| Zápis z vydařené noční plavby okořeněné mnoha zážitky
Sraz většiny účastníků byl u půjčovny Dronte, kde nás čekalo první překvapení místo použitých pálav na nás čekali krásné nové baraky. Děkujeme půjčovně. Za lehce deštivého počasí jsme s Láďou nacpali auto novými loděmi, přihodili ne až tak nová pádla a pumpy. Než dorazila Terka, ozval se ještě miraru, že by jel s námi a tak se nakonec počet účastníků vyšplhal na 5. Když dorazila Terka, mohli jsme vyrazit na cestu z Prahy směr Srbsko. Cesta nám krásně utíkala, protože Terka upekla výborné rohlíčky, a kdyby si je nehlídala tak urputně, tak by je Dušan ani nestihl vyfotit.
Kemp v Srbsku nás uvítal nejen zlatavým mokem ale také prvními náznaky modré oblohy přesně podle předpovědi. Počasí bylo nakonec výborné celou noc a na stavění stanů ani nedošlo.
Aby se nám lépe podařilo odchytit Lenku, které hodlala dorazit vlakem, tak jsme na ni vyrazili čekat do nádražní hospůdky. Tamní čočkovku a výběr piv nelze než chválit a po pár pivech bylo i naše čekání odměněno dorazivší Lenkou.
Původní plán (vyrazit vlakem v deset do Berouna) byl pohledem z okna přehodnocen, pro příliš světla zamítnut a odjezd byl posunut na jedenáctou hodinu. Před odjezdem jsme ještě odběhli do kempu pro lodě, pádla, pumpy a rum a vydali se na nádraží Cestou se Dušanovi podařilo tak šikovně zakopnout, že si sedřel koleno, ale na náladě nám to neubralo.
V Berouně už na nás obklopen tmou čekal poslední účastník plavby, Míra. Pěšky jsme se přesunuli pod dálniční most a pustili se do skládání naší flotily s čímž měli někteří nezkušení stavitelé lehké problémy. Zvláště sedátka dělala Láďovi veliké problémy, měla pořád tendence upevnit se moc nebo na špatné místo. S pumpou v ruce jsme dali vyniknout našim vytrénovaným svalům a brzy se před námi vyjímali lodě doslova nadržené na plavbu. Provedli jsme ještě poslední hluboké soustředění před plavbou, rozdělili do lodí proviant (pivo a rum) a vyrazili ke břehu se nalodit.
Během naloďování nenastal žádný problém a po chvíli jsme se už nechali unášeli temnou řekou. Nálada na lodích byla dost nad bodem mrazu, jinými slovy: bylo nám skvěle. Berounka nás hezky vezla a tak nebylo nutné se příliš rozptylovat pádlováním a vychutnávali jsme si kouzelnou atmosféru noční přírody a výbornou společnost. Pochvalovali jsme si komorní atmosféru a vychutnávali nepřítomnost davů.
Cestou došlo k malé vzpouře háčků, kteří chtěli pádlovat a naše líně souloďění jim to neumožňovalo. Láďa s Lenkou toto vyřešili výměnou míst přímo za jízdy, přičemž okolním přihlížejícím se během této akce naskytl opravdu nevídaný obraz. Dušan s Terkou to vyřešili opuštěním formace a Dušan jako gentleman nechal Terku, ať si zapádluje, když tak moc chce, zatímco on jen galantně kormidloval.
Celou cestu nám byl sv. Jan Nepomucký patron vodáků nakloněn a naše lodě vedl mimo kameny, jedno dvě zaváhání mu budiž odpuštěno neb jsme se z nich dostali vlastními silami, aniž bychom museli opustit plavidlo.
Asi 20 metrů od našeho cílového přístavu došlo na scénku “muž přes palubu“, roli v ní hrálo víčko od rumu a drobná ztráta rovnováhy, nicméně nejmenovaný zadák se zachoval statečně a nevzal s sebou celou loď, nýbrž včasným skokem do hlubin Berounky zachránil svého háčka od nechtěné koupele, ale na druhou stranu se zachoval zbaběle neb opustil plavidlo jako první z posádky a budiž mu tímto přiznáno vodácké jméno kapitán Schettino. Že se mu tento kousek povedl pouhých 20 metrů před ukončením plavby budiž jen dokladem jeho schopností.
I přes hodně pozdní (brzkou) druhou hodinu ranní, byla v kempu ještě obsluha a díky Dušanovo známostem jsme byli obslouženi pivkem a tak jsme ještě zvládli probrat zážitky z cesty, vyslat pár kouřových signálů indiánským kmenům v blízkém okolí a poté se odebrat do společné postele s nebesy, jen hvězdičky byly zrovna stydlivé a neukázaly se.
Ráno jsme se se zájmem podívali, jak jdou Terce domácí práce, když úplně sama umyla obě lodě, někteří během toho stihli i posnídat. Pak jsme se už za pomoci všech lodě složili, vše včetně našich věcí naskládali do auta a vydali se na cestou do Prahy.
Krom toho, že Kenny opět umřel se cestou nic zvláštního nestalo. Láďa věren své nové přezdívce si vystoupil u Edenu, zatímco holky byly hodné a pomohly mi vrátit v půjčovně veškeré vybavení. Za odměnu byly odvezeny do Kobylis.
A tím náš příběh končí přátelé, ale všichni se už těšíme na další.
12.6.2012 |
|
Komentáře
| Datum |
Autor |
Text |
| 2012-06-12 15:03 |
Tereza P. |
Já mám volno celé prázdniny, takže už se těším :-) |
| 2012-06-12 14:46 |
Tereza P. |
Nevadí, stejně na nich nebylo poznat kolik je hodin ... |
| 2012-06-12 14:34 |
MyNick |
Diky Terezko, my jsme sice celkem skromní a mnohdy si se samochválou vystačíme, ale každá další chvála se taky cení.O hodinkách nic nevím :( |
| 2012-06-12 14:30 |
Tereza P. |
Hezký kluci (ať si to nechválíte jenom sami)!!!P.S. Neviděli jste, náhodou, moje hodinky? Se asi ztratily :-( |
| 2012-06-12 14:25 |
MyNick |
Ještě bych podotknul(aby se z toho jen tak nevykroutil), že už se Dušanovi v hlavě rýsuje další díl nocoplavby, tentokrát v prodloužené verzi. Těším se :) |
| 2012-06-12 14:09 |
MyNick |
A vůbec..Já na rozdíl od Schettina jsem si nepoškozenou loď i s posádkou dotlačil až ke břehu :) |
| 2012-06-12 14:01 |
MyNick |
Končně zápis jak má být, žádný: bylo tam hezky nashledanou :) |
|