| .
I v první den nového roku je fajn se hýbat. Tím začala novoroční tradice výšlapů na severu Čech.
Cílem 1. novoročního výšlapu na severu Čech byly zřícenina hradu Košťálov a kopec Boreč.
Začátek byl ve vlakové stanici Třebenice. Mnoho z nás se potkalo už v Lovosicích ve vlaku Švestkové dráhy. Někdo přijel od Prahy, někdo od Litoměřic, Děčína, Rakovníka, ale všichni jsme se nakonec v počtu skoro 20 potkali v Třebenicích. Nejprve jsme vystoupili na prvním nádraží a na druhém nádraží (ano Třebenice mají světe div se 2 zastávky), kde jsme nabrali další členy výšlapu. Včetně našeho nejvyššího bosse, který se zjevil jako duch.
Posádka kompletně připravena a mohl se zahájit výstup na Košťálov. Jak tomu bývá při zimě bez mrazů, cesty byly rozbahněné, takže jsme hned na začátku, nesli nějaké to kilo na nohou navíc. To nás samozřejmě nerozházelo a po skupinkách jsme nakonec dorazili na vrchol Košťálova. Rozhlédli se bylo nádherně slunečno, nafotili panorámata a kochali se. Pak přišlo to nejlepší. Byl přece Nový rok a to chtělo přípitek. Nechyběl šampus netradičně nalitý v bílých plastových kelímkách (na příště jsme si řekli, že to uděláme stylověji se sklenkama, třeba se stejným logem). Po šampusu přilétlo víno, po vínu přilétla griotka, přiletěl vaječňák a hned byla cesta z Košťálova veselejší.
Další zastávka, která byla navíc a nabízela krásný výhled byl Holý vrch nad Sutomí. Výhledy na všechny strany byly krásné. Směr byl jasný kopec Boreč se zajímavým klima a průduchy. Cesta k němu nebyla nijak složitá a po chvíli jsme tam byli a zkoumali klima a strkaly hlavy do průduchů. A fakt, že jo foukalo z nich teplo. Po občerstvení medovinou se mohlo jít dále. Vypadalo to, že už žádný kopec nebude, ale vymyslel se ještě vrch Ovčín. Někdo počkal a vzal kratší cestou, někdo šel na Ovčín. Chtěli jsme stihnout západ slunce! Nápad zněl jasně NÁBLIŽKA. Ta nějak zmizela a brali jsme to lesem a když jsme doběhli na kopec , slunce jsem o pár minut nestihli, ale i tak záře nad obzorem byla krásná.
Čas se krátil a skupinka Ovčín měla problém. Nestihne vlak, když sebou nehodí. Nasadili jsme tedy vražedné tempo směr Třebenice. Napřed bahno, pak asfaltka a nakonec bahno v poklusu a běhu z kopce. Bylo to jak na lyžích, jen hůlky jsme neměly.
Vlak se stihl, druhá skupinka se našla první a všichni se rozprchli domů na všechny směry. Kdo jel vlakem tak ve Švestkové dráze rozdávali Zelenou a Slivovici. No odolejte tomu a řekněte ne to se nedá!
Mission complete. Ano 1. novoroční výstup na Košťálov a Boreč byl za námi. Příští rok znova!
22.1.2020 |