| Co bych neudělal pro jediného účastníka aneb 3x a dost.
Nejdříve to vypadalo, že pojedu sám, ale na poslední chvíli zavolal Rober, že by sice jel, ale jinam. Co bych pro jediného účastníka neudělal, že. Sešli jsme se podle instrukcí u akce na Hlaváku, počkali jestli se neobjeví nějaký možnálista, a když se nikdo neobjevil, tak jsme zajeli na Masnu a odjeli na Luka. Odtud jsme vyrazili směr Karlštejn. Cestou jsem se nechal ukecat (dnes už podruhé - co bych neudělal pro jediného účastníka) ke zkrácení jakousi polní cestou. Ta po necelém kilometru náhle skončila. No nic, tak zpět na silnici.
Jedeme dál. Na jednom rozcestí slyším zas: Nepojedeme tudy doprava? Je to tam pěkný. Kolem letiště k Srbsku... No, co bych neudělal pro jediného účastníka, že. Vyrazili jsme do kopce a dojeli k letišti. Jsme tak vysoko, že cílový Karlštejn je někde hluboko pod námi. Sjíždíme dlouhým sjezdem k Hostimi. Odmítám zajížďku ke Sv. Janu pod Skalou. Jedeme po žluté turistické značce krásnou cestou k Berounce a do Srbska. Zde pojíme v "nápaditě" pojmenované restauraci U Berounky.
Vracíme se ku Praze. V Dobřichovicích volíme cestu po levém břehu řeky. V Lahovicích se rozdělujeme a já jedu přes zavěšenou lávku na pravý břeh Vltavy a domů...
8.7.2018 |