| AKCE S KRYCÍM NÁZVEM „EXPEDICE TATRALUCHA“ SE ZDAŘILA!
Sobota 30.7. byla zatažená a 14 dospělých + 3 děti se vydaly vstříc dobrodružstvím. Účastníci expedice: Hanka + dcera Eliška, Nadja + dcera Bára a syn Kuba, Naďa, Lucka, Lůca, Karolína, Veronique, VerčaZ, Martin LP, Martin Nec., Jirk@, Dan, Mirek, Tom. Čtyři auta se svými posádkami postupně ukrajovala cestu, která vedla přes Zlín, kde se nakupily zásoby jídla a pití (vínečko, rum na mojito a podobné potřebné) a nekoordinovaně se blížila k cíli – TATRANSKÁ LOMNICE (dále jen Lomnice). Vítala nás mlha déšť. A samozřejmě předchozí posádky. Byly rezervovány 2 ubytování – privat 104, ten zabrala děvčata s dětmi, a penzion Bělín, který byl určen pro chlapeckou část expedice. Velmi záhy jsme vyrazili do hospůdky u nádraží … slavili narozeniny našeho „předsedy“ Jiříka … a dohadovali se kdo, kde, s kým a za kolik bude spát J Všechno dobře dopadlo a Veronique s VerčouZ se nastěhovaly ke klukům do penzionu / pokoje.
Neděle 31.7. nás přivítala zataženou oblohou a horami v mlze – teda ty hory jsme jen tušili, padalo to tak, jako by tam ani žádné nebyly, neviděli jsme nic. Vydali jsme se úplně všichni (poprvé a naposledy) vlakem přes celou „tatranskou“ trasu do Štrbského plesa. Zde déšť zhoustl a mlha by se opravdu dala krájet, tak jsme zapluli do restaurace na nádraží, dali si oběd (hlavně halušky a pirohy) a pak plánovali co dál. Mamky s dětmi a Lůcou se vydaly vláčkem zpět a ve Starém Smokovci do cukrárny a pak na byt hrát hry a jiné bohulibé činnosti. Nebo co já vím … :-)
Zbytek expedice navlékl pláštěnky a vydal se podívat ke Štrbskému plesu … nebylo na co koukat, přes mlhu nebyla vidět ani voda u břehu … a dále jsme se vydali po vyšší (snad červené cestě) k k Popradskému plesu, kde už jsme zahlédli i půl jezera a když vítr rozfoukal mraky a mlhu, sem tam se v mlze objevila hora! Dali jsme si svařák na zahřátí a jiné dobroty a pak pokračovali přes Symbolický cintorín na vlakovou zastávku Popradské pleso. Vlak nás s přestupem ve Starém Smokovci dovezl zpět a my se po zahřátí již podruhé jali oslavit narozeniny „předsedy“, dnes u holek na penzionu, došlo i na mojito a cuba libre. To byla pak noc! :-)
Pondělí 1.8. bylo shovívavější než neděle, ale stejně to nebylo ono a tak jsme se obávali jít do hor. Mamky s dětmi a Lůcou se hned dopoledne vydaly na celodenní aquaparkové řádění / relaxování v Popradu. Dvě auta vyrazila na Spišský hrad (hradná zrúcanina zaberajúca vrchol travertínovej kopy Spišský hradný vrch, tvoriaca dominantu širokého okolia na hlavnom cestnom ťahu spájajúcom východoslovenské regióny Spiš a Šariš, je nielen dokladom vývoja architektúry od 12. do 18. storočia, ale svojou rozlohou prevyšujúcou 4 hektáre, presne 41 426 m², je najväčším hradným komplexom na Slovensku a jedným z najväčších v Európe), Martin LP s posádkou jeli rovnou a Jirkova posádka přes Levoču, kde jsme si obešli nádherné náměstí a hradby a dali oběd. Potom jsme se na hradě míjeli s druhou skupinou, která měla za sebou 1,5 hod. okruh s průvodkyní a mířili na oběd. Naše skupina také využila výkladu průvodkyně a bylo to super! Občas se mezi mrky ukázalo sluníčko a nakonec nám i vedro bylo J Dan, který se zasekl již ráno řešením pracovních povinností, vyrazil sám do Košic a Prešova a přidal se až později odpoledne, kdy vyzvedl mě-Veronique-u Spišského hradu a hurá do aquaparku! :-) Cestou jsme před Levočou potkali skupinu Martina LP a dorazili do aquaparku společně. Zážitek z termálů, tobogánů, vířivek v příjemném večerním přítmí a laser show byl moc příjemný. Večer někdo popíjel a někteří jsme šli rovnou spát natěšení na další den, který sliboval konečně vyrazit do hor!
