| Bezva využití posledního pěkného počasí v týdnu.
Delší dobu jsem si chtěl sjet Tanvaldský Špičák po shlédnutí videa od Trail Huntera. Na videu to ale vypadá trochu jinak, a taky jsem si žádnou zatáčku a překážku z instruktážního videa bohužel nepamatoval.
S Markem jsme se dohodli na srazu u nádraží Smržovka, na opačné straně kopce než je lanovka, kterou jsme tedy stejně nejeli. Což se ukázalo jako chyba, tedy alespoň z mé strany.
Po vydrápání se na vrchol jsme na chvíli skočili na osvěžení do restaurace na vrcholu. Tam potkávali spoustu cyklistů, vetšinou však na celoodpružených kolech, takže jsme na modré nikoho dalšího nepotkali. Možná to bylo i tím, že byl všední den a relativně brzy. Odpoledne už se plnila i nejlehčí trať. To už jsme ale byli na červené a pomalu rozhodovali, abychom se stihli vrátit domů za světla a před deštěm.
První jízdu jel první Marek, protože už trať znal. V polovině mi už začínal dost ujíždět, ale dolů jsme dojeli. Říkal jsem si, že by to šlo rychleji, ale po posledním pádu prostě hlava nepustila. Byl to zatím nejdelší trail, který jsem jel. Letňany jsou spíše stoupající, a Kosmonosy jsou upravený motokros.
Podruhé jsem jel první já, a povedlo se mi zabloudit. Věděl jsem, že tam je úzký průjezd mezi dvěma kameny, jenže ty kameny tam byly tři. Navíc si to tudy někdo už zkracoval. Byl jsem ale ještě pomalejší něž předtím.
Nejhorší bylo se pokaždé vyškrábat zpátky nahoru, takže jsme si dole pod kopcem dali obídek, pak se šli podívat nahoru na rozhlednu. Na závěr jsme jeli prozkoumat červenou trasu. Až na jeden obří balvan který se měl sjet, ten jsme museli jít pěšky, se mi červená líbila více. Nebyla tak rychlá a část před černým úsekem,, který se tedy dal objet, byla i do kopce. Zajímalo nás i jak vypadá černá, na mém xcéčkovém hard tailu to ale sjet nebylo možné. Takže pěšky. Po nasednutí zpět do sedel a pokračování v červené stopě nás dojel kolega na celopéru. Byl mnohem rychlejší, nebylo mu ale kam uhnout, a tak zvolil zkratku přímo kolmo dolů. Červená se pak napojila na modrou, kterou už jsme "znali".
Dole jsme ještě hledali, a našli, pumptrack. Když se jede správně, nemusí se šlapat a rychlost se udržuje jen přenášením váhy. Tyto tratě se vetšinou dají jet po směru i proti směru hodinových ručiček. Tenhle byl po směru velmi strmý, tak jsme to zkusili na opačnou stranu a už to šlo lépe. I na propagační ceduli to tak bylo napsané. I tak jsme si říkali, že to ten bagr s hloubkou trochu přehnal.
Marek se rozhodl, že pojede domů na kole. Neměl to skoro 70 kilometrů jako já. Tak jsem si pak ještě zajel do restaurace na polévku. Ta, co jsme tam byli na obědě už měla ale zavřeno. V sousední jsem se zdržel déle než jsem chtěl kvůli pomalejší obsluze. Pak jsem si říkal, zda si to mám sjet ještě jednou. Tak někdy příště. Nakonec jsem jel do Tanvaldu na Adventure kešky. Po tom co se mi vybil mobil jsem se vrátil zpět k autu do Smržovky na nádraží. Musel jsem po silnici a ze strany cyklisty chápu ten nový zákon o 1,5 metrech. Bál jsem se, že při ukazování o změně směru jízdy doleva příjdu o ruku. A to jsem jel co nejvíce u kraje to šlo a silnice nebyla nijak úzká. Uvidíme jak to bude nakonec fungovat.
Po cestě domů mi nějak začalo zlobit auto. Naneštěstí sice přestal za jízdy běžet motor, ale setrvačností jsem dojel přímo k benzínce. Prázdnou nádrží to ale nebylo, po dotankování do plné už bylo všecho v pořýdku. Zvláštní.
Na další flow trail bych chtěl zajet do Jedovnice.
19.9.2021 |