržovala tempo, ale přesto obvykle jezdila kousek vzadu se rozhodla, že nás potáhne. Jela první minimálně 10 km bez střídání, rychlostí přes 25 a díky ní jsme se v pohodě dostali až za Hainburg. Pak jsem to přes pole odnavigoval k mostu u Devínské Nové Vsi, který byl sice dle informací z cestovní informační kanceláře, která od něho byla celých 100, neprůjezdný, ale cedule zákaz vjezdu nás neodradila a po103 km, jsme byli u Jany. Nákup v Ternu jsme zvládli už cestou a udělali si perfektní večeři s kvalitním vínkem následovanou pohodlným noclehem v postelích a na gauči.
Šestý den jsme i přes Tombovu mírnou nevolnost vyjeli a místo lehkého vyježdění jsme dojeli k Neziderskému jezeru. Poprvé jsme museli jezdit přes citelné kopce, zatím spíše směrem dolů a s větrem v zádech, ale když zafoukal proti, bylo to hodně zdát. Dost času jsme strávili taky v Petroneu, ale vykopávky nás nikoho moc nenadchly. Snad to jezero spraví. Hodně jsme toho taky najeli po silnicích vyšší třídy mezi auty a náklaďáky, naštěstí docela vysokou rychlostí, klidně přes 30 km/hod. Přesto jsme večer po 86 Km měli průměr jenom málo přes 17 km/hod, i když nás po šesté opět začala Jana táhnout. Zakufrovali jsme v šikovné aleji mezi poli, hned vedle potůčku, nedaleko od Rustu. Komáří nás začali obtěžovat hned, co jsme přijeli a nepřestali až do rána. Měli to docela snadné, spali jsme nadivoko, pouze na celtě ve spacácích. Holky si památky na ně nesly na obličejích docela dlouho.
Sedmý den jsme sjeli jenom kousek do Rustu, nebavilo nás jezdit kolem jezera, které jsme od města Neusiedl neviděli, a to jsme jeli snad 30 km. Plán byl dojet do Rustu, sjet to do Podendorfu trajektem a pokud to půjde dojet do kempu v Petroneu. Tento plán se poněkud narušil, když Jana cca 2 km pře přívozem píchla zadní kolo. Na lepení nebyl čas, takže sesedla a statečně se pustila do běhu. My zbylí jsme sprintovali na trajekt a povedlo se nám dorazit už 12 minut před jeho odjezdem. Já pak vyrazil na pomoc Janě a povedlo se, zvládli jsme to dokonce s dvouminutovou rezervou (ten přívoz jezdí jenom dvakrát denně). Bohužel vracet se pro ztracený sandál se už nedalo. A celou hodinu jízdy jsme viděli jezero. Je fakt velké. A je u něho živo, jak jsme si ověřili v Podendorfu, kde jsme nejprve rozstříhali prasklou duši na gumičky, pak prohodili pláště na Janině kole, čímž jsme zjistili, že i druhou duši měla jetou a výměnu nevydržela. Druhá náhradní už nebyla, ale naštěstí jsem našel opravnu a koupil novou. Se špatným ventilkem. Takže druhá jízda do opravny a výměna za lepší. Po obědě jsme do té opravny zajeli ještě potřetí a tentokrát koupili pláště (dříve to nešlo, protože tam byla pouze majitelova sestřenice a neznala ceny), které jsme už vyměnili velice rychle. Tentokrát nám chuť vykoupat se zatrhla cena vstupu na koupaliště a nemožnost dostat se k jezeru na jiném místě. A cesta byla strašná. Protivítr, kopce, navíc nádherná broskev se spoustou lákavých plodů, ze které jsme s maximálním úsilím urvali až tři, ale další už prostě byly mimo dosah. Byl bych vděčný, kdybychom to dotáhli ke kempu. Ale měli jsme Janu a večerní chlad. Po páté převzala vedoucí pozici, nakopla motor a opakovala se středa (pátý den). Téměř přesně. Jana jela rychlostí přes 25, já trefil polňačky a most byl pořád zavřen (přestože po něm stejně jako den předem bylo dost živo). Celkem jsme zvládli 78 km. Večeře v restauraci v Devínské Nové Vsi byla super, následné popíjení a mlsání u Jany taky a spát jsme šli kolem půl čtvrté. Škoda, že pití netrénuji, takhle jsem se už po druhé ráno moc necítil.
Osmý den jsem v občasných přeháňkách prošli pěšky od Jany na Děvín a pak zpátky. Viděli jsme Sandberg, Děvín, zašli si na oběd i na nádraží, kde už ale nebyl otevřená žádná pokladna.
Devátý den jsme najezdili pouhých 12 km v Bratislavě, ale viděli jsme Bratislavský hrad a navštívili fajn pizzerii. Cesta do Prahy pak proběhla v pohodě, a to i díky spolucestujícím, kteří se k nám ochotně přidali a hráli opisovaný slovní fotbal. Lenka to domů vzala metrem, my s Tombou jsme se vlakem svezli na Smíchov a pak nasedla na lehokola, která tak vzbuzovala dvojnásobný zájem. Ale rozhodně ne tak veliký, jako v Bratislavě. J
A co závěrem?
V takhle fajn partě, za tak příjemného počasí byl výlet z Passau do Bratislavy příjemnou vyjížďkou. Neziderské jezero zklamalo, Petroneum taky, ale akci to rozhodně nepokazilo. Těch 570 km jsme zvládli ve zdraví, náklady jsme udrželi pod kontrolou a kromě vzpomínek máme i spousty nových zkušeností a informací. Ono to snad bylo lepší, než jsem čekal!
13.8.2012 |