Úterý 2.8. nás konečně při vstávání příjemně pod nosem šimrá sluníčko – hurá! A je vidět i místy modré nebe! A co to je za penzionem, hustýýý – to jsou hory! Konečně se ukázaly, i když vršky jsou stále v mlze. Sešli jsme se u lanovky a zde se nakonec rozdělili na několik skupin. Od této doby se traduje rozdělní na A, B, C a D. Skupiny C a D posléze někdo vtipně - nikoliv však ve zlém - nazval „Caparti a Důchodci“ :-)
Skupina A ve složení Lucka, Martin Nec. a Veronique se vydala lanovkou ke Skalnatému plesu (e nachází ve výšce 1751 m v Skalnaté dolině, přímo pod jižními srázy Lomnického štítu) a potom po cestě z mírného kopce (brrr) na Zámkovského chatu, kde proběhl malý oběd a hurá na kopec – náš cíl = Téryho chata (2015 m - najvyššie položená celoročne otvorená chata vo Vysokých Tatrách v horskej časti Malej Studenej doliny pri Piatich Spišských plesách) … Krása střídala nádheru, jak je Lucky oblíbená hláška. Počasí akorát, sluníčko, sem tam mrak … bomba. Potom zpět stejnou cestou, opět zastávka na Zámkovského chatě a přes Hrebienok na lanovku do Starého Smokovce a vláčkem zpět.
Skupina B+C+D se vydala společně od lanovky v Lomnici pěšky přes vodopády Studeného potoka, Rainerovu a Zámkovského chatu ke Skalnatému plesu a skupina C+D zpět po sjezdovce (šílený terén, docela si dali do těla) a skupina B (Jirk@, Karolína, Martin LP, Tom) po modré přes Šalviový prameň zpět do Lomnice. Co se dělo večer? Asi jsme šli na pivo, víno a pak do hajan J
Středa 3.8. byla opět příjemná, sluncem zalitá (i když mraky se občas taky ukázaly) a tak zase hurá do hor.
Skupina A rozšířená o Karolínu se vydala autem na Štrbské pleso a odtud po zelené - nižší a trochu blbější, úzké cestě plné polských modlících se a sem tam bosých turistů / náboženských fanatiků - na Popradské pleso. Zde malá zastávka v chatě na coca-colu dodávající energii a pak to začalo – výstup na Rysy (těžká, ale asi nejpopulárnější túra, leží na hranicích mezi SR a Polskem, měří 2499 m n.m., mají tři vrcholy - prostřední je považován za hlavní a je nejvyšším bodem v Tatrách, který je volně přístupný bez horského vůdce, jihovýchodní je nejnižší a vyhlídkový má překrásný scenerický výhled). Nejdříve jsme šli po posilnění polévkou či pudinkem z chaty Pod Rysmi na vrchol a poté cestou zpět využili úžasné barevné kadibudky na hraně jedné z hor, která má prosklenou čelní část s výhledem do hor! Cestou zpět jsme míjeli znovu Velké a Malé žabí pleso a Veronique s Martinem se utrhli a běželi na stanici vlaku Popradské pleso zadržet Martina LP, aby je odvezl zpět. Děvčata došla asi za hodinu, Karolína si pochroumala koleno, naštěstí nic vážného. Přijel pro nás Jirk@ a odvezl do Lomnice.
