| Akce se dle mého názoru povedla, i když náročnost trasy byla umocněna vedrem.
Pátek
První na místo dorazila Míša, o chvíli před Slávkou. Michal s Pepou a Honza s Verčou o něco později. Poté, co byli všichni ubytovaní jsme vyrazili do místní hospody. Ta jsme se dohodli, že nakonec přece jen pojedeme cyklobusem na Šerlich. Zkoušeli jsme i šipky, ale navolili jsme hru, jenž jsme neznali a z toho vzniknul omyl, že šipky jsou rozbité. Spát jsme šli těsně před půlnocí.
Sobota
Ráno překvapivě všichni bez problémů vstali a nasnídali se. Míša se Slávkou jeli pro jistotu napřed a zbytek skupiny (včetně mě) jel později. Jelikož jsem si nebyl jistý, že předvoj moje pokyny pochopil správně, tak jsem se raději vydal ne nejkratší cestou přes Lhotu, ale doleva na hlavní a poté pod lesem ke křižovace, kde se obě cesty spojovaly. Tam jsem narazil na předvoj, tak i na část druhé skupiny. Ukázalo se, že Honza se vracel pro tachometr, jenž měl v patře vily a tak si ho stejně nevzal, aby nezdržoval. U křížovatky na Křivoce jsem zastavil. Pepu, jenž už loni cyklobusem jel jsem poslal napřed a sám čekal na dva opozdilce, aby správně odbočili.
Cyklobus dorazil poměrně brzy - byl úplně prázdný a tak jsme nakládali kola ne do vleku, ale přímo do autobusu. V autobusu bylo docela vedro a tak jsme otevřeli vše co otevřít šlo. V Rychnově to chvílivypadalo na přestup, jelikož náš cyklobus oficielně v Rychnově končí, ale ten co jel z Chocně byl už úplně plný a zájemců o přepravu bylo plné nástupiště. Tak se kola nakonec dali do vleku a ve Skuhrově jsme byli tak plní, že jedno kolo skončilo v autobusu. Poté, co jsme se úspěšně vylodili, tak jsme se vydali nahoru na Velkou Deštnou. Míša se Slávkou jeli opět napřed, aby nezdržovaly, ale asi přeslechli, že mají jet zákazem vjezdu a vydaly se po jediné asfaltce, jenž pokračovala dál. Naštěstí jsme je včas odchytli a navedli na správnou trasu. Když jsme vyjeli skoro až na vrchol Velké Deštné, tak někteří se na chatě HS občerstvili. Míša prohlásila, že už nechce koukat do asflatu, a tak ač asfalt pokračoval už jen pár desítek metrů a pak byla trochu kamenitá pěšina, zůstala u chaty a na samotný vrchol s námi nejela. Na vrcholu v té chvíli byl závěr běžeckého závosu s převýšením 750m a v době, když jsme dorazili, tak dobíhali první závodníci. Tam jsme pořídili vrcholovou skupinovou fotku, kde Míša bohužel chybí. Poté následoval pohodový sjezd zpět na parkoviště, kde nás vysadili a popjetí o pár set metrů na Masarykovu chatu, kde jsem se občerstvili již všichni. Já jsem k půlitru malinovky přidal ještě jahodový koláč.
Následoval pěkný dlohý sjezd od Masarykovy chaty, jenž jsme zakončili v Deštném v Orlických horách. Začátek byl super, ale v závěrečné části se objevil na silnici písek a tak o adrealin nebyla nouze. Zvláště, když první byl schovaný před zatáčkou ve stínu tam, kde bylo potřeba před zatáčkou přibrzdit. Nicméně nic se nikomu nestalo. Po tomto prudším sjezdu byl ještě jeden už výrazně kratší přes město, kde jsme odbočili na Sedloňov. Zde začala nejobtížnější část našeho výletu - silnice často stoupala, sen tam se trochu narovnala či trochu klesla. Většina silnice byla na slunci a vedro bylo pořádný. Když jsme dojeli k odbočce k dělostřelecké tvrzi Skutina, přímo ke srubu se vydal jen Pepa, Honza a Verča. Vrátil se jen Pepa s tím, že zbývající dva jdou na prohlídku.
Dovyjeli jsme druhou polovinu kopce, kde jsme zastavili v hospodě ve Sněžným, kam jela Míša se Slávkou napřed si doplnit vodu. Poté, co jsme se zeptali na cestu (nebyl jsem sti 1005 jistý) jsme sjeli na silnici a po pár stech metrech najeli do údolí Olešenky. Zde cesta v chládku a z mírného kopečku příjemně ubíhala. Slávka nejela tak rychle a tak jsem na ní počkal a ukázal jí z mostku, jak pěkně Olešenka vypadá. Nakonec jsme dojeli až do Pekla, kde už část výpravy dorazila a než jsem se stačil rozkoukat, tak mě odchytla Jana, jenž po dohodě přijela až do Pekla. Po obědě, kde si většina účastníků pochvalovala nefiltorvané kvasnicové pivo, jsme se vydali do Nového města nad Metují. V kopci kam jsme stoupali, mě poprvé zaprotestovaly nohy a tak jsem většinu kopce vytlačil. Původně jsem měl v plánu jet na prohlídku zámku, ale nikdo neměl zájem, tak jsme se vydali na Dobrušku Honza měl naopak zájem o nějaký kopce a tak jsem ho poslal přes náměstí přes Spy, kde jsou kopce podstatně větší. Setkali jsme se dle dohody na křižovatce ve Spech, kde se obě trsy setkávaly.