Skupina B včetně Dana dojela autem do Štrbského plesa a vydala se po žluté na okruh kolem Soliska, míjela nádherný vodopád Skok (ledovcový vodopád na jezerním prahu, vytváří ho potok Mlynica, který je nad ním v nadmořské výšce 1725 m) a po řetězech vystoupala nad něj Mlýnskou dolinou směrem na Bystré sedlo. Cesta vedla po kamení a míjeli zde mnoho různých ples a také pomník záchranářům, kteří nepřežili pád vrtulníku, jehož trosky jsou zde roztroušeny. Od Capieho plesa zahýbá cesta vlevo a strmým výstupem je dobýváno Bystré sedlo (2314 m, leží v Soliskovém hřebeni v blízkosti Furkotského štítu, sedlo resp. nedaleká Bystrá lávka je druhým nejvýše položeným přístupným sedlem v Tatrách). Stoupání je tak prudké, že v mnoha případech je využívána chůze po všech „čtyřech“. Sem tam pomáhají řetězy. Cesta pokračuje kolem Vyšného Wahlenbergerova plesa a Nižného Wahlenbergerova plesa až k rozcestí modré a žluté turistické značky. Zde se Jirka odpojuje a vyběhne si na vrchol Soliska (Predné Solisko 2093,3 m je turisticky zpřístupněný nejjižnější vrchol v hřebeni Solísk ve Vysokých Tatrách). Od rozcestí se zbytek skupiny vydal po žluté turistické značce k Tatranské magistrále (červená) a vrátil do Štrbského Plesa, odkud auty jeli (s vyzvednutím skupiny A) zpět do Lomnice.
Skupina C a D dojela vlakem do Starého Smokovce a poté lanovkou na Hrebienok a došlapala na Sliezky dom (najvyššie položený horský hotel na Slovensku). Zde se příjemně naplnila bříška i břicha a došla po žluté opět do Starého Sokovce, kde po návštěvě cukrárny sedli na vlak zpět do Lomnice.
Večer jsme pozvali dívčí a dětskou část do penzionu na posezení a po jejich příchodu straší paní, co bydlela s námi na patře a sdílela kuchyňko-jídelnu vyšším hlasem sdělila, že už toho bylo dost a od 22. hod. je noční klid! Nevím co řešila, naše skupina nebyla hlučná a často jsme večer pobývali v restauraci nebo u holek … no co se dá dělat - bylo 21:15 a tak jsme chvíli popovídali a popili a pak holky s dětmi pro jistotu odkráčely zpět na své ubytování a my šli včas spát.
Čtvrtek 4.8. i navzdory předpovědím byl pěkný a slunný, takže hory byly krásně vidět a jen na nejvyšším vrcholu se držel malý mráček a ukrýval jej :-)
Skupina A tentokrát bez Lucky, kterou bolel kotník (tedy ve dvou), vyrazila lanovkou z Lomnice, kde byla obrovská fronta způsobená výborným počasím, na Skalnaté pleso. Odtud nečekanou mlhou v výhledem maximálně kousek nad sebe na kameny a po nich hopsající kamzíky, jsme doputovali na Svišťovku (Veľká Svišťovka 2 037,6 m n. m je trávnato – sutinová kopa s vrcholom kúsok od červeno značeného chodníka v Sedle pod Svišťovkou 2 023 m - ľahko dostupným po skalkách) a dále jsme pak pokračovali po Tatranské magistrále Dolinou Zeleného plesa k chatě u Zeleného plesa. Úžasný sestup do nádherné krajiny zalité sluncem a bez jediného náznaku mlhy, ta zůstala za štíty hor na druhé straně. Pozornost tu upoutává největší /nejvyšší - 900 m vysoká - severní stěna Malého Kežmarského štítu (2514 m), která je nejmohutnější tatranskou stěnou (do její části nazývané Německý žebřík už v 18. stol. chodili kežmarští zlatokopi, štít je turisticky oblíbený a přístupný jen s horským vůdcem). V chatě jsme si dali pirohy na dřevěné terase s výhledem na pleso se skutečně krásně zelnou vodou (jeho charakteristické zelené zbarvení je vyvoláno vyvěráním spodních pramenů pod jeho hladinu) a pokračovali jsme kolem Trojrohého plesa k Velkému Bielemu plesu – mírně stoupající cestou kde – krása střídala nádheru. Potom následoval mírný sestup divokým lesem po modré dolinou Kežmarskej Bielej vody kolem stejnojmenného potoka přes rozcestí Šalviový prameň. Poté jsme doputovali po žluté kolem staré zchátralé spodní stanice lanovky (poslední jízda proběhla v roce 2005) do Lomnice. Až na konec cesty, kde nás často nepříjemně obtěžovala hejna „létajících mravenců“ to byl pro nás nejkrásnější a nejmalebnější výlet.
Skupina C a D rozšířená o Lucku vyrazila na auto-prohlídkový výlet do Polska, do obce Stará Ľubovňa, kde mimo jiné krásy navštívili také skanzen a hrad s průvodcem a pohádkovým příběhem (čiastočne zachovaný a zrekonštuovaný hrad na vápencovom kopci 548 m n. m., nad cestou a ľavým brehom rieky Popradu, čnejúci sa nad mestom Stará Ľubovňa, dominanta Ľubovnianskej kotliny, priamo pod Ľubovnianskym hradom sa nachádza expozícia Múzea Ľudovej architektúry tejto oblasti - skanzen).
Skupina B vyrazila vlakem do Starého Smokovce poté lanovkou na Hrebienok. Odtud již po svých na Zámkovského chatu naplnit břicha a vydali se na Téryho chatu. Toma začalo zlobit koleno a tak se před vodopádem vydal zpět a na Zámkovského chatě ještě stihl navázat přátelství s českou katoličkou Janou, která mu nejspíš dala špatné číslo, protože k dalšímu spojení poté bohužel nedošlo. Poté, neschopen chúz z kopce, se vydal do mírného kopce až na Skalnaté pleso a sjel do Lomnice lanovkou. Zbytek B došel na Téryho chatu, kde zaznamenali samolepku, kterou jsme tam vylepili v úterý. Poté se vydali kromě Jirky zpět a přes Hrebienok lanovkou do Starého Smokovce a vlakem do Lomnice. Jirka z Téryho chaty pokračoval přes Priečne sedlo (medzi Širokou vežou a Žltou vežou vo výške 2 352 m n. m., cez sedlo vedie jednosmerný turistický chodník spájajúci Malú Studenú dolinu s Veľkou Studenou dolinou a je zabezpečený reťazami ) na Zbojnickou chatu, vykoupal se ve vodopádu a po žluté doputoval údolím Studeného potoka a pak po silnici do Lomnice. Vrátil se živý a celý.
Večer jsme všichni vyrazili do hospody a celkem rozumně do hajan.
Pátek 5.8. měl dle předpovědí (jako čtvrtek) být od rána deštivý, ale vítala nás ta nejmodřejší obloha z celého týdne.