Po silnici jsme dojeli do Dobrušky, kde jsme hned na kraji udělali zastávku. Míša toho měla dost a přemlouvala nás, abychom jí tam nechali, že si odpočine a později pojede dál. S čímž jsme nesouhlasili. Navrhnul jsem návštěvu bazénu v Dobrušce, celkem bahnitého koupaliště v Opočně a nebo pěkného písáku v Tyníšti, jenž byl ale nejdál. Honza a Verča se rozhodli, jelikož neměli plavky, že pojedou do Bolehoště pro plavky a pak do Tyníště do písáku. V Bolehošti nakonec vzali auto a jeli do Týníště, kd eje vyhodili, jelikož za 15 minut zavírali, ale poradili jim volně přístupný písák v Borohrádku, kde nakonec skončili.
My jsme se pěšky přesunuli na náměstí, kde jsme dokopili u vietnamce zásoby vody a v podloubí zmrzlinu. Poté co nekteří se podívali na rodný dům F.L. Věka a prozkoumali asi tunovou kouli, jenž se volné otáčí na vodním lůžku jsme pokračovali dále. Jelikož ani Slávka neměla plavky, tak jsem jí půjčil mapu a vydala se do Bolehoště. Zbytek (Míša, Jana, Michal, Pepa a já) jsme se vydali na venkovní bazén. Přišli jsme tam pozdě odpoledne a tak už bylo snížené vstupné. Navíc jsme se dozvěděli, že přesto, že mají na ceduli do 19 hod, mají až do 20 hod, což jsme uvítali. Trochu jsme si zaplavali a Míša zpočátku jen relaxovala na lavičce. Ke konci naší návštěvy jsem při pokusu vstát z trávníku dostal do obou nohou křeč a nějakou dobu trvalo, než jsem začal opět fungovat. Než se tak stolo, zbytek účastníků šel na večeři a mě nechali hlídat věci. Ale nezapoměli na mě. Sami se mě zeptali, co chci k jídlu a obejdnanou gulášovku jsem záhy dostal. Měl jsem trochu obavy, zda zbytek cesty dodu, ale ukázalo se, že skoro 3 hodinový odpočinek prospěl jak mě, tak i Míše a tak jsme se mohli v pokidu vydat směrem na Opočno. Tam jsme projeli poutí a přes Očelice jsme se vrátili za šírání domů.
Asi o hodinu později dorazil autem Honza s Verčou a po očistě v koupelně jsme se vydali opět do hospody. Já se trochu zdržel a tak jsem je našel vzadu na zahrádce. Hospoda končila v 23 hodin, ale Veča se do pití objednaného piva příliš nehrnula a tak jsme byli vyháni v 23:40.
Neděle
Den předem jsme se dohodli, že pojedeme z Bolehoště do Třebechovic pod Orebem, následně lesní cyklostezkou do Tyníště, kde bude koupání. Ráno, někdy kolem 7 hodiny mě probudil déšť, jenž následně ustal. Černava se ale na obzoru honila dál. Nicméně nepršelo. Sotva jsem jako poslední vyšel z vily, tak se rozpršelo. Tak jsme se zatím posadili do zahradního altánku. Asi po hodině pršet přestalo a tak jsme se rozhodli výlet absolvovat, ale už bez koupání. Vyrazili jsme do Třebechovic, kde jsem je zavedl na kopeček Oreb. Poté se chtěla odpoutat Jana s tím, že zbytek počká v restauraci a já jí ukážu začátek cyklostezky. Nakonec to dopadlo tak, že jsme jeli všichni. Tak jsem dovedl naší skupinu až k ohradě s bíými jeleny, ale ti byli na druhém konci ohrady vidět jen jako bílé tečky. Poté, co jsme se rozloučili s Janou jsme zasedli do restaurace, kde jsme se najedli. Poté nás opustila Míša a Slávka, jenž jeli na vlak přímo do Třebechovic. Zbytek naší skupiny projel lesní cyklostezkou na kraj Týníště nad Orlicí a dále pokračoval kolem Křivic (kde jsme den předem nastupovali do cyklobusu) do Bolehoště přes místní část zvanou lhota.
V Bolehošti jsem ještě udělal krátkou exkurzi po přístupné části zelárny a poté Michal s Pepou a Honza s Verčou odjeli a tím celá akce skončila.
5.8.2013 |