Skupina A znovu bez Lucky se vydala ve dvou vlakem do Štrbského plesa a poté na okruh doporučený skupinou B ze středy, tedy kolem Soliska - po žluté přes nádherný vodopád Skok, mnohá plesa a Bystré sedlo atd. až ke Štrbskému plesu. Na poslední den docela náročná túra a tak Veronique počítala každý krok a metr (údajně má okruh 18 km) a při výstupu na sedlo se jí motala hlava. Ale konec dobrý a krásná túra zakončená večeří ve Štrbském plesu u nádraží a pak nasednutím do vlaku s načasováním začátku hustého deště – už na cestě jsme za námi slyšeli bouřku a nedostala nás :-) Když jsme vystoupili po 1 a čtvrt hodina v Lomnici, už skoro nepršelo!
Skupina B se rozpadla - Jirka, Tom a Dan se autem vydali po hradech a jiných památkách. Navštívili Kežmarok (roku 1950 bolo historické jadro Kežmarku vyhlásené za mestskú pamiatkovú rezerváciu, na Slovensku je ich osemnásť - Evanjelický artikulárny kostol bol 7. júla 2008 zapísaný do Zoznamu svetového dedičstva UNESCO). Dále navštívili Starú Ľubovňu včetně skanzenu a zříceninu hradu Plaveč (Zrúcanina hradu z 13 storočia sa nachádza na trávnatom kopci nad riekou Poprad v blízkosti dediny Plaveč).
Skupina C a D se rozrostla o zbytek B a naopak přišla o Naďu s Lůcou a vydali se na doporučení A ze čtvrtka k Zelnému plesu. Vyjeli nejdříve lanovkou ke Skalnatému plesu a poté po modré a žluté došli k Zelnému plesu, kde se přidal i Martin LP, který ráno nestíhal a tak byl dovezen skupinou autoturistů na žlutou vedoucí sem. Společně pak pokračovali kolem Velkého Bieleho plesa zpět po modré a od Šalviového pramen po žluté do Lomnice.
Skupina X skládající se z Lůcy a Nadi jela vlakem do Štrbského plesa a potom lanovkou pod Solisko a po posilnění v chatě pěšky po žluté zpět do Štrbského plesa. Měly zde zážitek z překrásného červeného Ferrari s neméně krásným řidičem :-) No a potom, jak jinak, vlakem do Lomnice.
Večer jsme všichni kromě Lůci navštívili restauraci a potom vyrazili do Koliby na diskotéku! Byla tam Oldies párty a hráli skvěle, interiér byl moc pěkně zařízený, dřevěný, doplněný o auto visící nad tanečním parketem střechou dolů (po dobu našeho pobytu nespadlo). DJ nám svoje hity pouštěl z kabiny náklaďáku a před ním padal sníh (opravdu něco jako ledová tříšť padlo od stropu na podlahu – jednou to skončilo i za naším krkem). Tančilo se, pilo a povídalo … a postupně se všichni vytratili až na „tři grácie“ (Veronique, Lucku a Hanku) doplněné o Nadju, které řádily až do 2 ráno :-) Protančily jsme střevíčky a o tom, jak nám bylo ráno asi ani netřeba psát … ale stálo to za to!
Sobota 6.8. nás přivítala nebem bez mráčku (aspoň myslím, měla jsem co dělat, abych rozlepila oči), sbalili jsme svých pár švestek a v 10 opouštěli postupně svá ubytování. Jirkova posádka a mamky s dětmi ještě vyrazili na bobovou dráhu, která byla nedaleko našeho penzionu v Lomnici – Hanka s Eliškou a Kuba si to sjeli – Veronique, ještě den předtím lačná tohoto zážitku, to vzdala, žaludek neměl na takový adrenalin náladu :-) A pak hurá s mnohými zastávkami zpět do Prahy a jiných měst (Dan zůstával ve Zlíně, Verča jela do Pardubic a Karolína do Hradce Králové).
Nikdo si nic nezlomil, nikam nespadl, pojištění pro zásah horské služby nevyužil a tak to má být :-) Bylo to krásné, místy příjemně náročné, vtipné, milé a krátké! Už se zase těšíme na další horské túry!
A děkujeme všem zúčastněným za skvělou dovolenou!
10.8.2011 |